What do you think?
Rate this book
Příběh akvamarínu
Jasmína žije na Jablunkovsku s ezotericky zaměřenou matkou a marně hledá práci, která by změnila její rutinu. O lásce si v této situaci může nechat jen zdát. Ledaže by se stal zázrak. V její blízkosti se najednou objeví dva muži – nový soused Oskar a Joachim, který o sobě tvrdí, že pochází z roku 1836. Zatímco první z nich jí přijde příliš sebevědomý, druhý je plný pokory a zasvěcuje ji do historie dřevařské kolonie v Lomné. Ta je pro Jasmínu zajímavější než realita, v niž bojuje s vážnou nemocí a musí se vyrovnat se ztrátou blízké osoby. Jasmína ale nemůže věčně snít, po návštěvě Itálie se musí k osudu postavit čelem a odhalit tajemství akvamarínu, který ji provází celý život.
288 pages, Hardcover
First published February 16, 2023
11 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 13 of 13 reviews
April 7, 2024
Příběh akvamarínu je příběhem o přátelství, o boji a vyrovnání se s autoimunitní nemocí a také, samozřejmě o lásce. A ta láska tady… panečku - zase mě svou intenzitou rozplakala a to už se začíná stávat u autorky zvykem. Krása, nečekanost a čistota toho citu na mě dopadla tak silně, až se mi tomu skoro nechtělo věřit. A ono to vlastně k neuvěření bylo, k neuvěření skvělé! Například postava Joachima, já si ho tak zamilovala. Ten charakter, mluva, oddanost a pracovitost… Neskutečně celou knihu oživil a já se těšila na každou chvíli, kterou s ním naše hlavní hrdinka Jasmína stráví. A i jeho vlastní kapitoly mi vzaly dech.
Kniha je čtivá a přes těžká témata se čte neskutečně lehce. Neměla jsem představu, jak to celé může dopadnout a tak, jak se to stalo mě potěšilo, ale jak jsem psala na začátku tak i rozbrečelo. Dojalo.
Historie Lomné mě zaujala natolik, že už si v hlavě plánuji výlet a potřebuji se na tu krásně popsanou krajinu jet podívat osobně. A jelikož vím, že i v další autorčině knize toto místo hraje svou úlohu, těším se dvojnásob.
A ještě na závěr musím vyzdvihnout milostné pasáže, ty se četly jedna báseň a pak taky vyprávění o Itálii a přímo Miláně - tleskám.
„Změny jsou těžké, někdy ale nutné. Neohlížej se za tím, co bylo. Vyhlížej to, co bude.“
Kniha je čtivá a přes těžká témata se čte neskutečně lehce. Neměla jsem představu, jak to celé může dopadnout a tak, jak se to stalo mě potěšilo, ale jak jsem psala na začátku tak i rozbrečelo. Dojalo.
Historie Lomné mě zaujala natolik, že už si v hlavě plánuji výlet a potřebuji se na tu krásně popsanou krajinu jet podívat osobně. A jelikož vím, že i v další autorčině knize toto místo hraje svou úlohu, těším se dvojnásob.
A ještě na závěr musím vyzdvihnout milostné pasáže, ty se četly jedna báseň a pak taky vyprávění o Itálii a přímo Miláně - tleskám.
„Změny jsou těžké, někdy ale nutné. Neohlížej se za tím, co bylo. Vyhlížej to, co bude.“
December 20, 2023
MIRIAM BLAHOVÁ - PŘÍBĚH AKVAMARÍNU
"Někdy čekáme na zázrak a zapomeneme na obyčejné věci. Na malé zázraky, bez kterých by náš život nebyl takový, jaký je."
Musím sa priznať, že pri začiatku knihy som sa veľmi bála toho ako dopadne celý príbeh. Veď si priznajme, cestovanie v čase je dosť "zaužívaná" téma, či už ide o knihu alebo o film. Autorka ma nesklamala! Je to už pár dní, že som knižku prečítala, ale stále som dojatá, plná lásky a hlavne nádeje. Lebo o tomto je celý príbeh!
"Měla bych si svůj život řídit sama."
Jasmína je mladé dievča, ktoré žije s mamou. Všetko je tak, ako mama vybaví. Nedarí sa jej v živote. Jej mama zasvetila svoj život vešteniu, preto aj verí v to, že jej počatie je zázrak, za ktorý môžu vďačiť akvamarínu. Náhrdelník s nádherným kameňom putuje už generácie.
