Psychedelická magořina v příběhové formě. U Pixyho jsem šel o trochu nahoru, tak to vyrovnám tady a půjdu o trochu dolů. Je sice pravda, že tady (narozdíl od Vykopávky) Anderssonovi povídkový formát svědčí, ale i tak tu pořád najdeme i nějaké ty slabší kousky. Jako ukázkový výběr z tvorby to ale pořád funguje na jedničku. Uvidíme tu totiž, jak se Max popere s barvou (na obálce jsou krátké povídky vytištěné barevně) a díky rozstřelenosti námětu nehrozí, že byste četli jenom věci, co vás nebaví, ale je šance, že vás aspoň nějaká jednohubka chytne. Stejně jako v Pixym i tady naštěstí ubylo černé (ty černé okraje ve Vykopávce tomu opravdu nepomáhaly), a dokonce mi přijde, že se tu dá vysledovat nějaký ten vývoj v kresbě (čti některé povídky jsou kreslené ještě ošklivěji než jiné). Takže pokud máte chuť na nějakou tu ochutnávku z tvorby tohohle šílence anebo si chcete užít nějaký ten nekaždodenní zážitek, tak Kontejner je právě pro vás.
Mohlo by se vám líbit, pokud: - máte rádi věci, které jiní lidé popisují jako šílenou magořinu (vyzkoušeno na nekomiksácích)
Spíš vás zklame, pokud: - jste rozmlsaní krásnou a/nebo realistickou kresbou - nemáte rádi hodně černý humor - nesnesete pohled na místy už opravdu nechutné nápady (povídka s klonany)