Marika Zaháňská, mladá, sportovně založená žena, pracuje jako asistentka na vysoké škole. Kromě problémů v osobním životě a občas přečerpaného bankovního konta žije relativně spokojeně a všedně - do chvíle, než v uličkách za Knížecí na Praze 5 narazí na ozbrojeného násilníka a mladého muže, který ji pomůže z nesnází. Setkání otáčí její život vzhůru nohama, v průběhu hodin se dostává mezi mlýnská kola americké rozvědky pátrající po kufříkových atomových bombách a rusko-české mafie čelící nepříteli, proti němuž je CIA partou trampů na výletě. A tajemství, smrt nebo život, se ukrývá právě v Praze...
O knize se právem tvrdí, že jde o geniální poctu Jiřímu Kulhánkovi.
Miroslav Žamboch (born 13 January 1972) is a Czech physicist and author whose modern-sensibility-imbued science fiction and fantasy novels and short stories have propelled him to the forefront of early 21st century Eastern European genre writers. A native of the Moravian town of Hranice, Miroslav Žamboch graduated with a degree in physics from the Department of Nuclear Sciences and Physical Engineering of the Czech Technical University in Prague. He has been working at the Institute for Nuclear Studies and, since the mid-1990s, has written ten novels and three collections of short stories. Four of his novels, including the most recent, 2007's Drsný Spasitel (Harsh Savior) have been translated into Polish. Žamboch is also known as an outdoorsman and physical fitness enthusiast, having participated in judo exhibitions, amateur boxing, mountain climbing and downhill cycling.
* * *
Miroslav Žamboch vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze a nyní pracuje v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Již jeho první publikovaná povídka, Zpověď válečníka (1995), sklidila u čtenářů velký ohlas. Koniáše, hrdinu, který jej proslavil a získal mu velké množství příznivců, představil ve sbírce povídek Poslední bere vše (2000). Jeho povídky vycházely pravidelně v časopisech (Ikarie) a vyšly také v několika antologiích, např. Punk Fiction (Mladá fronta 2004) nebo Čas psanců (Triton, Praha 2004). Kromě psaní se Miroslav Žamboch věnuje hodně judu, kulturistice a zvláště pak extrémním sportům. K jeho zájmům patří také vojenská technika a chladné zbraně.
Kniha Líheň se mi opravdu líbila. Je to zase něco, co jsem dlouho nečetla. Nebo alespoň ne v poslední době. Hodně jsem váhala nad tím dát knize čtyřku, ale nakonec zvítězila jen trojka. Líheň je kniha, při které jsem se bavila, která je plná akce a nápadů, avšak... avšak kdybych ji porovnala s knihami, kterým jsem čtyřku dala, něco tomu pořád chybí.
První část knihy (Líheň byla původně vydána ve dvou svazcích) byla ze všeho nejvíce zábavná, skoro celou dobu jsem se smála a zamilovávala se do cynických hlášek a postav, které v příběhu vystupovaly. Stejně tak jsem se zamilovala i do stylu psaní Žambocha. Nedokázal mě sice úplně pohltit, strhnout mě ale na pár hodin mimo realitu dokázal slušně. :)
Druhá část knihy se odehrávala ve vážnějším tónu. Bylo tam více fyzikálních (a ještě složitějších) teorií, (z kterým mi šla hlava kolem a kolem a které jsem vždy musela číst několikrát.. :D), boje byly ostřejší a i děj sám byl složitější. Někde na počátku "druhé části" jsem se do dějem možná začala i lehce zamotávat, jelikož o složitosti a záhady tam nebylo nouze.
Netuším proč, ale konečná bitva mi vzdáleně připomněla počítačovou hru. Nedokážu vysvětlit proč, ke hře to má opravdu dost daleko, ale této neodbytné myšlenky se nedokážu zbavit.
Žamboch dokázal sepsat příběh, ve kterém naprosto samozřejmě kombinoval reálné fyzické (či teoretické fyzikální a mnohá další) jevy s fikcí tak velkých rozměrů, až jsem jen zírala. Žamboch nemá o nápady nouzi, to je jasné. Líbilo se mi, opravdu se mi líbilo, jak dokázal kombinovat realitu s fantazií. S odstupem, kdybych nebyla tak zažraná do příběhů, by mi některé situace přišly až absurdní. Chování Mariky a některé teorie a vynálezy Alexe... to jsou prostě bezkonkurenční scény, které mi stále vyvolávají buď úsměv na rtech, nebo zadumané mračení.
Konec knihy se mi... líbil. Ano, líbil se mi, i když se mi pár smrtí Žambochovi odpustit nechce. (Samozřejmě bez smrtí by ten příběh ani nestál za řeč.) Dokázal si totiž vybrat veškeré postavy, které jsem si zamilovala.