"ten pravý okamžik ti splní to, po čem tvoje srdce touží nejvíc"
Mína zastupuje svoju tetu v kostole, kam chodí upratovať. Jedného dňa sa tam objaví neznámy muž, Joachim, a tvrdí jej, že je z roku 1836.
"Všechno bylo tak jiné. Děsivé, neuvěřitelné a nádherné!"
Ich tajné stretnutia a spoznanie sveta toho druhého ich zblíži až veľmi.
"Objal mě, utěšoval, ale nakonec se pokaždé vzdálil. Kráčel sice po mém boku, ale mezi námi ležely roky minulosti, které jsme nemohli smazat."
Ale kto v skutočnosti je Joachim? Ako sa môže ich vzťah skončiť, keď patria do iného storočia? Čo ich spája, že sa vedeli stretnúť?
Mína zistí, že má nevyliečiteľnú chorobu, veľmi som ju ľutovala. Vždy hovoríme, nech je ako je nám súdené, len nech nám zdravie slúži. Ale čo ak zistíte, že onedlho už vaše telo vás zradí a poddá sa zákernej chorobe? Hovorí sa, že všetko zlé je na niečo dobré. "Vďaka" chorobe pozná nových ľudí a získa ozajstných priateľov. Ale ako to už v živote chodí a hlavne, keď je niekto chorý, tak aj stratí blízku osobu.
"Nešlo o to, dokázať světu, jak na kamarádku vzpomíname, ale rozhorět plamen naděje, který si v sobě nosíme. A stejně jako Dáša měla právo volby a svůj plamen uhasila, my jsme ho mohli nevhat vzplát."
"Občas se věci dějí proto, aby nás posunuly dál." Obdivovala som Mínu, ako sa celej chorobe postavila! Zmiernula sa zo svojim osudom a začala žiť.
Autorka krásne opísala pocity a myšlienky postáv. Vedela som sa vžiť do jej situácie, ale aj precítila Joachimove city a jeho démonov. Akú silu má vlastne akvamarín? A kedy sa začal príbeh kameňa? Koniec ma prekvapil a zaplnilo moje srdce s láskou! Krásne vymyslené. Cením si aj jej humor. Príbeh bol plný krásnych myšlienok a opisov, vďaka ktorým som aj ja cestovala v čase. Autorke držím palce, má talent. O tom niet pochýb!
"Někdy čekáme na zázrak a zapomeneme na obyčejné věci. Na malé zázraky, bez kterých by náš život nebyl takový, jaký je."
Musím sa priznať, že pri začiatku knihy som sa veľmi bála toho ako dopadne celý príbeh. Veď si priznajme, cestovanie v čase je dosť "zaužívaná" téma, či už ide o knihu alebo o film. Autorka ma nesklamala! Je to už pár dní, že som knižku prečítala, ale stále som dojatá, plná lásky a hlavne nádeje. Lebo o tomto je celý príbeh!
"Měla bych si svůj život řídit sama."
Jasmína je mladé dievča, ktoré žije s mamou. Všetko je tak, ako mama vybaví. Nedarí sa jej v živote. Jej mama zasvetila svoj život vešteniu, preto aj verí v to, že jej počatie je zázrak, za ktorý môžu vďačiť akvamarínu. Náhrdelník s nádherným kameňom putuje už generácie.
"ten pravý okamžik ti splní to, po čem tvoje srdce touží nejvíc"
Mína zastupuje svoju tetu v kostole, kam chodí upratovať. Jedného dňa sa tam objaví neznámy muž, Joachim, a tvrdí jej, že je z roku 1836.
"Všechno bylo tak jiné. Děsivé, neuvěřitelné a nádherné!"
Ich tajné stretnutia a spoznanie sveta toho druhého ich zblíži až veľmi.
"Objal mě, utěšoval, ale nakonec se pokaždé vzdálil. Kráčel sice po mém boku, ale mezi námi ležely roky minulosti, které jsme nemohli smazat."
Ale kto v skutočnosti je Joachim? Ako sa môže ich vzťah skončiť, keď patria do iného storočia? Čo ich spája, že sa vedeli stretnúť?
