Stín kapradiny

by Josef Čapek

Baladická próza o pronásledování dvou pytláků-vrahů hajného v hlubokých lesích, kteří štváni svědomím i vykonavateli spravedlnosti v sebeobraně dále zabíjejí... Ve vyprávění vyniká líčení duševních stavů obou štvanců, opojených nejprve krásou lesa a pocitem svobody a postupně propadajících beznaději.

Genres: Classics, Czech Literature, Fiction, School

151 pages, Hardcover

First published January 1, 1930

About the author

Josef Čapek was a Czech artist, writer and poet and brother to author Karel Čapek. Josef Čapek was a student of Cubism, which combined with his own playful style, exhibited a primitive note in his paintings. Josef Čapek collaborated with his brother on numerous occasions, which produced many plays and short stories. Josef Čapek is also famous for penning the Czech children’s classic Doggie and Pussycat. Although his brother Karel is usually noted as the man who coined the word Robot, it was actually Josef; Karel introduced the word Robot into literature. Due to his and his brother’s negative attitude towards Adolf Hitler and the Nazi Regime, Josef was arrested shortly after the German invasion in 1939, and was sent to the Bergen-Belsen Concentration Camp where he died in 1945. While in Bergen-Belsen he wrote a collection called Poems from a Concentration Camp.

Reviews

[Lubomír Tichý · Rating 5 out of 5]

Krásně nejednoznačná, živelná kniha, která v na první pohled kriminální zápletce ukrývá existenciální úvahy i impresionistické líčení. Hlavně jazykově je to velký zážitek, mísí se prostá jazyk s archaismy a přechodníky, košatý jazyk bere a nepustí. I z hlediska vypravěče se jedná o kuriózní případ– nelze rozlišit, zdali již nesplývá s mluvou postav, jestli uvažuje vypravěč či postava, zda se jedná o vnitřní monolog či co.
A to není jediná příjemná nejednoznačnost, zvláštně se jeví i dvě hlavní postavy, které lze jen stěží popsat, neboť pro ně je, na rozdíl od epizodních archetypálních postav, typická náladovost. Přesto jsem se nemohl ubránit sympatiím k nim – ta prvotní naivita a bezstarostnost, co zavraždí osobu, se mění v úzkost, strach, výčitky svědomí a pocity viny. Bohatá obraznost při líčení lesa prosakuje i do vnitřního světa a les není jen svobodným prosvětleným prostorem, ale i úzkostným a temným bludištěm. Ta nevšední situace vystavuje Rudu i Václava píděním k jim samým, ohledávají sebe a své sny.
A přes všechny ty vraždy Čapek v ani jediné pasáži nesoudí. Morální rozměr díla ustupuje tomu estetickému a mnohem důležitější než "hrozivost" loupežníků se jeví neschopnost vymanit z invaze výčitek. Prvotní svoboda lesa se mění v zajetí vlastní mysli.
A vlastně je to v něčem i dobrodružné čtení. Situovat prózu do lesa – už tím je nakročeno k úspěchu.

Lehčeji se to člověku běží svou cestou, když nevleče na svých bedrech žádné břímě. Hoj, jak snadno si může spěchati ten, koho nic netíží. Koho netlačí jeho ranec špatností, žádná vina v srdci, koho nespoutává žádná starost a strast, žádný žal. Tak lehkým skokem přebíhá zajíc stinný úval i pole jetelové, neboť nenese na svých lopatkách nic těžšího než svůj sivý chlup, tak letmo se kmitá křovinou pták, neboť jeho křídla i nožky nejsou těžké pod vahou čehokoliv, co by na sobě nesl, tak hbitě uniká suchým listím střevlík, na jehož hřbetě nesedí nic než záblesk paprsku slunečního.

(s. 9)

[Vojtěch · Rating 1 out of 5]

capek teda fakt neuvařil…
tohle byla věc co vlastně ani neumím okomentovat realne wtf

[Lukáš Palán · Rating 3 out of 5]

Bom dia.

Pepé Čapek se v této knize věnuje pytlákům, kteří vodkráglují myslivce a začnou hrát deset dvacet za bukem. Takže tihle policajti, pardon, zabijáci se schovávají v lese a občas vběhnou do nějakýho stavení ukrást boty nebo kořalu, a v lese je to čím dál víc sere. Není divu, zde vám vypíšu jen ukázku toho, co v lese není: Playstation, záchod, energy drinky, kuřecí křídla, cigára. A teď upřímně, chtěl by tam někdo z vás bydlet? POCHYBUJU.

