Milenci mladí i mnohem starší, manželé a exmanželé, staří mládenci a vdovy, vášně přiznané i skrývané, ale třeba také složitý vztah syna a umírajícího otce, zkrátka láska v nejrůznějších podobách a odstínech – takové je základní téma Povídek o lásce. Šťastnou i odvrácenou tvář lásky pozoruje Viewegh v šestnácti povídkách nejen s porozuměním, ale rovněž s tradičním ironickým nadhledem a vždy laskavě a s pochopením pro lidské slabosti.
Michal Viewegh is one of the most popular contemporary Czech writers and the bestselling one. He writes about romantic relationships of his contemporaries with humour, and variously successful irony and attempts at deeper meaningfulness; he is sometimes compared to Nick Hornby by his fans.
His books, which, since the late 1990s, he publishes every spring, usually sell about 50,000 copies each, bringing him an upper-high-class income unparalleled among Czech writers (by his own boastful admissions, his royalties from a successful book are equal to roughly 8 years of an average Czech salary). His 2004 income was Kč 4 million. Viewegh likes to point out this success with readers, as well as the fact that his books have been translated to several languages and made into films, since he fell out of favor with critics in mid-1990s, which sentiment he heartily reciprocated in his following books.
Pokud toho máte moc a chcete si oddechnout u milé roztomilé sbírky plné sluníčkových a krásných (protože jaká jiná může láska být) povídek - najděte si raději něco jiného než toto. Řekla bych že to je vlastně prezentace toho, co může láska být - často až perverznost a romantická nesoudnost. Dobrá, možná to tak úplně není a dvě povídky jsou milé. Ale mnohem teplejší na omak a příjemnější mi tedy přišlo číst povídky o nelásce. Možná je kámen úrazu a veškerého bolení to, když je v tom zapletena láska... Doporučuji.
á moc povídky nevyhledávám, knihu jsem dostala od mamky k Vánocům (2025) a tak jsem si řekla, že ji zkusím. Kniha obsahuje šestnáct povídek a nakonec to nebylo úplně špatné. Některé povídky se mi i docela líbily, no řekla bych že to bylo zhruba půl na půl. Takže taková klasická střední kategorie "Nenadchne - ani neurazí". Od autora jsem před lety četla všeho všudy tři knihy (Román pro ženy, Případ nevěrné Kláry a Andělé všedního dne - ta poslední jmenována se mi asi líbila tak nějak nejvíc)
Knihy Michala Viewegha jsou něco jako knižní fast-food. Čtení utíká, docela se u něj člověk baví a jakmile knihu odloží, vše zapomene. Jsou to mini(sukňové)příběhy ze života, přináší člověku odreagování. Některé jsou člověku bližší, jiné méně, ale každý čtenář si asi najde to své. Čistý, lehce stravitelný průměr. Cheeseburger.
Po dlouhé době jsem zase v knihovně sáhla po Vieweghovi a rozhodně jsem nebyla zklamaná. V povídek se mi asi nejvíce líbily dvě. Dáma s krémem, ve které se muž zamiluje do ženy z plakátu a každý den jí navštěvuje, a pak Spisovatelův otec- takhle mi dokonce vykouzlila slzu na tváři, velmi dojemná.
Vieweghovi jsem ochotná přiznat schopnost napsat docela fajn oddechovky (když se člověk přenese přes autorova oblíbená klišé a jakousi zaťatost), ale tohle se tedy moc nepovedlo, ne?