What do you think?
Rate this book
Plan D
Ostberlin 2011: Die Wiedervereinigung hat es nie gegeben, Egon Krenz ist seit 22 Jahren an der Macht und die DDR nahezu pleite. Die Hauptstadt: ein maroder Moloch, verpestet und verdreckt von Millionen Ölmotoren des Trabant-Nachfolgers Phobos. Die letzte Chance für den Sozialismus: Wirtschaftsverhandlungen mit der BRD und ihrem Bundeskanzler Oskar Lafontaine.
Doch dann wird ein ehemaliger Berater von Krenz ermordet aufgefunden – und alles weist darauf hin, dass die Täter aus den Reihen der Stasi kommen. Als auch noch der SPIEGEL über diesen Fall berichtet, ist klar: Wird die Unschuld der Stasi nicht bewiesen, ist die DDR endgültig erledigt.
Im grauen, zerfallenden Ostberlin suchen Martin Wegener von der Volkspolizei und sein westdeutscher Kollege Richard Brendel nach den Mördern – und finden heraus, warum die Entwicklung der DDR so katastrophal verlaufen musste.
Mit Witz und beißender Ironie erzählt Simon Urban eine packende Geschichte über politischen und menschlichen Verrat, über die vergebliche Suche nach Wahrheit und Liebe. PLAN D ist ein deutsch-deutscher Thriller, der von den großen Irrtümern des zwanzigsten Jahrhunderts handelt. Und von ihrem Weiterleben heute.
Doch dann wird ein ehemaliger Berater von Krenz ermordet aufgefunden – und alles weist darauf hin, dass die Täter aus den Reihen der Stasi kommen. Als auch noch der SPIEGEL über diesen Fall berichtet, ist klar: Wird die Unschuld der Stasi nicht bewiesen, ist die DDR endgültig erledigt.
Im grauen, zerfallenden Ostberlin suchen Martin Wegener von der Volkspolizei und sein westdeutscher Kollege Richard Brendel nach den Mördern – und finden heraus, warum die Entwicklung der DDR so katastrophal verlaufen musste.
Mit Witz und beißender Ironie erzählt Simon Urban eine packende Geschichte über politischen und menschlichen Verrat, über die vergebliche Suche nach Wahrheit und Liebe. PLAN D ist ein deutsch-deutscher Thriller, der von den großen Irrtümern des zwanzigsten Jahrhunderts handelt. Und von ihrem Weiterleben heute.
552 pages, Hardcover
First published January 1, 2011
24 people are currently reading
392 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 54 reviews
June 12, 2014
Maybe it was the translation, but I found it almost impenetrable. Long philosophical digressions left me confused about the story. I was never sure what was happening and it just seemed to come to a stop rather than have an ending.
September 1, 2018
Blog| Facebook| https://www.instagram.com/gewispertew...
[...] Kreisen führte garantiert zu nichts, aber ganz am Ende wenigstens wieder zum Ausgangspunkt. - S. 71
Statt der Wiedervereinigung 1991 gab es die sogenannte Wiederbelebung der DDR. So existiert sie auch weiterhin im Jahr 2011, ein wirtschaftlich marodes Land direkt neben dem blühenden BRD-Paradies. Auch Hauptmann der Volkspolizei Martin Wegener ist alles andere als ein überzeugter Sozialist. Eines Tages findet er jedoch einen Mann namens Hoffmann, erhängt in der Nähe einer Pipeline, die Gas von Russland in die BRD transportiert. Alles weist auf die Staatssicherheit hin, wäre diese Lösung nicht zu offensichtlich? Wer war Hoffmann, was wusste er und wer steckt hinter dem Mord? Schon bald kann Martin Wegener niemandem mehr trauen und vermutet hinter jeden Ecke einen Komplott.
Eine dystopische Welt, in der die DDR weiterhin existiert, und in der sich ein Mord ereignet, der eine große politische Bedeutung hat? Das klingt nach einem genialen Konzept, das mit dem richtigen Maß an intelligenter Erzählweise, detailliertem World-Building einer DDR im Jahre 2011 und ein wenig Action eine wahnsinnig tolle und innovative Geschichte hätte erzählen können.
Leider ist die größte Schwäche des Romans der Schreibstil des Autors, der nur als speziell bezeichnet werden kann. Wie man es von einem ehemaligen Germanistikstudenten erwarten könnte, versucht er literarisch zu schreiben und mannigfaltige Formulierungen zu finden. So ist man anfangs geradezu fasziniert von seiner Wortgewalt, die gemeinsam mit seinem Zynismus einen außergewöhnlichen Weg findet, die Geschichte Martin Wegeners zu erzählen. Man kommt sogar recht schnell durch die Kapitel, da der Autor viele Sätze durch Kommata aneinanderreiht und so jedem Eindruck des Protagonisten einen gewissen Flair von Stream of Consciousness verleiht, einer postmodernen Erzähltechnik, in der Vorstellungen und Gedanken einer Figur in einem geschlossenen Geschehen assoziativ aufeinanderfolgen. Dadurch wirkt zwar alles sehr ausführlich und zufällig, bietet einem jedoch viele Vergleiche, Metaphern und allgemeine Eindrücke der DDR. Allgemein gefällt sich Urban darin, über das deutsch-deutsche Verhältnis zu philosophieren und die Gesprächsthemen der Figuren ebenso in diese Richtung zu leiten. Vor allem das Aufeinandertreffen von Wegener mit zwei Kollegen aus Westdeutschland bietet da viel Potential, um etwas über das World-Building zu erfahren.
Das Problem daran ist jedoch, dass Einstreuungen dieser zynischen Eindrücke und ein paar Gespräche über die Unterschiede der DDR und BRD dem Buch die nötige Tiefe verliehen hätten, der Autor das gefühlt jedoch alle zwei Seiten von Neuem wiederholt. Muss wirklich in jede Unterhaltung ein sarkastischer Kommentar über die DDR rein, obwohl das Thema gerade ein anderes ist? Muss ständig die Armut und der graue Alltag der DDR erwähnt werden, damit der Leser es dem Autoren wirklich abkauft? Und muss derartig viel Herumphilosophieren, das irgendwann einfach nichts Neues mehr bietet, die Handlung dermaßen in den Hintergrund rücken? So besonders der Stil auch ist, spätestens ab der Hälfte ist er nur noch anstrengend und bringt den Leser dazu, Passagen nur noch zu überfliegen und aufzustöhnen, wenn Simon Urban wieder mal zum Schwafeln ansetzt. Das wiederum sorgt jedoch dafür, dass man manche Wendungen erst im Nachhinein wirklich realisiert, weil der rote Faden so unter seinen Gedankenergüssen versteckt ist, dass man sich regelrecht hindurchwühlen muss, um ihn wiederzufinden. Zwar bringt er einen durch seinen dunklen Humor immer wieder mal zum Lachen, hat jedoch durchaus seine Momente, in denen er es zu weit treibt und Abstruses in so einer Ausführlichkeit formuliert, dass man kaum glauben kann, dass das wirklich gedruckt worden ist.
,,[...] jetzt schnappt er dich, jetzt servieren sie dich ab und spinnen dich mit ihrer Stille ein, und du hast uns noch den Abschied versaut, Karolina, wir hätten es im Müll treiben können, zwischen Goldkronealtglas und schimmelndem Allerlei, ich hätte deine wasserfallnasse Dose geleckt, bis du gekommen wärst, hätte deine hellgrauen Schamlappen gelutscht, an diesen faltigen, fleischigen Kohlblättern, die du zum Glück nie hast verkleinern lassen, ich hätte deinen Kitzlerknubbel mit meiner Zungenspitze gestreichelt bis dein Saft auf den Boden getropft wäre, und dann hätte ich die Pfütze vom Boden geleckt [...]'' - S. 433
Wer solche Art von bizarrem Humor mag, der wird in Verbindung mit den möchtegernintelligenten Passagen wohl seine Freude an dem Buch haben, andere wird es jedoch vollkommen aus der Handlung rausreißen, insbesondere weil dieses Gejammer über Wegeners Exfreundin Karolina irgendwann nicht mehr zu ertragen ist und immer an den unpassendsten Stellen zutage kommt. Zumal der Autor scheinbar sowieso das fragwürdige Geschlechterbild besitzt, dass ein Mann ohne ein Frau sowieso nichts wert ist und sie alles in seinem Leben erträglicher macht.
Demzufolge ist auch der Protagonist keiner, dem man unbedingt gerne folgt, da man über ihn auch nicht viel erfährt. Er hat wie alle anderen Figuren einen inneren Groll gegenüber der DDR, verwendet viel Zeit darauf, über seine Exfreundin nachzudenken, und ist davon besessen, dass sein ehemaliger Kollege wahrscheinlich durch die Stasi verschwunden ist. Eine typische Polizistenfigur also, die wegen der ungewöhnlichen Schreibweise, wie auch alle anderen Figuren, sehr untergeht.
Ganz besonders schade ist jedoch, dass auch das World-Building deswegen untergeht, und das obwohl der Autor sich so darauf fokussiert, über das Elend der DDR zu erzählen. Doch bis auf die veränderte alternative Geschichte der ,,Wiederbelebung'' und die Information, dass die DDR Westdeutschland mit Gas aus Russland versorgt, sind die wenigsten politischen Gegebenheiten wirklich thematisiert worden. Es gibt zwar immer wieder Details, die Urban beschreibt, wie zum Beispiel die Propaganda-Eigenfilmproduktionen der DDR oder dass die Europäische Union existiert, jedoch ist das in sich selbst nicht unbedingt logisch. Wie wäre es trotz der Mauer möglich, dass die Figuren Popkultur des Westens referieren können, wie Pennywise aus Stephen Kings Es oder auch Batman? Es fallen einfach zu wenige Informationen über den allgemeinen Aufbau der Gesellschaft und ihre politischen Zusammenhänge, da sich stattdessen nur auf die Kontraste von Wohlstand und Armut fokussiert wird. Für eine Handlung, in der ein politisch motivierter Mord eine Rolle spielt, ist das nicht förderlich.
