نیکولا کوچولو اولین کتاب از مجموعه ماجراهای نیکولاست. کسانی که این کتاب را برای کودکانشان می خرند خود پیش از آنها آن را می خوانند و شاید بیش از آنها لذت ببرند. نیکولا برای بچه ها تصویری است در آینه و برای بزرگترها یارآور روزهای خوش کودکی. نیکولا کوچولو کتابی است برای کودکان هفت ساله تا هفتاد ساله.
René Goscinny (1926 - 1977) was a French author, editor and humorist, who is best known for the comic book Asterix, which he created with illustrator Albert Uderzo, and for his work on the comic series Lucky Luke with Morris (considered the series' golden age).
This is a classic collection of stories in French about Nicolas and his inapt parents. Idyllic about life in the late 50s and early 60s, they are full of humour and tales of growing up. In France, they are like the equivalent of Tom Sawyer and Huck Finn.
Reading Le Petit Nicolas series was a great way to improve my fluency in French. It was easy enough to read for pleasure and the vocabulary repeated enough so I actually learned new words! I used these words in conversation with my French teachers and friends while I lived in France and they were quite impressed because I was using slang. Since this book is written for kids, it helped me learn the language like they did. The sentences were quite easy to translate and I got into the rhythm of the language. I also read passages from the book aloud to help me with my accent and speaking.
I loved this little fellow. He is a good guy who gets into trouble rather often, so most of us can relate to him.
Review on English, followed by the Bulgarian one. Ревюто на английски е първо, следва това на български.
Amazing book, wish that more people will have a chance to read it.
Because so many adults have forgotten what is to be a kid and how kids see the world around us.
Great illustrations as well!
———————————————————————————————
"Малкият Никола" е първата книга, която прочетох на френски. И не защото много знаех френски тогава, а защото беше невъзможно да я намеря в онези години на български.
Това е една превъзходна книга, която бих искал повече възрастни хора да прочетат, ще им е от голяма полза.
Защото твърде много от тях са забравили напълно, какво е да си дете и как децата виждат и преоткриват заобикалящото ги всеки ден и час.
Илюстрациите са отлични!!!
Цитат:
"Вчера пристигна новият учител по гимнастика. — Казвам се Ектор Дювал — рече той. — А вие? — Ние не — отвърна Фабрис и всички изпокапахме от смях."
کتاب شیرینی که از داستانای جدا جدایی تشکیل شده و به شرح و تفصیل شیطنت های بی پایان نیکولا و دوستان کوچولوی شرورش می پردازه. کتاب صوتیش رو گوش دادم، و تا حالا بهترین کتاب صوتی ای بوده که گوش دادم، به خاطر لحن عالی خواننده. یک جوری متن ها را می خوند که انگار خودش نوشته و احساسات رو خیلی خوب با لحنش ادا می کرد.
I have fond memories of reading some of these stories in their original form (I think) in my 10th grade French class (sadly, these are the ONLY fond memories I have of studying French!). Goscinny's endearingly naughty little boys made a wonderfully refreshing change from the forced profundities of Le Petit Prince, to say nothing of the banal social lives of the dopey looking Parisian teens who populated a text-book called "Nos Amis." Sempe's cartoonishly simply but wickedly expressive illustrations also added a great deal of charm. So I always thought I'd like to go back and revisit Nicholas, perhaps even in French, but this relatively recent and highly attractively produced English-language edition made it easy and pleasant to be lazy. Truth be told, this time around, I might have found the stories to be more rewarding if I had had to work harder when reading them. As it was, I found them amusing, but they get a little repetitive. Most of the book I read aloud to my eight-year-old, who giggled a lot, but also asked me to stop reading sometimes, and skip to the next chapter, because he gets a little anxious when things go wrong in stories -- and these particular stories are not so subtle that he couldn't see that such things as playing hooky and smoking a purloined cigar were not going to end well. In fact, sometimes I felt distinctly uneasy myself wondering what my son made of all the of cheerful punches to the nose in this book, and the regret at not being able to whack the teacher's pet because of his glasses. Also Goscinny does so much winking over Nicholas' head at the adult reader, who is clearly meant to sympathize with the overwhelmed teachers and parents, that one almost wonders if it's meant for children at all. So, to put it more succinctly, I enjoyed it, but am slightly relieved it's over.
