What do you think?
Rate this book
Naši furianti
From it's opening in 1887 to its modern day performance, Naši furianti has been embraced by the Czech people as part of their national heritage. Capturing the rich folk life of Cerhonice, the play depicts real characters and events from the village as it stood more than a century and a half ago. Previously converted to both opera and film, this is the first English translation made available to the public.
90 pages, Paperback
First published January 1, 1887
51 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 16 of 16 reviews
June 24, 2025
Rozhodla jsem se toto drama přečíst díky nádherné inscenaci, kterou se mi podařilo vidět v Národním divadle. Při čtení těchto řádků mi přišlo, jak kdybych opět byla v divadle a dívala se na herce na pódiu. Nezapůsobilo to na mě tolik jako v divadle (to snad téměř nic nepřekoná), ale je to opravdu moc pěkný příběh.
January 11, 2015
Před návštěvou divadla by mé hodnocení nebylo tak vysoké, ale když jsem to pak viděla zahrané a následně jsem to teprve dočítala, viděla jsem ty vážně skvělé herce neustále před sebou a slyšela je (jo, zní to divně, já vím :D), tak se mi to vlastně hodně líbilo a dost mě to bavilo.
Read
August 5, 2019"Detektivní" zápletka je sakra banální a celý děj hry docela předvidatelný, přesto se furianti četli dobře a Stroupežnickej hezky vystihl českou povahu.
February 13, 2025
usmevne, legranda, svanda
October 25, 2024
no co si budem, nějakou chvíli mi trvalo se tím prokousat. hra je to ale nečekaně dost dobrá. české realistické drama z vesnického prostředí mi příliš nevoní zábavným čtením, ale u furiantů jsem se bavila.
toto čtyřaktové drama uvedl na jeviště národního divadla jeho tehdejší dramaturg ladislav stroupežnický v roce 1887. tehdejší divadelní smetánka stroupežnického samozřejmě dávno znala a vědouc, že on, jako dramaturg, velmi pečlivě vybírá hry, co se na scénu ND uvedou, a že je také schopen je velmi nekompromisně třídit - byli tedy zvědaví, s čím sám přijde. na premiéře se hra setkala jak s pozitivními ohlasy, tak s ohlasy negativními, které byly premiérovým obecenstvem hlasitě dávány najevo. není se čemu divit - naši furianti je oficiálně první čistě realistickou hrou, která se na scéně ND objevila. lidé jsou zvyklí na pozdně romantická, popř. historická dramata, která nesou ono svěcené jeviště na vysoké úrovni, kdežto najednou - jihočeští furianti, kteří přinášejí vesnické prostředí přímo do srdce prahy, vyjadřují svůj "hrubý" názor za pomocí dialektu a obecné češtiny a k tomu si ještě dovolují mlátit pěstmi do stolu.
už možná proto, že diváci tehdá možná ještě nebyli připraveni postavit se tváří v tvář "vulgárnímu" realismu, měli naši furianti pouze tři reprízy a poté z národní scény na pár let zmizeli úplně.
příběh pojednává o obyvatelích vesničky honic (cerhonic), kteří se snaží najít mezi sebou staré přátelské a sousedské vazby po tom, co do českých vesnic začíná pomalu ale jistě proudit městský kapitalismus a jistá segregace společnosti. tento motiv můžeme sledovat ve dvou z hlavních postav - starostovi dubském a prvním radním buškovi. jsou oba zámožní a svým majetkem se pyšní. jsou členy radního výboru, v čemž jsem spíše shledala jakousi parodii, dětské hrátky, na měšťanskou smetánku, na měšťanské radní. tito dva milí furianti se tváří jako přátelé, možná i jimi jsou. bušek ale stále drží vůči dubskému jakousi averzi, protože si myslí, že starostou měl být on. s hlavní zápletkou díla ovšem přicházejí spíše další postavy, hlavně tedy "zcestovalý" habršperk a vysloužilý voják bláha. bláha má v plánu stát se ponocným. úlohy je vskutku hodný, a proto si je téměř jist, že po podání žádanky na "radnici" (myslím ovšem, že kamenná budova radnice v obci honicích rozhodně nestála - byla reprezentovaná pouze slavným jejím výborem - motiv "parodie" měšťanské společnosti) vytoužený post dostane. přimluví se přeci za něj dubský. jenže bušek na něj má spadeno - bláha ho totiž kdysi osočil z toho, že není dostatečně vzdělaný. na scéně se objevuje vyhublý fiala, který má za úkol živit hromadu dětí a manželku k tomu, hodily by se mu tedy peníze z ponocenství, i když se na tu roli skoro vůbec nehodí. za něj se jako na potvoru přimlouvá bláha. tu se ale objeví tajemný paličský list, který hlásá, že pokud za ponocného nebude vyhlášen bláha, "někdo" podpálí vesnici. všichni samozřejmě začínají obviňovat bláhu a ponocenský post málem dostává fiala. vše ale pomůže vyřešit kočovná prodavačka markýtka společně s dubského manželkou marií a starým dědečkem dubským. mimo tuto dějovou linku postavy ještě řeší, že václav dubský a verunka bušková by se rádi vzali, ale kvůli nečekaným rozepřím svých otců nemohou. procházíme sentimentální scénou vzpomínky na vaškova bratra josefa padlého na vojně a dostáváme se k václavovu tvrdohlavému rozhodnutí, že radši zemře na vojně na protest, že si nemůže vzít svou lásku. vše se nakonec vyřeší a všichni furianti k sobě zpátky najdou všechny cesty.
