V brdském údolí bublá něco temnějšího než kalné vody rybníků
Ema Štípalová pátrá po své kamarádce, která bez jediného slova vysvětlení zmizela. O dva dny později se ve vesničce, v níž její přítelkyně bydlela, objeví mrtvola. Probralo se v údolí protkaném říčkou Litavkou, slepými rameny, náhony a starodávnými mlýny k životu něco děsivého? Něco temnějšího než kalné vody rybníků a pověsti, které je oplétají? Nebo zaúřadovala obyčejná lidská zloba? Tomáš Vyskočil a Honza Richter dostávají případ, který smrdí bahnem a pořádným průšvihem, díky Emě, která se jim tvrdošíjně motá při vyšetřování pod nohy. Stihnou ho rozlousknout dřív, než vodník zaklapne pokličku na hrníčku s novou dušičkou?
Emina kamarádka Naďa se ztratila. Následně je v náhonu nalezeno tělo mladé ženy – jenže to není Naďa, ale Pavla Míková. A po Nadě pořád ani stopa. Svému příteli pošle zprávu, že se vrátila k mamince do Srbska, ale Ema ví, že Naďa svou matku nesnášela. Policie s tím nic nedělá, a tak se Ema pouští do pátrání na vlastní pěst. Ještě v oblasti Brd se pohybuje vrah… anebo se snad vodníkovi zachtělo nové dušičky?
Tereza Bartošová se volně inspirovala baladou Vodník od Karla Jaromíra Erbena. Nejedná se však o fantasy, ale o čistokrevnou českou detektivku. Nechybí v ní procedurální linka s policisty Honzou a Tomášem, kteří vyšetřují vraždu Pavly Míkové, stejně jako Emino amatérské pátrání po tom, co se stalo s její pohřešovanou kamarádkou Naďou.
Vodník je čtivý, chytlavý a stránky vám doslova ubíhají pod rukama. Nechybí spletité vyšetřování, napětí, atmosférické popisy přírody, věrohodné zachycení života na českém maloměstě a špetka romantiky. Ema s Honzou spolu totiž chodili, a přestože se nedávno rozešli, tak to vypadá, že k sobě pořád něco cítí. Tereza Bartošová děj zasadila do oblasti Brd, konkrétně do Příbrami a okolních vesniček. Prostředí očividně důvěrně zná, takže působí autenticky, a zdařile buduje atmosféru a nechybí ani lehce poetické popisy české přírody. Obyčejný život na maloměstě zachycuje věrohodně, bez velkých příkras i bez snahy působit světově nebo se přizpůsobovat zahraničním detektivkám. Autorka si jde vlastní cestou a výsledek je zdařilý a sympatický.
Ve Vodníkovi se vyskytuje řada postav a není úplně jasné, kdo je hlavní hrdina. Ocenila bych jednoho nebo dva ústřední protagonisty, protože takhle jsou povahy všech hrdinů i jejich životy spíš načrtnuté. Také by tu mohlo být o trošku víc romantiky, protože Emin a Honzův vztah neprochází žádným vývojem a ke konci je najednou zdánlivě vyřešený, ale přitom stále nejasný. Tohle jsou ale spíš mé osobní preference, takže největší problémem zůstává poněkud překotný a useknutý konec, který by si zasloužil o pár stránek navíc a pořádné vysvětlení.
Ještě se musím přiznat, že na základě názvu Vodník a melancholické zamlžené obálky jsem čekala tajuplný, atmosférický podzimní příběh o tom, zda zločiny páchá člověk nebo bájný vodník. Jenže příběh se odehrává v parném létě, a téma vodníka se v knize objevuje poměrně málo.
Jakmile jsem se ale smířila s tím, že nedostanu to, co jsem podle obálky a stručné anotace, čekala, tak jsem se začetla a Vodníka zhltla za dva dny. Vodník je (nejenom na prvotinu) povedená detektivka, jejíž čtení jsem si užila, takže ho ve výsledku můžu s klidem doporučit. Pokud Tereza Bartošová napíše volné pokračování, v němž se opět setkáme s vyšetřovateli Honzou a Tomášem a zdravotní sestřičkou Emou, tak si ho s radostí přečtu. (Od autorky u jiného nakladatelství nedávno vyšla kniha Klekánice, v níž se také objevují policisté Tomáš a Honza. Děj Klekánice ale událostem ve Vodníkovi předchází.)
Hodnocení: 3,75/5 ✩ POZOR: pokud čekáte spojení detektivní zápletky, s trochou tajemna a pověstí, v této knize, se toho rozhodně nedočkáte. To je i důvod, proč se mi tato kniha, hodnotí poměrně těžko, jelikož nebýt náhody, hodnocení, jaké nakonec dostala, by nedostáhla ani omylem.
