Ekstase

by Jakub Šponer

Jediná jistota je Ona. Ta, se kterou vede neustálý dialog. Ta, k níž se sbíhají všechny jeho myšlenky. Ta, kterou miluje. Co se s ní stalo? A jaký je jejich společný příběh? Hrdina Ekstase jako by žil v jemném přechodu mezi spánkem a bděním. Jeho vzpomínky malátně prosakují do snů, ztěžka odkapávají časem a prolínají se se zvuky a krajinami, které se zdají přízračné. Jako by svět s pevnými obrysy a hranami přestal existovat a zůstaly jen vjemy. Tekuté a proměnlivé, které uhýbají, když se jich chceme dotknout.

Genres: Fiction

128 pages, Paperback

First published February 1, 2023

About the author

Jakub Šponer (1990) vystudoval ekonomickou žurnalistiku na VŠB v Ostravě a pokračoval v žurnalistických studiích na Univerzitě Karlově v Praze. Věnuje se hudební publicistice, psal například do časopisu Full Moon, jako hudební redaktor působil na Radiu Wave či přispíval na web ArtZóna. Na Radiu 1 už několik let moderuje pořad Salad Daze. Hraje v kapele Market.

Reviews

[Kači]

Tak krásně lyrický ❤️‍🩹 navíc skvěle namluveno Danielem Krejčíkem na Radiu Wave, moc moc doporučuji

“Přestože jsem se cítil dobře, uvědomuju si, jak je vzrušení a nostalgie, které teď prožívám, přehnané. Přemýšlím nad tím, proč podobnou radost neumím cítit tady a ted? Za rok se dojmu nad tím, jak jsem jednou večer seděl na balkone a poslouchal ticho z ulice.”

[Káťa Mordačová]

so toxic
so beautiful

[Michal]

Slupnul jsem na posezení. Šponer má krásný lyrický sloh, plný snových výjevů a úvah, které se do sebe vzájemně vpíjí a rozpíjí jako vodovky na mokrém papíře. (Přirovnání ke stříhání filmového pásku je na místě.)

Bolelo mě to číst. V dobrém slova smyslu. To jak se člověk sápe po nějakém životním smyslu pouze skrze vztah k někomu jinému a bez něj má pocit prázdnoty... uuuff, je to tu skvěle vykreslené. Aniž by to bylo nějak hloupoučké, sentimentální nebo dokonce (chraň bůh) čtenářsky návodné. Naopak je to myslím na debut poměrně zralý text. Překvapilo mě, že autor dříve nedebutoval básnickou sbírkou.

Jen mi to přišlo moooc krátké, ale to ze mě asi mluví to, že jsem poslední měsíc trávil s 1000stránkovou knihou 😅. Četl bych dál.

[Eliška Olšáková]

Celá kniha je nekonečná salva pocitů řazených jeden za druhým. Každá věta je metafora, což mi brání se s těmi pocity ztotožnit. Bolest není surová, pod nánosy trop zůstává jen povrchní literární krásno, až mě to nutí říkat si: “Hošánku, ty máš ale problémy.” Někoho ta poetika určitě uchvátí, pro mě to bylo utrpení. Ke konci už však vyprávění nabírá spád a má i velmi silné momenty, které si asi ještě nějaký čas ponesu.

[Petr Hrudka]

Navzdory poměrně krátkému vyprávění nejde o snadné čtení. Příběh na hraně reality a snu. Střídá se. Střídá se popis vypravěče s dialogem, du-formou, tentokrát komunikací s druhou osobou (nikoli čtenářstvem). A navzdory titulnímu názvu a mírnému popisu titulní kapitoly, ekstase se ve mně neprobudila, aniž bych samozřejmě tušil, co to znamená.

[Martina Hellebrandová]

Pocitové, snové, depresivní s velmi hezkou češtinou. Málokde se tak výrazně zastavím nad volbou slov.

"Tráva voněla, psí hovno smrdělo, okno šlo rozbít kamenem, hlava samopalem na kuličky a řešením všeho byl útěk."

[Pavel Vit]

💙

[schlosserius]

Na mě až moc lyrické a zasněné, pardon.

[Anna Řezníčková]

Až mi ta hmota začne vytékat očima, zeptáš se mě, jestli se něco neděje.