Román založený na podrobném zkoumání pramenů a literatury popisuje scénu domácího odboje i exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu na Heydricha, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se líčení soukromého života hrdinů. Poskytuje realistický obraz o strukturách německé moci, zabývá se vyšetřovacími postupy gestapa. Román zaujme strhujícím dějem i výbornou psychologií postav.
Jiří Šulc vystudoval právnickou fakultu v Praze. Patnáct let působil v bezpečnostních složkách České republiky, poté pracoval v Evropské komisi v Bruselu. Roku 2007 vydal debut Dva proti Říši, historický román o atentátu na Reinharda Heydricha. Za dílo obdržel Literární cenu Knižního klubu. O rok později vydal román Operace Bruneval, popisující polozapomenutou, ale klíčovou akci britských výsadkářů v obsazené Francii.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Historická fakta podává formou neskutečně poutavého příběhu, ve kterém nechybí napětí, emoce, informace o exilové vládě v Londýně, odbojových hnutích a obecně politické situaci v době Protektorátu. Autor má za sebou téměř mravenčí práci zkoumání archivů, takže kniha má velmi vysokou informační hodnotu - například o vysokých nacistických představitelích a jejich vzájemných vztazích jsem se dozvěděla víc než z učebnic dějepisu - plus příběhová forma hodně rozvíjí zájem o událost a její okolnosti. Největším tématem jsou pro mě nezlomnost a odvaha mnoha "obyčejných" lidí tady doma (všichni reálně existující osoby), kteří se postavili za svou zemi a i přes téměř 100% riziko smrti pro sebe a své rodiny se podíleli na pomoci parašutistům a odbojářům vůbec. Hlavní postavy jsou v knize vykresleny hodně lidsky, ne jen jako "hrdinové", ale jako mladí muži, kteří zažívají lásku, strach o své blízké a zároveň nutnost si připustit, že jejich život visí na tenoučkém vlásku, který se vzhledem k jejich úkolu musí zákonitě přetrhnout. Dalším "okrajovým" tématem, které se knihou nádherně vine je přátelství a sounáležitost. Kubiš k němu zdvihl oči. "Promiň, jen si tak říkám.. Nikdy mě nenapadlo, že se nestihnu rozloučit s Jožkou."
"Jsem rád, že jsme se potkali," řekl tiše. Gabčík mu úsměv oplatil a objal ho. "Já taky, Josefe," řekl. "No, asi už neuvidíme Leicester Square v neonových světlech, co?" "Možná příště." Švarc sešplhal z výklenku, který už obsadil, a přidal se k ostatním. S vodou dosahující k břichu si potřásli rukama a vzájemně se objali. Poté vyšplhali do hlubokých tumb, zbraně připravené. Čekali. Svíčky už dávno pohltila voda a v kryptě byla tma.
Tak tohle je opravdický čtenářský zážitek, místy jsem měl husí kůži a často litoval jak nezáživně nám tuhle historii na základce podali. Vylíčení atmosféry jak v Anglii, tak v Čechách a Praze naprosto vtáhne do děje. Přiznám se, že se mi do posledních kapitol moc nechtělo ne kvůli knize jako takové, ale zkrátka jsem s hrdiny příběhu žil tak, že jsem chtěl jejich nevyhnutelný osud co nejvíc oddálit.
Mistrně napsáno a i když autor v doslovu píše, že ne vše se mohlo takto přesně přihodit a místy to bylo zjednodušeno, tak klobouk dolů před vším co se historikům a autorům podařilo vypátrat.
Když jsem Dva proti Říši četl, často jsem si říkal, že něco takového zní jako fajn příběh, který by se mohl promítnout do mnoho knih, které se zabývají snahou o atentát a ulehčení už tak komplikované situace. Postavy byly dokonale vykreslené, především jejich charaktery – Gabčík a Kubiš, symbol naděje a němečtí důstojníci SS, pěkné podlí chlápkové. Když nějaká z postav zradila, bylo mi to líto; když někdo umřel, musel jsem potlačit slzičku. Za celou dobu jsem si ale musel opakovat jednu věc. Že všechno, co jsem se dočetl, je z nějakých 99% podle skutečných událostí. Po zavření knihy a označení ji za přečtenou, jsem se musel na chvíli zarazit a být hrdý na to, v jaké době právě žiji. A že jsem Čech. Zní to fádně, ale přiznejme si: Češi za tehdejší doby byli opravdu vlastenci a dokázali to, co málokdo. Gabčík s Kubišem se dokázali obětovat pro národ a to bylo to největší, co mohli udělat. Naše historie je plná hrdinů a já jsem za to fakt rád. Amen.
Parádní. Známým událostem 2. světové války dodalo románové zpracování opravdový šmrnc. Strhující, napínavé, dechberoucí, hrdlo stahující. Čtenáři rozšiřuje obzory ještě více, postavy jsou skvěle vykreslené, z hlavy se kniha jen tak nevykouří. Prostě za plný počet.
