S přečtením téhle sbírky jsem dlouho váhala. Trochu jsem se obávala toho, že básním nebudu rozumět, jak to tak u poezie často mám. A zvlášť tady, když jsou básně, resp. písně dochované jen ve fragmentech. Ale v tomto případě byly mé obavy plané. Poezie od Sapfó byla pro mne srozumitelná svými emocemi, které ve mně vyvolala, a v tom, že mne přiměla přemýšlet nad různými věcmi.
Láska, krása, smutek, smrt, bolest, příroda - to jsou témata, která se v básních často opakují. Některé části se mi líbily více, některé méně, proto asi ze subjektivního hlediska neumím hodnotit naplno.
Kniha obsahuje také doslov, kde překladatel F. Stiebitz přibližuje Sapfóin život a také prostředí, v němž tato básnířka žila a v němž tvořila.
Jsem ráda, že se mi kniha dostala konečně do rukou!