Denn der Komplott hinter diesem Mord und was hinter dem titelgebenden Plan D steckt, ist wirklich gut erdacht und führt alle Fäden des Buches zusammen, die zuvor eher zufällig reingeworfen gewirkt haben. Warum hätte der Autor sich also nicht darauf konzentrieren können, sie ausführlicher zu erklären oder allgemein mehr zu den Terroranschlägen zu sagen, die auf einmal aufploppen? So endet Plan D zwar ziemlich clever, der Weg dahin ist jedoch die reinste Suche nach der Nadel im Heuhaufen.
Alles in allem ist Plan D ein Buch, das durchaus ein wenig Action hat und auch einen intelligenten Plot, jedoch gibt sich der Autor solche Mühe, außergewöhnlich zu schreiben, dass dies an den Rand gedrängt wird. Das Potential dieser Dystopie wird an vielen Stellen zu oberflächlich behandelt und bietet einem bis auf das, was man allgemein über die DDR weiß, wenig Neues oder Innovatives. Die eigentlichen Hintergründe hätten das sogar aufwiegen können, wenn der Autor sich nur mehr darauf konzentriert hätte. Stattdessen muss man sich alle zwei Seiten mit demselben Gebrabbel herumschlagen, das mit seiner aneinanderreihenden Art und verhäufenden grotesken Abschweifungen nur noch anstrengend wird. Eine der größten Enttäuschungen des Jahres.
Gesamtwertung: 2.65/5.00 Sternen
[...] Kreisen führte garantiert zu nichts, aber ganz am Ende wenigstens wieder zum Ausgangspunkt. - S. 71
Statt der Wiedervereinigung 1991 gab es die sogenannte Wiederbelebung der DDR. So existiert sie auch weiterhin im Jahr 2011, ein wirtschaftlich marodes Land direkt neben dem blühenden BRD-Paradies. Auch Hauptmann der Volkspolizei Martin Wegener ist alles andere als ein überzeugter Sozialist. Eines Tages findet er jedoch einen Mann namens Hoffmann, erhängt in der Nähe einer Pipeline, die Gas von Russland in die BRD transportiert. Alles weist auf die Staatssicherheit hin, wäre diese Lösung nicht zu offensichtlich? Wer war Hoffmann, was wusste er und wer steckt hinter dem Mord? Schon bald kann Martin Wegener niemandem mehr trauen und vermutet hinter jeden Ecke einen Komplott.
Eine dystopische Welt, in der die DDR weiterhin existiert, und in der sich ein Mord ereignet, der eine große politische Bedeutung hat? Das klingt nach einem genialen Konzept, das mit dem richtigen Maß an intelligenter Erzählweise, detailliertem World-Building einer DDR im Jahre 2011 und ein wenig Action eine wahnsinnig tolle und innovative Geschichte hätte erzählen können.
Leider ist die größte Schwäche des Romans der Schreibstil des Autors, der nur als speziell bezeichnet werden kann. Wie man es von einem ehemaligen Germanistikstudenten erwarten könnte, versucht er literarisch zu schreiben und mannigfaltige Formulierungen zu finden. So ist man anfangs geradezu fasziniert von seiner Wortgewalt, die gemeinsam mit seinem Zynismus einen außergewöhnlichen Weg findet, die Geschichte Martin Wegeners zu erzählen. Man kommt sogar recht schnell durch die Kapitel, da der Autor viele Sätze durch Kommata aneinanderreiht und so jedem Eindruck des Protagonisten einen gewissen Flair von Stream of Consciousness verleiht, einer postmodernen Erzähltechnik, in der Vorstellungen und Gedanken einer Figur in einem geschlossenen Geschehen assoziativ aufeinanderfolgen. Dadurch wirkt zwar alles sehr ausführlich und zufällig, bietet einem jedoch viele Vergleiche, Metaphern und allgemeine Eindrücke der DDR. Allgemein gefällt sich Urban darin, über das deutsch-deutsche Verhältnis zu philosophieren und die Gesprächsthemen der Figuren ebenso in diese Richtung zu leiten. Vor allem das Aufeinandertreffen von Wegener mit zwei Kollegen aus Westdeutschland bietet da viel Potential, um etwas über das World-Building zu erfahren.
Das Problem daran ist jedoch, dass Einstreuungen dieser zynischen Eindrücke und ein paar Gespräche über die Unterschiede der DDR und BRD dem Buch die nötige Tiefe verliehen hätten, der Autor das gefühlt jedoch alle zwei Seiten von Neuem wiederholt. Muss wirklich in jede Unterhaltung ein sarkastischer Kommentar über die DDR rein, obwohl das Thema gerade ein anderes ist? Muss ständig die Armut und der graue Alltag der DDR erwähnt werden, damit der Leser es dem Autoren wirklich abkauft? Und muss derartig viel Herumphilosophieren, das irgendwann einfach nichts Neues mehr bietet, die Handlung dermaßen in den Hintergrund rücken? So besonders der Stil auch ist, spätestens ab der Hälfte ist er nur noch anstrengend und bringt den Leser dazu, Passagen nur noch zu überfliegen und aufzustöhnen, wenn Simon Urban wieder mal zum Schwafeln ansetzt. Das wiederum sorgt jedoch dafür, dass man manche Wendungen erst im Nachhinein wirklich realisiert, weil der rote Faden so unter seinen Gedankenergüssen versteckt ist, dass man sich regelrecht hindurchwühlen muss, um ihn wiederzufinden. Zwar bringt er einen durch seinen dunklen Humor immer wieder mal zum Lachen, hat jedoch durchaus seine Momente, in denen er es zu weit treibt und Abstruses in so einer Ausführlichkeit formuliert, dass man kaum glauben kann, dass das wirklich gedruckt worden ist.
,,[...] jetzt schnappt er dich, jetzt servieren sie dich ab und spinnen dich mit ihrer Stille ein, und du hast uns noch den Abschied versaut, Karolina, wir hätten es im Müll treiben können, zwischen Goldkronealtglas und schimmelndem Allerlei, ich hätte deine wasserfallnasse Dose geleckt, bis du gekommen wärst, hätte deine hellgrauen Schamlappen gelutscht, an diesen faltigen, fleischigen Kohlblättern, die du zum Glück nie hast verkleinern lassen, ich hätte deinen Kitzlerknubbel mit meiner Zungenspitze gestreichelt bis dein Saft auf den Boden getropft wäre, und dann hätte ich die Pfütze vom Boden geleckt [...]'' - S. 433
Wer solche Art von bizarrem Humor mag, der wird in Verbindung mit den möchtegernintelligenten Passagen wohl seine Freude an dem Buch haben, andere wird es jedoch vollkommen aus der Handlung rausreißen, insbesondere weil dieses Gejammer über Wegeners Exfreundin Karolina irgendwann nicht mehr zu ertragen ist und immer an den unpassendsten Stellen zutage kommt. Zumal der Autor scheinbar sowieso das fragwürdige Geschlechterbild besitzt, dass ein Mann ohne ein Frau sowieso nichts wert ist und sie alles in seinem Leben erträglicher macht.
Demzufolge ist auch der Protagonist keiner, dem man unbedingt gerne folgt, da man über ihn auch nicht viel erfährt. Er hat wie alle anderen Figuren einen inneren Groll gegenüber der DDR, verwendet viel Zeit darauf, über seine Exfreundin nachzudenken, und ist davon besessen, dass sein ehemaliger Kollege wahrscheinlich durch die Stasi verschwunden ist. Eine typische Polizistenfigur also, die wegen der ungewöhnlichen Schreibweise, wie auch alle anderen Figuren, sehr untergeht.
Ganz besonders schade ist jedoch, dass auch das World-Building deswegen untergeht, und das obwohl der Autor sich so darauf fokussiert, über das Elend der DDR zu erzählen. Doch bis auf die veränderte alternative Geschichte der ,,Wiederbelebung'' und die Information, dass die DDR Westdeutschland mit Gas aus Russland versorgt, sind die wenigsten politischen Gegebenheiten wirklich thematisiert worden. Es gibt zwar immer wieder Details, die Urban beschreibt, wie zum Beispiel die Propaganda-Eigenfilmproduktionen der DDR oder dass die Europäische Union existiert, jedoch ist das in sich selbst nicht unbedingt logisch. Wie wäre es trotz der Mauer möglich, dass die Figuren Popkultur des Westens referieren können, wie Pennywise aus Stephen Kings Es oder auch Batman? Es fallen einfach zu wenige Informationen über den allgemeinen Aufbau der Gesellschaft und ihre politischen Zusammenhänge, da sich stattdessen nur auf die Kontraste von Wohlstand und Armut fokussiert wird. Für eine Handlung, in der ein politisch motivierter Mord eine Rolle spielt, ist das nicht förderlich.