Skvěle napsaná knížka, která vás vtáhne do děje nezávisle na tom, jestli se zajímáte o historii nebo ne. Určitě doporučuji, a to nejen pro to, abyste se poučili o našich dějinách. Kniha je opravdu čtivá, autor střídá krátké kapitolky, aby zaujal čtenáře. A i když víte, jak příběh dopadne, bude vás kniha bavit až do konce.
Tuhle knihu jsem upe zapomněl napsat do goodreads. Extra hustá. Prostě dva typci co airdropnou v zimě do protektoratu a prostě dělaj špioní věci. Simple yet effective. Heydrich smrdi.
"Pane prezidente! To je...to je úžasné!," řekl plukovník Moravec. Na prezidentově unavené tváři se mihl sotva znatelný úsměv. "Ano, to rozhodně je. Dokázali jsme to. Britové odvolali svůj podpis pod Mnichovskou dohodou. Je to záruka toho, že Československo bude po válce obnoveno ve svých původních hranicích." "Nevypadáte příliš šťastně, pane," konstatoval Moravec. "Já samozřejmě jsem šťastný, ale nemůžu zapomenout na cenu, jakou nás to stálo." [...] Dr. Edvard Beneš vzpomínal na rozesmáté tváře Gabčíka a Kubiše. "Doufám, že budeme vaší oběti hodni," zašeptal.
Upřímně, nevím, co přesně na té knize mnozí vidí. Určitě téma. To je kvalitně faktograficky podložené a popsané. Dobře to vystihuje vše, co se kolem operace dělo. Ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že co do kvality samotného textu jde jen o jakési nejnutnější slepování a lehkou fabulaci. Nebavilo mě to, postavám jsem moc nevěřila a to navzdory pravdivosti příběhu. Možná je to rys válečných románů.
Tak jsem na 79. výročí atentátu na Heydricha dočetl knížku o atentátu na Heydricha. A nutno přiznat, že se to stalo skoro samo, protože napsané je ohromně čtivě. Na rovinu přiznám, že mě to bavilo hlavně z faktografické stránky, ale veliké plus je atmosféra, kterou se čtenáři daří předat opravdu intenzivně. Ač jsem k tomu ze začátku přistupoval spíš opatrně, nakonec nemůžu než doporučit.
Ač autor není dějepiscem z povolání, poutavost příběhu nešla ani trochu na úkor historické přesnosti, což je velkým positivem. Kladně nemohu hodnotit jen tu frustraci, která ve mně byla vyvolána společně s ohromnou chutí rozbít nějakýmu neonáckovi ciferník.
Naprosto strhující. I když jsem od začátku věděla, jak to celé skončí, stejně jsem se nemohla odtrhnout. Brilantně napsané... s klidem bych to zařadila do povinné četby na školách.
update: už podruhé se mi stalo, že jsem přečetla knihu ze seznamu četby k maturitě, aniž bych o tom měla sebemenší tušení... docela příjemné překvapení! :)
Nikde nemůžu najit negativní recenzi, nebo recenzi s malým počtem hvězd. Čtenáři jsou vesměs nadšeni, ale na mě kniha nezapůsobila až tak pozitivně.
Rozhovory postav mi v příběhu přišly někdy až vyloženě hloupé, nesmyslné a nepříjemné číst. Hlavně to neustálé oslovování Gabčíka a Kubiše "dvojčata" ("Jestlipak mozky velkých dvojčat zase uvažují stejně," zareagoval Gabčík)
Romantické scény u kterých se mi zdálo, že pan Šulc ještě nikdy nemluvil se ženou a tak měl problémy vymyslet jak by taková konverzace mohla probíhat. Například postelová scéna Gabčíka a Anny Malinové, kde ji oslovuje: "Jsi zvíře" a ona o pár řádků později odpovídá: " Znám své nedostatky takže těžko můžu být nejlepší (v posteli). Jsem malá, tlustá.."
To jak se gestapo oficír Fleischer "chvěl a ohromeně sledoval jak se vzdálenost mezi ním a utíkajícím Morávkem zvětšuje" načež "zavyl".
"Heydrich se krátce zasmál svým skřehotavým smíchem."
Rozhovor v půli knihy mezi knězem Borákem a Valčíkem někde v moravském kostele jsem raději přeskakovala kvůli pasážím jako: "Nemusím být služebník boží, abych pochopil pozemské věci" pokrčil kněz rameny.
