Deník Věrky Kohnové

by Jana Poncarová, Jiří Sankot

Skutečný příběh české Anne Frankové a jejího deníku

Kohnovi v lednu roku 1942 nastoupili do transportu na plzeňském nádraží a už se nevrátili. Do jejich bytu se nastěhovali jiní nájemníci, jejich věci se postupně poztrácely. Zmizelo vše, kromě deníku, který si dvanáctiletá Věrka Kohnová schovala u kamarádky své matky. Jaké rodinné tajemství k němu po letech přivedlo spisovatelku Janu Poncarovou? Jedinečná publikace vznikla ve spolupráci s historikem Jiřím Sankotem a odhaluje pohnutý příběh židovské dívky, jejíž život násilně ukončila druhá světová válka. Autentické deníkové zápisky Věrky Kohnové jsou doplněny vyprávěním o jejím životě v předválečné Plzni, vycházejícím z archivních materiálů, které se podařilo shromáždit o její rodině a přátelích. Atmosféru konce třicátých let a počátku druhé světové války dokreslují dobové fotografie a novinové články.

312 pages, Hardcover

First published February 23, 2023

Reviews

[Elgyn · Rating 3 out of 5]

Nemám ráda takové ryba/rak knížky, kdy to není ani beletrie, ani naučná, ale takový podivný propletenec.
Kupodivu nejzajímavější částí mi přišel deník Věrky Kohnové.

Navíc mi přijde, že občas si odporuje. Vzhledem k tomu, kolik let tomu oba autoři věnovali, bych čekala skoro dokonalost.

s. 57 Četl jsem v novinách, že zrovna v neděli prošla turniketem nějaká dcerka rolníka z Dýšiny, a protože byla v pořadí sto sedmdesátý šestý tisící návštěvník, tak dostala kožišinový kabátek.
Na s. 59 je novinový článek.
V neděli prošel turniketem plzeňské jubilejní výstavy 175.000 návštěvník, kterým byla Anna Vlčková, dcera rolníka z Dýšině. Dostala darem kožišinový kabát. Výstavním turniketem prošel také 176.000 návštěvník (...) Tímto návštěvníkem byla Anna Foitová z Plzně, která byla obdarována starožárnými kamny.

s. 237, 238 Věznění v koncentračním táboře přeložila pouze Věrčina kamarádka a dlouholetá spolužačka Hana Löwidtová (...) zemřela v dubnu 2020.
Pak následuje tabulka „Věrčiny kamarádi a spolužáci“, kde je na s. 240 Hana Löwidtová a poslední zmínka je rok 2017.
Tomu nerozumím.

s. 252 zemřel pan Miroslav Matouš. Bylo mu rovných sto let.
s. 278 Miroslav Matouš zemřel 1. dubna 2021 ve věku nedožitých sta let.


Mám s ní takový vnitřní problém. I když chápu, že člověk doma a člověk venku nemusí být vždycky to stejné.
a) Trochu se ztrácím v autorčině rodině, kdo s kým kde a jak, kdo ke komu patří/nepatří a tak. A nevím, jestli byl úplně nutný tak hluboký ponor do rodiny autorky.
b) Věrka se svou sestrou Hankou trávila u Marie Kalivodové a jejího manžela Jaromíra Kalivody prázdniny. (s.5)
Když je Janičce kolem deseti, bývá smutná. Ví, že vyrůstá u adoptivních rodičů. (s. 6)
Aby na s. 231-235 byla kapitola „Jana Hůlková: Objevitelka Věrčina deníku“, kde JH popisuje, jak v deseti prožívala jednu z nejtěžších chvil svého života, když se dozvěděla, že je adoptovaná a podrobně líčí, jak ji rodiče tloukli a kopali a psychicky týrali.
Pořád jsme u tety Marie, která byla tak úžasná a jako v podstatě jediná se odváží k nim domů a přinese jim spoustu věcí a schová jí deníček a bude jim posílat balíčky do Terezína... (s. 170-174, beletristická část).
Navíc mi zjevně chybí nějaká buňka, protože nechápu:
a) proč někdo dá švagrové dítě, protože já už mám a ona ještě ne,
b) proč někdo adoptuje dítě skoro vlastní, aby se k němu potom choval hnusně,
c) jak je možné, že si v Horní Dolní, kde obě rodiny žijí, asi 15 let nikdo nevšiml, že se něco děje.

s. 59 minstr financí

čárka - s. 48

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Dvanáctiletá Věrka si psala deník. Deník je to jediné, co zůstalo po rodině Kohnových zachováno. V lednu roku 1942 nastoupili do transportu do Terezína a nikdo z nich se už nevrátil. Kniha, která nám dává nahlédnout do běžného života mladé dívky v období druhé světové války.

Jelikož mám ráda knihy podle skutečných událostí, knihy z období druhé světové války a autorka Jana Poncarová je pro mě sázka na jistotu, tato kniha byla jasnou volbou a od příběhu jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Skvěle zpracované lidské osudy na pozadí těžké doby v naší historii.

Už jen úvod, kdy nám autorka vysvětluje, jak se k deníku dostala a proč se rozhodla jej zpracovat, je neskutečně silný a kniha mě tak zasáhla už na první straně.