"furiant" je dle obecného výkladu označení člověka dávajícího přemrštěně najevo své sebevědomí a svoje možnosti, který musí být ve své komunitě ve všem první, mít poslední slovo a mít ve všem pravdu. několikrát už jsem slyšela, že furianství je nedílnou součástí české povahy. možná tomu tak snad dokonce i je. furiantství se ale může projevovat mnoha způsoby - proto si myslím, že všechny postavy v tomto dramatu, včetně žen, ukázali ve hře svou furiantskou stranu. a v celém kontextu a kompozici hry to skvěle sedělo. postavy se občas chovali naivně a ano, občas hra působila možná trochu jednodušeji/dětsky, ale nemůžu říct, že by postavy postrádaly hloubku. podívejme se jen na scénu s marií dubskou, když vypráví o smrti svého nejstaršího syna. jak statečně čelí tomuto strašnému osudu, vypráví o tom, jak cestovala "přes půl světa", aby navštívila jeho hrob, a přesto funguje dál jako výborná selka, matka i manželka. ostatně, jsem toho názoru, že ona a dubský měli mezi sebou krásný vztah. hloubku další postavy můžeme sledovat v dědečkovi dubském a jeho fenomenálním monologu o tom, jak obdržel zlaté mince od drahých pánů, když ještě pracoval jako vozka. hloubku, myslím, můžeme nakonec pozorovat i u václava s verunkou, v jejich hluboké a vroucné lásce a respektu ke starší generaci.
moc ráda bych viděla nejnovější zpracování našich furiantů v ND.
toto čtyřaktové drama uvedl na jeviště národního divadla jeho tehdejší dramaturg ladislav stroupežnický v roce 1887. tehdejší divadelní smetánka stroupežnického samozřejmě dávno znala a vědouc, že on, jako dramaturg, velmi pečlivě vybírá hry, co se na scénu ND uvedou, a že je také schopen je velmi nekompromisně třídit - byli tedy zvědaví, s čím sám přijde. na premiéře se hra setkala jak s pozitivními ohlasy, tak s ohlasy negativními, které byly premiérovým obecenstvem hlasitě dávány najevo. není se čemu divit - naši furianti je oficiálně první čistě realistickou hrou, která se na scéně ND objevila. lidé jsou zvyklí na pozdně romantická, popř. historická dramata, která nesou ono svěcené jeviště na vysoké úrovni, kdežto najednou - jihočeští furianti, kteří přinášejí vesnické prostředí přímo do srdce prahy, vyjadřují svůj "hrubý" názor za pomocí dialektu a obecné češtiny a k tomu si ještě dovolují mlátit pěstmi do stolu.
už možná proto, že diváci tehdá možná ještě nebyli připraveni postavit se tváří v tvář "vulgárnímu" realismu, měli naši furianti pouze tři reprízy a poté z národní scény na pár let zmizeli úplně.
příběh pojednává o obyvatelích vesničky honic (cerhonic), kteří se snaží najít mezi sebou staré přátelské a sousedské vazby po tom, co do českých vesnic začíná pomalu ale jistě proudit městský kapitalismus a jistá segregace společnosti. tento motiv můžeme sledovat ve dvou z hlavních postav - starostovi dubském a prvním radním buškovi. jsou oba zámožní a svým majetkem se pyšní. jsou členy radního výboru, v čemž jsem spíše shledala jakousi parodii, dětské hrátky, na měšťanskou smetánku, na měšťanské radní. tito dva milí furianti se tváří jako přátelé, možná i jimi jsou. bušek ale stále drží vůči dubskému jakousi averzi, protože si myslí, že starostou měl být on. s hlavní zápletkou díla ovšem přicházejí spíše další postavy, hlavně tedy "zcestovalý" habršperk a vysloužilý voják bláha. bláha má v plánu stát se ponocným. úlohy je vskutku hodný, a proto si je téměř jist, že po podání žádanky na "radnici" (myslím ovšem, že kamenná budova radnice v obci honicích rozhodně nestála - byla reprezentovaná pouze slavným jejím výborem - motiv "parodie" měšťanské společnosti) vytoužený post dostane. přimluví se přeci za něj dubský. jenže bušek na něj má spadeno - bláha ho totiž kdysi osočil z toho, že není dostatečně vzdělaný. na scéně se objevuje vyhublý fiala, který má za úkol živit hromadu dětí a manželku k tomu, hodily by se mu tedy peníze z ponocenství, i když se na tu roli skoro vůbec nehodí. za něj se jako na potvoru přimlouvá bláha. tu se ale objeví tajemný paličský list, který hlásá, že pokud za ponocného nebude vyhlášen bláha, "někdo" podpálí vesnici. všichni samozřejmě začínají obviňovat bláhu a ponocenský post málem dostává fiala. vše ale pomůže vyřešit kočovná prodavačka markýtka společně s dubského manželkou marií a starým dědečkem dubským. mimo tuto dějovou linku postavy ještě řeší, že václav dubský a verunka bušková by se rádi vzali, ale kvůli nečekaným rozepřím svých otců nemohou. procházíme sentimentální scénou vzpomínky na vaškova bratra josefa padlého na vojně a dostáváme se k václavovu tvrdohlavému rozhodnutí, že radši zemře na vojně na protest, že si nemůže vzít svou lásku. vše se nakonec vyřeší a všichni furianti k sobě zpátky najdou všechny cesty.