Next time, or one of the sequels perhaps, en français? Well, no harm in being optimistic!
هي الطفولة بمغامراتها، بسخافاتها المضحكة وعقدها المريرة. مهما بلغ منا اختلاف الثقافات، الأنظمة التعليمية والأساليب التربوية، تظل العديد من مشاعر الطفولة متشابهة وربما مشتركة ما بين الشرق والغرب.
الصغير نيكولا، الذي يسميه البعض توم سوير الفرنسي، ولد مشاكس لا يتميز بالقوة ولا الكفاءة ولا القدرة على التحصيل الدراسي. نصحبه برفقة أصدقاء، أفراد عائلته وطاقم مدرسته في مغامرات طريفة ومواقف مضحكة. ربما تذكرك بعض المواقف بذكريات طفولتك فهناك مواقف مر بها الأغلب: تجربة التدخين لأول مرة، الفرار من المدرسة، محاولة هجر بيت الأسرة إلى الأبد وإجراء تجارب خطيرة دون مغزى واضح.
أما الشخصيات فهي مألوفة أيضا: الشره الذي لا يفكر سوى في بطنه، المجتهد الذي يبكي من أول مضايقة، ابن الغني الذي لا يكف عن التباهي، الطفل الذي يمثل البراءة أمام الكبار هو يبطن كما كبيراً من الخبث...إلخ. القصص متعددة المواضيع وتختلف من حيث الطول والجودة. في لحظات نادرة، ثمة لمحة من آلام الطفولة مثل موقف مشاهدة الجدال المحتدم بين الوالدين.
قصص ظريفة مكتوبة بلغة سهلة وأفكار عامة لتلائم الذائقة العالمية.
My favorite metro book in France. I sometimes had to be really refrain myself from laughing out loud (I got really good at disguising laughter with a cough).
Impossível não rir com as tropelias destes miúdos "levados da breca" 😂, ainda para mais contadas a partir do ponto de vista do doce e "inocente" Nicolau! Uns autênticos diabrinhos, totalmente "impossíveis", mas que conquistaram um lugar no meu coração de leitora.
Um belo texto de Goscinny (autor também de Astérix) a que acrescem as divertidas ilustrações "cartoonadas" de Sempé, numa maravilhosa simbiose. Sinto que a partir de agora sempre que ouvir a expressão "enfant terrible" irei pensar automaticamente no petit Nicolas e nos seus amigos 😍
Se o filme estivesse disponivel em alguma das plataformas de streaming que assino, sem dúvida que iria já a correr ver 😁
nota: descobri durante a leitura, que este livro apesar de estar na minha estante, é de uma das minhas sobrinhas...! 😂 Regressará à dona legítima em breve!
I read this book to review for the library I work at, and I seriously just pulled it off the shelf because I liked the way the cover looked. It's about a young French boy, Nicholas, and his school friends. It's written in first-person as Nicholas, and what I found particularly endearing was the way the sentences read as though they were really written by a seven year old. They run on, but are clear to understand. Each chapter is like a short story or an individual episode, and his reactions to the things that happen are very unique. Example "...Alec hit him on the cap with his tomahawk and said he was taking him prisoner and Rufus was upset because he'd dropped his whistle in the grass and I was crying a bit and telling Eddie this was my yard and I never wanted anything to do with him again, and everyone was shouting and it was all great, we were having a fantastic time." Adults will probably appreciate the quaintness of this book better than children, but it's a fun read for anyone, and a quick, easy read.
Υπάρχει μια κατηγορία μαγικών παιδικών βιβλίων που μένουν ανέγγιχτα από το χρόνο και ο Μικρός Νικόλας είναι κάπου κοντά στην κορυφή της.
