Písně kosmické

by Jan Neruda

Známá sbírka českého spisovatele a publicisty Jana Nerudy, člena literární skupiny Máj, nám představuje typickou náladu své doby. Víru v technický pokrok a světlou budoucnost lidstva doplňují pročeské národnostní tendence. Svět je chápán, na rozdíl od dřívější doby, materialisticky, autor polidšťuje jednotlivá vesmírná tělesa, a tak je přibližuje čtenářům. Z celé sbírky vyplývá optimismus devatenáctého století, věku páry a do té doby nevídaného technického pokroku.

Genres: Poetry, Classics, Czech Literature, School, Read For School

52 pages, Paperback

First published January 1, 1918

About the author

Jan Nepomuk Neruda was a Czech journalist, writer and poet, one of the most prominent representatives of Czech Realism and a member of "the May school".

Reviews

[Michaela Zrzavá · Rating 3 out of 5]

„ To jsou jen drobty života,
jen bubliny pramene,
člověk si na ně během let
tak náhodou vzpomene.

Radost i žal my přežijem,
my přežijem cokoli! -
Nač ale náhlá slza ta -
Vždyť mne to už nebolí?”

[Pavel · Rating 4 out of 5]

Sice už to vědci dneska vidí trochu jinak než za časů Nerudy, ale člověka potěší, když zjistí, že chlapi kolem čtyřicítky mají pořád stejné starosti.

[Jordan Tomeš]

A co jsou to teda ti hrdobci?

Poeto!
Byť tvůj hymnus velký jako nebe,
co dáváš v něm? - Vždy jen a jenom sebe!
A čtoucím nám byť nadšením až vzplály líce,
my cítíme: poeta cítil více!
Ty s tvůrčí rozkoší máš tvůrčí trýzeň spolu -
a kdo se z čtoucích ptá, co hymnus stál tě bolu!

[Móňa · Rating 4 out of 5]

Knížka je přečtená rychle, dobře čitelné a pro mě i pochopitelné

[Child of Winter · Rating 4 out of 5]

Velice se mi líbila. Několik přirovnání bylo poněkud zvláštní, ale jinak se mi námět líbil. A bylo to velice čtivé.

[vojta · Rating 3 out of 5]

myslím, že občas až moc tlačí na pilu; mluvit pořád o planetách a slunci a zemi zestárne docela rychle, ale pár se mu jich tam povedlo - např. píseň č. XXXI

Zelená hvězdo v zenitu,
sviť vesele, vesele!
Když si tak někdy vzpomenu,
jak staří jsme přátelé!

Před lety jsi mne slyšela,
jak jasně jsem zavýsknul,
když jsem své děvče poprvé
si na prsa přitisknul.

Před lety jsi mne viděla,
jak děsně jsem ublednul,
mrtvou když její ručinku
jsem k ústům svým pozvednul.

To jsou jen drobty života,
jen bubliny pramene,
člověk si na ně během let
tak náhodou vzpomene.

Radost i žal my přežijem,
my přežijem cokoli! -
Nač ale náhlá slza ta -
vždyť mne to už nebolí?

[Roman Psota · Rating 3 out of 5]

Kto by toto nepoznal 😀:

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
"Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!"

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

[Ráďa F · Rating 4 out of 5]

Neruda pro mě představuje hodně přehledného v zásadě nepříliš symbolického autora poezie. To se odráží i v jeho písních kosmických, které zábavně personofikují vesmírná tělesa a procesy, budoucnost a přítomnost a hrají si s bytím na zemi a nekonečností vesmíru. Jednoduše moc fajn.

[Lukáš Krafka]

Tak krátká to, kratičká písnička,
a může být ještě kratší,
veliký lidské je lásky bol
a několik slov naň stačí.

Snad stačila sloka by jediná,
snad jediné slůvko pouze,
do písně se to tak krátce dá —
a žije se to tak dlouze.

😭💕

[Petr Lorenc · Rating 4 out of 5]

Kratke dilo, ke kteremu se rad nekdy vratim.

[Bara · Rating 3 out of 5]

Jsou básně či jen strofy na hvězdy dvě, jiné dosáhnou ke třem a jiné bych samostatně ohodnotila až čtyřmi. Dokonce je možné, že bych celou sbírku hodnotila mírněji, kdybych měla víc času nad básněmi rozjímat.

[Kačaba · Rating 3 out of 5]

Moc pěkné. .)