Tenhle příspěvek píši pro ty z vás, kdo ve svém vztahu cítíte nespokojenost, frustraci, nebo dokonce krizi. Protože já se kdysi také tak cítil.

Pamatuji si, když mi žena před lety poprvé řekla, že jde na seberozvojový seminář. Moje první myšlenka byla, že se nechala napálit, že jí někdo vymývá mozek a tahá z ní peníze. Nicméně jsem si řekl, že když se vrátí a bude šťastnější, tak to k něčemu bude. 

Bylo.

Myslel jsem, že mě klepne.

Spustilo to lavinu dalšího sebevzdělávání u mé ženy. Rozhodla se vstoupit do celoročního terapeutického výcviku a já na to tehdy fakt nebyl připravený.

Potýkal jsem se s vlastními démony. Můj zásek mě ovlivňoval v mnoha ohledech. V mé naplněnosti, pocitu štěstí, kreativitě. Pořád jsem byl nespokojený, naštvaný, nedařilo se mi tvořit.

Čím více se má báječná žena vzdělávala a pracovala na sobě, tím méně jsem měl pochopení a porozumění pro to, co dělá a kam jde. 

Jednoduše jsem jí čím dál více nerozuměl a nechápal jsem, co se děje. Z mého pohledu „měla všechno a měla být šťastná, tak proč není“.

Intuitivně jsem tušil, že musím něco dělat jinak, jinak nám to dlouho nevydrží. Věděl jsem jen, že už nikdy nepotkám nikoho, jako je ona. Jako vždycky, měl jsem štěstí. Jednou jsem ženě s kyselým obličejem řekl, ať „mi tu terapii teda dá“.

Netušil jsem, co mě čeká. Probrečel jsem celou noc. Můj zásek vyplul napovrch. Všechny moje strachy a přesvědčení, bolesti i zranění byly najednou jasně vidět. Druhý den jsem jel do práce a měl jsem pocit, že letím jako fénix.

Rád bych řekl, že jsme pak žili šťastně až do smrti, že zazvonil zvoneček a pohádky byl konec. 

Nikoliv. 

Tehdy to byl jen začátek. Do starých programů jsme se vracel (a stále vracím), ale je to už jiné. Mám nástroje, jak s tím vším pracovat.

Když se ohlédnu zpětně, téměř s neuvěřením si říkám, jak nesmírné štěstí jsem měl. Stačilo málo a všechno mohlo dopadnout úplně jinak. Jsem přesvědčen, že pokud by nenastala změna, žiji dnes zcela jiný život.

Jsem skálopevně přesvědčený, že abychom měli hezké vztahy, především ty partnerské, potřebujeme mít vizi a zároveň společně růst. Pokud roste jen jeden z nás, začneme se od sebe vzdalovat.

Bez vize a společného růstu se může snadno stát, že si přestaneme rozumět. Platí to nejen v partnerství, ale v dalších našich vztazích.

Rozumím, pokud si říkáte, že to jsou nesmysly. Že vás štve slovo „růst“, jakoby to znamenalo že někdo je lepší. Chápu, že můžete mít přesvědčení, že z vás koučové, terapeuti, mentoři a celý seberozvoj jen tahá peníze.

Chápu to a beru to. Měl jsem stejné přesvědčení. Zároveň by bylo naivní si myslet, že v seberozvoji své služby nabízejí jen svatí a ctnostní lidé. Seberozvoj může být náročný a ne vždy naplní naše očekávání.

Pokud ale jste se svými vztahy dlouhodobě nespokojeni, možná je čas se zastavit a podívat se dovnitř. Co vás doopravdy štve? Co vás doopravdy trápí?

Nejde o to, hledat někde nebo v někom chybu. Potřebujeme ale najít kořen problému, kde máme zásek, v čem jsme doopravdy nespokojení.

A pokud se vám nechce do hloubky, tak si můžete říci, po čem vlastně toužíte. Nejen to, co nechcete, ale co si doopravdy přejete.

Přesně k tomuhle si můžete vyzkoušet udělat si svůj akční plán. Investujte patnáct minut času, vaší energii a přesně 0 Kč. 

Nezachrání vás to. Ale je to váš malý krůček, který je velkým krokem pro váš život.

Krásný den!

Pepa