V druhém svazku Lovecraftových sebraných spisů sledujeme pozoruhodný vývoj génia fantastické literatury. Lovecraft pro sebe objevuje kouzlo zapomenutých měst, očarovaných pradávným kouzlem, kouzlo zaniklých civilizací stihnutých kletbou bohů starších než svět. Zároveň autor kolem čtenáře stále jemněji osnuje síť strachu ve skvělých povídkách, jako např. Hudba Ericha Zanna, Slídič, Krysy ve zdech, Nepojmenovatelné aj. Z četby starší viktoriánské literatury pak čerpá témata pro slavné horory Uvězněn s faraony, Prokletý dům či Děs redhookské čtvrti. Knihu opět doprovázejí jedinečně ilustrace Františka Štorma a poznámky ozřejmující Lovecraftův literární vývoj a zdroje inspirace.
Howard Phillips Lovecraft, of Providence, Rhode Island, was an American author of horror, fantasy and science fiction.
Lovecraft's major inspiration and invention was cosmic horror: life is incomprehensible to human minds and the universe is fundamentally alien. Those who genuinely reason, like his protagonists, gamble with sanity. Lovecraft has developed a cult following for his Cthulhu Mythos, a series of loosely interconnected fictions featuring a pantheon of human-nullifying entities, as well as the Necronomicon, a fictional grimoire of magical rites and forbidden lore. His works were deeply pessimistic and cynical, challenging the values of the Enlightenment, Romanticism and Christianity. Lovecraft's protagonists usually achieve the mirror-opposite of traditional gnosis and mysticism by momentarily glimpsing the horror of ultimate reality.
Although Lovecraft's readership was limited during his life, his reputation has grown over the decades. He is now commonly regarded as one of the most influential horror writers of the 20th Century, exerting widespread and indirect influence, and frequently compared to Edgar Allan Poe. See also Howard Phillips Lovecraft.
Zase trošku něco jiného než první díl Hrobka, povídky mi přišly obecně delší, příběhy propletenější a komplexnější. Některé povídky mě teda čistě znechutily bez špetky nějakého strachu ale byly tady i dost dobré, třeba Prokletý dům, Krysy ve zdech, Měsíčního močál nebo Hudbu Ericha Zanna jsem si užila.
Sbírka povídek, kde ke slovu nepřijdou kosmické běsy, ale spíš tajemná místa, podivní předkové, hrůzná (tohle slovo mám spojené snad jen s Lovecraftem!) minulost obětišť, chtonické a nepojmenovatelné zlo kypící velice blízko lidským příbytkům a duším. Řada pěkných nápadů. Elegantní vyprávění, občas vynikající pointy. Ač nám to dnes někdy může připadat takové vyumělkované a škrobené (prostě tento horor pro mě není od toho, abych se bála, ale abych se setkávala), i tak to má v sobě rezonance budící zvědavost a spojující nás s tím, co v podvědomí může sídlit jako prapůvodní strach.
Temnější, děsivější, atmosféričtější, propracovanější...jednoduše "lovecraftovější" než první Sebrané spisy, tady už Mistr plně rozvinul to, za co ho nyní uznáváme jako dost možná největšího horrorového spisovatele všech dob. Některé žánrově nezapadající povídky (Iranonovo hledání, Sladká Ermengarda, Co přináší luna) fanouškovi horrorů nebude na škodu přeskočit, takovýchto je však tentokrát výrazná menšina. Z Měsíčního močálu už bude každý příznivec nadpřirozeného děsu a ponuré atmosféry nadšen.
Top 3 povídky: Prokletý dům, Herbert West - Reanimátor, Bezejmenné město
Další povídky, stojící za zmínku: V kryptě, Děs redhookské čtvrti, Krysy ve zdech, Číhající děs, Hudba Ericha Zanna, Vyvrženec
Skladba povídek se oproti první knize změnila. Jednoznačně k lepšímu. Daleko méně chaotických a surrealistických snů a vizí a daleko více hrůz a děsu. V této fázi své tvorby se Lovecraft začíná přibližovat tomu, co jsem očekával, když jsem s tímto autorem začínal. Pokud bych měl vypíchnout několik povídek, které stojí za pozornost, tak zmíním Bezejmenné město,Hudbu Ericha Zanna, Slídiče, Krysy ve zdech a Děs redhookské čtvrti.
