Az átok völgye: a szűkölködő haszid családok kárpátaljai faluja a monarchia végnapjaiban. Zsidó-haszid legendárium és történelmi szükségszerűség: balladai hangulatú, megejtően szép történetek. A könyvben helyet kap a Nikola Suhaj, a betyár című kisregény is.
I read this in an English translation titled The Bitter and the Sweet. The three stories in this collection focus on the Chasidim in a village in Ruthenia called Polana. The first two are more slice-of-life, mildly amusing tales. The the last, The Sorrowful Eyes of Hannah Karajich (sic - the translation tends to reduce names to a phonetic approximation in English) portrays the conflict between modernizing and assimilating Jews and their much more conservative Orthodox families and neighbors and shows the emotional cost of leaving a community so bound in tradition. It's particularly poignant in that the worlds of both the traditional and assimilated Jews would be destroyed in less than two decades after the publication of the original work.
Tři úžasné povídky z prostředí židovské vesnice. Židovskou tématiku jsem očekávala, ale ne v takovém měřítku. Povídky se povedly jako skvělá sonda do ortodoxního prostředí Polany v Podkarpatské Rusi. Nejvíce se mi líbila povídka se Zázrak s Julčou. Při přečtení názvu opravdu neočekávala příběh o koni. Místy byly povídky vtipné a místy bylo člověku líto, jak zkostnatělé a nemilosrdné to prostředí je. V poslední povídce O Smutných očí Hany Karadžičové tohle zkostnatělé prostředí dochází tak daleko, že židovská dcera, která se provdá za muže, kterého miluje, ale který není Žid, je považována za zemřelou.
Upřímně, nečekala jsem, že se mi tahle knížka bude líbit tak moc, jako se mi nakonec líbila. Není to nejlehčí čtení, to ne, je tu hodně vedlejších postav, ve kterých docela snadno vznikne zmatek, ale... O smutných očích Hany Karadžičové za to vážně stojí.
Skvělý doplněk pro má studia rakousko-uherského a rumunského židovstva. Měl jsem to asi znát z gymnázia, ale neznal, a taky bych to byl za studentských let nepochopil. Je to dost náročné na znalost kulturního a dějinného kontextu.
První dvě povídky jsou v zásadě orientalistické pohádky, zakarpatská židovská vesnice je v nich jen etalon bezvěkosti, exotiky, a izolace, a postavy činí pouze malá osobní rozhodnutí. Třetí novela, Hana Karadžičová, je mnohem lepší. Jednak má skvělou dramatickou dějovou linku, ale hlavně organicky zasazuje tu vesnici do světa kolem ní a ilustruje komplexní historické procesy.
Dojista: obchod není jen vydělávání peněz. Obchod je také zábava. A často zábava velmi vzrušující. Neboť při něm nejde o nic menšího než o to, znova a opět přetvářet svět. Je omyl domnívati se, že svět jest to, čím se našim smyslům jeví, něčím cizím, něčím pevným, něčím na naší práci nezávislým. Nic podobného. Svět je to, co si z něho sami uděláme! A také chvíle je to, co si z ní uděláme. A také věci to jsou a také lidé.
The cultural value is certainly there (it captures lifes of Jews in a kind of "exile" in Carpathian Ruthenia), but it was so hard to get through it.. I was reading this book for a whole month!! Still, the last story (there are 3 at total) was worth it.