Novela Cizinec hledá byt od Egona Hostovského vypráví příběh o putování československého doktora Marka po New Yorku, kde hledá vhodné místo pro dokončení své teoretické lékařské práce. Ačkoliv je velmi skromný – stačí mu pouze klidný pokoj, stůl a židle – nenalézá ideální místo, kde by se mu podařilo naplnit tyto nenáročné požadavky. Vždy je nakonec zapleten do složitých mezilidských vztahů, jež lékař, přes svou nekonfliktní povahu, hluboce narušuje.
Novela je psána do značné míry realisticky, prostředí a chování lidí je zde zobrazeno přirozeně a bez snahy jakkoliv je transformovat. Známe také přesná místa, časy a data (děj se odehrává krátce po II. světové válce). Vypravěč nám příběh zprostředkovává pomocí er formy. Mezi popisy děje a okolí (vynikají místy lyrické popisy města) a přímou řečí se často objevuje polopřímá řeč – vypravěčem zprostředkované myšlenky hlavních postav. („Řekl něco zlého? Ale vždyť si toho vůbec není vědom! Stařeniny oči zmrtvěly na několik dlouhých vteřin...“) Text je psán česky, s výjimkou občasných částí anglických vět v dialozích, což podle mě zdůrazňuje a přibližuje americké prostředí.
Vypravěč nám nicméně nesděluje vše. Tajemství, kterým je zahalen doktor Marek, je pomalu odkrýváno jak čtenáři, tak i ostatním postavám. O doktorovi se dovídáme především z dialogů a jeho tajemství je nám dlouho skryto. Víme od začátku, že pracuje na důležité lékařské práci, ale její charakter je až nápadně dlouho zastřen (jediné co víme je, že téma práce je vysoký tlak). Stejně tak mnoho nevíme o záhadné ženě, se kterou si doktor často volá, a jejíž telefonické hovory s ním tak dramaticky zneklidňují lékařovo okolí.
Doktor hledá především mír. Tento symbolický „klid“ je v knize často kladen do kontrastu s poválečným mírem. Ačkoliv už válka skončila, doktor Marek je často svědkem „válčení“ mezi lidmi na společenské a psychologické úrovni. Tajemství, kterým je lékař opředen, ilustruje (mnohdy nucené) odcizení přistěhovalce v cizí zemi. Markovi není nikdo většinou schopen porozumět, ale mnoho lidí se mu snaží pomoci (a tak vlastně i sobě), například tím, že od něj nežádají peníze za nájem. Doktor naopak paradoxně touží po pravidelném placení za svoje ubytování. Pravděpodobně v tomto nachází cestu k vlastní nezávislosti na ostatních. V Markovi lidé často vidí jakousi „svatou bytost“, která má moc „vytáhnout“ je ze životní „pasti“, do které se v průběhu života dostali. Doktor se jim snaží pomoci nenásilnou a dobrosrdečnou cestou, ale vlastně je to přesně to, co nechce. Přeje si totiž být sám, aby se mohl soustředit na své poslání. Postupně ale zjišťuje, že nelze skrývat svou identitu před ostatními. I když žádá po lidech tak málo, žádá po nich vlastně moc.
Novela akcentuje mimo jiné téma odcizenosti, které člověk může zažívat jednak v cizí zemi daleko od své domoviny, jednak ve svém životě vůbec. Motiv hledání pokoje je pak paralelou k hledání životního klidu, který je mnohdy nedostižný právě díky tomu, že člověk je chtě nechtě stále vtahován do víru mezilidské komunikace. Objevují se zde motivy národnostních rozdílů, v důsledku kterých je mnohdy nemožné si vzájemně porozumět. Nicméně i motivy svornosti přesahující tyto rozdíly.