Από το 1956 οπότε και εκδόθηκε για πρώτη φορά, οι περιπέτειες του μικρού Νικόλα με το υπέροχο χύμα και άναρχο στυλ γραφής "και τότε του είπε εσύ φταις ρε ηλίθιε και μετά ο Εντ του έριξε γροθιά στη μύτη" διασκεδάζουν μικρούς και μεγάλους με το εξαιρετικό χιούμορ του ΓΙΓΑΝΤΑ Γκοσινί.
Ακολούθησαν κι άλλα βιβλία με τις περιπέτειες του Νικόλα και των εξωφρενικών φίλων του, εξίσου καλές με τις πρώτες, μέχρι που πρόσφατα οι κληρονόμοι αποφάσισαν να ανακαλύψουν "ξεχασμένες" ιστορίες για να αρχίσουν να αρμέγουν ξανά τη νεκρή γελάδα (ντροπή, αλλά γίνεται).
Κρατάμε το Μικρό Νικόλα της πρώτης περιόδου, όπως τον γνωρίσαμε στην Ελλάδα από τις εκδόσεις ΤΕΚΜΗΡΙΟ, με την iconic εικονογράφιση (σχεδόν σύστοιχο αντικείμενο) του Sempé και περιμένουμε πότε οι ανεγκέφαλοι θα κάνουν cancel αυτή τη σειρά βιβλίων, καθώς στα 1956 η μαμά του Νικόλα δεν εργάζεται και ο Αλσέστ περιγράφεται ως "χοντρός" και όχι ως "he/him εναλλακτικής σωματικής διάπλασης με έφεση στο πλάτος" ή κάποια ανάλογη τελειωμένη μπαρούφα.
Οι κωμωδίες καταστάσεων είναι ψωμοτύρι για το μικρό Νικόλα, οι παρεξηγήσεις το ίδιο, αλλά δεν υπάρχει τίποτε που να μη λύνεται με μια γροθιά στη μύτη από τον Εντ, με το χαρτζιλίκι του Γκοφρουά (έτσι τον λέγανε παλιά, πριν του σπάσουνε το ΓΚ σε "ζ"), τη σφυρίχτρα του Ρούφους ή τα κλάμματα του Ανιάν.
Υ.Γ. Όχι τα πάντα. Το μοναδικό ασυγχώρητο στο σύμπαν του μικρού Νικόλα είναι να πάθουν κάτι οι μπιγκόνιες της μαμάς.
I found myself laughing out loud several times while reading this book! I also found myself reading it out loud to anyone in my family who would listen. It gave me a glimpse into the mind of my boy and my overgrown boy (husband). So if you want to kind of see how your 7ish year old boy (and his friends) think, read this hilarious book! Sooo cute.
Ο μικρός Μανώλης κάθε τόσο διέκοπτε τη μητέρα του για να της διαβάσει αποσπάσματα με παιδικό στόμφο και χαχανητό :) Έτσι, σίγουρα χάνει ένα αστεράκι από την πλευρά της μάνας του...
من به خودم افتخار میکنم که خوندم اینو بالاخره :دی :))))) اصلنم مهم نیست که باید خیلی وقت پیش میخوندمش! خیلی کیف داد واقعا :> ممنونم از تمام دست اندر کاران (مخصوصا بشری) و تمام پیشنهاد دهندگان :دی
Mä olen lukenut itse Nikke-kirjoja silloin, kun olen oppinut lukemaan 70-luvun lopussa ja nyt uudelleen omalle lapselle. Muistin että ne olivat hauskoja, mutta että näin hauskoja. Poikien väliset kahakat osuvat kuin kuula päähän ekaluokkalaiselle kuulijalle, joka muistaa hahmot ja vaatii, että luetaan kaikki Niket. Todellakin luetaan.