Mína zistí, že má nevyliečiteľnú chorobu, veľmi som ju ľutovala. Vždy hovoríme, nech je ako je nám súdené, len nech nám zdravie slúži. Ale čo ak zistíte, že onedlho už vaše telo vás zradí a poddá sa zákernej chorobe? Hovorí sa, že všetko zlé je na niečo dobré. "Vďaka" chorobe pozná nových ľudí a získa ozajstných priateľov. Ale ako to už v živote chodí a hlavne, keď je niekto chorý, tak aj stratí blízku osobu.
"Nešlo o to, dokázať světu, jak na kamarádku vzpomíname, ale rozhorět plamen naděje, který si v sobě nosíme. A stejně jako Dáša měla právo volby a svůj plamen uhasila, my jsme ho mohli nevhat vzplát."
"Občas se věci dějí proto, aby nás posunuly dál." Obdivovala som Mínu, ako sa celej chorobe postavila! Zmiernula sa zo svojim osudom a začala žiť.
Autorka krásne opísala pocity a myšlienky postáv. Vedela som sa vžiť do jej situácie, ale aj precítila Joachimove city a jeho démonov. Akú silu má vlastne akvamarín? A kedy sa začal príbeh kameňa? Koniec ma prekvapil a zaplnilo moje srdce s láskou! Krásne vymyslené. Cením si aj jej humor. Príbeh bol plný krásnych myšlienok a opisov, vďaka ktorým som aj ja cestovala v čase. Autorke držím palce, má talent. O tom niet pochýb!
May 5, 2023
Ok... je to romance, takže na tu naivitu má nárok.
Knihu jsem si půjčila ´proto, že jsem chtěla zjistit o jaký kostel se jedná, zda ten nad Kozubovou. Ne byl to ten druhý směr koupaliště. Z tohoto ohledu pro propagaci místa to beru jako fajn. Z jiných stránek pohledů... naivní...
Snaha o hloubku a přesah s nemocí... v současné době se s autoimunitními nemocemi dá žít dlouho a plnohodnotný život. Díky lékům dokonce i pracovat a mít děti a už mnohdy na to nedostanete ani invalidní důchod. Je to nevyléčitelné, ale není to stav, kdy to znamená šlus. Není smrtelné. 20 let zpět to bylo možná jiné...co pamatuji...ale nejhorší je ta psychická věc, kdy se člověk musí srovnat, věci přijmout... bojování proti je nesmysl... vždy to akorát tak vylíská... snížení života s průměrným životem je 6 let.. už to je celkem zvládnuté, jsou na tom i horší autoimunitky...
Autoimunitní onemocnění jsou záludné mnohdy v tom, že zdánlivě nejsou na první pohled vidět....
Ale ok no .. hodilo se, použilo se ...
Jako ta naivní romantická knížka, od níž toho moc nečekám, ok
Knihu jsem si půjčila ´proto, že jsem chtěla zjistit o jaký kostel se jedná, zda ten nad Kozubovou. Ne byl to ten druhý směr koupaliště. Z tohoto ohledu pro propagaci místa to beru jako fajn. Z jiných stránek pohledů... naivní...
Snaha o hloubku a přesah s nemocí... v současné době se s autoimunitními nemocemi dá žít dlouho a plnohodnotný život. Díky lékům dokonce i pracovat a mít děti a už mnohdy na to nedostanete ani invalidní důchod. Je to nevyléčitelné, ale není to stav, kdy to znamená šlus. Není smrtelné. 20 let zpět to bylo možná jiné...co pamatuji...ale nejhorší je ta psychická věc, kdy se člověk musí srovnat, věci přijmout... bojování proti je nesmysl... vždy to akorát tak vylíská... snížení života s průměrným životem je 6 let.. už to je celkem zvládnuté, jsou na tom i horší autoimunitky...
Autoimunitní onemocnění jsou záludné mnohdy v tom, že zdánlivě nejsou na první pohled vidět....
Ale ok no .. hodilo se, použilo se ...
Jako ta naivní romantická knížka, od níž toho moc nečekám, ok
This entire review has been hidden because of spoilers.
September 19, 2023
Průměr. Čtivé to bylo a i zajímavé. Jen ... Kdyby to skončilo při předání akvamarínu, tak to má o hvězdu víc. Ten konec byl už takový moc vyumělkovaný a zbytečný.
This entire review has been hidden because of spoilers.
June 16, 2023
Jsem z ní rozpačitá. Na jednu stranu má něco do sebe, na druhou stranu potřebuje přísného redaktora a děj jako takový nedává moc smysl.
