Přiznám se, že do téhle knihy jsem se pustila jen proto, že jsem zrovna neměla co číst a navíc nemám ráda nedočtené série. První díl už jsem četla dávno, přesto jsem si z něj kupodivu všechno pamatovala. Nějak jsem ho vůbec nepochopila a všechno na něm mě rozčilovalo. Druhý díl je o chlup lepší. Nezdál se mi tak ujetý a postavy už se nechovaly tak nepochopitelně. I tak ale není tahle série nic pro mě, doporučila bych ji mladším ročníkům, kteří s tímhle žánrem teprve začínají.
Psala jsem sice, že je Věčná touha lepší než první díl, co se ale týče děje, tak v tom byl asi lepší zase ten první. Nebyl to žádný zázrak, ale byla tam jakás takás akce a nějaké tajemno. Ve druhém díle z toho není nic. Postavy celou dobu jen plkají o tom, co se stalo Anně, že je Dustin vrah, a že on a Sára se k sobě nehodí. O ničem jiném kniha není. Pokud nepočítám ten naprosto nudný životní příběh May. Už jsem se zmínila, že tu holku nesnáším? Všichni pořád dokola mleli o tom, jaká je to chudinka, že to, čím si prošla, je strašné. Podle mě si za všechno mohla sama. Kdyby nezblbla, mohla si spokojeně žít v Itálii a bylo by to.
Hlavní hrdinka Sára je naivní, otravná, ale jinak nemůžu říct, že bych ji nenášela. Jen mi je tak nějak ukradená a její fňukání po Dustinovi mě fakt neohromí. Dustin mi naproti tomu vůbec nevadil a jeho pasáže byly asi tak to jediné, co mě na knize bavilo. Jen mě hrozně rozčilovalo, že když mluvil o Emilii, mluvil o NÍ. ONA je zvrácená, ONA ho chce dostat, Dustin JI chce zastavit, aby neublížila jeho milované Sáře. To jsem vážně zatínala pěsti. Nešlo by to bez toho zvýraznění?
Na téhle knize jsem si nedokázala najít nic moc pozitivního, proto to nízké hodnocení. Další díly si ale určitě přečtu, abych to mohla zkompletovat a odškrtnout si další dokončenou sérii. Jen doufejme, že budou další díly aspoň o hvězdičku lepší.