Denn der Komplott hinter diesem Mord und was hinter dem titelgebenden Plan D steckt, ist wirklich gut erdacht und führt alle Fäden des Buches zusammen, die zuvor eher zufällig reingeworfen gewirkt haben. Warum hätte der Autor sich also nicht darauf konzentrieren können, sie ausführlicher zu erklären oder allgemein mehr zu den Terroranschlägen zu sagen, die auf einmal aufploppen? So endet Plan D zwar ziemlich clever, der Weg dahin ist jedoch die reinste Suche nach der Nadel im Heuhaufen.
Alles in allem ist Plan D ein Buch, das durchaus ein wenig Action hat und auch einen intelligenten Plot, jedoch gibt sich der Autor solche Mühe, außergewöhnlich zu schreiben, dass dies an den Rand gedrängt wird. Das Potential dieser Dystopie wird an vielen Stellen zu oberflächlich behandelt und bietet einem bis auf das, was man allgemein über die DDR weiß, wenig Neues oder Innovatives. Die eigentlichen Hintergründe hätten das sogar aufwiegen können, wenn der Autor sich nur mehr darauf konzentriert hätte. Stattdessen muss man sich alle zwei Seiten mit demselben Gebrabbel herumschlagen, das mit seiner aneinanderreihenden Art und verhäufenden grotesken Abschweifungen nur noch anstrengend wird. Eine der größten Enttäuschungen des Jahres.
Gesamtwertung: 2.65/5.00 Sternen
June 29, 2013
Plan D portrays an interesting proposition. The story is based in Germany in 2011, the elephant in the room though is that we're talking EAST Germany, and the Wall didn't come down back then. Instead the East Germans opted for "Revitalistion" and the two Germanys remained separate, one locked in the past, the other in prosperity. The story introduces East German detective Martin Wegener, as he investigates a bizarre murder, which turns out to have major implications for East-West talks about to get under way. So Wegener gets landed with a new investigative buddy, from West Germany no less, with both country's leaders keen to achieve the "right" conclusion which won't have a detrimental influence on the talks. There's all sorts of murky characters headed by the infamous Stasi. The story does take a while to engage you, but when it does there's no putting it down. Its a thriller with everything, mysterious killings, politics, a voluptuous ex girlfriend, mentors who turn out to be traitors, and eventually the sought after Plan D unfolds. Great read, thank you Simon Urban, translated from the German by Katy Derbyshire. 500 and something pages that flash by after a cautious start.
December 28, 2014
I really really really wanted to like this book, and I did for pages at a time, but not enough to go to 3 stars. This is more of a 2.5 stars for me. The main character wanders around in his own head way to much for my tastes. The plot is good and seems weirdly believable given how socialist paradises work, but the effort to slog through the pages was just too much for me to recommend this without reservations. There are some excellent imaginative well-render moments in this book, but it is weighed down with too much repetitive tortured exposition.
July 16, 2018
Nelle annate buone capita tre o quattro volte, e questa è una di queste: Piano D di Simon Urban mi ha fatto urlare al miracolo letterario.
Hai presente quel momento in cui chiudi l'ultima pagina del libro che ti stai gustando e vorresti telefonare agli appassionati di tutto il mondo per consigliare una lettura? Ecco, quello. Poi ti rendi conto a) che nonostante il Voice Over Ip la cosa rischia di trasformarsi in qualcosa di costoso - se non altro dal punto di vista energetico - e b) che tutto sommato hai a disposizione un blog dove poterlo raccontare e allora giù la cornetta e mani sulla tastiera.
Inizio col sottolineare che l'ambientazione storico-geografica potrà sembrare poco originale ma è irresistibile: siamo in un ipotetico 2011 in una ancor più ipotetica Germania Est che ha resistito alla (prima) apertura del Muro di Berlino e ha mantenuto un governo comunista filo-sovietico. Solo che siamo - appunto - nel 2011, e quindi mentre a Berlino Ovest ci si trastulla con gli Iphone, oltre la Cortina di Ferro si combatte con il display semifunzionante dello smartphone Minsk, mentre si suda tra le pellicole in plastica dei sedili delle Phobos (sostitute delle Trabant) e i cugini dietro il muro viaggiano in SLK.
Riportare le distanze tecnologiche che hanno contraddistinto i regimi comunisti ai giorni nostri, popolati da lanci di nuovi apparecchi ogni tre gironi, è un colpo di genio. L'altro, non meno funzionale alla trama, è immaginare una economia all'inevitabile tracollo che può essere salvata solo da un accordo con i russi da una parte e i vicini occidentali dall'altra: un gasdotto che attraversi la Germania Est et voilà, l'Europa energivora è accontentata e il regime può (provare a) sopravvivere.
Già, ma come è ovvio nulla va mai per il verso giusto e forze oscure tramano e fanno ritrovare, appeso ai piloni del gasdotto, un cadavere: in Occidente si grida al ritorno della Stasi e l'affare sembra dover saltare. Inevitabile indagare sul serio, e a uno (splendido) poliziotto dell'Est viene affiancato il più capace investigatore dell'Ovest, con effetti magnifici e a tratti esilaranti.
Piano D è un gioiello: vi godrete ognuna delle sue facciate, una dopo l'altra, anche perchè ha il pregio di vantare una bella trama gialla ma - soprattutto - di essere scritto BENE. Una scrittura da altra e alta letteratura, mi spingo a dire, senza alcun timore di essere smentito.
Non ha alcuna importanza che siate in spiaggia, in montagna o in una afosa città: Piano D è godibile, enormemente godibile ad ogni latitudine.
Hai presente quel momento in cui chiudi l'ultima pagina del libro che ti stai gustando e vorresti telefonare agli appassionati di tutto il mondo per consigliare una lettura? Ecco, quello. Poi ti rendi conto a) che nonostante il Voice Over Ip la cosa rischia di trasformarsi in qualcosa di costoso - se non altro dal punto di vista energetico - e b) che tutto sommato hai a disposizione un blog dove poterlo raccontare e allora giù la cornetta e mani sulla tastiera.
Inizio col sottolineare che l'ambientazione storico-geografica potrà sembrare poco originale ma è irresistibile: siamo in un ipotetico 2011 in una ancor più ipotetica Germania Est che ha resistito alla (prima) apertura del Muro di Berlino e ha mantenuto un governo comunista filo-sovietico. Solo che siamo - appunto - nel 2011, e quindi mentre a Berlino Ovest ci si trastulla con gli Iphone, oltre la Cortina di Ferro si combatte con il display semifunzionante dello smartphone Minsk, mentre si suda tra le pellicole in plastica dei sedili delle Phobos (sostitute delle Trabant) e i cugini dietro il muro viaggiano in SLK.
Riportare le distanze tecnologiche che hanno contraddistinto i regimi comunisti ai giorni nostri, popolati da lanci di nuovi apparecchi ogni tre gironi, è un colpo di genio. L'altro, non meno funzionale alla trama, è immaginare una economia all'inevitabile tracollo che può essere salvata solo da un accordo con i russi da una parte e i vicini occidentali dall'altra: un gasdotto che attraversi la Germania Est et voilà, l'Europa energivora è accontentata e il regime può (provare a) sopravvivere.
Già, ma come è ovvio nulla va mai per il verso giusto e forze oscure tramano e fanno ritrovare, appeso ai piloni del gasdotto, un cadavere: in Occidente si grida al ritorno della Stasi e l'affare sembra dover saltare. Inevitabile indagare sul serio, e a uno (splendido) poliziotto dell'Est viene affiancato il più capace investigatore dell'Ovest, con effetti magnifici e a tratti esilaranti.
Piano D è un gioiello: vi godrete ognuna delle sue facciate, una dopo l'altra, anche perchè ha il pregio di vantare una bella trama gialla ma - soprattutto - di essere scritto BENE. Una scrittura da altra e alta letteratura, mi spingo a dire, senza alcun timore di essere smentito.
Non ha alcuna importanza che siate in spiaggia, in montagna o in una afosa città: Piano D è godibile, enormemente godibile ad ogni latitudine.
May 14, 2016
Rozporuplný kousek. Některé věci mne dost iritovaly. Nahrazení Stasi STB, plus pár podobných pakáren, které jdou na vrub překladatele nebo až moc dlouhé a časté pasáže vnitřních monologů s mentorem, které už jsou na vrub autora.
Kniha je mixem detektivky, politického thrilleru, satiry, alternativní historie a postapa (i když atomovou válku nahrazuje socialistická bída).
Děj se odehrává v nedávné minulosti světa, ve kterém nedošlo ke sjednocení Německa a proto stále existuje NDR. Přes "zlé" Německo vede plynovod, který přivádí ruský plyn do Západního Německa a i zbytku Evropy. Skomírající "kružítkové" hospodářství je dosti závislé na transitních poplatcích a proto zavražděný bývalý funkcionář na uzavřeném území kolem plynojemu vyvolá obrovský rozruch a když západoněmecký Spigel informuje o tom, že oběť měla svázané tkaničky u bot, což bylo poznávací znamení poprav prováděných Stasi, tak je ohroženo i podepsání velice významné dohody mezi oběma státy. Proto se představitelé obou německých států dohodnou na tom, že vyšetřování povede tým složený z vyšetřovatelů obou zemí...
Obraz upadající země, kde nikdo nevěří nikomu a téměř nikdo v nějakou budoucnost je vykreslen skvěle. Autor si pohrál s reáliemi z doby, kdy NDR ještě existovalo a šikovně je skloubil se vymyšlenými detaily postmileniálního NDR. Například existují mobily ale v NDR se označují jako minsky a namísto SMS si kružítka posílají TNT. Téměř každá druhá stránka je prostoupena bídou rozpadající se země.
