Tato realistická povídka obsahuje spíše popisný než kritický realismus a je zde velice dobře popsán venkovský život chudých lidí. Proti sobě zde stojí svět zbohatlíků, kteří získali šlechtický titul, a svět podruhů a dělníků. Boháči si cení více života svého psa než člověka, který pro ně pracuje. S dobrými vlastnostmi, jako je ušlechtilost, účinná láska, ochota pomoci, se setkáváme pouze u chudých.
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy.
Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Roku 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi přistěhovala i její babička – Magdaléna Novotná (1825), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala.
V roce 1841 se vdala za Josefa Němce, který pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a rodina se s ním stěhovala. V roce 1841 se stěhuje do Prahy, zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1848 je Josef Němec obviněn ze spiknutí, dochází k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 je Josef Němec přeložen do Uher; Božena Němcová se se čtyřmi dětmi stěhuje do Prahy, kde okamžitě navazuje styky s literárně činnými vlastenci. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Pozěji se Němcová sblížila s májovci, ale jinak se stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856).
Na podzim 1861 Němcová opouští manžela a odchází do Litomyšle, kde se pokouší živit prací pro nakladatele Augustu. V té době je ale již vážně nemocná a finanční nouze ji donutí k návratu do Prahy k manželovi. Krátce na to umírá v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě).
Přečetla jsem povídku V zámku a v podzámčí kvůli povinné četbě (samostatně se zde nenachází). Moc se mi líbilo srovnání života bohatých a chudých v tehdejší době. Nikoho nezajímalo, že žijete na pokraji sil, nemáte co jíst a kde spát. Člověk si po přečtení uvědomí, co vlastně má. Dnes vnímáme spoustu věcí jako samozřejmosti - sociální dávky, pomoc matkám samoživitelkám, ne vždy to tak ale bohužel bylo.
Trochu hůř se to četlo kvůli té zastaralé češtině, ale bavilo mě to. Co však musím dost vytknout je paní Skočdopolová, protože jako borka sice byla na smrtelné posteli, ale aby kvůli tomu změnila úplně celé své chování... eh. To chtělo víc vysvětlit a nebo to radši nedělat, což by bylo lepší. Jelikož ke konci z toho Božena udělala spíš pohádku. Jinak skvělé kontrasty světa bohatých a chudých, ty jsem si opravdu užívala.
2022: 3⭐ Knížku jsem přečetla jako povinnou četbu a musím říct byla jsem překvapená. Myslela jsem, že to budu číst z donucení, ale já jsem se do toho tak začetla, že jsem ji nemohla odložit. Kniha skvěle vykresluje život chudých, kteří nemají kde spát a co jíst. Naproti příběhu chudých (podzámčí) stojí příběh těch bohatých. Myslím si, že pokud se rozhodujete, co z povinné četby stojí za přečtení, je to určitě tahle kniha – četla jsem pouze povídku V zámku a podzámčí (bohužel tady není samostatně).
2025: 4⭐ Přečetla jsem ji po třech letech znova, abych si příběh osvěžila před maturitou, a musím přiznat, že je to pořád skvělá knížka. I přestože je z 19. století, tak se překvapivě dobře čte. Příběh je velmi jednoduchý a srozumitelný, postavy jsou trošku černobílé, ale dobře charakterizovatelné. V této knize najdete klasický rukopis Boženy Němcové – hledání dobře člověka. Pokud hledáte fajn četbu k maturitě, určitě doporučuji!
Za pět. Povídky v nichž hlavní dvojroli hraje láska. Láska lidská po boku lásky k vlasti. Vyobrazena je zde ovšem v největší, až naivní, čistotě! Venkovská próza navíc přináší typické popisy jednoduchého myšlení a běžného života českých vesničanů a jejich zvyků a tradic. Tvorba Němcové tedy neslouží pouze jakožto zábavné čtení, ale i subjektivní svědectví dob minulých.
Kdysi jsem četla a vím,že se líbila. Líbila se mi i kniha Pan učitel, Divá Bára a hlavně Babička. Vyrůstala jsem na pohádkách od této slavné spisovatelky.