La Pensée

by Leonid Andreyev, Serge Persky, Téodor de Wyzewa

Symbolizmus a expresionizmus v spojení s filozofickými náhľadmi na ľudský osud sa spájajú do celistvého celku v diele slávneho ruského spisovateľa Leonida Andrejeva. Múzami obdarený skeptik čelil celý život depresívnym stavom, a pretože neveril ani v Boha, v silu rozumu, ba ani v mravné hodnoty, veľmi bolestne prežíval svoje neľahké rozpoloženie.
Ovplyvnený Schopenhauerovou teóriou životného pesimizmu sa dokonca niekoľkokrát pokúsil o samovraždu. A fascinácia smrťou je aj témou jeho majstrovských diel. V svojich prózach dokonale rozbúral obraz človeka, tak ako ho nezávisle od seba prácne budovali Lev N. Tolstoj i Fiodor M. Dostojevskij.
Štylisticky a jazykovo výborne vybavený prozaik sa díva na človeka komplexne, tvrdiac, že osud ľudskej bytosti nepodlieha neviditeľným náhodám, ale autentickému uvažovaniu a schopnosti vidieť, vedieť, cítiť, poznať a oddeliť. Znie to nepravdepodobne, no sám introvert nabádal ľudí, aby sa neuzatvárali do seba, pretože sa dostanú do zlej spoločnosti. Jeho dielo desilo, no bolestný pesimizmus nikdy nevykazoval prvky pózerstva, vďaka čomu je Leonid Andrejev dodnes obdivovaným a milovaným spisovateľom.

Genres: Fiction

65 pages, Paperback

First published January 1, 1996

About the author

Leonid Nikolayevich Andreyev (Russian: Леонид Николаевич Андреев; 1871-1919) was a Russian playwright and short-story writer who led the Expressionist movement in the national literature. He was active between the revolution of 1905 and the Communist revolution which finally overthrew the Tsarist government. His first story published was About a Poor Student, a narrative based upon his own experiences. It was not, however, until Gorky discovered him by stories appearing in the Moscow Courier and elsewhere that Andreyevs literary career really began. His first collection of stories appeared in 1901, and sold a quarter-million copies in short time. He was hailed as a new star in Russia, where his name soon became a byword. He published his short story, In the Fog in 1902. Although he started out in the Russian vein he soon startled his readers by his eccentricities, which grew even faster than his fame. His two best known stories may be The Red Laugh (1904) and The Seven Who Were Hanged (1908). His dramas include the Symbolist plays The Life of Man (1906), Tsar Hunger (1907), Black Masks (1908), Anathema (1909) and He Who Gets Slapped (1915).

Reviews

[Natália · Rating 4 out of 5]

Kniha rozpráva o boji, ktorý zvádza Anton Ignatievič Keržencev sám so sebou, presnejšie so svojou mysľou. Anton prežil celý život v ústraní, skrytý za tvárami svojich divadelných postáv, pozorujúc a mysliac. Po predstieranom bláznovstve a s krvou na rukách, dostáva sa do psychického ústavu kde s ním jeho vlastná myseľ začína hrať nebezpečnú hru.

[Luboš · Rating 5 out of 5]

Fixní idea je samostatně vydaná povídka, kterou přečtete za krátkou cestu vlakem. Hlavní postavou je doktor všeobecné medicíny Anton Ignaťjevič Keržencev. Zabije svého přítele - manžela ženy, kterou kdysi neúspěšně požádal o ruku. Nikoliv ze žárlivosti k Alexeji Konstantinoviči. Chce se pomstít Taťáně Nikolajevně. Celý příběh je psát formou deníku, který si Keržencev vede během psychiatrického vyšetřování. Brutální čin spáchal v předstíraném záchvatu. Bylo však šílenství předstírané?

Během četby zjišťujete, že Anton Ignaťjevič se na vraždu dlouho připravoval. Studoval knihy o duševních chorobách, aby byl předstíraný záchvat co nejvěrohodnější. Zdá se, že si naplánoval dokonalý zločin. Ale sám Keržencev si postupně klade otázku, zda netrpí chorobou zvanou monomanie, při které je člověk zaujat jedinou myšlenkou (fixní idea) a svůj život podřizuje jen jí.

Je člověk, který spáchá naplánovanou vraždu chladnokrevný nebo duševně nepříčetný? Já jsem názor během četby měnil, ale výsledek je, že v tom vůbec nemám jasno.

Krátká ukázka

Obejít zákon nebylo nic těžkého. Existují tisíce způsobů, jak nepozorovaně zavraždit člověka, a já se svými medicínskými znalostmi jsem se přece mohl uchýlit ke kterémukoliv z nich. Dlouho jsem uvažoval o tom, zdali bych neměl infikovat Alexejovi nějakou nevyléčitelnou a odpornou chorobu. Ale nakonec jsem zavrhl tento postup, jeho negativní stránky byly nad slunce jasné, sám objekt by se příliš dlouho trápil, což mě odpuzovalo čímsi nechutným, přisprostlým... nebezpečně primitivním, a nadto by mohla Taťána Nikolajevna najít v mužově nemoci další zdroj potěšení. Můj úkol byl přeci tak obtížný hlavně proto, že Taťána Nikolajevna musela bezpodmínečně vědět, která to byla ruka, co usmrtila jejího muže.