Au milieu du XIXe siècle en Auvergne, le soir au coin du feu, on raconte que les sombres forêts de sapins du Livradois hébergent autant de brigands que de loups garous. On se souvient du trésor des Grange et de l'homme mystérieux qui, sous le règne de Napoléon, avait fouillé leur maison. Il y avait perdu plus que son temps : deux doigts, mutilés par Anne-Marie Grange. On se souvient de l'ombre noire de la vengeance planant ensuite sur leur domaine et de l'amour impossible et lumineux du cousin Gaspard pour Anne-Marie qu'il était venu protéger...
Nádherný příběh a kniha, ze které na mne dýchá dávno ztracený čas, krajina, lidé i zvyky. Příběh se spletitě proplétá dvěma knihami a osudem trošku pošetilé rodiny Charganů a vyzdvihuje krásu jižní Francie, zvyky a těžkosti života na venkově a podhůří, pověrčivost vesničanů i pošetilosti měšťanů. Nekriticky vyzdvihuje mužnost, odvahu a agilitu v osobě Kašpara a jeho druhů, kteří jsou zároveň sužováni mnohými trampotami lásky. Jak daleko jsme se od těchto životů dostali, a přesto i tak některé aspekty lidského života zůstávají nezměněny. Soužení se láskou, klid a harmonie přírody, hamižnost a pomluvy, přátelství a soucit. Balzám na duši, ztratit se občas v těchto dálavách.
Fresque passionannte de l'Auvergne des années 1800, on est vraiment transporté dans les préoccupations des gens, la façon de penser, de vivre... l'histoire est également chouette à suivre. La langue est un peu surannée, je ne connais pas pas mal de mots (notamment dans les professions, les outils...) mais ça reste tout à fait compréhensible.