"furiant" je dle obecného výkladu označení člověka dávajícího přemrštěně najevo své sebevědomí a svoje možnosti, který musí být ve své komunitě ve všem první, mít poslední slovo a mít ve všem pravdu. několikrát už jsem slyšela, že furianství je nedílnou součástí české povahy. možná tomu tak snad dokonce i je. furiantství se ale může projevovat mnoha způsoby - proto si myslím, že všechny postavy v tomto dramatu, včetně žen, ukázali ve hře svou furiantskou stranu. a v celém kontextu a kompozici hry to skvěle sedělo. postavy se občas chovali naivně a ano, občas hra působila možná trochu jednodušeji/dětsky, ale nemůžu říct, že by postavy postrádaly hloubku. podívejme se jen na scénu s marií dubskou, když vypráví o smrti svého nejstaršího syna. jak statečně čelí tomuto strašnému osudu, vypráví o tom, jak cestovala "přes půl světa", aby navštívila jeho hrob, a přesto funguje dál jako výborná selka, matka i manželka. ostatně, jsem toho názoru, že ona a dubský měli mezi sebou krásný vztah. hloubku další postavy můžeme sledovat v dědečkovi dubském a jeho fenomenálním monologu o tom, jak obdržel zlaté mince od drahých pánů, když ještě pracoval jako vozka. hloubku, myslím, můžeme nakonec pozorovat i u václava s verunkou, v jejich hluboké a vroucné lásce a respektu ke starší generaci.
moc ráda bych viděla nejnovější zpracování našich furiantů v ND.
January 11, 2021
I like reading these plays. Less characters would however be better. The plot is also not super exciting.
April 23, 2013
Tohle je jeden z mála případů, kdy můžu porovnávat hru v psané podobě a v podobě finální, divadelní. Přiznám se, že čtení pro mě bylo i přes ten fakt, že jsem Furianty viděla už před nějakou dobou na divadle, naprostou novinkou. Ano, Naši furianti jsou jedno z těch děl, které neutkví v paměti. A to je taky důvod, proč jen tři hvězdičky. Jinak se mi to totiž vážně líbilo! A dokonce víc než na divadle, protože čtené to ubíhalo víc, výsledek na jevišti je trochu zdlouhavý.
Myslím, že se tady Stroupežnickému podařilo skvěle vykreslit vesnickou atmosféru se všemi pletichami. Volba kratších epizodních zápletek, které se střídaly a rozkrývaly postupně, byla šťastná, hra je tak více rozfázovaná, tudíž při ní lépe udržíte pozornost. Přestože mě na divadle Naši furianti příliš nezaujali, takto se mi líbili. Ale mám strach, že za chvíli zase zapomenu, o čem to vlastně je.
Myslím, že se tady Stroupežnickému podařilo skvěle vykreslit vesnickou atmosféru se všemi pletichami. Volba kratších epizodních zápletek, které se střídaly a rozkrývaly postupně, byla šťastná, hra je tak více rozfázovaná, tudíž při ní lépe udržíte pozornost. Přestože mě na divadle Naši furianti příliš nezaujali, takto se mi líbili. Ale mám strach, že za chvíli zase zapomenu, o čem to vlastně je.
January 12, 2014
Sice jsem měla menší potíže vyznat se v postavách (vážně, je jich tam MOC), ale nakonec se to dobře četlo, docela i pobavilo...
August 18, 2024
Dubská je nejvetsi ikona
Read
June 11, 2023Guess what I'm doing? :-)
November 13, 2023
I read this play in english, for my IB english class. It was pretty funny. Not bad. Not into these books tho.
July 16, 2025
Vtipná hra, u které jsem se zasmála a po těch tragédiích, které jsem četla v poslední době, to byla příjemná změna. A štěkání s domažlickým přízvukem mě dostalo (miluju české realistické drama).
December 29, 2025
vela postav na b a d ale inak ako fajne, lepsie jak som cakala
November 18, 2023
3.75⭐️
December 27, 2013
Furianty mám ráda. Vtipná hra, u které jsem se skvěle pobavila.
May 24, 2017
It is very interesting that even after almost 130 years, the theme is still current. This play is very funny, nice charasteristics of the main characters, life in the countryside... I enojoyed it.
Displaying 1 - 16 of 16 reviews