Výborné! Mnohem lepší než Zlo od Antona Heretika, tohle šlo až na dřeň. Klíma se zaměstnal jako vychovatel v jednom velkém učilišti a doplnil tak reportáže svými pozorováními, rozhovory s profesionálními vychovateli, psychology, učiteli atd. Z kapitoly o šikaně mně bylo místy až zle, syfilisová epidemie velmi zajímavá, mladá pankerka pěkně poukázala na vzdorovitou naivitu dospívajících, předposlední kapitola se věnuje podpálení ústavu sociální péče v Měděnci (ostatně tato reportáž stála za vznikem Requiem pro panenku). A na závěr je vylíčen až neskutečný příběh o manželském páru, který si ke svým třem dětem osvojil šest dalších. Dobrá byla i sekce názory středoškoláků, kdy se občas ukázala v plné kráse socíkovská masírka:
"...jedním z vlivů je moderní hudba. Nemám na mysli disko nebo střední proud, jejichž zástupci krásnýma očima přivádějí k šílenství patnácti- a čtrnáctileté dívenky, kterých je mi hluboce a upřímně líto. Mířím k oblasti tzv. heavy metalu, speed metalu, black metalu, brutal metalu a kdovíčeho všeho ještě. Mířím ke směru, který se vyvinul ze starého dobrého hard rocku, vyznačujícího se kvalitní hudbou a textem na vysoké úrovni. Heavy metal rozhodně nepokračuje v tradici svého předchůdce. Kvalitní muzika jde stranou, primitivní texty víceméně burcují k násilnostem."
"Myslím si, že posláním ženy je být v první řadě matkou, pak až teprve umělkyní, výzkumnou či jakoukoli pracovnicí."
Hvězda dolů za občasnou zmatenost, kdy jsem nevěděla, kdo vlastně vypovídá.
tak nevím, jestli na mě tahle knížka zapůsobila víc, když jsem ji četla jako osmiletá, půlce nerozuměla a zbytek mě celkem děsil, nebo teď, když je mi dvaadvacet, půlce rozumím až moc a ze zbytku je mi spíš smutno...