Taky mám problém s jazykem. Joachim občas použije nějaké to nářeční slovíčko (aj, všeci), aby zbytek času mluvil spisovnou češtinou, včetně výrazů jako „brambory“. (s. 66, 133)
Pak se propadne do současnosti a mluví polsky.
s. 15 Důvěrně známou polštinu mi mozek automaticky překládal do češtiny. Moravskoslezský kraj, především okolí Jablunkova, byl na Poláky zvyklý. Žili jsme tu odjakživa pospolu, komunikovali jsme nářečím – slátaninou obsahující česká, polská a německá slovíčka.
s. 67 Neustálé překládání Joachimova netypického nářečí mě zmáhalo.
s. 19 „A nezapomeň pak zamknout-“
s. 17 vyskočila jsem na nohy a hlava nehlava pádila ke dveřím. Zamykat mříž mě ani nenapadlo. Zásadní bylo dostat se pryč. V běhu jsem popadla klíče a překonala vzdálenost ke vchodu. Když se pak dveře zavřely a opřela jsem se o ně, z hrdla mi vyšel sten.
Takže nezamkla? Nebo zamkla kostel i s divným chlapem uvnitř?
s. 74 „Jsem toho asi součástí, když ten kříž funguje jako přenášedlo, jen když jsem v kostele.“
Nebo když s ním sedí u kříže. (s. 71, 72)
s. 30 Někdy jsem uklidila celý dům, jindy prala nebo žehlila.
Někdy?
s. 27 Klekla jsem si a hledala bubáky pod postelí, ve skříni i v prádelníku. Objevila jsem jen pavučiny a smetí...
Finální zápletka na s. 258-259 mi přišla nelogická. Začala dávat smysl až na s. 263-264, kde je to nová informace i pro hrdinku, přestože se tváří, že je jí to jasné už na s. 258.
Ale Tuhle teorii zavrhla samotná hrdinka už na s. 92. Ale na konci jak když najdeš.
s. 165 Sice jsem neměla práci, ale našetřené peníze by mi vystačily na dovolenou na Kubě.
Jak přesně si našetřila? Pokud nebyla noční sociální pracovnice, tak vzhledem k tomu, že do svých 22/23 let nikde nepracovala ani do konce zkušební doby (bo byla introvertní) a její práce spočívala v tom, že uklízela doma (no...), vařila a starala se o zahrádku, prostě neměla kde, i když jí matka občas něco dala.
Viz s. 44 Máma se činila. Kromě talířků s vajíčky a hrnečků s kávou přichystala tác se zeleninou. Jelikož obsahoval nejen zbytky z lednice, vytušila jsem, že se ráno vypravila do obchodu. Byla jsem skoro až dojatá. Takové hody u nás nebývaly pravidlem, ale čas od času mi máma kompenzovala údržbu domácnosti a neuvědomovala si, že se tím pohybujeme v kruhu. Já jsem makala doma, abych jí splatila svoji část nájmu, ona si to vyčítala a pořádala tyhle občasné hostiny.
Vajíčka a zelenina jsou hostina?
„Zápletku“ s Oskarem jsem nepobrala. Přistěhoval se do sousedství. manželství?
s, 150 ...koktal. A to tak, že mu věta, kterou by jiní formovali během pár sekund, trvala dvakrát tak dlouho.
Dvakrát tak dlouho u pár sekund není zase taková tragédie.
s. 134 ale před naší chalupou už pobíhala matka a lanařila. „Už to vypuklo!“ volala na mě zdálky.
Lanařila?
Jasmína je tlustá/plnoštíhlá, ale přesto má dlouhý, štíhlý krk. (s. 169)
Jak jen to ty hrdinky dělají.
Ujednotila bych psaní da Vinci / Da Vinci.
Taky mám problém s jazykem. Joachim občas použije nějaké to nářeční slovíčko (aj, všeci), aby zbytek času mluvil spisovnou češtinou, včetně výrazů jako „brambory“. (s. 66, 133)
Pak se propadne do současnosti a mluví polsky.
s. 15 Důvěrně známou polštinu mi mozek automaticky překládal do češtiny. Moravskoslezský kraj, především okolí Jablunkova, byl na Poláky zvyklý. Žili jsme tu odjakživa pospolu, komunikovali jsme nářečím – slátaninou obsahující česká, polská a německá slovíčka.
s. 67 Neustálé překládání Joachimova netypického nářečí mě zmáhalo.
s. 19 „A nezapomeň pak zamknout-“
s. 17 vyskočila jsem na nohy a hlava nehlava pádila ke dveřím. Zamykat mříž mě ani nenapadlo. Zásadní bylo dostat se pryč. V běhu jsem popadla klíče a překonala vzdálenost ke vchodu. Když se pak dveře zavřely a opřela jsem se o ně, z hrdla mi vyšel sten.
