What do you think?
Rate this book
Politika touhy
Historie někdy postupuje pozpátku. I v sexu.
Sexuální revoluci si běžně spojujeme s šedesátými lety, feministickými a občanskými hnutími — a Západem. V oblasti sexu však bylo jednou z nejprogresivnějších zemí po druhé světové válce komunistické Československo. K legalizaci potratů či dekriminalizaci homosexuality tu ovšem došlo nikoli občanským tlakem, nýbrž za dohledu sexuologů, psychologů a demografů, kteří chtěli pod odborným vedením utvořit rovnostářskou společnost. Tento společenský projekt skončil s nástupem normalizace, a dosažený pokrok ohledně genderových pořádků či pojetí sexuality dokonce začal nabírat opačný směr: od žen se v pozdním československém socialismu očekávala především role pečujících matek a starostlivých manželek, sex měl fungovat hlavně jako koření usedlého manželského života.
Politika touhy vypráví fascinující historii sexuality, rodiny nebo orgasmu v nečekané perspektivě socialistického řízení shora. Historii, která pokračuje v českých tělech, kultuře či politice i dnes.
Sexuální revoluci si běžně spojujeme s šedesátými lety, feministickými a občanskými hnutími — a Západem. V oblasti sexu však bylo jednou z nejprogresivnějších zemí po druhé světové válce komunistické Československo. K legalizaci potratů či dekriminalizaci homosexuality tu ovšem došlo nikoli občanským tlakem, nýbrž za dohledu sexuologů, psychologů a demografů, kteří chtěli pod odborným vedením utvořit rovnostářskou společnost. Tento společenský projekt skončil s nástupem normalizace, a dosažený pokrok ohledně genderových pořádků či pojetí sexuality dokonce začal nabírat opačný směr: od žen se v pozdním československém socialismu očekávala především role pečujících matek a starostlivých manželek, sex měl fungovat hlavně jako koření usedlého manželského života.
Politika touhy vypráví fascinující historii sexuality, rodiny nebo orgasmu v nečekané perspektivě socialistického řízení shora. Historii, která pokračuje v českých tělech, kultuře či politice i dnes.
432 pages, Paperback
Published January 1, 2023
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
March 11, 2026
Impressive book on attitudes to sexual love and gender roles in socialist Czechoslovakia, with an emphasis on "sexology" as a discipline. In broad strokes Lišková's argument is as follows:
The Czechoslovak 1950s were a period of emancipatory visions, in fact much more progressive than what was thinkable in the West at the time. Female employment became possible through the expansion of childcare. In turn, mixed male-female workplaces contributed to an erosion of patriarchal gender roles. For sexologists of this era a successful marriage had to be grounded in love between two equal partners. Moreover, that ideal of equality extended into the bedroom as attention was given to the importance of the female orgasm. Abortion and divorce became accessible. Even homosexuality, while far from broadly accepted or officially sanctioned, was no longer universally labelled a disorder by the late 1950s – another feat which the US would take twenty years to catch up with.
But then, throughout the 1960s but especially after the crushing of the Prague Spring, a regressive movement took place. Renewed emphasis was put on supposed differences between the sexes and a need for hierarchy in marriage. Divorce courts saw the advent of "careless attitudes to marriage" as a common reason not to grant a divorce; some of the cited court documents are nauseating in their victim-blaming. Public childcare came under scrutiny for psychological (the idea that it stunted emotional development) as well as economic reasons, and even the mixed workplace was associated with a higher prevalence of adultery. Meanwhile, the earlier insight that social conditions formed the base of marital happiness was replaced by a narrower fixation on therapy and marital counseling.
Lišková argues that these changes stemmed from the broader upheaval in society. The post-1968 regime, rather than imposing discipline through purges, promoted the atomization of society into "easily governable" nuclear families. These were rife with secrecy and included the expectation that the woman took up her traditional role of child-rearing (but without refraining from also doing wage labor!). In other words, dissent was suppressed in a way not too unlike what neoliberal individualism would accomplish in the West. "Normalization" reversed much of the gender-related progress that had been made by the preceding Czech generation – making it, you might add, yet another reason why state socialism started to look more like a moribund relic than an alternative in its final two decades.