Jana Poncarová společně s Jiřím Sankotem si dali tu práci a hledali všechna dostupná fakta o rodině Kohnových, autorka poté z toho převyprávěla v knize příběh tak, jak se mohl celý odehrát. Miluji to, jak na mě autorka dokáže přenést veškeré emoce a pocity a já se tak dokázala vžít do Věrky, bezstarostného děvčete. Právě pohled na těžkou dobu očima dítěte, je tu skvěle zpracován. To, jak se ze začátku dívá nevinně na transporty, ale my víme, co je čeká, z toho mi je do breku.

Kromě těch smutných částí je zde skvěle vylíčeno, jak se děti bavily v roce 1941, co je zajímalo, co probíraly ve škole, jak trávily svůj volný čas.

Kniha je krásně zpracována, střídá se tu beletrie s literaturou faktu. Je to napsáno vkusně, přehledně, logicky. Jsou tu i dobové fotografie, články z novin, dokumenty a samozřejmě Věrčin deník.

Četla jsem poměrně dost knih z období druhé světové války a tahle rozhodně patří k těm nejlepším. Je to smutný příběh z naší historie, který by si měl přečíst každý.

[Moje Počteníčko · Rating 4 out of 5]

• Věrka Kohnová byla chytrá, veselá a přátelská dívka. Jejím největším přáním bylo procestovat svět se sestřenicí Editou. Věrčiny sny a touhy se však nikdy nenaplnily. Roku 1942 nastoupila s rodiči do transportu a už se nikdy nevrátila.

• Knih s podobnou nebo stejnou tematikou uz mi pod rukama prošlo mraky. Ale Věrčin deník se v něčem odlišoval. Dokázala jsem ho prožít od první do poslední stránky, sáhodlouze jsem si prohlížela dobové fotografie, vnímala její bezstarostnost a neutuchající naději, že nic nebude tak zlé, jak se na první pohled zdá.

• Jana Poncarová dokázala citlivě a působivě zpracovat život dvanáctileté holčičky, odehrávající se na pozadí těžké doby naší historie. Celý příběh vám navíc krásně ukáže, jak děti prožívaly každodennost - jejich sny, zájmy, hry, školní radosti i starosti nebo první lásky.

• Myslím, že mi tato kniha předala přesně to, co předat měla a rozhodně vám ji můžu k přečtení doporučit.

[Alena Bohyně Kuchyně · Rating 5 out of 5]

Knížka, kterou jsem mnohokrát odložila, protože už jsem ji nemohla číst dál. Knížka, u které jsem několikrát brečela. Řeknu vám přesně kdy. Když si dvanáctiletá Věrka plánovala budoucnost. Když se stěhovala z bytu, kde byli tak šťastní. Když si myslela, že se vrátí pro svůj deníček. Kdy věřila, že všechno dobře dopadne. Nedopadlo, to víme. Stokrát si během čtení uvědomíte, v jak úžasném světě žijeme. Stokrát si uvědomíte, že několik stovek kilometrů od nás žijí děti a dospělí ve válce. Knížka je trochu jiná než ty, na které jsem od Jany Poncarové zvyklá. Je více dokumentární a obsahuje i přepsaný deník Věrky Kohnové a spoustu informací o odsunu Židů. Děkuji Janě Poncarové a Jiřímu Sankotovi za tohle dílo.

[Kateřina Gardoňová · Rating 4 out of 5]

Já měla tak vysoká očekávání :( Četlo se to hezky, ale doteď si nejsem jistá, jestli se mi líbí takový hybrid mezi příběhem, originálním deník a naučnou literaturou.
Je velká škoda, že o hlavní hrdince se nepodařilo zjistit více informací, nicméně její deníková bezstarostnost v kontextu dalších událostí vážně bolí :(

[Terez · Rating 5 out of 5]

Tahle kniha s člověkem celkem zamává, zvlášť když má v rodině lidi s podobným osudem. Navíc je mi spousta míst jako Plzeňákovi známých, některými chodím denně do práce. Klobouk dolů před oběma autory.

[Martina · Rating 4 out of 5]

A real Jewish girl living an ordinary life, writing an ordinary diary. It ends abruptly when Verka's family is sent to the transport to Terezin and then to Izbica. The whole family dies either there or elsewhere.

[Dominika Dítětová · Rating 4 out of 5]

Silný příběh. Moc se mi líbily historické a faktografické vsuvky, údaje o dalších lidech z Hančina deníku i deník samotný. Zajímavě zpracováno.

[Michal Krchňák · Rating 4 out of 5]

A powerful book - the whole story of the Kohn family, the story of hiding and finding the diary, as well as a part where the authors complete the whole story by placing it in the context of the time. Never again!

[Adri Dosi · Rating 4 out of 5]

Kniha poměrně náročná na soustředění a pojmutí faktů. Kniha vypadá jako typická kniha od Poncarové, leč to by vás mohlo zavést, protože toto není román, ale repoortáž. Dokument, který se snaží zachytit podle deníku příběh Věry Kohnové a její rodiny a blízkých. Kniha je velmi útlá. A doporučuji ji spojit s Izbica, Izbica, tedy pravda, ta je v polštině, ale pokud umíte polsky bylo by dobré to propojit.
Kniha je srovnávána s Annou Frankovou, jistě takových holčičrk, které si psaly deník bylo ve skutečnosti mnoho.
Pokud se věnejete příběhům z 2 sv. války, stojí za to si ji přečíst. Má i spoustu fotek, životopisů, výňatků z deníku a odborných poznámek. Uvnitř je kniha perfektně zpracovaná, dobře rozčlenění, přehledná