Jim z toho taky začne šibat. Popisy přírody jsou sice vysoce imaginativní a sugestivní, ale taky vyčerpávající a jestli se ještě někdy rozhodnu číst dvě poezie v próze během jednoho týdne, tak mě prosím hoďte někam do rokle.

Atmosféra 8, děj 5, takže celkem 6,321

[daniela · Rating 3 out of 5]

pejsek a kocicka se mi libilo vic

[Bara · Rating 2 out of 5]

Rozhodně to není prvoplánovitě líbivé, někdy to dost drhne, to tím stylem. Ale jinde se mi zdá, že je pod tím vršením slov i jistá sebeironie autorova. Jako když ví, že je to těžkopádné čtení, ale přece sebe i čtenáře se škodolibou radostí trýzní.

[Robert Frecer · Rating 5 out of 5]

Príbeh dvoch pytliakov spred sto rokov, ale napísaný tak skvele že je dodnes platný ako obraz duše vyvrheľa, napr. aj v nedeľu o 7:00 ráno. A v skvelom prostredí.

[booksoholik · Rating 2 out of 5]

nesedl mi styl, kterým to bylo napsané a ani děj nebyl nic moc 🫣

[Vilný Faun · Rating 5 out of 5]

To jsem jednoho večera rozjímal, točil prsty mlýnek a najednou si s hrůzou uvědomil, že jsem doposud chodil obloukem kolem Čapků. Z tohoto tristního nedostatku mě polil studený pot, tudíž jsem okamžitě začal pátrat, co by mě tak mohlo zaujmout. Druhý den proběhlo setkání s príma dědulou, sběratelem Čapků, jež se rozplýval nad tím, že "i vy mladý máte pořád o Čapky zájem". Nesvěřil jsem se mu, že jsem se jim doposud vyhýbal a s úsměvem od něj převzal první vydání Hordubala a Stínu kapradiny. Jelikož mám tu pecku od Jany Kratochvílové velmi rád, začal jsem s kapradinou. No a nebudu vás dlouho napínat přátelé, byla to trefa do černého. Pokud kniha začíná brutální vraždou hajného, tím myslím doopravdy začíná, první strana a už mu dupou po ksichtě, pak nelze pochybovat o tom, že držíte v rukou kvalitní literaturu. Která není jen o bestiálním násilí, to se přeci rozumí, navíc děj není důležitý, dva pytláci prchají skrz les před spravedlností a postupně jim začíná solidně hrabat v makovicích. Sugestivní popisy přírody se střídají s ještě sugestivnějšími myšlenkovými pochody dvou vejlupků, kteří moc rozumu nepobrali. Jednají většinou pudově, což je dostává do větších a větších sraček. Pokud se na útěku před zákonem touží opít, svým způsobem jim rozumíte, pokud vykradou dům, tak nějak chápete proč, ale to že ho celý rozflákají už je vám proti srsti a když si chtějí zašpásovat s nebohou vesničankou, to už vám zuby skřípají. Naštěstí Čapek nezvolil moralizující formu a vy přes naprosto zkurvenou povahu obou protagonistů tak nějak doufáte, že se jim podaří utíkat dál, ať už jim z nějakého důvodu fandíte, nebo chcete prožít s touhle knihou ještě nějaký čas. Jenže stránek je pomálu a konec přichází brzy, nepřekvapivý, jenže o nějaké zásadní zvraty tu naštěstí nikdo nestojí. A to je vše přátelé, jednoduchá premisa, která nikam neuhne a přesto knihu řadím mezi to nejlepší, co se mi v roce 21 dostalo do rukou. Chválím i sám sebe, že mě onoho večera napadlo, že by na těch Čapcích přeci jen něco mohlo být.

[Filip Skácel · Rating 5 out of 5]

Slova Daniely Hodrové zmíněné v doslovu mi přišly, že věc dobře vystihují: „Zablouděni v lese, zablouděni daleko od sebe v sobě samém, až za hranice lidského, až na práh smrti“.
Mísení lesa a charakteristik dvou protagonistů, jako by se podobalo orloji s postavami, na které naši pytláci naráží. Kokrhání kohouta a bimbání zvonů v nedaleké vsi, ze které utíkají, s myšlenkami na lepší zítřky, které nazývají „dál“.
Labužnicky využit Čapkův jazyk, zajímavá ambivalence příběhu a ušislyšné, nosocítitelné líčení lesa, které čtenáře přímo přemišťuje k našim (anti)hrdinům.
Ačkoliv na tyto pytlácké a lesnaté tématiky nejsem, krása užité češtiny a až někdy abstraktní mísení vypravěče do dialogů a monologů mi to vynahrazují a vytváří tak něco, panečku, pěkného.