The Czechoslovak 1950s were a period of emancipatory visions, in fact much more progressive than what was thinkable in the West at the time. Female employment became possible through the expansion of childcare. In turn, mixed male-female workplaces contributed to an erosion of patriarchal gender roles. For sexologists of this era a successful marriage had to be grounded in love between two equal partners. Moreover, that ideal of equality extended into the bedroom as attention was given to the importance of the female orgasm. Abortion and divorce became accessible. Even homosexuality, while far from broadly accepted or officially sanctioned, was no longer universally labelled a disorder by the late 1950s – another feat which the US would take twenty years to catch up with.
But then, throughout the 1960s but especially after the crushing of the Prague Spring, a regressive movement took place. Renewed emphasis was put on supposed differences between the sexes and a need for hierarchy in marriage. Divorce courts saw the advent of "careless attitudes to marriage" as a common reason not to grant a divorce; some of the cited court documents are nauseating in their victim-blaming. Public childcare came under scrutiny for psychological (the idea that it stunted emotional development) as well as economic reasons, and even the mixed workplace was associated with a higher prevalence of adultery. Meanwhile, the earlier insight that social conditions formed the base of marital happiness was replaced by a narrower fixation on therapy and marital counseling.
Lišková argues that these changes stemmed from the broader upheaval in society. The post-1968 regime, rather than imposing discipline through purges, promoted the atomization of society into "easily governable" nuclear families. These were rife with secrecy and included the expectation that the woman took up her traditional role of child-rearing (but without refraining from also doing wage labor!). In other words, dissent was suppressed in a way not too unlike what neoliberal individualism would accomplish in the West. "Normalization" reversed much of the gender-related progress that had been made by the preceding Czech generation – making it, you might add, yet another reason why state socialism started to look more like a moribund relic than an alternative in its final two decades.
April 8, 2023
Odborná publikácia o dejinách reprodukcnych práv, rozvodov, sexualite aj "sexuálnych deviacii" v druhej polovici 20.storoci v komunistickom Československu.. Číta sa trochu ťažšie, keďže je plná odborného textu, citácií, zákonov a dokumentov, každopádne ale dobra a dôležitá publikácia..
February 26, 2024
Značné zklamání, zbytečně vynaložený čas. Jen pár bodů, na skutečně fundovanou recenzi nemám dostatečné vzdělání.
1) Nepochopil jsem, komu je kniha určena. Pro vnitřní užití škol je to málo podrobné, pro občany ČR nedostatečně poutavé a plastické a domnívám se, že v některých tvrzeních v rozporu s "žitou realitou". Možná pro cizince.
2) S tím se pojí i styl vyprávění. Nezáživný, školometský, používající termíny mezi běžným čtenářstvem nepříliš rozšířenými (jak já nesnáším "diskurs"). Nebo "objekt a subjekt se setkávají v enunciačních modalitách chápaných jako institucionální prostory". Za á nevím, co to je a za bé mě to uráží ;-)
A tedy extrémně mě sralo úmyslné ignorování generického maskulina a jeho velmi důsledné nahrazování dvojicí "lékaři a lékařky". Poprvé to člověk přejde, podruhé pozdvihne levé obočí, potřetí už začne mručet. Zde definuji člověka jako plešatého starého osla. Např. "...trousili sexuologové a sexuoložky uštěpačné poznámky na adresu učitelů a učitelek a nakonec schválili prohlášení ostře kritizující jejich nedostatečnou průpravu (a také manželských poradců a poradkyň)...". Prostě vata.