Romanian review: «Le Petit Nicolas» este prima carte pe care am citit-o în limba franceză. Recunosc că nu eram foarte entuziasmat/interesat de această carte— știam că este foarte celebră în Franța, dar am citit foarte multe cărți despre copilărie și nu mă așteptam ca aceasta să fie mai specială— dar mi-a plăcut ideea de a citi o carte în franceză pentru prima oară, așa că am lăsat-o pe lista uriașă de cărți de citit. În cele din urmă, am ajuns și la ea și am avut dreptate: nu a adus ceva nou cu privire la copilărie. Dar asta nu înseamnă că nu a reușit ce și-a propus, și anume să-mi amintească de frumusețea universului copilăriei— de viața fără griji și inocentă de copil. Umorul lui René Goscinny este extrem de bun. Am râs de multe ori citind cartea și aș spune că mi-a lipsit umorul acesta curat— fără obscenități și sexualitate, bazat pe naivitățile copiilor. Pentru mine, «Le Petit Nicolas» a fost o călătorie nostalgică în copilărie, de care nu știam că aveam nevoie.
English review: «Le Petit Nicolas» was the first book I read in French. I have to admit, I wasn’t particularly excited or interested in it—sure, I knew it was very famous in France, but I’ve read plenty of books about childhood and didn’t expect this one to be anything special. However, the idea of reading a book in French for the first time appealed to me, so I added it to my massive to-read list. Eventually, I got around to it, and I was right: it didn’t bring anything new to the theme of childhood. But that doesn’t mean it failed in its purpose, which was to remind me of the beauty of a child’s world—the carefree, innocent life of being a kid. René Goscinny’s humor is outstanding. I laughed out loud several times while reading, and I’d say I missed this kind of pure humor—free from obscenities and sexual undertones, instead rooted in the simple naivety of children. For me, «Le Petit Nicolas» was a nostalgic journey back to childhood, one I didn’t realize I needed.
Czytam Mikołajki jakiś tysięczny raz w życiu i stwierdzam, że ich moc nie słabnie. Nie czytajcie w tramwaju, jeśli nie chcecie być wzięci za wariata z powodu dzikich ataków śmiechu. Mi już wszystko jedno.
Je voudrais apporté tous ces livres chez moi de la France, mais je n'ai que celui-ci. C'est merveilleux et si charmant! cinq étoiles! (et j'ai besoin de pratiquer mon français beaucoup!)
Naprostá klasika, kterou jsem naposledy četla tak v deseti či jedenácti, a teď jsem se k ní vrátila s dětmi. Jako dítě jsem si to vyloženě užívala, jako rodič mám občas problém, protože ten text poněkud koliduje s faktem, že se snažíme synovi vysvětlit, že prát se s druhými není úplně OK a sprostě se nemluví :-)
Ale i tak jsou ty příběhy kouzelné a až jako dospělý si člověk uvědomí, že za nimi je o dost víc, než jen klukoviny - Mikuláš má občas opravdu trefné postřehy, které si dospělí za rámeček rozhodně nedají.
Do auta máme i naprosto kongeniální audioknihu namluvenou Mirkem Vladykou, kde sice nejsou všechny příběhy z knížky, ale zase ten přednes - mlátíme se smíchy pravidelně všichni a na delší trasy je to u dětí nejoblíbenější titul.
Uvažovala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nakonec lepší čtyři - máme koupené i Mikulášovy prázdniny, takže i na ně určitě dojde.
Kontext: Začali jsme to číst s Víťou večer, ale pak jsme přešli na Pohádky z měsíční houpačky, tak jsem si to dočetla jen sama pro sebe.
První věta: "Dneska jsme se do školy už těšili, jelikož se naše třída má fotit, abychom měli upomínku na celý život, jak nám řekla paní učitelka."
Poslední věta: "Když jsou takoví, tak tedy bez milosti: Zítra uteču z domova. Tatínek s maminkou se budou hrozně trápit a já se vrátím až za spoustu let a budu strašlivě bohatý a budu mít auto a letadlo!"
