Teorija neobrazovanosti: Zablude društva znanja

by Konrad Paul Liessmann, Alois Hotschnig (Translator)

Pitanje znanja i njegovog vrednovanja trebalo bi biti goruće pitanje za opstanak hrvatskog nacionalnog bića: pred nama su vrlo zanimljivi odgovori jednog od najcjenjenijih i najpoznatijih austrijskih znanstvenika. Teorija neobrazovanosti je aktualna, polemična i sjajno artikulirana kritika pojma "društvo znanja". Kroz devet britkih poglavlja ovaj esej o europskoj politici obrazovanja i kulture analizira medijske pojave poput "Milijunaša" i njemu slične kvizove kvaziznanja, razmatra seriju neuspješnih reformi obrazovnih sustava (s posebnim osvrtom na opsjednutost PISA-testiranjima i Bolonjskiin procesom), razmišlja o maniji rangiranja i beskrajnim i neplodnim javnim i privatnim debatama o propadanju razine osnovnoškolskog i srednjoškolskog znanja. Brojnim i duhovitim primjerima iz današnje sveučilišne prakse Liessmann upozorava kako se politikom popuštanja "kapitalizaciji duha" (umjesto otpora "produhovljenjem kapitala") nedvojbeno srlja u opću, masovnu i sveprisutnu, upravo vrišteću neobrazovanost te kako se omiljena političarska fraza "društvo znanja" jasno prokazuje kao isprazna demagoška floskula. Teorija neobrazovanosti Liesmannovo je najpoznatije djelo koje je u Austriji objavljeno u 16 izdanja i doživjelo je brojne kritičarske pohvale.

Genres: Philosophy, Nonfiction, Education, German Literature, Essays, Politics, Sociology

151 pages, Paperback

First published September 16, 2006

Reviews

[Petr Špecián · Rating 3 out of 5]

Liessmannova Teorie nevzdělanosti obsahuje některé zajímavé pasáže, jako je třeba kritika kvantitativních ukazatelů vědeckého výkonu. Na druhé straně trpí kniha obvyklými nešvary všech možných esejistických "diagnóz doby" - autorovo nekritické míchání pocitů s věcnou analýzou, absence zvážování alternativ kritizovaných skutečností, které by šlo nad rámec vytvoření vágního obrazu "starých dobrých časů", a chabá (pokud vůbec jaká) práce s daty. V konečném důsledku tak Teorie nevzdělanosti zůstává hlavně dalším z proroctví zkázy, která si člověk může přečíst v neděli mezi obědem a odpoledním šlofíkem a užít si příjemné mrazení v zádech spolu se zadostiučiněním z toho, že svět jde konečně do pekel, jak se ostatně čekalo odjakživa.

[Izidora · Rating 2 out of 5]

Nikada sam ovoliko bila razočarana knjigom.
Tematika knjige, kao studentu, mi nije samo "bliska", ona je već dugo moja "svakidašnja jadikovka". Zato si dajem za pravo reći da poprilično dobro poznajem obrazovni sustav, odnosno njegove pozitivne i negativne strane jer sam, ipak njegov aktivni sudionik (još jako kratko, ali još uvijek jesam).
Obrazovni sustav, kakav trenutno imamo, je daleko od savršenog, i daleko od toga da Liessmann (povremeno) nema pravo. No, njegova kritika, tj. kritike, su uglavnom usmjerene na stvari koje zapravo funkcioniraju u sustavu. Primjer za to je smiješna kritika mobilnosti studenata, koja vjerojatno jedina savršeno funkcionira u "Bologni".
No, najveći problem ovog eseja kritika je preveliki cinizam, koji bi čitatelj još mogao ignorirati kada bi autor dao svoju viziju rješavanja problema koje navodi i svoje prijedloge kako promijeniti sustav; ovako je ovo samo ukoričena zbirka ogorčenih misli čovjeka koji očito je vrlo obrazovan, no samo za kritiziranje, ne i djelovanje.
Vjerojatno najsmješniji dio knjige je poglavlje u kojem Liessmann kritizira dominaciju engleskog jezika u modernom znanstvenom djelovanju i ne prevođenje engleskih termina na njegov materinji, njemački jezik, da bi nekoliko stranica dalje koristio engleske izrade, bez da se potrudio prevesti ih. Također, to poglavlje me ostavilo u nedoumici jer u njemu gotovo sugerira da ne bismo trebali učiti strane jezike. Zanima me samo kako bi znanstveni svijet, zapravo svijet općenito, funkcionirao kada bi svatko govorio samo i isključivo svojim jezikom.