Takže nezamkla? Nebo zamkla kostel i s divným chlapem uvnitř?
s. 74 „Jsem toho asi součástí, když ten kříž funguje jako přenášedlo, jen když jsem v kostele.“
Nebo když s ním sedí u kříže. (s. 71, 72)
s. 30 Někdy jsem uklidila celý dům, jindy prala nebo žehlila.
Někdy?
s. 27 Klekla jsem si a hledala bubáky pod postelí, ve skříni i v prádelníku. Objevila jsem jen pavučiny a smetí...
Finální zápletka na s. 258-259 mi přišla nelogická. Začala dávat smysl až na s. 263-264, kde je to nová informace i pro hrdinku, přestože se tváří, že je jí to jasné už na s. 258.
Ale Tuhle teorii zavrhla samotná hrdinka už na s. 92. Ale na konci jak když najdeš.
s. 165 Sice jsem neměla práci, ale našetřené peníze by mi vystačily na dovolenou na Kubě.
Jak přesně si našetřila? Pokud nebyla noční sociální pracovnice, tak vzhledem k tomu, že do svých 22/23 let nikde nepracovala ani do konce zkušební doby (bo byla introvertní) a její práce spočívala v tom, že uklízela doma (no...), vařila a starala se o zahrádku, prostě neměla kde, i když jí matka občas něco dala.
Viz s. 44 Máma se činila. Kromě talířků s vajíčky a hrnečků s kávou přichystala tác se zeleninou. Jelikož obsahoval nejen zbytky z lednice, vytušila jsem, že se ráno vypravila do obchodu. Byla jsem skoro až dojatá. Takové hody u nás nebývaly pravidlem, ale čas od času mi máma kompenzovala údržbu domácnosti a neuvědomovala si, že se tím pohybujeme v kruhu. Já jsem makala doma, abych jí splatila svoji část nájmu, ona si to vyčítala a pořádala tyhle občasné hostiny.
Vajíčka a zelenina jsou hostina?
„Zápletku“ s Oskarem jsem nepobrala. Přistěhoval se do sousedství. manželství?
s, 150 ...koktal. A to tak, že mu věta, kterou by jiní formovali během pár sekund, trvala dvakrát tak dlouho.
Dvakrát tak dlouho u pár sekund není zase taková tragédie.
s. 134 ale před naší chalupou už pobíhala matka a lanařila. „Už to vypuklo!“ volala na mě zdálky.
Lanařila?
Jasmína je tlustá/plnoštíhlá, ale přesto má dlouhý, štíhlý krk. (s. 169)
Jak jen to ty hrdinky dělají.
Ujednotila bych psaní da Vinci / Da Vinci.
May 30, 2025
Knihy českých autorů nevyhledávám nijak zvlášť, ale ani se jim nebráním. Když tedy v našem ostravském knižním klubu padlo, že se bude číst příběh akvamarínu, tak jsem se těšila. No a za mě to byla bomba. ☺️
Co mě zaujalo ještě před přečtením první strany byly dvě věci. Tou první bylo propletení historie a současnosti, tedy takový fantasy prvek a tou druhou bylo prostředí Lomné, které je mi hodně blízké. To fantasy propojení s historickou částí bylo za mě moc pěkné, časové linky se hezky doplňovaly a hodně se mi zamlouval ten kontrast rozdílné doby. Romantická linka byla milá, taková opravdová a vlastně i trochu smutná.
Každopádně to co se stane ve 13 kapitole pro mě byl pro mě šok a a zůstala jsem s pusou dokořán (i když možná kdybych četla anotace, tak by mě to překvapilo méně 😅). Bylo skvělé, že se autorka věnovala i závažnějším tématům.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů - současnost je vyprávěna Jasmínou a strasti doby minulé zase Joachimem. Musím říct, že obě hlavní postavy mi sedly. Jejich vzájemná podpora byla opravdu kouzelná, přestože si Joachim nesl velký šrám na srdci a Jasmína se musela vyrovnat se zákeřným strašákem, tak oba svůj osud nakonec vzali do svých rukou.
