What do you think?
Rate this book
Devětaosmdesátý
Po prvním svazku Obrana politiky vydává nakladatelství Academia druhý dvazek sebraných spisů Petra Pitharta s názvem Devětaosmdesátý. Autor vysvětluje cíle sametové revoluce roku 1989, jako byla otevřená společnost, pluralistické poměry, svobodná soutěž politických stran a další důležitá témata.
- GenresHistory
284 pages
First published January 1, 2009
24 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 3 of 3 reviews
November 27, 2019
Pithart je konzervativec a zdánlivě by tak mohl vyhovovat mému světonázoru, ALE: je nesnesitelně plačtivý a kňouravý. Hůř: to není historická analýza, ale memoáry, navíc bez jakéholiv sekundární literatury a zdroje, je to esej v tom nejhorším smyslu, protože memoárová esej. Na druhou stranu: pořád jsou to vzpomínky insidera, byť nutně ořezané a zaujaté a jazyk díla je vybroušený ač styl je, jak výše říkám, nesnesitelně plačtivý.
February 6, 2013
Místy se autor opakuje, místy vázne forma, ale celkově stojí za přečtení. Reflektuje osmašedesátý rok pohledem aktéra (ne)revoluce a kriticky hodnotí, jaké udělali chyby, ale rovněž se ohrazuje proti dnešním tlučhubům a vyvrací jejich populistické výkřiky.
----citace----
Na začátku devadesátých let mi řekne velká autorita evropského myšlení a společnosti, sociolog a politolog lord Ralf Dahrendorf: Je mi vás tady ve střední a východní Evropě líto, máte smůlu a asi o tom nevíte, musím vám to říct, omlouvám se. Vy totiž naskakujete do vlaku kapitalismu v jeho úpadkové fázi. Práce a odříkání, vzájemná důvěra, to je hrdinský poválečný kapitalismus padesátých, šedesátých let. O takovém teď asi sníte. Ale to, co je k mání dnes, je nejspíše jen něco jako „Casino capitalism“, kapitalismus stále více spekulativní, přetížený spotřebitelskými úvěry...
Komunismus se od nacismu, se kterým bývá srovnáván, liší mimo jiné také tím, že nebojoval do hořkého konce, že to zkrátka vzdal.
..myslím, že daleko lepší než je (KSČ) zakázat by bylo porážet je ve svobodných volbách...
V posledních letech bývá znovu a znovu opakováno: to tenkrát se stala chyba, tehdy měli komunisty zakázat, ale když se to neudělalo tenkrát, dnes už je pozdě... Kdo měl ale komunisty zakázat? Neexistující tehdy Nejvyšší správní soud? Neexistující Ústavní soud? Tedy nějaký „ne-soud“? Který? Parlament, ve kterém měli do voleb v červnu 1990 komunisté většinu? Jak se to tedy tenkrát mělo „udělat“? Neměli být připuštěni k volbám? Kým?
Znovu tedy: měla být KSČ zakázána? Odmyslím teď, že to tenkrát požadoval jen málokdo. Vždyť s lidmi s KSČ jsme začali jednat, jejich poslanci si odhlasovali, že již nejsou vedoucí silou, byli jednou ze stran, se kterými jsme jednali u kulatých stolů, zvolili nakonec, koho jsme potřebovali, odhlasovali, co bylo potřeba. Jediným vážnějším pokusem vzepřít se byla ona zmíněná několikadenní kampaň v médiích za referendum, a tedy za zvolení Adamce prezidentem. Ještě v lednu 1990 se však někteří komunističtí poslanci vyslovují proti kooptacím - že pro ně nebudou hlasovat. Nakonec většinou hlasovali. To všechno jsme jim dílem my, dílem Čalfa a rozhodujícím dílem lidé na ulicích rozmluvili, že to tedy ne! To bylo všechno o jejich ústupovém boji, který se podobal spíše bezpodmínečné kapitulaci.
Jistě, technicky je proveditelné s někým něco vyjednávat, vyjednat a pak ho zatknout či zrušit, zakázat. Možné to je, ale zpravidla se to nedělá. Když už jsme neměli na to, abychom je svrhli sami v době, kdy ještě moc nejen nominální skutečně měli a chtěli ji mít, když se stalo, že to ve střední a východní Evropě vzdali skoro jako poslední (s výjimkou rumunského vyšinutého tyrana Ceauseska) a my jsme s nimi museli vyjednávat, nehodilo se pak ukazovat ramena. Viděl bych to totiž opačně - jako nevěrohodný projev slabosti, jako poněkud patetický kýč.
Václav Klaus měl vždycky velkou chuť a zároveň schopnost nesouhlasit. To ho bez jakékoliv diskuse ctí. Ale mělo to už tehdy háček.
Ignorant neví, že neví, ba je přesvědčen, že ví.
