What do you think?
Rate this book
Dominium Solarne #1
Kolory sztandarów
Dominium Solarne. Poznaj najwspanialsze universum w historii polskiej science fiction.
Gladius. Świat potomków ostatnich, prawdziwie wolnych kolonistów. Powoli i metodycznie mordowany.
Prawo. Tu jest najwyższą wartością. Prawem jest Sędzia. Egzekutor. Tanator.
Najeźdzcy. Ich technologia nie daje obrońcom najmniejszych szans. Ich okrucieństwo przekracza granice wyobraźni.
Dominium Solarne. Ostatnia nadzieja dla Gladiusa. Ale i absolutne podporządkowanie. Wpasowanie w tryby galaktycznego molocha. Bezwzględnego, bezdusznego, bezlitosnego.
Zatem: śmierć, czy niewola?
Walka! Bo nadzieja umiera ostatnia!
Gladius. Świat potomków ostatnich, prawdziwie wolnych kolonistów. Powoli i metodycznie mordowany.
Prawo. Tu jest najwyższą wartością. Prawem jest Sędzia. Egzekutor. Tanator.
Najeźdzcy. Ich technologia nie daje obrońcom najmniejszych szans. Ich okrucieństwo przekracza granice wyobraźni.
Dominium Solarne. Ostatnia nadzieja dla Gladiusa. Ale i absolutne podporządkowanie. Wpasowanie w tryby galaktycznego molocha. Bezwzględnego, bezdusznego, bezlitosnego.
Zatem: śmierć, czy niewola?
Walka! Bo nadzieja umiera ostatnia!
376 pages, Paperback
First published January 1, 1996
1 person is currently reading
63 people want to read
About the author
Tomasz Kołodziejczak
56 books25 followersTomasz Kołodziejczak (ur. 13 października 1967 w Warszawie[1]) – polski pisarz science fiction i fantasy oraz wydawca, publicysta i redaktor w mediach związanych z fantastyką i komiksem.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 7 of 7 reviews
November 5, 2021
Tomasz Kolodziejczak je nejen úspěšný polský spisovatel, ale i hlavou polského Egmontu a člověk, se kterým často komunikujeme ohledně různých projektů. Takže nás docela zajímalo, jak vlastně píše.
Tedy, vlastně spíš psal, Barvy praporu jsou z roku 1996 – a jsou přesně to, co člověk řadí do kategorie „východoevropská fantatastika devadesátých let“. Kdy už byly zajímavé nápady a fascinující světy, ale tvůrcům ještě chyběla určitá vypsanost. A menší jistotu často nahrazovali větší důrazností. Jsou to romány, ve kterých se nemluví, ale spíš křičí, a postavy ani nevylezou z postele bez pořádné porce hysterie.
Barvy praporu začínají jako Hvězdná pěchota (na planetu zaútočí tajemní a sadističtí mimozemšťani), aby se to celé rychle změnilo v něco jako Šest dnů Kondora (hlavní hrdina je naháněný nepřátelskými agenty). Což je fakt zvláštní a nesourodý mix. Mimozemšťani si někde vpovzdálí deformují zajatce, zatímco autor se víc věnuje politickému souboji se Solárním dominiem, které chce situaci využít k podmanění si planety. A místní kolaboranti jim v tom samozřejmě pomáhají.
„Média se ale nacházela v moci jejich protivníků. Byla to neobyčejně silná nátlaková skupina: umělci, virtuální herci, novináři holovizní služby i síťoví, vůdci nejrůznějších náboženských sekt, idoly mládeže a konečně ideoví soupeři, kteří věřili, že to se světem myslí dobře. (…) Všichni tito lidé tvořili obrovskou umělecko-politickou kliku, která si nárokovala monopol na neomylnost, kulturu, eleganci a morálku.“
Jo, člověk by skoro řekl, že to psal dneska. Ale ono je to asi pořád stejné, jen se mění obsah. Když člověk čte o metodách Solárního dominia, tak mu asi dojde, že to není kritika EU, ale že si tam v té době, jako správný Polák, vyřizoval účty s Ruskem.
Jinak je celá zápletka pro autora záminkou, aby hrdina mohl putovat vesmírem a poznávat jiné planety a jiné zvyky. Je to samozřejmě plné přejatých dialogů a ženy jsou v knize převážně od toho, aby hrdinu milovaly, případně aby ho zprvu nenáviděly, protože jsou zblbé propagandou, ale pak prohlédly a taky ho milovaly.
Ale i tak jsou v knize dobré scény, zajímavé situace a někdy i fajn postřehy…
„Lidi jsou schopni odpustit každou podlost a zapomenout na každou křivdu – pokud byla způsobena někomu jinému.“
Vůbec mám pocit, že v polské fantastice se politické motivy objevují dost často (koneckonců si vezměte Zaklínače). Někdy to funguje pořád, někdy to už trochu zastará. Tady překvapivě ty politické podtóny fungují stále dost dobře, nápady jsou výborné… ale stylem vyprávění a určitou nesourodostí je dnes knížka především svědectví doby, kdy se rodila porevoluční fantastika.
Tedy, vlastně spíš psal, Barvy praporu jsou z roku 1996 – a jsou přesně to, co člověk řadí do kategorie „východoevropská fantatastika devadesátých let“. Kdy už byly zajímavé nápady a fascinující světy, ale tvůrcům ještě chyběla určitá vypsanost. A menší jistotu často nahrazovali větší důrazností. Jsou to romány, ve kterých se nemluví, ale spíš křičí, a postavy ani nevylezou z postele bez pořádné porce hysterie.