Pıtırcık'ın serüvenlerini tekrar tekrar okumak, çocukken en sevdiğim şeylerden biriydi. Yakın zamanda bütün kitaplarını tekrar okumaya karar verdim; iyi ki de vermişim, hiç de kendimi bunlar için fazla büyümüş gibi falan hissetmedim okurken, acayip keyif aldım. Goscinny'nin güçlü kalemi ve harika mizahı, Sempé'nin aşırı tatlı çizimleri ve Vivet Kanetti ile son öykülerde Esra Özdoğan'ın mutheşem çevirileri biraraya gelince şahane bir seri çıkmış ortaya.
René Goscinnyn kirjoittamat ja Jean-Jacques Sempen kuvittamat Pikku Nikke -tarinat kuuluivat lapsuuteni lukemistoihin. Muistan hihitelleeni niille mummolan vintillä.
"Pikku Nikke" (WSOY, 2004) on kirjasarjan ensimmäinen teos, joka ilmestyi alun perin ranskaksi vuonna 1960. Se koostuu sarjasta lyhyitä tarinoita, joissa Nikke ja hänen ystävänsä joutuvat erilaisiin kommelluksiin niin koulussa kuin vapaa-ajalla. Seikkailut aiheutavat yleensä harmaita hiuksia vanhemmille ja opettajille, joiden edesottamukset tuntuvat taas lapsista täysin käsittämättömiltä. Jossakin vaiheessa huomasin miettiväni, että ovatkohan nämä jutut vaikuttaneet Timo Parvela Ella-kirjojen syntyyn?
Lukukokemus oli minusta edelleen ihan hupaisa, vaikka vähän tarinat toistivat itseään. En osaa kyllä näitä oikein vinkata, enkä ole siitäkäään varma miten kirjojen maailma mahtaa enää koskettaa nykyajan lapsia. Nostalgiamatkana kuitenkin oikein miellyttävä kokemus, etenkin kun Sempén piirroskuvitukset ovat kerta kaikkiaan hurmaavia.
Ο μικρός Νικόλας αποτελεί αδιαμφισβήτητα έναν από τους ήρωες της παιδικής μου ηλικίας. Τα βιβλία που περιγράφουν τις περιπέτειές του υπήρξαν από τα πρώτα βιβλία που με θυμάμαι να δανείζομαι στο δημοτικό από την κινητή δανειστική βιβλιοθήκη η οποία ερχόταν κάθε Παρασκευή κ στάθμευε έξω απο το σχολείο μου. Ένα λευκό βαν γεμάτο παιδικά βιβλία, ένας μικρός παράδεισος για μας τα παιδιά που αγαπουσαμε τα βιβλια. Εκεί ανακάλυψα το μικρό Νικόλα και την παρεα του και ολοι τους έμειναν ανεξίτηλοι στη μνήμη μου ως σήμερα! Τα βιβλία του μικρού Νικολα μόνο συγκίνηση μπορούν να μου προσφέρουν, γυρίζοντας με πίσω σε εκείνα τα αθώα κ ξέγνοιαστα χρόνια, φέρνοντας στο νου μου δεκάδες υπέροχες παιδικές αναμνήσεις και κάνοντάς με να ξαναζώ στο μαγικό κόσμο της παιδικής μου ηλικιας, θυμίζοντας μου αυτό που ήμαστε κάποτε.
Có lẽ đây là tập đầu tiên của serie nên nhiều nhân vật được giới thiệu khá kỹ và thú vị. Tính cách từng nhân vật cũng được thể hiện rõ ràng và nhiều điểm hay ho. Nói chung sách cũng không hay xuất sắc lắm nhưng cho mình một cảm giác dễ chịu, đọc để giết thời gian cũng ok :)
O primeiro livro que leio em francês. De fácil leitura e de agradável visualização. Nicolas é uma personagem muito engraçada e com uma familia muito amorosa. Um bom livro para quem pretende, como eu, iniciar a sua leitura na língua francesa
Tháng 1/2023: đọc lại vẫn thấy dễ thương quá, buồn cười kinh khủng. Nhưng mà nếu để tao gặp mấy nhóc trong truyện tao sẽ tét đít từng đứa chứ ai mà chịu cho nổi đám này chứ hả.