Dějem se prolínají vnitřní dialogy tajuplně zmizelého nadřízeného a mentora hlavního hrdiny, který jeho snažení cynicky odsuzuje jako zbytečné a hrdina také hodně řeší ztroskotání vztahu se svou osudovou ženou. Ač je kniha díky tomu kdy a kde se odehrává slušně depresivní, tak zde najdeme spoustu vtipných situací a postřehů o společnosti. Vyloženě povedená je scéna na nudistické pláži.
Prostě taková kombinace Židovského policejního klubu, Otčiny a něčeho od Kafky?
Nicméně i když se sem tam budete muset plahočit nudnými pasážemi, tak celkově je kniha zajímavá a místy i plná převážně černého humoru.
Kniha je mixem detektivky, politického thrilleru, satiry, alternativní historie a postapa (i když atomovou válku nahrazuje socialistická bída).
Děj se odehrává v nedávné minulosti světa, ve kterém nedošlo ke sjednocení Německa a proto stále existuje NDR. Přes "zlé" Německo vede plynovod, který přivádí ruský plyn do Západního Německa a i zbytku Evropy. Skomírající "kružítkové" hospodářství je dosti závislé na transitních poplatcích a proto zavražděný bývalý funkcionář na uzavřeném území kolem plynojemu vyvolá obrovský rozruch a když západoněmecký Spigel informuje o tom, že oběť měla svázané tkaničky u bot, což bylo poznávací znamení poprav prováděných Stasi, tak je ohroženo i podepsání velice významné dohody mezi oběma státy. Proto se představitelé obou německých států dohodnou na tom, že vyšetřování povede tým složený z vyšetřovatelů obou zemí...
Obraz upadající země, kde nikdo nevěří nikomu a téměř nikdo v nějakou budoucnost je vykreslen skvěle. Autor si pohrál s reáliemi z doby, kdy NDR ještě existovalo a šikovně je skloubil se vymyšlenými detaily postmileniálního NDR. Například existují mobily ale v NDR se označují jako minsky a namísto SMS si kružítka posílají TNT. Téměř každá druhá stránka je prostoupena bídou rozpadající se země.
Dějem se prolínají vnitřní dialogy tajuplně zmizelého nadřízeného a mentora hlavního hrdiny, který jeho snažení cynicky odsuzuje jako zbytečné a hrdina také hodně řeší ztroskotání vztahu se svou osudovou ženou. Ač je kniha díky tomu kdy a kde se odehrává slušně depresivní, tak zde najdeme spoustu vtipných situací a postřehů o společnosti. Vyloženě povedená je scéna na nudistické pláži.
Prostě taková kombinace Židovského policejního klubu, Otčiny a něčeho od Kafky?
Nicméně i když se sem tam budete muset plahočit nudnými pasážemi, tak celkově je kniha zajímavá a místy i plná převážně černého humoru.
September 11, 2016
Eigentlich ein guter Thriller. Aber gerade gegen Ende des Romans werden die ständigen Abschweifungen in die Gedankenwelt des Protagonisten zunehmend nervig, weil man einfach wissen möchte, wie es weiter geht. Und die sexuellen Phantasien, die sich in nahezu jeden zweiten Gedanken des Protagonisten einschleichen, empfand ich irgendwann als zu übertrieben und unnötig. Insgesamt stört die stellenweise auftretende Fäkalsprache. Sie macht die Dialoge unglaubwürdig.
September 15, 2014
Starts out ok, gets better, descends into tosh. Great idea to explore. Unnecessary conversations in the protagonist's head lead the way into daft writing. A better editor should have improved it.
July 18, 2012
„Jsi dobrá plynová děvka, Karo.“ — Dokážete si představit příběh, v němž může padnout taková věta? Povím vám o něm.
Plán N je detektivka odehrávající se v současnosti, v alternativním světě, kde je Německo dosud rozdělené na NDR a SRN. Východní část prošla něčím, co se oficiálně jmenuje „oživení“: některé šrouby se povolily a jiné přitáhly, hranice jsou opět zavřené, protože půldruhého milionu lidí emigrovalo, nástupce trabantu se jmenuje fobos, je také z umělé hmoty, jezdí na řepkový olej, ale je mnohem elegantnější... V téhle přízračné zemi dojde k vraždě, která hrozí zmařit zásadní německo-německá jednání o energetice. NDR žije z poplatků za transfer ruského zemního plynu, SRN nutně potřebuje ten plyn, ale kvůli EU a části vlastních občanů nemůže otevřeně obchodovat s diktaturou, musí aspoň na oko naléhat na dodržování lidských práv na Východě. A onu vraždu téměř jistě spáchala Stasi, někdejší Státní bezpečnost, o níž NDR tvrdí, že už je dávno úplně hodná a dbalá zákonů.
Kdo by měl o alternativních světech vědět víc než Němci? Vždyť v nich po desetiletí žili, západní Německo jako alternativní stín východního a naopak. V Berlíně jste měli jinou a přece skoro stejnou planetu hned za rohem. Simon Urban si s tím pocitem obratně pohrál. Nezapřel v sobě reklamního profesionála a vykreslil NDR přes jeho nabídku spotřebního zboží: již zmíněné fobosy jezdí po stránkách knihy sem tam a vytvářejí dopravní zácpu páchnoucí spáleným olejem. Navigace se jmenuje „navodobro“ (v českém překladu) a všechny mobilní telefony jsou „minsk“; obyčejní lidé mají nárok na em pětku či šestku, tajná policie má M9 „s funkcí odposlechu a automatickým odběrem pachové stopy“. Pivo je značky Radeberger jako kdysi, Kariwurst je pořád stejný. Oblíbenou pochoutkou kapitána Wegenera je sekaný řízek s pomfrity a volským okem.
Autor přidělil menší role reálným postavám německého veřejného života, čímž kniha získává pro Němce satirický rozměr; českému čtenáři to hlavní vysvětlila překladatelka Jana Zoubková (výtečný překlad) v doslovu. Alternativní SRN má čerstvě zvolenou levicovou vládu, v jejímž čele stojí Oskar Lafontaine. Otto Schily (v realitě kdysi právní zástupce teroristů z RAF a méně dávno ministr vnitra sjednoceného Německa) je ministrem pro státní bezpečnost NDR (!). Vdova Margot Honeckerová dožívá v domově důchodců a senilně nadává na „estébácké svině“. Angela Merkelová (zde pod dívčím jménem Kasnerová) je východoněmeckou nositelkou Nobelovy ceny za fyziku a vystupuje v reklamě na fobos. Michael Ballack dál kope za Karl-Marx-Stadt jako (reálně) zamlada.
Hlavní hrdina je samozřejmě dočista fiktivní. Kapitán kriminálky Martin Wegener, stárnoucí, chytrý, cynický, podezřívavý, beznadějně zamilovaný do své bývalé partnerky Karolíny. Kromě toho je smolař, průserář a dost pije. Chandlerovská postava, ale Phil Marlowe to s životem hraje jakž takž nerozhodně. Wegener dostává po držce čím dál tím víc až do konce.
Napsané to je pěkně, intelektuála potěší vyumělkovanější pasáže a aluze na kdeco, čtenáře detektivek zas rychlý spád a častá překvapení. Všechny dohromady pak ohromující pointa.
Jana Zoubková správně upozorňuje na paralelu s jinou detektivkou z alternativního světa: Fatherland od Brita Roberta Harrise (česky vyšlo jako Otčina roku 1993). Také německý příběh, také zločin s třaskavým politickým pozadím, podobný typ detektiva, u Harrise ovšem v kulisách vítězného nacismu (mimochodem, velmi doporučuji, je to nejlepší mně známý příběh na téma „co kdyby Hitler vyhrál válku“, dokonce lepší než Dickův Muž z Vysokého zámku; ovšem strašlivě zmršený ve filmovém zpracování, znáte-li film, zapomeňte na něj, s knihou nemá téměř nic společného). K literárnímu příbuzenstvu bych ještě přidal málo známou, ale skvělou novelu bratří Strugackých Oťjagoščennyje zlom (Obtěžkáni zlem, sovětská perestrojka domyšlená do konce, česky nevyšlo).
Ta „plynová děvka“, jak si jistě teď už domyslíte sami, je ambiciózní mladá žena (Wegenerova expřítelkyně) zaměstnaná ve státním úřadu, který má obchod se zemním plynem pod palcem. Fiktivní NDR není až tak velký úlet, třeba běloruská realita asi není příliš odlišná od románové východoněmecké. Úžasné je, že to napsal západní Němec: Simon Urban z Východu nepochází, nikdy tam nežil.
Plán N — v originále Plan D (jako Deutschland) vřele doporučuji k přečtení milovníkům detektivek, alternativních světů, politické fikce, dějin střední Evropy a celkem asi každému.
Plán N je detektivka odehrávající se v současnosti, v alternativním světě, kde je Německo dosud rozdělené na NDR a SRN. Východní část prošla něčím, co se oficiálně jmenuje „oživení“: některé šrouby se povolily a jiné přitáhly, hranice jsou opět zavřené, protože půldruhého milionu lidí emigrovalo, nástupce trabantu se jmenuje fobos, je také z umělé hmoty, jezdí na řepkový olej, ale je mnohem elegantnější... V téhle přízračné zemi dojde k vraždě, která hrozí zmařit zásadní německo-německá jednání o energetice. NDR žije z poplatků za transfer ruského zemního plynu, SRN nutně potřebuje ten plyn, ale kvůli EU a části vlastních občanů nemůže otevřeně obchodovat s diktaturou, musí aspoň na oko naléhat na dodržování lidských práv na Východě. A onu vraždu téměř jistě spáchala Stasi, někdejší Státní bezpečnost, o níž NDR tvrdí, že už je dávno úplně hodná a dbalá zákonů.