Ještě bych vytkla, že v knize byly obrázky. Tedy ne přímo obrázky, ale tématická fota. Pistole, knihkupectví, ulice... Nebylo jich moc, přesto to zpříjemnilo četbu. Nečekala jsem to,a le kupodivu se mi to opravdu líbilo. :)
Co mi na knize mírně vadilo byl šílený spád děje. A také se mohl Žamboch alespoň trochu rozepsat s myšlenkovými pochody hlavních postav. Myslím, že právě toto může za to, že jsem se nedokázala plně vžít. Taky mě na konci zarazilo, jak chladnokrevně vzala Marika události, které se staly. Čekala bych, že uroní alepsoň slzičku. Teď s odstupem mě dokonce napadá, že pravdové emoce Marika projevovala jen, když si na to autor vzpomněl. Což je škoda.
Líheň je zvláštní kniha, která snad ani není myšlená vážně - a přitom smrtelně ano. Není to kniha pro slabší povahy, krev teče proudem a ke konci dojde i na ty "nechutnosti". Mně to však vůbec nevadí a když tam je navíc i plno akce? Tohle jsou knihy, které miluju!
Líheň je fakt zaujimavá kniha, povedal by som, že až taký powertrip autora, ktorý mal chuť dať do jedného príbehu všetko čo miluje, či už je to noirovský detektív, samurajské rozprávanie o hrdosti, neprekonateľný pištolník, či sexi bojovnica v čiernej koženke/latexe. Osobne sa mi to celé páčilo, len vedzte že v 2/3 sa záhady začnú rozplietať a prejde to dosť do metafyzických bulšitov, čo môže časti čitateľov úplne pokaziť dojem.
Prvni pulka knizky byla v pohode. Sice lehce uchylna, ale jeste se to dalo vydrzet. I kdyz by autor asi nemel psat knizky, kde je hlavni hrdinka zenska. Od pulky se to zacalo zhorsovat a ke konci knizky sem uz preskakoval. Urcite nejhorsi Zambochova knizka, kterou sem cetl.
Akční jízda ve stylu Kulhánka, jehož autor často vzpomíná.
Marika Zaháňská je mladá, sportovně založená žena, které se změní celý život, když náhodou zachrání život mladému muži z mafiánské rodiny. Když se do toho zapletou tajemní, téměř nesmrtelní, tvorové, divoká jízda, z níž není návratu, začíná.
Tohle mně hodně bavilo. Akce střídá akci, dobré popisy, úplně jsem se do toho vžil. Akorát ten konec jsem moc nepochopil. Jako by to autora přestalo v půlce bavit a zapíchl to. Nic se nevyřešilo.
Another book written by Miroslav Žamboch is definitely not meant seriously. I would say the author makes jokes of its readers, at least a bit. But if you accept his game, you will enjoy it very much.
The main character of this book is a female, a college assistant, probably PhD. student of a Sport university in Prague,… She becomes a victim of a street robbery by accident… and then the stream of events starts… and carries her in time, and beyond… Around her are happening more and more incredible things, also with her start happening impossible things … and you will have more fun on every page.
The selection of the names of main characters is entertaining, they certainly have hidden meanings. But after all, you should have fun with this as well.
The book in my opinion is coping with, or even overcoming this kind of literature. In comparison to standard pulp literature it has two basic pluses – the story takes place in Prague, … and it is written quite intelligently.
It is obvious that the book is considered as a tribute to Jiří Kulhánek´s Nightclub books. Unfortunately I have not yet read these books, although they are in my list of books “to read”… I’m sure I will get to them eventually.
It is an example of pulp science-fiction, entertaining literature. If you would like to read something entertaining, not hard,… then these books rank among the best ever written pulp fiction books. Of course, the worldwide literature is not going to be affected by these books. :)
Mrzí mne, že kdokoliv napíše cokoliv, kde je alespoň trochu akce, je hned přirovnáván ke Kulhánkovi. Vždyť ten Mirek má krásný osobitý styl a taky by si zasloužil, aby ho za něj někdo docenil a ne ho nestále s někým srovnával. Když se tak koukám, co všechno už MŽ stačil napsat, tak dost váhám jestli "elektronické orákulum" (pro ty kdo ještě Líheň nečetli je to stroj který sám generuje příběh později vydaný v knižní podobě) v Líhni popisované není čistě náhodou realita a ne jen pouhé SCI-FI, protože jinak nechápu, jak někdo může vygenerovat tak obrovské množství tak výborných textů. Další hvězdu přidávám za usazení děje do lokality, kde všechna popisovaná místa a narážky na skutečné postavy dobře znám, což mi bude tuhle knížku ještě dlouho připomínat. Je to dobrý důkaz toho že úspěch příběhu není založen pouze na exotickém prostředí nebo skákání z místa na místo.