4–4.5
Na Šlechtově stylu je něco zvláštně přitažlivého. Celou dobu popisuje příběh, u kterého je zřejmé, že je ve své podstatě vlastně prostý a nápaditostí nevybočuje z řady toho, co už vymyslel někdo před ním. Ovšem způsob, jakým si pohrává s hrdiny a opisy jejich každodennosti, je to, co dělá z jeho knih skutečný zážitek. Toho si na schopnostech autorů, mají-li právě tuhle z nich, zvláště cením a domnívám se, že i díky ní se láme chleba mezi pisálky bezduchých líbivých příběhů a skutečnými spisovateli.
Asi je jasné, kam řadím právě tohoto autora.
Kéž bych potkala ve své honbě za fantaskními světy víc takových osob a jejich výtvorů, protože když už na to dojde, je to vážně jízda.