Kdo by měl o alternativních světech vědět víc než Němci? Vždyť v nich po desetiletí žili, západní Německo jako alternativní stín východního a naopak. V Berlíně jste měli jinou a přece skoro stejnou planetu hned za rohem. Simon Urban si s tím pocitem obratně pohrál. Nezapřel v sobě reklamního profesionála a vykreslil NDR přes jeho nabídku spotřebního zboží: již zmíněné fobosy jezdí po stránkách knihy sem tam a vytvářejí dopravní zácpu páchnoucí spáleným olejem. Navigace se jmenuje „navodobro“ (v českém překladu) a všechny mobilní telefony jsou „minsk“; obyčejní lidé mají nárok na em pětku či šestku, tajná policie má M9 „s funkcí odposlechu a automatickým odběrem pachové stopy“. Pivo je značky Radeberger jako kdysi, Kariwurst je pořád stejný. Oblíbenou pochoutkou kapitána Wegenera je sekaný řízek s pomfrity a volským okem.
Autor přidělil menší role reálným postavám německého veřejného života, čímž kniha získává pro Němce satirický rozměr; českému čtenáři to hlavní vysvětlila překladatelka Jana Zoubková (výtečný překlad) v doslovu. Alternativní SRN má čerstvě zvolenou levicovou vládu, v jejímž čele stojí Oskar Lafontaine. Otto Schily (v realitě kdysi právní zástupce teroristů z RAF a méně dávno ministr vnitra sjednoceného Německa) je ministrem pro státní bezpečnost NDR (!). Vdova Margot Honeckerová dožívá v domově důchodců a senilně nadává na „estébácké svině“. Angela Merkelová (zde pod dívčím jménem Kasnerová) je východoněmeckou nositelkou Nobelovy ceny za fyziku a vystupuje v reklamě na fobos. Michael Ballack dál kope za Karl-Marx-Stadt jako (reálně) zamlada.
Hlavní hrdina je samozřejmě dočista fiktivní. Kapitán kriminálky Martin Wegener, stárnoucí, chytrý, cynický, podezřívavý, beznadějně zamilovaný do své bývalé partnerky Karolíny. Kromě toho je smolař, průserář a dost pije. Chandlerovská postava, ale Phil Marlowe to s životem hraje jakž takž nerozhodně. Wegener dostává po držce čím dál tím víc až do konce.
(str. 146): Brendel si mohl na svoje vítězné konto připsat služební hodnost, západní původ, postavu, parfém a tvář filmového herce včetně modrých očí. A jako bonus služební vůz, za kterým se otáčel celý Východní Berlín. A to nepočítá všechno, co v sobě ten krasavec ještě skrývá. Určitě vaří skvělá italská jídla. Je ženatý s hnědovlasou galeristkou. A je muzikální. Hraje na klavír. Nebo aspoň volejbal.K vyšetřování politicky citlivého případu se dostal náhodou a nedopatřením, jeho nadřízení by si určitě vybrali někoho jiného, kdyby mohli. Jenže nemohli (nebudu vyzrazovat detaily) a dokonce museli přijmout k Wegenerovi i hostující dvojici ze západního Německa, komisaře Brendela a zpravodajského důstojníka Kaysera. Podivná trojice v podivném světě vyšetřuje podivný zločin.
A co má na kontě Wegener? Je z Východu, je o hlavu menší, má méně vlasů, menší kariéru, rozbitého wartburga aktivistu,nemá rodiče, Früchtla ani ženu. Zato má manšestráky. Kdybych měl aspoň Karolínu, pomyslel si Wegener. Kdyby na mě krásná Karolína čekala před prezídiem, což ještě nikdy neudělala, ale kdyby to teď udělala a měla na sobě to, co měla onoho památného večera u pojízdného kiosku s klobásami, tak by bylo jedno, že můj život tvoří hlavně ztráty. Karolína by vyrovnala Brendlova aktiva. Krásná žena je vždycky žolík, který všechno přebije. Po boku krásné ženy jsou řídké vlasy intelektuálním účesem, nedostatečná kariéra nepřizpůsobivou povahou, chybějící auto ekologickým uvědoměním a východoněmecké manšestráky kultovním oblečením. Po Karolínině boku by se Brendlovo štěstí proměnilo v kýčovitou kulisu. Zlomyslný bumerang. Všechny symboly statutu by jen zřetelněji ukazovaly, že Brendel nemá Karolínu.
(str. 167) [Wegener]: „Víte, co je na socialismu pozoruhodné? Že má konjunkturu vždycky tam, kde se nepraktikuje."Zatímco Kayser (jako jediná postava knihy) bez pochybností nadřazuje Západ Východu, názorová pozice Wegenera a Brendela (a zřejmě i samotného autora) je složitější.
Brendel se sarkasticky usmál. „A víte, co to znamená.“
„Ovšem, znamená to nesmrtelnost. Pánové Marx a Engels nikdy nezmizí ze scény dějin, ale nikdy taky nebudou slavit úspěch. Komunismus je napůl ztopořený penis, jak říkal můj starý šéf. Nikdy neochabne a nikdy nevystříkne. Taky hořký úděl."
(str. 401): [Brendel]: „Martine, jediný rozdíl mezi SRN a NDR je ten, že se občané SRN nebaví o svinstvech svý vlády, protože mají plnou hubu eko-bio-potravin. Lidi se ozvou, teprve když jim kručí v žaludku (...)“Jinými slovy, na Východě to stojí za starou bačkoru, ale spásu od Západu čekat nelze, žádná tam není. To je velice německý postoj po dvaadvaceti letech od sjednocení. Plán N je vlastně také kniha o deziluzi, reálný pocit skutečných Ossis und Wessis převedený do metafory.
Napsané to je pěkně, intelektuála potěší vyumělkovanější pasáže a aluze na kdeco, čtenáře detektivek zas rychlý spád a častá překvapení. Všechny dohromady pak ohromující pointa.
Jana Zoubková správně upozorňuje na paralelu s jinou detektivkou z alternativního světa: Fatherland od Brita Roberta Harrise (česky vyšlo jako Otčina roku 1993). Také německý příběh, také zločin s třaskavým politickým pozadím, podobný typ detektiva, u Harrise ovšem v kulisách vítězného nacismu (mimochodem, velmi doporučuji, je to nejlepší mně známý příběh na téma „co kdyby Hitler vyhrál válku“, dokonce lepší než Dickův Muž z Vysokého zámku; ovšem strašlivě zmršený ve filmovém zpracování, znáte-li film, zapomeňte na něj, s knihou nemá téměř nic společného). K literárnímu příbuzenstvu bych ještě přidal málo známou, ale skvělou novelu bratří Strugackých Oťjagoščennyje zlom (Obtěžkáni zlem, sovětská perestrojka domyšlená do konce, česky nevyšlo).
Ta „plynová děvka“, jak si jistě teď už domyslíte sami, je ambiciózní mladá žena (Wegenerova expřítelkyně) zaměstnaná ve státním úřadu, který má obchod se zemním plynem pod palcem. Fiktivní NDR není až tak velký úlet, třeba běloruská realita asi není příliš odlišná od románové východoněmecké. Úžasné je, že to napsal západní Němec: Simon Urban z Východu nepochází, nikdy tam nežil.
Plán N — v originále Plan D (jako Deutschland) vřele doporučuji k přečtení milovníkům detektivek, alternativních světů, politické fikce, dějin střední Evropy a celkem asi každému.
March 5, 2013
Hätte eine geile Sache werden können, wenn sich Urban mit dem Textergewichse zurückgehalten und den Schmus um 200 Seiten gekürzt hätte.
July 6, 2020
Berlin, 2011. Eine Leiche wird an einer Gas-Pipeline erhängt aufgefunden. Martin Wegener, Vopo, wird mit der Untersuchung beauftragt. Vopo? Ja, denn das Berlin von Urban ist immer noch durch die Mauer geteilt, und eine Wiedervereinigung hat es nie gegeben. Die DDR steht am Rande des wirtschaftlichen Zusammenbruchs, und die Hauptstadt erstickt in den Dämpfen der Trabant, die Rapsöl verbrennen und die ganze Stadt wie eine Bratstube riechen lassen.
Es gibt eine Untersuchung, das stimmt, aber das Buch ist eine lange Reihe soziologischer und philosophischer Überlegungen, eine Übung im Deutschen, die meiner Meinung nach unübersetzbar ist, die alle in einem langen inneren Dialog zwischen Wegener und ihm selbst durchgeführt wurden, mit kurzen Interventionen von externen Persönlichkeiten.
Das große Finale, das im Sowjetischen Ehrenmal im Treptower Park stattfindet, ist wirklich spektakulär, ein hervorragendes Stück Literatur.
Es gibt eine Untersuchung, das stimmt, aber das Buch ist eine lange Reihe soziologischer und philosophischer Überlegungen, eine Übung im Deutschen, die meiner Meinung nach unübersetzbar ist, die alle in einem langen inneren Dialog zwischen Wegener und ihm selbst durchgeführt wurden, mit kurzen Interventionen von externen Persönlichkeiten.
Das große Finale, das im Sowjetischen Ehrenmal im Treptower Park stattfindet, ist wirklich spektakulär, ein hervorragendes Stück Literatur.