Ale od začátku. Vodník je knihou, která upoutala moji pozornost, už před svým vydáním. A to ne jen obálkou, ale hlavně, anotací. Však kdo by si nedal líbit spojení tajemna, s pověstmi a detektivní zápletkou, navíc z našich českých luhů a hájů.... Pardon, rybníků. A tak jen co vyšla, neodolala jsem, a nutně jsem si ji potřebovala přečíst. A to je přesně okamžik, kdy do své role, vstoupila náhoda. Knihu už jsem měla připravenou, ale jak to tak bývá, do ruky jsem vzala mobil s tím, že v rychlosti kouknu na Instagram. A ještě, že tak. Jako první na mě vyskočila recenze na Vodníka od @recenzujuknuzky (profil vřele doporučuji), kde jsem se dočetla, že všechny mé předpoklady, jsou obrovský omyl, a na tajemno i pověsti, si mám raději nechat zajít chuť. Upřímně, jít do knihy s očekáváními, jaká jsem měla a dostat to, co kniha skutečně nabízí, padlo by nejedno nevybíravé slovo, a pravděpodobně až po nějaké době, co bych to rozdýchávala, by kniha se štěstím, dostala hodnocení tak maximálně 2,5/5✩.
Díky varování, jsem tedy Vodníka rozečetla, spíše ze zvědavosti. Příjemným překvapením tak pro mě bylo, že je kniha poměrně čtivá, nedrhne na jazykových obratech, a i příběh příjemně ubíhá a vyloženě nenudí. Postavy působí charakterově uceleně, a mají tendence držet se způsobu, jakým jednají, a jak se chovají. Autorce se podařilo příběh vystavět poměrně moderně a propojit ho, bez nesmyslných zvratů nebo skoků, díky čemuž působí uceleně. Pokud však jde o mě, i díky naprosto zavádějící a nesmyslné anotaci, jsem dostala příběh, do jehož čtení bych se za normálních okolností nepouštěla, a dějově mě, vyloženě míjí.
A tak vzhledem k současné zkušenosti, se tak do další autorčiny knihy s názvem Klekánice, už ani pouštět nebudu.
Nenadchne ani neurazí, průměr. Zda budu číst další autorčiny knihy ještě zvážím. Spíš ale dám přednost jiným knihám a Klekánici i Dceřinu kletbu si nechám ujít.
Tak tato knizka ma dostala. Cesko naslo svoju modernu Agathu CH. Autorka nielenze zvladla skvelu zapletku, ale popri uveritelnych postavach zvladla skvelo aj dialogy co je velmi casto problem u CZ a SK autoroch. Styl pisania mi neskutocne sadol pre svoju premenlivost. Najprv ste ucicikany romantickym opisom aby vas v nasledujucej vete odrovnala realita. Autorka s prehladom muci postavy rovnako ako citatela, samozrejme v tom najpozitivnejsom zmysle. Od knizky som sa nevedela odtrhnut a vyzera ze nie som sama, kedze v predpredaji som objavila dalsiu knizku tejto autorky - Klekanice s velmi chytlavou anotaciou. Ak milujete detektivky, Vodnik sa vam bude rozhodne pacit.
Krásné svátky, přátelé! Jak nestíhám číst, tak nestíhám ani přidávat, ale doufám, že se to časem zase srovná. Dnes se tedy ohlédneme za štafetou na českou detektivku inspirovanou baladou Karla Jaromíra Erbena, díky které jsem objevila další skvělou českou autorku.
Emina kamarádka zmizí bez jediného slova a o dva dny později se v nedaleké vesničce objeví tělo. Patří Emmině kamarádce nebo osud zamíchal kartami ještě víc?
Probralo se v údolí protkaném říčkou Litavkou, jejími slepými rameny a starodávnými mlýny k životu něco děsivého? Nebo zaúřadovala obyčejná lidská zloba?
Je až neuvěřitelné, kolik se toho může v takové malé vesničce stát během několika dní. Možná i několika hodin.
Sama mám slabost pro opravdu dobré a sympatické vyšetřovatele, se kterými jsem se v knize setkala. Upoutala mě spojitost právě s kyticí i neobvyklé téma, které autorka zvolila jako zápletku.
Kniha byla velmi čtivá a já už pokukuju po autorčiných dalších dílech! Mimo Vodníka se totiž zaměřila také na Klekánici a začátkem ledna jí vychází novinka “Dceřina kletba”, kterou budu na prodejně doporučovat všemi deseti.
Pokud hledáte detektivku, kde netečou proudy krve, nebozí občané nejsou masakrováni zvrhlým a brutálním sériovým vrahem a občas přimhouříte oči nad konáním vyšetřovatelů, Vodník pro vás bude fajn čtení. Pokud si přečtete anotaci a získáte dojem že se vám do ruky dostal krimi příběh s mysteriózním až folklorním nádechem, ve kterém se dva ostřílení policejní mazáci za svitu baterky prodírají bahnem, zatímco se houstnoucí mlha vznáší nad vodní hladinou a nepříjemné mrazení v zádech signalizuje tajemné nebezpečí, dejte si zpátečku. Největší zabiják Vodníka jsou totiž očekávání vyvolaná anotací.