Barvy praporu začínají jako Hvězdná pěchota (na planetu zaútočí tajemní a sadističtí mimozemšťani), aby se to celé rychle změnilo v něco jako Šest dnů Kondora (hlavní hrdina je naháněný nepřátelskými agenty). Což je fakt zvláštní a nesourodý mix. Mimozemšťani si někde vpovzdálí deformují zajatce, zatímco autor se víc věnuje politickému souboji se Solárním dominiem, které chce situaci využít k podmanění si planety. A místní kolaboranti jim v tom samozřejmě pomáhají.
„Média se ale nacházela v moci jejich protivníků. Byla to neobyčejně silná nátlaková skupina: umělci, virtuální herci, novináři holovizní služby i síťoví, vůdci nejrůznějších náboženských sekt, idoly mládeže a konečně ideoví soupeři, kteří věřili, že to se světem myslí dobře. (…) Všichni tito lidé tvořili obrovskou umělecko-politickou kliku, která si nárokovala monopol na neomylnost, kulturu, eleganci a morálku.“
Jo, člověk by skoro řekl, že to psal dneska. Ale ono je to asi pořád stejné, jen se mění obsah. Když člověk čte o metodách Solárního dominia, tak mu asi dojde, že to není kritika EU, ale že si tam v té době, jako správný Polák, vyřizoval účty s Ruskem.
Jinak je celá zápletka pro autora záminkou, aby hrdina mohl putovat vesmírem a poznávat jiné planety a jiné zvyky. Je to samozřejmě plné přejatých dialogů a ženy jsou v knize převážně od toho, aby hrdinu milovaly, případně aby ho zprvu nenáviděly, protože jsou zblbé propagandou, ale pak prohlédly a taky ho milovaly.
Ale i tak jsou v knize dobré scény, zajímavé situace a někdy i fajn postřehy…
„Lidi jsou schopni odpustit každou podlost a zapomenout na každou křivdu – pokud byla způsobena někomu jinému.“
Vůbec mám pocit, že v polské fantastice se politické motivy objevují dost často (koneckonců si vezměte Zaklínače). Někdy to funguje pořád, někdy to už trochu zastará. Tady překvapivě ty politické podtóny fungují stále dost dobře, nápady jsou výborné… ale stylem vyprávění a určitou nesourodostí je dnes knížka především svědectví doby, kdy se rodila porevoluční fantastika.
April 26, 2018
Czytałem w wydaniu Supernowej, któryś już raz w sumie. Fajne uczciwe sf! Polecam!
September 15, 2020
Bardzo ciekawy świat, tylko dialogi trochę drętwe.
May 17, 2011
Po raz pierwszy zetknąłem się z poważną literaturą science-fiction i to od razu z naszego rodzimego podwórka i jestem bardzo z tego faktu zadowolony.
Książka opisuję losy Gladiusa - niezależnej ludzkiej kolonii, która znajduje się w konflikcie z obcą (w pełnym znaczeniu tego słowa) oraz niezwykle zaawansowaną technologicznie rasą Korgardów. Konflikt jest pilnie obserwowany przez Dominium Solarne, między światowe imperium wywodzące się z Ziemi a zarządzane przez zbiorową inteligencje, które tylko szuka pretekstu by przejąć Gladiusa i dobrać się do nowej technologii obcych.
Powieść napisana jest bardzo fajnym, dojrzałym językiem a wszystkie opisy nowych technologii i futurystycznych bajerów są przedstawione bardzo przystępnie i dobrze wplecione w fabułę.
Jedyne moje zastrzeżenie dotyczy postaci, którym jednak autor poświęca trochę za mało czasu (poza głównym bohaterem) trochę za bardzo skupiając się na akcji i pchaniu fabuły do przodu.
Jak dla mnie mocne 4 i na pewno zamierzam czytać dalej.
Książka opisuję losy Gladiusa - niezależnej ludzkiej kolonii, która znajduje się w konflikcie z obcą (w pełnym znaczeniu tego słowa) oraz niezwykle zaawansowaną technologicznie rasą Korgardów. Konflikt jest pilnie obserwowany przez Dominium Solarne, między światowe imperium wywodzące się z Ziemi a zarządzane przez zbiorową inteligencje, które tylko szuka pretekstu by przejąć Gladiusa i dobrać się do nowej technologii obcych.
Powieść napisana jest bardzo fajnym, dojrzałym językiem a wszystkie opisy nowych technologii i futurystycznych bajerów są przedstawione bardzo przystępnie i dobrze wplecione w fabułę.
Jedyne moje zastrzeżenie dotyczy postaci, którym jednak autor poświęca trochę za mało czasu (poza głównym bohaterem) trochę za bardzo skupiając się na akcji i pchaniu fabuły do przodu.
Jak dla mnie mocne 4 i na pewno zamierzam czytać dalej.
January 17, 2011
Weird book. Wasn't bad, but sometimes the writing was rather poor and shallow. At some point I've decided that this how a book with homeopathic plot looks like - it looks like it's there, and it might be, but it's not really important for the completeness of the impression. Impression, which is quite good, otherwise - I really liked the world painted in the book. Crossover between X-Files and Star Craft, with just a hint of old socrealistic naive science-fiction stories. I think I'd love it if it was half as much longer, and with better developed plot - but I still had good time reading this.
April 13, 2016
Wiem, że kolejność odwrotna, ale: jeśli podoba Ci się Ostatnia Rzeczpospolita, koniecznie sięgnij i po Dominium Solarne. Tomasz Kołodziejczak tworzy złożone, wiarygodne światy niepozbawione realizmu i w sferze polityki. Polecam mocno.
June 27, 2013
Niby science fiction, ale nieurzekające.
Displaying 1 - 7 of 7 reviews