September 19, 2019
I'm not fluent in German, but I can read it with a dictionary. This is a fascinating story - you can learn the plot elsewhere. It was the most difficult novel I've read - more so than "Die Entdeckung der Langsamkeit", "Das Parfum", or others. It seemed to me that Urban uses a larger vocabulary than most. When he is writing action, it's easy to follow, entertaining, sometimes funny. Often, we get long passages that seem to be stream-of-consciousness of the main character, which was very hard for me to follow. German sentences run long anyway, but 2 and a half pages? I like authors to have compassion for their characters. I would say Urban does, but he certainly puts Martin Wegener through the wringer.
April 23, 2015
Reseña con formato, imágenes y cosas, en Fantífica.
Plan D es una historia de detectives, un thriller, una novela negra. Una novela cuyo protagonista, el capitán Martin Wegener de la Policía Popular, es un desencantado, un hombre hastiado (posiblemente desde antes del cambio de milenio) de la República Democrática Alemana, cuyas más altas instancias le asignan un caso que le viene grande por todas partes: la aparición de un cadáver asesinado junto al nuevo gasoducto. Hasta ahí, nada que deba preocupar a todo un capitán de la policía, aunque sea un capitán de novela negra como el camarada Wegener. El problema es que el fiambre tiene todos los signos de haber sido ejecutado por la Stasi, o al menos con los métodos que utilizaba la Seguridad del Estado antes de la Reanimación. Y el otro problema es que el muerto ha aparecido en vísperas de las negociaciones entre las dos Alemanias, que precisamente tratarán de las tarifas por el paso del gas, una inyección de dinero energético que la RDA, el socialismo, la patria, necesita como agua de mayo.
¿Mareados? Pues no habéis visto nada. Simon Urban construye una historia detectivesca compleja y exigente sobre una ucronía de la que no va a concedernos ni el menor volcado de información. No encontraréis párrafos dedicados a explicar cómo llegó a darse el universo alternativo de las dos Alemanias en 2011, no leeréis un «Como bien sabes, Früchtl» en los primeros capítulos del libro, ni existe un personaje de origen muy dispar que pueda plantear a los demás las mismas dudas que tiene el lector: Simon Urban nos obliga a confiar en él, sospecho que porque sabe que puede. Añádase al mareo inicial que la prosa de Plan D, su primera novela, es a veces lírica, a veces directa y brutal, a veces psicodélica y a veces hasta críptica, según el estado de ánimo de su protagonista, que además entabla diálogos internos con su antiguo jefe, desaparecido misteriosamente unos años atrás y aún más cínico que el propio Wegener.
¿Suficiente? Qué va. Aliñémoslo con un buen número de personajes, tanto socialistas como venidos de la RFA para investigar conjuntamente el crimen, no vaya a ser que la comunidad internacional piense que la Stasi, sombra de lo que fue antes de la Reanimación, está jugando sucio. Y planeando sobre todo ello, o más bien salpicando cuando lo pisan los personajes, las reflexiones sobre un statu quo que todo el mundo lleva tres décadas creyendo acabado pero ahí aguanta, con sus buscados móviles Minsk y sus trapicheos energéticos para que el paraíso socialista tire adelante de cualquier manera.
Pero si aceptamos que el autor no va a hacer concesiones, si entramos en su mundo y nos comprometemos a explorar sin guía un Berlín cuyo Muro sigue existiendo en pleno siglo XXI, con sus (pocas) luces, sus (muchas) sombras y su perenne olor a fritanga de motor, con actitudes tan aterradoramente familiares que hasta llevan a la carcajada —demencial el cine de acción y ciencia ficción de la RDA, con «el clásico crucero espacial socialista Walter Ulbricht»—, nos espera un viaje más que movido. Urban no se corta un pelo y traslada personajes reales y vivos a su Berlín alternativo, convenientemente recogidos y explicados al final del libro en un índice sin el que, yo al menos, no habría caído en el detalle de que Angela Kasner es más conocida en la realidad por su apellido de casada, Merkel. Recomiendo consultarlo a medida que se van nombrando los personajes.
Y si al terminar el libro os habéis quedado con ganas de más frases como «El comunismo es una polla a mitad de erección, decía siempre mi antiguo jefe: no se afloja y tampoco eyacula», o «Rezar es para gente que echa la culpa a otros cuando fracasa», tranquilos, que a Urban le quedan cosas que decir de su Berlín socialista y se propone ambientar más novelas en él. Yo espero con ganas la segunda.
Plan D es una historia de detectives, un thriller, una novela negra. Una novela cuyo protagonista, el capitán Martin Wegener de la Policía Popular, es un desencantado, un hombre hastiado (posiblemente desde antes del cambio de milenio) de la República Democrática Alemana, cuyas más altas instancias le asignan un caso que le viene grande por todas partes: la aparición de un cadáver asesinado junto al nuevo gasoducto. Hasta ahí, nada que deba preocupar a todo un capitán de la policía, aunque sea un capitán de novela negra como el camarada Wegener. El problema es que el fiambre tiene todos los signos de haber sido ejecutado por la Stasi, o al menos con los métodos que utilizaba la Seguridad del Estado antes de la Reanimación. Y el otro problema es que el muerto ha aparecido en vísperas de las negociaciones entre las dos Alemanias, que precisamente tratarán de las tarifas por el paso del gas, una inyección de dinero energético que la RDA, el socialismo, la patria, necesita como agua de mayo.
¿Mareados? Pues no habéis visto nada. Simon Urban construye una historia detectivesca compleja y exigente sobre una ucronía de la que no va a concedernos ni el menor volcado de información. No encontraréis párrafos dedicados a explicar cómo llegó a darse el universo alternativo de las dos Alemanias en 2011, no leeréis un «Como bien sabes, Früchtl» en los primeros capítulos del libro, ni existe un personaje de origen muy dispar que pueda plantear a los demás las mismas dudas que tiene el lector: Simon Urban nos obliga a confiar en él, sospecho que porque sabe que puede. Añádase al mareo inicial que la prosa de Plan D, su primera novela, es a veces lírica, a veces directa y brutal, a veces psicodélica y a veces hasta críptica, según el estado de ánimo de su protagonista, que además entabla diálogos internos con su antiguo jefe, desaparecido misteriosamente unos años atrás y aún más cínico que el propio Wegener.
¿Suficiente? Qué va. Aliñémoslo con un buen número de personajes, tanto socialistas como venidos de la RFA para investigar conjuntamente el crimen, no vaya a ser que la comunidad internacional piense que la Stasi, sombra de lo que fue antes de la Reanimación, está jugando sucio. Y planeando sobre todo ello, o más bien salpicando cuando lo pisan los personajes, las reflexiones sobre un statu quo que todo el mundo lleva tres décadas creyendo acabado pero ahí aguanta, con sus buscados móviles Minsk y sus trapicheos energéticos para que el paraíso socialista tire adelante de cualquier manera.
Pero si aceptamos que el autor no va a hacer concesiones, si entramos en su mundo y nos comprometemos a explorar sin guía un Berlín cuyo Muro sigue existiendo en pleno siglo XXI, con sus (pocas) luces, sus (muchas) sombras y su perenne olor a fritanga de motor, con actitudes tan aterradoramente familiares que hasta llevan a la carcajada —demencial el cine de acción y ciencia ficción de la RDA, con «el clásico crucero espacial socialista Walter Ulbricht»—, nos espera un viaje más que movido. Urban no se corta un pelo y traslada personajes reales y vivos a su Berlín alternativo, convenientemente recogidos y explicados al final del libro en un índice sin el que, yo al menos, no habría caído en el detalle de que Angela Kasner es más conocida en la realidad por su apellido de casada, Merkel. Recomiendo consultarlo a medida que se van nombrando los personajes.
Y si al terminar el libro os habéis quedado con ganas de más frases como «El comunismo es una polla a mitad de erección, decía siempre mi antiguo jefe: no se afloja y tampoco eyacula», o «Rezar es para gente que echa la culpa a otros cuando fracasa», tranquilos, que a Urban le quedan cosas que decir de su Berlín socialista y se propone ambientar más novelas en él. Yo espero con ganas la segunda.
January 22, 2015
Už dlouho jsem se na tuto knihu chystal a měl ji v to-read seznamu. Když pak v jistém knihkupectví probíhal výprodej, zaujala mě a putovala domů. Už ten večer jsem se do ni začetl a jako nadšenec do alternativní historie prakticky nešlo přestat. Nebýt věcí, jako je oslava nového roku, či zkouškové období, za den dva by bylo po ní. Takto mi vydržela alespoň pár dní.
Jinak přímo ke knize. Její silná stránka je prostředí, hraní si s historií a politikou (ideologiemi), používané předměty/objekty (autor pracuje v reklamě a je to vidět), někdy až odpudivě detailní popis míst/dějů a zapojení reálných postav, míst a dějů. I když mnoho nemám rád detektivky, zde byla její (až noir) atmosféra velmi dobrá a bavila mě (nešlo o jen tak nějakou vraždu, ale... a to já rád). Na druhou stranu by vůbec nevadilo odebrat trošku vnitřního světa hlavní postavy, který někdy až mátl (někdy ke konci jakási snově halucinační scéna v jistém baru) a samotný konec - jakkoli zajímavě vyřešený - skončil z pohledu hlavní zápletky vlastně nijak. Úplně poslední kapitola je ale třešničkou :)
Každopádně bavilo mě to a na knihu budu (i přes 4 hvězdičky) dlouho pamatovat.
