Cikáni

by Karel Hynek Mácha

Dějově komplikovaná poema situovaná na Kokořínsko se znovu vrací k Máchovu opakovanému tématu - rozporu mezi snem a skutečností. Je tu tematicky velká podobnost s Májem: mladý cikán po delší nepřítomnosti nachází svou milou svedenou, v otci poznává jejího svůdce a v milovaném pěstounovi pak otcova vraha. Bezútěšnost lidských osudů umocňuje motiv démonické žárlivosti, stupňované až ke krvelačné pomstychtivosti, pocity, které v romantickém duchu korespondují s proměnami divoké a nespoutané okolní krajiny.

Genres: Czech Literature, Classics, Fiction

168 pages, Hardcover

First published January 1, 1857

About the author

Karel Hynek Mácha was a Czech romantic poet. His lyrical epic poem Máj (May), published in 1836 shortly before his death, was judged by his contemporaries as confusing, too individualistic, and not in harmony with the national ideas. Máj was rejected by publishers, and was published by a vanity press at Mácha's own expense, not long before his early death.

Mácha's genius was discovered and glorified much later by the poets and novelists of the 1850s generation (for example Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá) and Máj is now regarded as the classic work of Czech Romanticism, and is considered one of the best Czech poems ever written.

He also authored a collection of autobiographical sketches titled Pictures From My Life, the 1835–36 novel Gypsies, as well as several individual poems, besides a journal in which, for instance, he detailed his sexual encounters with Somkova.

Reviews

[Freckles · Rating 3 out of 5]

V podstatě Máj v próze. Ale vlastně se mi to od Máchy líbilo nejvíc.

[klara n · Rating 2 out of 5]

fakt divna kniha dve hvezdicky za hezky popis lasky ley a fejkovyho cikana

[Michaela Tupá · Rating 3 out of 5]

básníka v sobě mácha nezapře, hlavně jsem se rozplývala nad krásou popisů krajiny, místy až dojemných

Tichá krajino! jak často vábila mne samota tvá v stíny své, aby pobouřenému srdci poklid se navrátil! Jak často vrátilo ticho tvé, rozhostivši se v duši mojí, zrakům mým ztracený mír!? – Teď však – přišedšímu v porostlé skály tvé – propastí se mi zdáš; strašné myšlenky budíc v nepokojné mysli, hrůzné mi na paměť uvádíš pověsti, a již nikdy neuvedeš pokoj v prsa má.

děj nebo spíš postavy a jejich vztahy byly tak nějak klasicky máchovské, na mě možná až příliš propletené; celkově bych řekla, že to se svými kontrasty nebyl úplně nezajímavý román, ale taky mě vyloženě nenadchl a vracet se k němu pravděpodobně nebudu

[Ivi · Rating 2 out of 5]

2,1*

[sujin · Rating 2 out of 5]

meh

[Adelle R. · Rating 4 out of 5]

Spíš 3,5*.

[Bara · Rating 3 out of 5]

3,5*