Celkově mi příběh přišel hodně lidský, odvážný a zajímavý. Je to příběh o hledání sama sebe, vyrovnání se s jakýmikoli problémy, o přátelství, lásce, strastech současných i minulých atd.
Jazyk je tady moc pěkný. Nenajdete tady jen češtinu, ale i nářečí a pár polských slovíček. Mluva byla přizpůsobena dané době, což bylo hodně příjemné. Jsem ráda, že to nebylo jen odvyprávěno bez této přidané hodnoty.
Za mě to bylo skvělé. Takový příběh ze života s kouskem magie v podobě cestování časem. 💫
Co mě zaujalo ještě před přečtením první strany byly dvě věci. Tou první bylo propletení historie a současnosti, tedy takový fantasy prvek a tou druhou bylo prostředí Lomné, které je mi hodně blízké. To fantasy propojení s historickou částí bylo za mě moc pěkné, časové linky se hezky doplňovaly a hodně se mi zamlouval ten kontrast rozdílné doby. Romantická linka byla milá, taková opravdová a vlastně i trochu smutná.
Každopádně to co se stane ve 13 kapitole pro mě byl pro mě šok a a zůstala jsem s pusou dokořán (i když možná kdybych četla anotace, tak by mě to překvapilo méně 😅). Bylo skvělé, že se autorka věnovala i závažnějším tématům.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů - současnost je vyprávěna Jasmínou a strasti doby minulé zase Joachimem. Musím říct, že obě hlavní postavy mi sedly. Jejich vzájemná podpora byla opravdu kouzelná, přestože si Joachim nesl velký šrám na srdci a Jasmína se musela vyrovnat se zákeřným strašákem, tak oba svůj osud nakonec vzali do svých rukou.
Celkově mi příběh přišel hodně lidský, odvážný a zajímavý. Je to příběh o hledání sama sebe, vyrovnání se s jakýmikoli problémy, o přátelství, lásce, strastech současných i minulých atd.
Jazyk je tady moc pěkný. Nenajdete tady jen češtinu, ale i nářečí a pár polských slovíček. Mluva byla přizpůsobena dané době, což bylo hodně příjemné. Jsem ráda, že to nebylo jen odvyprávěno bez této přidané hodnoty.
Za mě to bylo skvělé. Takový příběh ze života s kouskem magie v podobě cestování časem. 💫
April 28, 2024
Hodnocení: 4,5/5 ⭐️
Tuhle knížku ani autorku jsem neznala, ale nakonec jsem si čtení užila a jsem ráda, že se mi dostala do hledáčku díky společnému čtení 😊
Jasmína je již dospělá dívka, která ale stále žije s matkou a nedokáže si najít ani práci.
Dostane za úkol zaskakovat v kostele tetu, která uklízí. No a při jednom takovém úklidu narazí na tajemného cizince, který si z ní dělá srandu. Nebo opravdu pochází z jiné doby?
Jasmína je vážně naprostý introvert, ale dokázala jsem se do ní vcítit (protože jsem dost podobná, i když by to do mě dneska už nikdo neřekl). Co se týká Oskara a Joachima, tak jsem rozhodně tým Oskar, i když jsem si nejdřív říkala, že je to arogantní blbec.😄
Téma cestování v čase bylo zajímavé, i když si myslím, že hlavní téma nakonec bylo o roztroušená skleróze a to cestování časem bylo možná i zbytečně navíc. Osobně bych ho tam nepotřebovala, ale díky tomu je kniha zase originální.
RS je důležité téma a jsem ráda, že se tady rozebírá. A i když se jedná o těžkou nemoc, tak kniha není psaná depresivně. Je z ní cítit naděje a to je něco, co potřebuje každý z nás.❤️
Tuhle knížku ani autorku jsem neznala, ale nakonec jsem si čtení užila a jsem ráda, že se mi dostala do hledáčku díky společnému čtení 😊
Jasmína je již dospělá dívka, která ale stále žije s matkou a nedokáže si najít ani práci.
Dostane za úkol zaskakovat v kostele tetu, která uklízí. No a při jednom takovém úklidu narazí na tajemného cizince, který si z ní dělá srandu. Nebo opravdu pochází z jiné doby?