Příběh je samozřejmě napínavý a poutavý, ale to byl i v lépe napsané knize Laurenta Bineta HhhH či v nezapomenutelném československém filmu Atentát. Ale kdo z nás nemá doma v knihovně aspoň tři knihy o Heydrichovi včetně té zvláštní "Můj strýc, Reinhard Heydrich", která je více o životě synovce než "o vysokém důstojníkovi, šermíři a houslistovi. "
Oceňuji podrobnosti do jakých Šulc zabíhá, detaily, jež do knihy zapracoval a jde poznat že je mu téma blízké. To je ale asi každému Čechoslovákovi 💔
Nikdy som si nemyslel, že existuje kniha, ktorú by som odporučil prečítať každému, no práve som ju asi našiel. Dielo Jiřího Šulca s názvom Dva proti Říši som si plánovať prečítať už dlhšie, pretože samotný atentát na Heydricha ma zaujímal. Kniha nepopisuje len prípravu a výcvik Gabčíka s Kubišom, ktorí boli poverení touto tajnou úlohou, ale autor sa venuje aj samotnému odboju a tiež postupu Nemcov pri snahe rozbiť nadobro akýkoľvek odpor. Veľmi dobre sú napísané samotné dialógy, no jediné čoho som sa bál bolo, že sa budem strácať v rôznych menách ľudí, ktorí boli zapojení do odboja alebo tých na opačnej strane. Je pravda, že postáv v knihe je veľa, ale nakoniec sa autor rozhodol vybrať z tohto historického obdobia len tie najpodstatnejšie a najvýraznejšie pre príbeh, takže ich nie je až toľko, že by sa čitateľ v deji a menách strácal. Toto svoje rozhodnutie spomína na konci knihy, kde aj vysvetľuje, ktoré udalosti boli prikrášlené alebo vymyslené len pre potreby príbehu. Som však veľmi rád, že takých vecí je v knihe málo a autor vystaval tento historický román hlavne na základe zachovaných prameňov, pričom využil aj pomoc rôznych historikov. Ide naozaj o veľmi silné dielo, od ktorého sa nedokážete odtrhnúť. Byť cudzincom vo svojej rodnej zemi muselo byť niečo strašné. Knihu odporúčam aj tým, ktorí sa o tematiku druhej svetovej vojny nezaujímajú.
Posloucháno jako audiokniha a byl to velmi silný zážitek. Popravdě to vnímám jako jednu z nejlepších (audio)knih, co se ke mně letos dostala. Jedná se o beletristické zpracování části naší historie - konkrétně operace Anthropoid - a je to psané velmi srozumitelných, čtivým způsobem, který člověka dokáže vtáhnout do děje. Příběh sám o sobě je velmi nosný a obsahově velmi silný, na člověka to velmi zapůsobí, ale přitom se tu autor nesnaží ždímat emoce na sílu. Je to napsané velmi dobře. Jazykově květnaté (ale ne přehnaně), ale přesto příjemné a srozumitelné na čtení, postavy skvěle a věrohodně napsané, atmosféra vykreslená skvěle - úplně se to na člověka přenášelo. Silné, intenzivní čtení, ale přitom žádný doják. Naopak si mne to získalo tou svou civilností v pojetí emocí. Pokud se čtenář chce o Anthropoidu dozvědět přístupnou cestou, co a jak a kdo v tom fungoval, myslím, že tohle by mohlo být dobrým vodítkem. Samozřejmě člověk nesmí zapomínat, že se jedná o beletrii, nikoliv o odborný vzdělávací text. Ale v základních obrysech to je podle mne shrnuté velmi dobře a nějakou základní představu si člověk z toho udělá. A může to být takový snadný krok k tomu, aby si případný zájemce později vzal už i třeba něco odbornějšího. Za sebe velmi doporučuji.
Historický román, který mapuje atentát na Reinharda Heydricha. Popisuje scénu domácího odboje, exilovou vládu, výcvik parašutistů v Anglii, přípravu atentátu, okolnosti i situaci po něm. Nevyhýbá se ani soukromému životu hrdinů.
Když jsem knihu vzala poprvé do ruky, bála jsem se, že na mě bude moc odborná a strohá o historických faktech, ale to jsem se opravdu spletla. Kniha je čtivá, napínavá, přehledná, se srozumitelně podanými historickými fakty.
Autor má můj obdiv, protože tohle se tak často nevidí, aby se skloubila takto přesná historie s neskutečně čtivým románem, který Vás okamžitě pohltí a už nepustí. Kniha nemá žádná hluchá místa, stále se v ní něco děje, co udržuje Vaši pozornost.
Věřím, že tato kniha je i pro ty, kdo nejsou znalcem druhé světové války. Vše je vylíčeno a popsáno tak, že to pochopí určitě každý. Jsou zde úžasně vykresleny postavy, jejich charaktery. Je tu cítit atmosféra té doby, která byla neskutečně těžká.
Rozhodně doporučuji k přečtení, myslím, že tohle by si měl přečíst každý.