[Sarah Hörtkorn · Rating 4 out of 5]

Über die Entwicklung von Bildung, unserer Wissensgesellschaft und deren Auswirkungen. Recht interessant!

[Rene Stein · Rating 4 out of 5]

Velmi slušná kniha, která polemizuje s představou školy jako instituce vyrábějící flexibilní - ve všech významech tohoto pojmu - a mobilní individua vhodná pro uplatnění na pracovním trhu podle normativních plánů, kvantitativních cílů a evaluačních kritérií.

Knihu si stojí přečíst už jen kvůli eseji, který se ironicky trefuje do reforem - překvapilo mě, že autor vidí snahu o permanentní reformy jako zvláštní pervertovanou odrůdu Trockého myšlenky permanentní revoluce a druh ideologie.

Je zvláštní, že současná Nečasova vláda svým prozatím jen verbalizovaným proreformním étosem bez reálných výsledků naplňuje skoro doslovně literu Liessmannovy definice reformní ideologie.
Reformní ideologie, která u nás zakrývá nejen to, že za reformy odpovědný "císař" je inteletuálně nahý, ale i to, že k provedení smyslupných reforem nemá bohužel ani ty Topolánkovy mediálně vděčné koule.:)

Navíc Liessmann ukazuje, že dneska je slovo re-forma (vrácení původní formy "něčemu") zneužíváno pro deskripci přesného opaku - rozmetání původní formy a její nahrazení čímkoli novým a neotřelým.


První tři eseje + esej o reformě jsou podle mě nejlepší. Ke konci knihy, jak podotýkal na FB @kamojedov, si autor trochu ublíženě stěžuje na postavení humanitních věd v dnešním světě, které si ale za své služebné postavení zčásti mohou podle mě samy. S vaničkou se občas vyleje dítě, s pavědou typu gender studies občas i filosofie.

Na FB jsem už popisoval, co mi na knize vadí, zde to jen shrnu.

1) Neustále se mluví o rozdílu mezi vzdělaností a učením (společností vzdělání), ale spíš pomocí metafor a analogií, než že by autor zavedl zřetelnou distinkci, které se dále drží.

2) Myšlenková frivolnost a konfuzní pojmy. Liessmann píše (parafrázuju) že informace je interpretace dat se zřetelem k budoucnosti a vzdělání interpretace dat na základě logické konzistence a imanentních sémantických vazeb. Pokud má mít informace schopnost popsat jevy v budoucnosti, musí být také konzistentní a zasadit data do nějakého rámce ne? To jako informace je utilitární (z pohledu autora fuj) a vzdělání je oblast čirého ducha?

[Jan Vyvadil]

Hvězdy dávat nebudu, protože se přece nepovezu na vlně bezmyšlenkovité kvantifikace hodnocení ;)

Začátek skvělý, prostředek to lehce táhne dolů, konec zase zpět nahoru. Rozhodně doporučuji přečíst (viz. hodnocení kolegů — spolučtenářů).

[Pavel · Rating 4 out of 5]

Věděli jste třeba, že, cituji: Škola se vztahuje k latinskému schola a k řeckému scholé a původně znamenala "přerušení práce"? Moudrost jazyka je mnohdy větší, než si naše kultura, která jazyky zapomněla (autor mnohokrát i na dalších místech knihy poukazuje na upřednostňování angličtiny jako "mezinárodního" jazyka a mnohdy její samoúčelné používání), vůbec dokáže představit. Škola, která přestala být místem pohody, soustředění, kontemplace, přestala být školou. Stala se jen místem životní nutnosti. A v ní potom dominují projekty a praktika, zkušenosti a kontaktní sítě, exkurze a výlety. Času k přemýšlení se nedostává.