Ještě v roce 1938 žilo v Československu z celé Evropy největší procento (33 %) příslušníků jiných národů a národností (a to nepočítám Slováky, které jsme pochybně připočítávali k „národu československému“ a v duchu si mysleli, že jsou vlastně Češi, kteří dosud mluví slovensky). Dnes jsme etnicky nejčistší (nejvyčištěnější) stát v Evropě, snad prý s výjimkou Islandu. Ztratili jsme postupně za nejrůznějších okolností nejdříve Židy, pak Rusíny, pak Němce a nakonec Slováky i s Maďary. Je to úplná, zásadní změna našeho bytí.
----citace----
Na začátku devadesátých let mi řekne velká autorita evropského myšlení a společnosti, sociolog a politolog lord Ralf Dahrendorf: Je mi vás tady ve střední a východní Evropě líto, máte smůlu a asi o tom nevíte, musím vám to říct, omlouvám se. Vy totiž naskakujete do vlaku kapitalismu v jeho úpadkové fázi. Práce a odříkání, vzájemná důvěra, to je hrdinský poválečný kapitalismus padesátých, šedesátých let. O takovém teď asi sníte. Ale to, co je k mání dnes, je nejspíše jen něco jako „Casino capitalism“, kapitalismus stále více spekulativní, přetížený spotřebitelskými úvěry...
Komunismus se od nacismu, se kterým bývá srovnáván, liší mimo jiné také tím, že nebojoval do hořkého konce, že to zkrátka vzdal.
..myslím, že daleko lepší než je (KSČ) zakázat by bylo porážet je ve svobodných volbách...
V posledních letech bývá znovu a znovu opakováno: to tenkrát se stala chyba, tehdy měli komunisty zakázat, ale když se to neudělalo tenkrát, dnes už je pozdě... Kdo měl ale komunisty zakázat? Neexistující tehdy Nejvyšší správní soud? Neexistující Ústavní soud? Tedy nějaký „ne-soud“? Který? Parlament, ve kterém měli do voleb v červnu 1990 komunisté většinu? Jak se to tedy tenkrát mělo „udělat“? Neměli být připuštěni k volbám? Kým?
Znovu tedy: měla být KSČ zakázána? Odmyslím teď, že to tenkrát požadoval jen málokdo. Vždyť s lidmi s KSČ jsme začali jednat, jejich poslanci si odhlasovali, že již nejsou vedoucí silou, byli jednou ze stran, se kterými jsme jednali u kulatých stolů, zvolili nakonec, koho jsme potřebovali, odhlasovali, co bylo potřeba. Jediným vážnějším pokusem vzepřít se byla ona zmíněná několikadenní kampaň v médiích za referendum, a tedy za zvolení Adamce prezidentem. Ještě v lednu 1990 se však někteří komunističtí poslanci vyslovují proti kooptacím - že pro ně nebudou hlasovat. Nakonec většinou hlasovali. To všechno jsme jim dílem my, dílem Čalfa a rozhodujícím dílem lidé na ulicích rozmluvili, že to tedy ne! To bylo všechno o jejich ústupovém boji, který se podobal spíše bezpodmínečné kapitulaci.
Jistě, technicky je proveditelné s někým něco vyjednávat, vyjednat a pak ho zatknout či zrušit, zakázat. Možné to je, ale zpravidla se to nedělá. Když už jsme neměli na to, abychom je svrhli sami v době, kdy ještě moc nejen nominální skutečně měli a chtěli ji mít, když se stalo, že to ve střední a východní Evropě vzdali skoro jako poslední (s výjimkou rumunského vyšinutého tyrana Ceauseska) a my jsme s nimi museli vyjednávat, nehodilo se pak ukazovat ramena. Viděl bych to totiž opačně - jako nevěrohodný projev slabosti, jako poněkud patetický kýč.
Václav Klaus měl vždycky velkou chuť a zároveň schopnost nesouhlasit. To ho bez jakékoliv diskuse ctí. Ale mělo to už tehdy háček.
Ignorant neví, že neví, ba je přesvědčen, že ví.
Ještě v roce 1938 žilo v Československu z celé Evropy největší procento (33 %) příslušníků jiných národů a národností (a to nepočítám Slováky, které jsme pochybně připočítávali k „národu československému“ a v duchu si mysleli, že jsou vlastně Češi, kteří dosud mluví slovensky). Dnes jsme etnicky nejčistší (nejvyčištěnější) stát v Evropě, snad prý s výjimkou Islandu. Ztratili jsme postupně za nejrůznějších okolností nejdříve Židy, pak Rusíny, pak Němce a nakonec Slováky i s Maďary. Je to úplná, zásadní změna našeho bytí.
August 3, 2011
Zajímavé postřehy z centra dění. Osobní vzpomínky a zároveň snaha vysvětlit, proč jsme tam kde teď jsme a jak to souvisí s tím, co bylo před "tím". Už jsem to četla jednou, ale nedočetla, ráda jsem se ke knize vrátila a četla znova od začátku.
Displaying 1 - 3 of 3 reviews