Jinak přímo ke knize. Její silná stránka je prostředí, hraní si s historií a politikou (ideologiemi), používané předměty/objekty (autor pracuje v reklamě a je to vidět), někdy až odpudivě detailní popis míst/dějů a zapojení reálných postav, míst a dějů. I když mnoho nemám rád detektivky, zde byla její (až noir) atmosféra velmi dobrá a bavila mě (nešlo o jen tak nějakou vraždu, ale... a to já rád). Na druhou stranu by vůbec nevadilo odebrat trošku vnitřního světa hlavní postavy, který někdy až mátl (někdy ke konci jakási snově halucinační scéna v jistém baru) a samotný konec - jakkoli zajímavě vyřešený - skončil z pohledu hlavní zápletky vlastně nijak. Úplně poslední kapitola je ale třešničkou :)
Každopádně bavilo mě to a na knihu budu (i přes 4 hvězdičky) dlouho pamatovat.
September 24, 2011
Eine Alternate History, in der die DDR im Jahre 2011 noch existiert? In der Otto Schily in den Osten "rübergemacht hat" und dort Minister für Staatssicherheit ist? In der Sarah Wagenknecht die "Laura Kraft" des real existierenden kommunistischen Actionkinos ist? Das musste ich lesen ...
... und siehe da: Simon Urban hat um das Gerüst eines wunderbar funktionierenden deutschen Noir-Thrillers eine mentale Aktualisierung des Phänomens DDR gestrickt, die gerade wegen seiner phantastischen Prämisse all die muffig-bitteren, seltsam realen Erinnerungen an die nicht mehr real existierende Deutsche Demokratische Republik heraufbeschwört. Ich habe mich mehrmals bei dem Gedanken erwischt: "Ja, so war's", oder "So wär's wohl heute". Von den vielen genialen Randnotizen (wie einem kommunistischen Navi, das wegen seiner überragenden Stasi-Technik selbst in den Westen exportiert wird, oder der Umstellung auf Rapsöl, das als Auspuffgestank den ganzen Osten in eine olle Frittenbude verwandelt) mal abgesehen war "Plan D" ein ungetrübtes Lesevergnügen. Nastrowje!
... und siehe da: Simon Urban hat um das Gerüst eines wunderbar funktionierenden deutschen Noir-Thrillers eine mentale Aktualisierung des Phänomens DDR gestrickt, die gerade wegen seiner phantastischen Prämisse all die muffig-bitteren, seltsam realen Erinnerungen an die nicht mehr real existierende Deutsche Demokratische Republik heraufbeschwört. Ich habe mich mehrmals bei dem Gedanken erwischt: "Ja, so war's", oder "So wär's wohl heute". Von den vielen genialen Randnotizen (wie einem kommunistischen Navi, das wegen seiner überragenden Stasi-Technik selbst in den Westen exportiert wird, oder der Umstellung auf Rapsöl, das als Auspuffgestank den ganzen Osten in eine olle Frittenbude verwandelt) mal abgesehen war "Plan D" ein ungetrübtes Lesevergnügen. Nastrowje!
October 3, 2011
Man sollte vermutlich einfach kein Buch eines Autors lesen, der von sich selber sagt, er arbeite bei "Deutschlands führender Kreativagentur Jung von Matt". Aber mich hat das Thema einfach zu sehr gereizt - und ich habe mich auch gut unterhalten gefühlt, bei Martin Wegener in Ost-Berlin. Natürlich hat sich Urban viele Ideen bei Chabon (Yiddish Policeman's Union) ausgeliehen, aber immerhin schön seinem Thema angepasst. Ärgerlich sind jedoch die Berlin-Fehler. Es heisst "in Prenzlauer Berg", nicht "am Prenzlauer Berg" und weder der Wannsee noch Moabit dürften für den Hauptmann der Volkspolizei ohne weiteres erreichbar sein, wenn die Mauer noch steht.
December 23, 2019
e mezzo
è una distopia ambientata ai giorni nostri, con il muro di Berlino che non è mai caduto ed un complotto internazionale che invece punta a metterlo in discussione. Libro molto veloce e poco pesante a dispetto della mole, poteva essere lungo un centinaio di pagine in meno (perché ad una certa sembra attorcigliarsi un po' addosso) ma è comunque una buona lettura estiva, con degli spunti di riflessione politica molto validi e mai banali.
è una distopia ambientata ai giorni nostri, con il muro di Berlino che non è mai caduto ed un complotto internazionale che invece punta a metterlo in discussione. Libro molto veloce e poco pesante a dispetto della mole, poteva essere lungo un centinaio di pagine in meno (perché ad una certa sembra attorcigliarsi un po' addosso) ma è comunque una buona lettura estiva, con degli spunti di riflessione politica molto validi e mai banali.
January 30, 2016
While the plotline was initially difficult to interpret The finish was unexpected. I did find the whole thing suffering from "over description". Most things and events were described down to the Nth degree which made me rather want to rush the book and get it over with. That said when all was revealed it had a great plot.
June 12, 2012
Interessante Grundidee durch seitenlange pseudointelektuelle Monologe und ein unbefriedigendes Ende komplett zunichte gemacht wird. Ärgerlich.
January 26, 2014
This was not the book I expected it to be. I also think maybe this suffered in translation, because the language was pretty bland.
December 15, 2013
Sehr spannend geschrieben, manchmal etwas stark klischeehaft und die recht platte Fixierung auf Genitalien gibt einen Stern Abzug.
August 16, 2016
Confusing and disappointing with occasional vulgar sex scenes.
January 30, 2025
Plan D, written by Simon Urban, is a thriller set in an alternate history where the Berlin Wall never came down and West Germany and East Germany remain as separate countries.
Buckle up and brace yourself for suspense, intrigue, and an author whose imagination is on fire. Taking place in and around East Berlin in October 2011, Plan D is too scorching hot for me to do anything but shoot off a batch of bullets:
VICTIM
A silver-haired old man dangles from a noose in a forest next to a critically important gas pipeline, his shoelaces tied together and the noose has a hangman's knot with eight turns, indicating that he's considered a traitor by the Stasi, the East German Secret State Security Service.
However, given the significant political and economic implications of the pipeline running through East Germany, connecting the West with Russian energy, could an interested party have simply staged the scene to make it appear as though the Stasi were the murderers? With so much at stake, including East Germany's economic future, one thing is clear: any clear-cut answer is highly unlikely.
MARTIN WEGENER
Meet the novel's main character, Captain Wegner, a detective with over thirty years of experience in the East German police force. Plan D is written in close third-person, allowing readers to look over Captain Wegener's shoulder as we follow the savvy East German gumshoe from the first page to the last.
Wegener's observations on the things and people he encounters in East Germany are always crisp and sharp, as when the detective spots the doctor sent to examine the dead oldster hanging several feet above the ground. “The man consists almost entirely of straight edges, a square skull with a square chin. Below that, square shoulders. Legs like steel struts underneath his trousers, presumably. Muscled girders for marching extra snappily.”
It's Captain Wegener who is assigned to the case of this murder. And the power players doing the assigning toss in a surprise: to ensure that East German State Security will be portrayed in the best possible light as justice is served, the good Captain will be working with police officers from West Germany.
FRÜCHTL
Captain Wegener frequently conducts mental conversations with Früchtl, his friend and mentor, who is now either dead or, more likely, having been locked away these past few years in a Stasi secret prison. Here's a snip of Früchtl wisdom Wegener hears (I italicize since the novel always italicizes Früchtl's words):
Of course I'd warn you to be mistrustful. And of course they've got you fucked with this job, Martin. Who wants to be drawn into a special investigation where you get a shit-load of trouble if you find anything out and a shit-load of trouble if you don't find anything out? But remember, getting fucked can be a good thing, even if it's your own state that's using you against your will, because everything that happens in your life is just as much disadvantage as advantage; even when you get raped it's all about trying to enjoy it.
KAROLINA ENDERS
Although divorced for nearly two years, Martin Wegener still yearns for Karolina, a stunning thirty-five-year-old redhead who currently holds a high-level government position revolving around the country's energy sources. Wegener recognizes she isn't the same person he knew a year ago. “Perhaps it was the ministry people who'd changed her. Or her career progress. Perhaps you had to coordinate your fingernails and handbag with your hair, as a section head. Perhaps you got promoted if you wore socialist colours particularly often. Karolina was tougher, cooler, more perfect than she used to be. Karolina was more successful. Karolina was even more beautiful. Karolina was further away than ever. And yet just as close as ever.” Do you sense sweet Karolina might play a major part in the unfolding of the mystery Wegener is charged to solve? Nothing like the passion a man can have for a beautiful women to energize and deepen an already supercharged story.
RICHARD BRENDEL
The top West German police officer sent to work with Wegener proves quite the man, arriving in his large, sleek Mercedes. Here's Martin Wegener on first meeting this tall, slim gent with gray hair who is a couple of years older than he is. “Brendel's eau de toilettte got to him before the man himself did. A heavy, saccharine scent slightly reminiscent of sweet-shops. A touch of liquorice. A hint of rose. A bit of sherbet. Wegener noticed simultaneously that he liked the smell and that he found it annoying that he liked it. Then their hands gripped one another, a normal, firm handshake, a brief glance into the blue, blue eyes. Brendel's mouth smiled a subtle smile. Or his mouth was shaped in such a way that it looked subtly smiling from close up. You had to look up to the mouth's owner. He was a least one metre eighty-five, if not one ninety. His features were a good-looking fortress that might be concealing anything at all. Capitalism didn't just have more legroom – it smelled better too.” I included this extended quote to underscore Martin Wegener's keen observation skills, which always includes a tincture of cynicism. And, I can assure you, the Wegener-Brendel detective team proves a highlight in Simon Urban's fast-paced thriller.