Zajímavý je například poznatek, že dělník nepovyšuje na vědce, nýbrž vědec se stává dělníkem. Člověk, který něco prakticky aplikuje, je společností více ceněn, než ten, který se nad něčím zamýšlí a něco nového tak poznává. Je jistě prospěšné, že poznání je prakticky aplikováno, ale problém dneška vidí autor v tom, že takové poznání, které není možné v dohledném časovém horizontu aplikovat a získat jeho prostřednictím nějaký ekonomický profit, nezasluhuje podporu a uznání. Věda sama dnes neslouží poznání jako takovému, ale stává se pouhým nástrojem technického pokroku a ekonomického růstu a tedy takový vědecký projekt, který se nezabývá i otázkou praktické aplikace poznatků z něj vzešlých, nezasluhuje finanční podporu.

Zajímavé bylo také dotknutí se problému hodnocení akademiků na základě kvantity publikační činnosti a nedostatečného zohlednění závažnosti a "novosti" témat. Vzpomněl jsem si přitom na knihu Fyzika v potížích, ve které se mimo jiné autor (Lee Smolin) tímto též zabývá.

Dostalo se také na pohled na dnešní permanentní potřebu reforem všeho, které mají vést k nějakému lepšímu uspořádání a zamyšlení se nad související nutností celoživotního vzdělávání, kterým je ale myšleno spíše než poznávání světa okolo a souvislostí, nutnost učit se neustále různé nové technologie a výrobní postupy, tedy ne něco, co obohacuje náš pohled na svět, ale co je pouhým předpokladem přežití v rychle se měnících podmínkách.

Autor poukazuje především na to, že schopnost samostatného kritického myšlení a vzdělanost se vytrácí a že z vysokých škol se stávají jakési učňáky, které jsou pouhou přípravou na celoživotní pachtění a robotu.

[Ivan · Rating 4 out of 5]

Smatram da ova knjiga dosta vjerno odražava sliku obrazovanja u Hrvatskoj na početku 21.og stoljeća. Pitanja koja se u njoj postavlju zahtjevaju pomnu obradu i delikatan pristup, te jesu od velike važnosti za budućnost školovanja kako u Hrvatskoj, tako i u Europi. Prilikom čitanja treba biti pažljiv prema jeziku kojim je ova knjiga pisana jer je netrivijalan i prebrzo čitanje rezultira površniim shvaćanjem onoga što je htjelo biti rečeno (govorim iz isustva jer sam i sam krivac za ovo).

[Alen Brletić · Rating 3 out of 5]

...ah...napokon istomišljenik :)

[History teacher · Rating 5 out of 5]

Zajímavý pohled rakouského filozofa na současnou situaci v evropském akademickém prostředí.

[Katja · Rating 5 out of 5]

The author completely tears apart modern concepts of education and systematically shows today's problems of school as well as society.

I recommend it 10/10!

[Milan · Rating 2 out of 5]

Jakkoliv jsem při prvním pohledu na tenký svazek předpokládal, že věhlas knihy v česko-slovenském akademickém prostoru tkví tedy zřejmě více ve vybroušené a neprodyšné argumentační struktuře, nežli v rozsahu spracování, který by si takto formulovaná téma jistě zasloužila, velmi záhy jsem se přesvedčil o svém hlubokém omylu, neboť rychlost, s jakou text tonálne zmutuje z formulačne jiskřivé eseje do hořce sebestředného pamfletu, zde soupeří pouze se střemhlavým prúběhem argumentace, jež postupně rezignuje na deklaraci faktú, premis ba i pouhých prezumpcí, aby sa posléze stal jenom mlácením prázdné slámy, pořád té samé. Přitom sám s autorem v mnohém souhlasím, a o to rozladenější jsem z takovýchto dílek, jež prokazují medvědí službu vlastní věci, když vezmou dobré úmysly a chytré myšlenky, aby je pak zabalili do pouhých cárú stylistiky, s níž potom nemá ani smysl polemizovat, protože o to zjevně sama nestojí. I humanitní obory, čím dál hlasitěji vysmívané přírodními, múžou být exaktní. Vlastně je to jejich nejsilnější deviza. Jenomže na to se musí chopit svého nejsilnějšího nástroje exaktnosti. Jazyka.

