Паноптикум на град Прага

Panoptikum #3

by Jiří Marek

Иржи Марек (род. в 1914 г.) - известный чешский прозаик, широко популярный и в нашей стране.
Сборник объединяет избранные рассказы из трех книг Марека: "Паноптикум старинных детективных историй" (1968), "Паноптикум грешников" (1971) и "Паноптикум Города Пражского" (1979). Это своеобразный юмористический детектив в новеллах бытового и психологического содержания, написанных на материале старой судебной хроники.
Используя острозанимательный сюжет, колоритные фигуры персонажей: обывателей, преступников, полицейских, - автор воссоздает неповторимую атмосферу жизни старой Праги.

Genres: Crime, Czech Literature

349 pages, Paperback

First published January 1, 1979

About the author

Jiří Marek (Josef Jiří Puchwein) (May 30, 1914, Prague, December 10, 1994, Prague) was a Czech writer, educator, journalist and screenwriter. In 1965 he was a member of the jury at the 4th Moscow International Film Festival.

Reviews

[Sandra · Rating 4 out of 5]

bardzo lubię czeski humor, a ten zbiór opowiadań idealny jest na krótkie oderwanie się od rzeczywistości. Opowiadan nie tezeba czytac po kolei, a i tak tworzą dobrą całość.
Książka nie porwala mnie totalnie, ale polecam!

[Jiří Pavlovský · Rating 4 out of 5]

(Text se vztahuje k Panoptiku hříšních lidí a Panoptikum města Pražského.)

Po všech těch cynických a nihilistických autorech drsné školy jsme do Rudé žně vybrali Jiřího Marka, muže, který sice moc detektivek nenapsal, ale i tím málem formoval celou českou kriminální literaturu (pokud vás zajímá větší rozbor, tak si počkejte na další díl Rudé žně).

Když jsem knihu otevřel, jako první se mě zmocnil děs. Zavalil mě bodře rozšafný styl, takový ten, že máte pocit, že vás autor plácá po zádech a říká vám „kámo“. Tohle jsem dokázal číst?
Ale jakmile si člověk na ten styl vyprávění zvykne, najednou zjistí, že ten styl zase tak nebrzdí děj, spíš jen dotváří pohodovou atmosféru. A že to pořád funguje (byť tady opravdu nedokážu říct, kolik hvězdiček v hodnocení má pod palcem nostalgie). Příběhy jsou spíš soudničky či morytáty než klasické detektivky, čili často větší roli, než samotné pátrání tam mají emoce, svět kolem a lidské příběhy. Navíc se musí Markovi nechat, že sborníky jsou opravdu skvěle sestavené a mísí se v nich humor s tragédiemi, lásky s podsvětím. Máte tady záhady zamčených místností, příběhy detektivů inkognito, soudní dramata, thriller z dovolené, milostné komedie… ale také něco, co bych nazval The Ax po česku. Příběhy jsou tak akorát dlouhé, aby se do nich vešel nějaký ten zvrat, ale zároveň nezačaly nudit… což je dobře, protože v podstatě nejsou zase nijak komplikované a hodně to dohánějí jak těmi emocemi, tak i minimalistickými osobnostmi detektivů ze Čtyřky, kteří případy řeší svým sice komisním, trochu nabručeným, ale v jádru pohodovým a pozvolným tempem. Žádný stres, vrazi neutečou, čas na pivo a tlačenku je vždycky. A po trpících poldech je příjemný návrat k lidem, která jejich práce baví… vlastně je to smysl jejich života, svět, který znají a jsou v něm doma (věci jako manželky či dovolené jsou čistě nutnou obětí). Všichni jsou profíci, jak detektivové, tak většinou i zločinci. Ale netočí se to jen kolem týmu Vacátko, Bouše, Brůžek, někdy i Mrázek. Aby to bylo ještě pestřejší, vyprávění občas skočí k někomu jinému (někdy i do ich-formy), kdy to vypráví nějaký mladý člen týmu, nebo třeba jen svědek zločinu. A někdy se tým jen mihne, aby pomohl s řešením problému.

Jak jsem k tomu přistupoval opatrně, tak mě to dost rychle strhlo. Tyhle pohodové příběhy z doby, která patrně nikdy neexistovala (alespoň ne v podobě, jak ji Marek popisuje), šlapou dobře i dnes, když už je člověk nemusí brát jako únik před socialistickou kriminálkou. Je to pořád návyková záležitost, něco jako čokoláda – jedna povídka nikdy nestačí.

(A rozhodně si pak poslechněte Rudou žeň - věnujeme tomu takové dvě hodiny, včetně filmů a seriálů.)

[Adelais · Rating 5 out of 5]

Збірка детективних розповідей, де головне власне не сам сюжет, а персонажі, гумор і всі-всі-всі місцеві заковики, забобони і маленькі детальки, без яких обійтися неможливо. Пан радник Вацатко, пан Боуше, пан Мразєк і ще купка поліцейських панів тащать і не пущають, але з уваженієм. Бо куди ж без нього, а якщо виправився та став на чесну стежину, то й на весілля прийдуть, запонку застібнути й морально підтримати, так би мовити, щоб знов не звернув. Чудова штука.

— ...Кажется, снег повалит.
— И вовсе не снег, пан Мразек, это души повешенных. Они туда по ночам слетаются, — тоном знатока объяснил молодой адвокат по уголовным делам.
Пан Мразек с облегчением уловил гудок подъезжающего поезда.

[Lubov Yakovleva · Rating 4 out of 5]

Книга, что помогает улыбаться.
Она про полицию и про убийства, но это не детективы ни разу, никакого саспиенса, интриги и тяжести. Добрый рассказ о старых временах града Пражского.
Мило.

[Uladzislau · Rating 4 out of 5]

Судя по аннотации книги, эти рассказы написаны вторым Чапеком, но... Короче, Иржи Марек до Чапека как бы не дотягивает, притом от слова совсем. Да, весело, занимательно, но и только - мелковато выглядит пражский паноптикум. У Чапека за каждой частностью просматривается обобщение, у Марека частность остается частностью. Хотя, надо сказать, главные герои сборников - старший инспектор Вацатка, инспектор Бружек, частный детектив Мразек, пан Боуше, стажер Соукуп - не лишены обаяния, которым по сути наделены герои любого чешского писателя.