5 hvězdiček, zaslouženě. Operace Anthropoid je sama o sobě nesmírně zajímavým a důležitým mezníkem českých dějin. To, jak ji Jiří Šulc románově zpracoval, způsobilo, že i člověk jako já, co normálně historické romány příliš nečte, se do tohoto příběhu s chutí pustil. I když jsem samozřejmě tak nějak znala příběh atentátu na třetího nejmocnějšího muže Říše, dozvěděla jsem se spoustu detailů a připomněla jsem si fakta, která jsem už zapomněla. A pravdou je, že tento příběh by se zapomínat neměl. Nikdy. Nepřestane mě fascinovat, jak stateční to byli muži. Nejenom Kubiš s Gabčíkem, ale všichni parašutisté a celý český odboj. I díky nim dnes v Česku žijeme tak, jak žijeme. Děkuji Jiřímu Šulcovi, že tento historický okamžik zaznamenal. A my nesmíme dopustit, aby podobný příběh někdy v budoucnu opakoval.
Silné čtení. O Anthropoidu mám načteno/nakoukáno dost, ale tahle knížka je tak nabitá informacemi - o ostatních paradesantních skupinách, jejich členech a osudech, taky o protektorátní nacistické skvadře a vyšetřování jak parašutistických výsadků obecně, tak atentátu na Heydricha konkrétně - a navíc napsaných tak napínavou a poutavou formou, že to působí plasticky a živě a člověk se nedokáže odtrhnout, i když ví, do jak mrazivého finále příběh spěje. A odpustí i drobné stylistické a faktické nedostatky. Tohle by si měli přečíst fakt všichni.
Nechápu, proč se do těchto knih znovu pouštím, když všichni víme, jak to dopadne/dopadlo. A já pořád doufám, že se to nějak změní nebo co... a mávnutím kouzelného proutku nastane šťastný konec, Lidice zůstanou ušetřeny, atentátníci si užijí zaslouženého starobního důchodu...
Těžce to nesu, ale stejně si zas přečtu o Anthropoidu další knížku! A ještě k tomu o vánocích. Ale nedá se nic dělat, musím doporučit. Tento způsob zpracování mě uchvátil a přikoval k textu. Ještě lepší než HHhH, na kteroužto knihu, resp. její styl, jsem si chvilku musela zvykat.
Druhá kniha, která byla napsána o atentátu na Heydricha. Zase jiný pohled na věc. Tento styl psaní je spíše pro muže, více příběhový, románový, nedokumentární. Není z ženského úhlu pohledu. Přináší další zajímavá fakta. Je více politická. Nicméně, když to nakonec srovnám, oslovila mě nakonec méně než Máma milovala Gabčíka. Pokud si tedy chcete na toto téma něco přečíst, doporučuji asi více ji. I když je možné, že mužům se bude líbit spíše tato kniha.
román napsaný tak poutavě, až mě zamrzelo, že jsem v hodinách dějepisu (ač nezáživně podaných) na gymplu nedávala takový pozor.
jsem tak ráda, ze jsem se dostala k vyprávění o dvou parašutistech a mohla obdivovat jejich (a ne jen jejich) statečnost, odhodlání, oddanost, ale hlavně lidskost. skvělá psychologie postav a popis okamžiků, až v žilách tuhne krev a dech se tají.
knížka mě uchvátila a především ve mně vyvolala zájem si zjistit něco víc o hrdinech z doby protektorátu.
Na začátku knihy se pořádně nadechněte. Strhující příběh Gabčíka s Kubišem (a nejen jich) si totiž budete chtít přečíst nejlépe na jedno posezení se zatajeným dechem. Pro mě je jejich poslání ukázkou odvahy a naprostého odevzdání se boji proti zlu, který, ač byl následován mohutnou odvetou na civilním obyvatelstvu, měl podle mě smysl a měl být vykonán. Kniha je úžasně čtivě napsána, nedá se od ní odtrhnout.
Osciloval jsem mezi 4-5 hvezdami. 4 hvezdy hlavne kvuli mnozstvi postav a jejich neukotvenosti v deji. Proste jen probehly dejem a dal se moc nerozvijely a nebo kdyz ano, uz nebylo jiste o koho jde a jaka je jeho role, ale po precteni epilogu je to jasna 5 hvezda. Historicka udalost napsana velmi ctive a zajimave. Uz se tesim na dalsi prace autora.
Dva proti Říši je kniha, která by měla být povinnou četbou na školách. ❤️ Velmi poutavě totiž popisuje snad nejtěžší a nejhrdinštější etapu v moderních dějinách našeho národa, a to období protektorátu Čechy a Morava, z pohledu domácího i zahraničního odboje. 🪂 Nejvíce se věnuje operaci Anthropoid, o které určitě víte, jak dopadla. I přesto ale budete do poslední chvíle doufat, že skončí jinak.