[Martin · Rating 4 out of 5]

Inspirativní a přesně mířící zamyšlení nad pokrytectvím a bídou současného školství: výchova komunikativních a flexibilních omezenců s akademickými tituly coby vize "vzdělanostní" společnosti; devalvace skutečné vědecké práce nutností publikovat ročně dané penzum článků a studií a realizovat příslušný počet "projektů" (jak říká kamarád, rovněž učitel: "Neznám sprostší slovo než "projekt""); posedlost evaluacemi a žebříčky místo práce na skutečném rozvoji vědomostí a osobních potenciálů žáků; omezovaní nelukrativních (především humanitních) oborů pod rouškou "zvýšení konkurenceschopnosti"; pohled na školství coby podnikatelský záměr, a hlavně hesla, fráze a zase fráze o vzdělání, pod nimiž se skrývá postupně institucionalizovaná nevzdělanost. V lecčems vyhrocené, ale ve většině pravdivé. Zbývá jenom odpovědět si asi každý sám za sebe, co tedy v době, kdy je "vědění" dobré maximálně tak do Milionáře nebo na večírek mezi snoby...

[Marek Benes · Rating 5 out of 5]

Přečtením jsem přehodnotil spoustu studijních dogmat, kterou jsem měl. Hodně věcí jsem přijímal bez přemýšlení a koncepci vzdělání a roli university v ní si vytvářel za pochodu. Konrad shrnul zla nynějšího vzdělávání a ukázal jejich chybnost porovnáním s historickou koncepcí školy. To, že je škola vzdálená praxi nemůžeme, pokud víme, co škola znamená, používat jako argument pro reformu. Anglicizace a unifikace universit nemusí být nutně skvělá věc - vzdalování vědy lidem tím, že v ní mluvíme převážně anglicismy je něco, proti čemu se kdysi bojovalo a vyústilo v úpadek latiny a zpřístupnění vědění. Zároveň není účelem školy napravovat problémy světa jako imigrace, gender, rasizmus atp.

[Kathi · Rating 5 out of 5]

Sehr kritisches Buch, das sicherlich jeder lesen sollte! Was in unserer Gesellschaft heutzutage als "Wissen" und "Bildung" betitelt wird, verkümmert schleichend und ohne, dass es jemand bemerkt. Der Gesellschaft geht es, so Liessmann, eigentlich nur noch darum, welchen Rang Deutschland im internationalen Wissensvergleich bekleidet ohne dabei wahrhaftig Wissen zu vermitteln.

Der Schreibstil ist kritisch, dennoch leicht zu lesen. Für alle, die sich mit dem Thema "Bildung" auseinander setzen wollen und die nicht alles glauben, was gesagt wird...

Daumen hoch!

[Jan · Rating 2 out of 5]

Tahle knížka (v češtině nazvaná Teorie nevzdělanosti) velmi přesně popisuje ducha naší doby, který se zaklíná stále novými reformami jen pro reformy samotné. Takový proces naši společnost postupně zbavuje všech historických výdobytků a svobod, vede k privatizaci zbývajících veřejných statků (mezi které patří státní vzdělávací systém včetně univerzit) a k "výrobě" poslušných občanů, kteří si už ani neuvědomí, že by věci mohly stát jinak.

[ulli_z · Rating 4 out of 5]

Ein Wiener Philosophieprofessor über Bildung, Wissen, die Ideale der Aufklärung, PISA und die Einführung der Bologna-Architektur (BA-MA-PhD) an den europäischen Universitäten. Über Reformwahn, Privatisierung und Vermarktung auf dem Wissens- und Bildungssektor und den Verlust persönlichen geistigen Reichtums.

[Zrinka · Rating 4 out of 5]

Portrays the state of higher education in Europe and the way that neoliberal capitalism is changing the educational system. A bestseller, and with good reason. My favorite chapter is the one on the madness of ranking.

[Marino · Rating 4 out of 5]

This book pinpoints some of the major problems in education in modern world, especially the Bologna system of higher education.

[Dana]

Pan Liessmann má skvělý, kousavý smysl pro humor. Byla by to neskutečně vtipná kniha - kdyby nebyla tak smutně pravdivá.