"Pod tmavočervenými jeřabinami, zahynul motýl mezi karabinami..." Karla Kryla jsem poslouchala asi od dvanácti, kdy ho poslouchal můj starší brácha a tvářil se u toho hrozně tajemně. Byl to pro mě především básník a textař, takovou hru s metaforami jako uměl on jsem od té doby u nikoho jiného nenašla. Rozhovor s Milošem Čermákem (v té době pětadvacetiletým mladíkem) je opravdu o všem - o jeho dětství, exilu, blbých pocitech po vystřízlivění z revoluce, o jeho kamarádech a přátelích...zajímavé a zároveň i smutné čtení. Bohužel dokončeno ani ne rok před jeho náhlou smrtí. Těší mě, že ho budou nepřímo znát i moje děti, protože jim jeho písničky zpívám už několik let jako ukolébavky před spaním.
Našel jsem ho dnes dopoledne v knihkupectví a koupil ho s tím, že si ho "někdy přečtu". Tím někdy se stal dnešek, sedl jsem a četl. K tvorbě Karla Kryla jsem se musel postupně propracovat, dozrát k ní a pomalu se s ní žít. Skrze jeho texty jsem poznal, že šlo o člověka, který by mi snad mohl být poměrně blízký a o kterém bych snad chtěl vědět víc. Půlkacíř je, nebo se tak alespoň domnívám, krásnou sondou do nitra tohoto Pána. Muž lidský, skromný, uvědomující si své chyby a nedostatky. Člověk, který je mi svým pohledem na život snad až moc blízký. Co dodat, Karel Kryl byl výraznou českou osobností minulého století, však jak sám říká, řval dost. Byl to příjemný den, který jsem s ním strávil v hovoru. Děkuji. Za to, že miluji, byť strach mi srdce svíral...