Mnoho poviedok bolo naozaj desivých a mal som z nich parádny zážitok, cez mnohé som sa však musel znova prehrýzť... Lovecraftova tvorba sa však jednoznačne posunula, avšak na viac ako 3* to nevidím.
Nejistota a tajemstvi jsou nejvetsim ze vsech lakadel a zadna nova hruza nemuze byt strasnejsi nez kazdodenni muka obycejnosti.
Byl podzimni den a schylovalo se k veceru, sedeli jsme na starem Arkhamskem hrbitove na omselem nahrobku ze 17. stoleti a diskutovali o nepopsatelnem.
Krom toho dodal (Joel Manton), ze me neustale recneni o "nevyslovnych" a "nepojmenovatelnych" vecech je detinsky zvyk, ktery je zcela v souladu s mnou nevalnou literarni povesti. Mel jsem totiz prilis v oblibe zakoncovat sve povidky vyjevy ci zvuky, ktere ochromovaly schopnosti mych hrdinu a zbavovaly je odvahy, slov ci vedomi souvislosti, jez by jim umoznovaly sdelit, co zazili.
Veril v nadprirozeno mnohem silneji nez ja, a nepripoustel, ze by mohlo byt dost obycejne na to, aby sneslo literarni zpracovani.
Co mohl rict obycejnym lidem o tech starodavnych carach a grotesknich zazracich, jez se odhaluji citlivemu zraku v tom jedovatem parenisti, kde se misi kalny jed chorobnych veku a vecne trvaji odporne hruzy? (New York) :)
Pro mě jednoznačně nejlepší část Spisů. Sbírku otevírá povídka Bezejmenné město, která je dle mého výborným navázáním na hororový odkaz E. A. Poea (a možná bych i tvrdil, že ho překonává). Příběh je uvozen legendární citací Abdula Alhazreda: „Ne, nezemřelo to, co věčně odpočívá, a dlouhý věků běh i smrtí smrti bývá.“ Což je jen předzvěst tajemné atmosféry trosek dávného pouštního města. Tato povídka mě naprosto nadchla, a už jen za ní dávám knize plný počet hvězdiček. Další perlou je Hudba Ericha Zanna, která se pro změnu přesouvá do kulis města živoucího a není o nic méně děsivá. Jinak tato povídka byla inspirací některým hudebním skupinám a výsledky jsou... ...působivé. :)) Poslední povídkou, kterou bych rád vyzdvihl jsou Krysi ve zdech. Lepší příklad naturalistického hororu se hledá těžko. A sny o podivných pastevcích už nikdy znovu zažít nechci. :D Pro leckoho může být dnes Lovecraftovo dílo poněkud hůře stravitelné, a buďme upřímní, některé jeho povídky mají opravdu daleko k mistrovským dílům. Pokud mu však promineme občasné opakování motivů a xenofobii, která se objevuje zejména v jeho raných dílech (mimochodem celkem aktuální téma - jak se někteří Američané na počátku 20. století dívali na imigrantskou vlnu z Východní Evropy - tedy i od nás), najdeme v jeho dílech neuvěřitelné novátorství nejen v oblasti hororu, ale i sci-fi. Pokud někomu vadí nevelká dějovost a rozvleklost velké části povídek, musí pochopit, že Lovecraft vždy v první řadě budoval atmosféru, a atmosféra je také to hlavní, co si čtenář z četby jeho díla odnese. Není ani tak důležité to, co je přímo řečeno, ale co si na základě chytře umístěných náznaků dotvoříte ve své hlavě. Pokud se chcete seznámit s lovecraftovským hororem, zvolte jako první tuto knihu, podle mě je to nejlepší start pro to, abyste si Lovecrafta zamilovali.
indeed 3,5 stars because many of stories are short and unspreaded enough, but contemporary it is genre masterpiece and some stories are fundamentally pillars of book-subgenre "horror-fantasy", sci-fi not exactly.