Děj je poněkud chatrný.
Udatný rytíř se vrátí domů, najde u krbu sedět cizí paní, prohlédne si ji, přejde k oknu a dívá se ven. Teprve až se jí rozkutálí klubíčka, se jí pátravě zeptá, kdo vlastně je?
Po pravdě hrdinka neuhranula hrdinu ani tak svým upřímným srdcem, jako spíš kyprým hrudníkem, že i jeho ohromná dlaň na ni byla malá (s. 52).
A bo už pět dní žil v celibátu...
s. 29 Poručník žádá zpět svou neteř a ona se k němu musí vrátit... leda by se provdala. IMHO se stěží může provdat bez svolení svého poručníka.
s. 11 jak krásně se úplně na všecičko rozpomeneš
A podle čeho usoudila, že si Marion nic nepamatuje?
s. 15 a dvě ženy unesli
Unesli služebnou Enid, ale kdo byla ta druhá?
s. 145 platím hotově
Jo? Kde vzal tolik peněz? Na s. 170 měl jen hlad a kus chleba.
s. 153, 154 Tohle bylo moc i na brakovku.
Obsluhující služka vyjde ze síně, za dveřmi počká na hrdinu, prozradí mu, kde je ukryta hrdinka a Překvapeně zjistil, že mu ještě stačila strčit do ruky malý balíček (...) Bylo v něm svinuté lano a železná kotva.
V malém balíčku bylo dvacetimetrové lano a železná kotva? Kde to tak služka vzala?
Chápu, že na hradě zloducha nevládne disciplína, ale nikdo si nevšimne, že hrdina/nepřítel z hradu vlastně neodjel?
s. 157 Počkal, až stráž na dřevěném ochozu přejde na druhou stranu hradu. Bude chvíli trvat, než se vrátí zpět.
s. 161 Muž zašel za roh věže (...) „Bude zpátky za pár okamžiků,“
s. 161,162 Do věže vyšplhal v brnění a cestou zpátky snesl i hrdinku. Visel na laně, v brnění, natahoval k hrdince ruku, ona se ho chytila kolem krku, on ji rukou kolem pasu a ona kolem něho omotala nohy. I přes jeho brnění cítila Marion žár, který do ní pronikal z jeho těla.
Ten muž ale musí mít ukrutnou sílu.
s. 163,164 Nacpe hrdinku do sudu od piva, který si hodí na rameno, bude předstírat, že je sládek a fortnýř ho pustí ven z hradu. V noci. To by musel být úplně blbý.
s. 166 Měla by ho poprosit, aby ji odvezl do nějakého kláštera
Leda tak na zádech, bo koně opět neměli.
s. 184,185 Konečně hrdinu, který nevěří na lásku, přesvědčila, že si ho nevezme. Svěsil ramena i hřívu, což ji tak dojalo, že nakonec ustoupila a vzala si ho. Až tak?
Aby ho pak po svatební noci, nespokojena s nedostatkem lásky při sexu, opět opustila (s. 191). A koho nevidí? Najaté vrahy (s. 192).
s. 192,193 Potom hrdina proletěl oknem a dopadl přímo na chlapa dole (...) Pak skočila Marion přímo do Dunstanovy náruče.
A odjeli z města. V noci.
Bylo by dobré ujednotit, jestli „azyl“ (s. 7) nebo „asyl“ (s. 15).
Překlad byl chvílemi poněkud kostrbatý, ale tohle byla třešnička na dortu:
s. 118 Pohled na jeho svalnatá, mokrá hýždě, třpytící se v záři plamenů jako stříbrný kov (...) jako kámen tvrdá hýždě
s. 36,37 myslí o všem tom furore
s. 242 pomysel
uvozovky - s. 84 (2x),
čárka - s. 8, 137