EAST GERMANY
In many ways, East Berlin and East Germany are major characters in the novel, especially when seen in comparison with West Berlin and West Germany. Simon Urban's alternate history adds a special tang when it comes to culture and society. Turning the pages, I felt as if I was indeed living in East Berlin, trudging through its rundown streets, looking up at all the soot-darkened tenement buildings, riding in cramped, crappy cars, eating tasteless imitations of bread and meat, sitting in on many nightmarish bureaucratic meetings where men and women have flattened themselves down into two spiritless dimensions.
And how do the East Germans see the West and the West's snazzy products? One short scene speaks volumes. Wegener and Brendel exist a Stasi building and return to Brendel's car. “When they stepped out into the courtyard, about twenty men in Stassi-coloured suits were taking turns to pose by the Mercedes bonnet, photographing each other with their Minsk cameras.” Where's your socialist ideals now, Comrades?!
What is the Plan D of Plan D? A definite answer is given but you'll have to read Simon Urban's thriller to find out. A special nod to Katy Derbyshire for her translating into clear, accessible English. Fans of novels written by authors like John le Carré and Henning Mankell will be in for a special treat with Plan D.
German author Simon Urban, born 1975
August 5, 2022
Non fatevi fregare dal retro della copertina: in Piano D, di Simon Urban, della Svastica sul Sole di Philip K. Dick non c'è praticamente niente (se non forse una piccola idea, ma non ne sono sicuro). Non mi ricordo Fatherland (c'avevo provato a leggerlo, ma sarò durato 40 pagine), e lì forse c'è qualche affinità in più.
Piano D sembra più un giallo svedese portato alle estreme conseguenze. Ambientato in un'ipotetica Germania Est del 2011, il romanzo gioca su cosa potrebbe essere successo senza il crollo dell'URSS e con un muro di Berlino rimesso quasi subito in piedi. La DDR è stata costretta a venire a patti col resto del mondo: è quasi uno stato di diritto, ha gli smartphone e i navigatori satellitari (perfino migliori di quelli occidentali), la Stasi non sembra più così onnipresente, ma lo stato e il partito sono ancora in piedi (dopo un processo di "Rianimazione", come la chiamano loro) e si possono giocare le proprie carte con gli occidentali grazie ai gasdotti provenienti dalla Russia.
La trama parte dall'omicidio di un vecchio consigliere politico, ormai caduto nel dimenticatoio. Il cadavere viene ritrovato con tutti i segni tipici della ritorsione interna della Stasi, per cui non è possibile (con gli occhi internazionali ormai puntati sulla DDR) mettere la cosa a tacere. Il caso è quindi assegnati al locale commissario di polizia, Wegener, affiancato proprio evitare guai da due colleghi della Germania Ovest meglio attrezzati, meglio vestiti e meno presi a calci dalla vita.
E' qui che dal giallo si passa al sodo: più le indagini vanno avanti e più esce la paranoia, il controllo, l'impossibilità di indagare a fondo, il mistero, il non fidarsi di nessuno. In breve, esce la dittatura.
Piano D sembra più un giallo svedese portato alle estreme conseguenze. Ambientato in un'ipotetica Germania Est del 2011, il romanzo gioca su cosa potrebbe essere successo senza il crollo dell'URSS e con un muro di Berlino rimesso quasi subito in piedi. La DDR è stata costretta a venire a patti col resto del mondo: è quasi uno stato di diritto, ha gli smartphone e i navigatori satellitari (perfino migliori di quelli occidentali), la Stasi non sembra più così onnipresente, ma lo stato e il partito sono ancora in piedi (dopo un processo di "Rianimazione", come la chiamano loro) e si possono giocare le proprie carte con gli occidentali grazie ai gasdotti provenienti dalla Russia.
La trama parte dall'omicidio di un vecchio consigliere politico, ormai caduto nel dimenticatoio. Il cadavere viene ritrovato con tutti i segni tipici della ritorsione interna della Stasi, per cui non è possibile (con gli occhi internazionali ormai puntati sulla DDR) mettere la cosa a tacere. Il caso è quindi assegnati al locale commissario di polizia, Wegener, affiancato proprio evitare guai da due colleghi della Germania Ovest meglio attrezzati, meglio vestiti e meno presi a calci dalla vita.
E' qui che dal giallo si passa al sodo: più le indagini vanno avanti e più esce la paranoia, il controllo, l'impossibilità di indagare a fondo, il mistero, il non fidarsi di nessuno. In breve, esce la dittatura.
March 4, 2018
Ein Mann hängt an einer Pipeline in einem Berliner Wald.
Es ist aber ein Berliner Wald in der DDR im Jahre 2011 und da ist Martin Wegener Hauptmann und soll ermitteln. Martin Wegener ist ein von der Liebe seines Lebens verlassener Zyniker, der seinen Glauben an die DDR schon lange vor dem Ende seiner großen Liebe verloren hat und soll nun ermitteln.
Der Plot ist spannend, es gibt unvorsehbare Wendungen. Die Beschriebungen, wie die DDR im Jahre 2011 hätte sein können, sind manchmal sogar ziemlich lustig ohne albern zu sein. Das Szenario ist durch und durch stimmig.
Die vielen Einblicke in Wegeners Innenkeben sind mir allerdings viel lang und dabei zu obszön. Zur gelungenen Charakterbeschreibung hätte meiner Meinung nach auch die Hälfte gereicht.
Es ist aber ein Berliner Wald in der DDR im Jahre 2011 und da ist Martin Wegener Hauptmann und soll ermitteln. Martin Wegener ist ein von der Liebe seines Lebens verlassener Zyniker, der seinen Glauben an die DDR schon lange vor dem Ende seiner großen Liebe verloren hat und soll nun ermitteln.
Der Plot ist spannend, es gibt unvorsehbare Wendungen. Die Beschriebungen, wie die DDR im Jahre 2011 hätte sein können, sind manchmal sogar ziemlich lustig ohne albern zu sein. Das Szenario ist durch und durch stimmig.
Die vielen Einblicke in Wegeners Innenkeben sind mir allerdings viel lang und dabei zu obszön. Zur gelungenen Charakterbeschreibung hätte meiner Meinung nach auch die Hälfte gereicht.
August 9, 2019
Anfangs war ich ja skeptisch, da der Autor in Hagen, also Nordrhein-Westfahlen geboren wurde und ich ihm keine urbanen DDR-Kenntnisse zugetraut habe. Die waren aber gar nicht von Nöten, da er ja sich die DDR nach 89 ausdenken konnte, wie er wollte und das fand ich doch sehr amüsant, aber auch hanebüchen, wie zB Sahra Wagenknecht als Action-Filmheldin. Sehr gelacht hab ich auch über Margot Honecker im Altenheim, wie sie alle als Stasis beschimpft.
Genervt haben die endlosen Aufzählungen und Fülltexte, damit waren teilweise ganze Kapitel gefüllt.
Trotzdem sehr empfehlenswert und gut zu lesen. Gerade weil ich ja „Was wäre wenn“-Geschichten eh sehr mag.
Genervt haben die endlosen Aufzählungen und Fülltexte, damit waren teilweise ganze Kapitel gefüllt.
Trotzdem sehr empfehlenswert und gut zu lesen. Gerade weil ich ja „Was wäre wenn“-Geschichten eh sehr mag.
September 4, 2023
Was wäre, wenn es die Wiedervereinigung nicht gegeben hätte, beide Systeme in der DDR und der BRD weiter existieren? Vor diesem fiktiven Szenario spielt der Roman Plan D. Man verfolgt eine spannende, flüssig geschriebene, Kriminalstory, die immer wieder Elemente der DDR- und BRD-Politik und des Zeitgeschehens aufnimmt.
Zwischenzeitlich kommen einige Passagen aus der Gedankenwelt des Hauptprotagonisten, die sich das ein oder andere mal etwas lang ziehen.
Bis zum Ende ist das Buch aber sehr spannend geschrieben und macht Spaß zu lesen — Leseempfehlung!
Zwischenzeitlich kommen einige Passagen aus der Gedankenwelt des Hauptprotagonisten, die sich das ein oder andere mal etwas lang ziehen.
Bis zum Ende ist das Buch aber sehr spannend geschrieben und macht Spaß zu lesen — Leseempfehlung!
October 30, 2020
My first try with a translated book. I have to say, first impression thought it will be very dry about a police man solving a crime. But as the story unfolds, more details are poured in and more mental thoughts of the characters shared, it shows that it is more than a simple solve crime type of story.
Intrigued. I will be looking for more translated books.
Intrigued. I will be looking for more translated books.
March 16, 2021
Man könnte meinen, irgendein gestörter Verein wie die Stiftung zu Aufarbeitung der "SED-Diktatur" hätte hier einen Alternative History Polit-Roman in Auftrag gegeben, an dem bloß an jeder Ecke erwähnt werden muss, wie düster und grau das Leben in der DDR ist. Das einzig gute ist die sehr bildhafte und detailreiche Obszönität des Buches, die mich schon unterhalten hat teilweise tbh.
November 23, 2024
An crime novel painted on the background of a fascinating alternative history: What if the GDR didn‘t break apart?
Gripping main story with interesting glimpses into the world, however somewhat let down by (what feels to me as) cliché dialogue, unnecessary overtly sexual language and confusing side-plots.
Gripping main story with interesting glimpses into the world, however somewhat let down by (what feels to me as) cliché dialogue, unnecessary overtly sexual language and confusing side-plots.
Displaying 1 - 30 of 54 reviews