Doporučuju vydání od TakeTakeTake, kde kromě krásných ilustrací je také užito kvalitní typografie a sazby.

[Geoffrey Mandiano · Rating 2 out of 5]

Příroda v Čapkově románu je živá, čtenář se ocitá spolu s hrdiny v chladném, vlhkém lese, slyší bublající potok, cítí prach rozvířený na cestě, slunce na mýtinách... a přesto, Čapek je lyrik, ne epik. Stín kapradiny se měl narodit jako báseň. Do prózy jí chybí dějovost, přestože zápletka má potenciál být zajímavá, utápí se v přírodní lyrice a meditativních pasážích, až z ní zbývají jen záblesky, které nedokáží čtenáře vtáhnout.

[Eliška ** · Rating 3 out of 5]

3,5 ⭐️

[Marta Komašková · Rating 5 out of 5]

moc hezký doslov od Matěje Klímy ve vydání z roku 2018. poetické čtení

[lux · Rating 3 out of 5]

» Zvláštní a svým způsobem hezký bývá takový kraj lesa. «

[DamiaN · Rating 2 out of 5]

never liked them Polypodiophyta twats
semi-painful but fun

[Terézia Frecerová · Rating 5 out of 5]

Krásny jazykový zážitok

[Magda Kubickov · Rating 4 out of 5]

Josef Čapek je nejvíc underrated Čapek.

[Krt Ek · Rating 3 out of 5]

Obojí: tedy jak Čapkovu literární předlohu, tak Vláčilův film mám za 3,5. Abych se vyhnul zaokrouhlování tak jsem to vyřešil tak, že knize jsem udělil 3*, filmu pak 4* (čteno a viděno v tentýž den). Neznamená to, že bych obecně preferoval filmy před knihami, to bylo dost daleko od pravdy, nebo že v tomhle konkrétním případě je film lepší než kniha, ale už kniha je velmi "vizuální" (jde z ni cítit, že Josef Čapek i ve své próze uvažoval malířsky, resp. minimálně aspoň v této, kde se nálady ústředních antagonistů zrcadlí na "tváří" přírody, která obklopuje), a já mám dost línou obrazotvornost, a tak holt musím více vyzvednout Vláčilovu vizi, která za mou fantazii odvedla práci a pěkně mi tu Čapkovu tklivou baladu zhmotnila.

[Veronika · Rating 5 out of 5]

Tuhle knížku, spíše novelu než román, jsem četla poprvé (a tehdy nejmíň třikrát po sobě), když mi bylo asi 14 a hrozně ráda bych se do té chvíle vrátila.
Byl to příběh o dvou tulácích kteří, zabili hajného, když je nachytal jak pytlačí, a poté je pronásledoval pocit viny a také vesničané, kteří chtěli hajného pomstít. A tahle pasáž měla v sobě cosi magického. Dva lidé a jejich poslední chvíle a efekt, jaký měla jejich blížíci se smrt na jejich už tak dost pokřivené mysli...
Před pár lety jsem ji četla znovu, povinně do školy (VŠ), hrozně jsem se na ni těšila, ale byla jsem strašně zklamaná, něco z ní chybělo (i když vydání bylo stejné).Některé části jsem si vůbec nepamatovala a ty nádherně napsané pasáže byly mnohem kratší, než jak jsem si je pamatovala a také nějaké "bezkrevné." Knížka je to stále nádherná, ale už není taková...

[Katka Heřmanová · Rating 2 out of 5]

Ani po dočtení tu poetiku zkrátka nechápu, četlo se to hrozně těžko a přišlo mi to skoro i o ničem, jen taková změť scén, co se nějakým zázrakem dostala k závěru. Prostě nic, k čemu bych se chtěla vracet...

[Vlasta · Rating 4 out of 5]

Koresponduje s Čapkovou výtvarnou tvorbou, čte se dobře, nabízí spoustu zajímavých podnětů.