Vodník ve výsledku není podřadná detektivka, pracuje s vesnickým prostředím, komplikovanými vztahy, relativně sympatickou dvojicí kriminalistů, ačkoliv na můj vkus je občas až moc svižná. Okolí Litavky je tady spíš kosmetickým doplňkem, než místem se specifickou hutnou atmosférou a v tomhle vidím nevyužitý potenciál, který by z knihy udělal víc, než jen další z mnoha kriminálních příběhů. Není špatný, jen zásadně nevybočuje.
Ta anotace mi přišla lehce zavádějící, i když tu část o příběhu smrdícím bahnem splnili (doslova), jinak bych knížce dala i třeba 4 hvězdičky. Má nápad, o zvraty není rozhodně nouze. A překvapení se najde celá řada. Včetně kdo vlastně vraždil, a proč. Nicméně jsem asi na základě anotace čekala příběh lehce strašidelnější, možná i víc zapojení tématu vodníka. Trošku tam je, ale mohl by být rozhodně více. A ano, pár strašidelných chvílí tam taky je, ale rozhodně nejsou pro mě dost nadpřirozené. Vlastně jsou jasně dílem člověka. Takže odkaz na vodníka je asi hlavně v úryvku básně v úvodu knížky. Příběh sám o sobě je napsaný tak, že je velmi čtivý, i když jsem si párkrát říkala, jak můžou ty postavy být tak blbé a chovat se až nelogicky. Ačkoli jsem Emu chápala, asi bych i tak spíše šla zkusit policii, než tohle. Ale pak by asi příběh přišel u část napětí. Celkově knížka ok, ale nic, co bych nutně musela mít doma. Ale z knihovny moc fajn čtení.
EMA má kamarádku NAĎU, která zmizí bez jediného slova. Pochází ze Srbska. Ema má o Naďu strach. Nedokáže si vysvětlit, co se přihodilo. O 2 dny později se v nedaleké vesničce objeví tělo.
Případ vyšetřuje TOMÁŠ a HONZA. Vyšetřovatelé byli sympatičtí. Tomáš je ženatý a má dceru. Honza je svobodný. Jedna situace při vyšetřování mě zarazila, a pokud bych se ocitl na místě vyšetřovatelů, jednal bych rozhodně jinak.
Líbilo se mi prostředí Příbramska, ve které se detektivka odehrávala.
Celkově se detektivka četla dobře, tak jako předchozí autorčiny knihy. Od autorky jsem četl všechny knihy kromě knihy DCEŘINA KLETBA, kterou si časem přečtu.
Báječně poskládaný detektivní příběh z českého prostředí. Takových knížek není tolik, protože se stalo nešvárem, že všechno zajímavé se zřejmě musí odehrávat nejlépe za oceánem a tak autoři postavám dávají anglická jména, která kolikrát ani neumím přečíst. To se vám zde nestane!! Tomáš a Honza jsou uvěřitelní a tak pěkně lidsky nedokonalí, sympatičtí, takže vás příjemně provedou napínavým případem, který ukáže, že lidi jsou prostě bezcharakterní hovada. Tak to mám ráda. Zapeklitě složený, zpočátku jako slepá ulička působící kriminalní případ, příhodná přirovnání, hra s českým jazykem a malebné české prostředí jsou největšími taháky téhle knížky 5/5
Vodník je mnohem lepší než Klekánice. Při troše dobré vůle tu funguje i ten „nadpřirozený“ prvek. Nebaví mě scény, kde X potká Y a má potřebu se svěřit ve stylu: Ještě nevím, co s tebou udělám, ale zabil jsem toho a onoho, protože věděl to a ono.
Na s. 284, 285, 287, 290 se mluví o ÚOOZ. Ten IMHO už nefunguje. Ale co, vejbor je kratší a je vžitej.
s. 195 Po prstech a dlaních se jí rozběhly desítky červů. Červ běhá?
Tereza Bartošová a její detektivové Tomáš a Honza mě baví. Jsou takoví obyčejní a uvěřitelní. Do jejich tradičního vyšetřování se jim motá Ema, bývalá přítelkyně Honzy. Ta pátrá na vlastní pěst po své zmizelé kamarádce Nadi. Detektivové mají plné ruce práce s vyšetřováním vraždy Pavly a Eminým obavám o Naďu nevěnují moc pozornosti. Zajímavý příběh, zločin, skvělé postavy. Budete napnutí až do konce.
No tak teda smekám před autorkou. Tato detektivka směle konkuruje zahraničním příběhům. Zajímavý i napínavý děj, sympatičtí vyšetřovatelé a ten závěr.... Klekánici jsem dala 4*, ale teď jsem musela dát 5, protože jsem opravdu nadšená.
Nebudu uplně férová, protože jsem si u toho zničila oblíbenou záložku a hlavně si brousila zuby na lepší čtení, tak se mi Vodník hroooooozně táhl. Ten twist se mi ale líbil a když už jsem se konečně začetla, nešlo přestat.
Noo, když při dotazu na včerejší alibi někdo říká, že se bavili s kýmsi o tom, že nejlepší čokoládová zmrzlina je z Lidla, myslela jsem, že to přehodím do nedočtených. Provident jsem ještě skousla, to mělo aspoň jakžtakž smysl. Jinak se mi příběh ale líbil, tak jsem vydržela do konce.