3) Celou dobu mi porovnání 50. a 70. let přišlo zbytečně roztažené a téměř nicneříkající a říkal jsem si, že by to zvládl jeden delší článek. A taky, že jo, jak je uvedeno v doslovu. V tom případě se "vycpávání" příliš nepovedlo. Typicky například citace z jednoho slovenského soudu, které by měly ilustrovat nějaké trendy, místo toho působí jako náhodně vytahaní králíci z klobouku.
4) Kapitola o deviacích byla zcela prázdná a autorka tam rozvíjela podle mého nepodložené tvrzení "stát chtěl všechny zavřený v rodinách, nemáš rodinu, takže jsi deviant".
5) V řadě případů je tón jiný než neutrální a má hodnotící soudy i tam, kde to autorce nepřísluší. To, že používá již moderní terminologii (gender, binarita, heteronormativita), to jsem musel (bohužel) očekávat, že ale implicitně předpokládá "dobro/zlo", to mi přišlo nevhodné.
6) Autorka se řadí k "moderním" sociologům(?), kteří odmítají se na minulý režim dívat "ošklivě", takže věšení žen je pominutelné, hlavní je, že ženský mohly od starýho a fakanů do práce. (Ano, to jsem zbytečně zvulgárnil, ale v principu je to podstata jejího zbožňování "nařízené" emancipace 50. let).
1) Nepochopil jsem, komu je kniha určena. Pro vnitřní užití škol je to málo podrobné, pro občany ČR nedostatečně poutavé a plastické a domnívám se, že v některých tvrzeních v rozporu s "žitou realitou". Možná pro cizince.
2) S tím se pojí i styl vyprávění. Nezáživný, školometský, používající termíny mezi běžným čtenářstvem nepříliš rozšířenými (jak já nesnáším "diskurs"). Nebo "objekt a subjekt se setkávají v enunciačních modalitách chápaných jako institucionální prostory". Za á nevím, co to je a za bé mě to uráží ;-)
A tedy extrémně mě sralo úmyslné ignorování generického maskulina a jeho velmi důsledné nahrazování dvojicí "lékaři a lékařky". Poprvé to člověk přejde, podruhé pozdvihne levé obočí, potřetí už začne mručet. Zde definuji člověka jako plešatého starého osla. Např. "...trousili sexuologové a sexuoložky uštěpačné poznámky na adresu učitelů a učitelek a nakonec schválili prohlášení ostře kritizující jejich nedostatečnou průpravu (a také manželských poradců a poradkyň)...". Prostě vata.
3) Celou dobu mi porovnání 50. a 70. let přišlo zbytečně roztažené a téměř nicneříkající a říkal jsem si, že by to zvládl jeden delší článek. A taky, že jo, jak je uvedeno v doslovu. V tom případě se "vycpávání" příliš nepovedlo. Typicky například citace z jednoho slovenského soudu, které by měly ilustrovat nějaké trendy, místo toho působí jako náhodně vytahaní králíci z klobouku.
4) Kapitola o deviacích byla zcela prázdná a autorka tam rozvíjela podle mého nepodložené tvrzení "stát chtěl všechny zavřený v rodinách, nemáš rodinu, takže jsi deviant".
5) V řadě případů je tón jiný než neutrální a má hodnotící soudy i tam, kde to autorce nepřísluší. To, že používá již moderní terminologii (gender, binarita, heteronormativita), to jsem musel (bohužel) očekávat, že ale implicitně předpokládá "dobro/zlo", to mi přišlo nevhodné.
6) Autorka se řadí k "moderním" sociologům(?), kteří odmítají se na minulý režim dívat "ošklivě", takže věšení žen je pominutelné, hlavní je, že ženský mohly od starýho a fakanů do práce. (Ano, to jsem zbytečně zvulgárnil, ale v principu je to podstata jejího zbožňování "nařízené" emancipace 50. let).
July 18, 2023
Zajímavé téma a překvapující fakta. Ale struktura odborného textu je nepřívětivá, neplyne to.
February 7, 2024
Zaujimave veci, ale ten akademicky jazyk ma niekedy zabijal.
Displaying 1 - 5 of 5 reviews