Jasmína je vážně naprostý introvert, ale dokázala jsem se do ní vcítit (protože jsem dost podobná, i když by to do mě dneska už nikdo neřekl). Co se týká Oskara a Joachima, tak jsem rozhodně tým Oskar, i když jsem si nejdřív říkala, že je to arogantní blbec.😄
Téma cestování v čase bylo zajímavé, i když si myslím, že hlavní téma nakonec bylo o roztroušená skleróze a to cestování časem bylo možná i zbytečně navíc. Osobně bych ho tam nepotřebovala, ale díky tomu je kniha zase originální.
RS je důležité téma a jsem ráda, že se tady rozebírá. A i když se jedná o těžkou nemoc, tak kniha není psaná depresivně. Je z ní cítit naděje a to je něco, co potřebuje každý z nás.❤️
August 21, 2023
Hlavní postavou je JASMÍNA (22 let), která bydlí se svou mamkou. Jasmína hledá práci. Umí vařit a péct a také se ráda stará o zahradu. Do jejího života přijdou 2 muži OSCAR, které se přistěhuje do její blízkosti a JOACHIM, kterého potká v kostele a který tvrdí, že přišel z roku 1836. Jasmína onemocní vážnou nemocí. O jakou nemoc se jedná se už dočtete v tomto románu.
Kapitoly se střídají z pohledu ze současnosti a z minulosti. Líbilo se mi, že autorka zasadila příběh do Jablunkova a do Horní Lomné. Tyto lokality mám rád a mimo jiné jsem se dozvěděl nové informace o těchto místech. Navštívil jsem Kostel Povýšení sv. Kříže v Horní Lomné a také studánku s léčivou vodou.
V knize nalezneme romantiku a cestování časem. Kniha se mi líbila. Časem si přečtu knihu PŘÍBĚH SLUNEČNICE.
Kniha má pěkný přebal.
Kapitoly se střídají z pohledu ze současnosti a z minulosti. Líbilo se mi, že autorka zasadila příběh do Jablunkova a do Horní Lomné. Tyto lokality mám rád a mimo jiné jsem se dozvěděl nové informace o těchto místech. Navštívil jsem Kostel Povýšení sv. Kříže v Horní Lomné a také studánku s léčivou vodou.
V knize nalezneme romantiku a cestování časem. Kniha se mi líbila. Časem si přečtu knihu PŘÍBĚH SLUNEČNICE.
Kniha má pěkný přebal.
March 22, 2023
Příběh akvamarínu je nádherná kniha, ve které se mísí mnoho žánrů a témat. Dokonce se v ní objevují i takové zápletky, které bych v příběhu vůbec nečekala, ale perfektně do příběhu pasují. Ostatně všechno v příběhu do sebe perfektně zapadá a tvoří to krásný celek. Dějově se mi kniha opravdu moc líbí. Je tu romantika, nadpřirozený prvek, hodně historie, ale tím to rozhodně nekončí. Je tu ještě mnoho dalších zajímavých věcí. K tomu autorka vytvořila sadu sympatických postav, které jsem si moc oblíbila a neměla jsem nejmenší problém se do nich vžít. A četla se prakticky sama. Už se moc těším, až si od autorky přečtu něco dalšího.
March 30, 2023
Příběh akvamarínu je další knihou od Miri Bláhové. Po přečtení Příběhu slunečnice jsem věděla, že i toto bude úžasné, protože mi autorčin styl nesmírně sedl. Její knihy se čtou jedním dechem, až mě mrzí, kolik práce autorka s knihou má a já ji pak slupnu na posezení. Ale dle mě je to víc než dobré znamení, že je kniha čtivá a čtenář ji nedokáže dát z ruky. Obě knihy mají moc hezké obálky, které k sobě hezky ladí.
Moc jsem se těšila, co si pro nás tentokrát autorka přichystala a jsem nadšená. Máme tu dvě časové linky, jedna ze současnosti, ve které se se svým životem pere mladá Jasmína, žije sama jen s mámou v Praslicích - nechodí do práce, s nikým se nestýká a vlastně jen tak přežívá. Druhá časová linka nás přesune do minulosti do roku 1836 do obce Lomná. Kde se seznámíme s místním dřevorubcem Joachimem, který nám dokonale popíše těžké podmínky, za jakých místní lidé kdysi museli žít.
Kniha si mne získala především svým přesahem, moc se mi líbilo, jak autorka uchopila téma a postupně krůček po krůčku citlivě odhalovala i jeho bolestné stránky. Záměrně nepíšu, o co se jedná, myslím si, že bych tímto odhalením hodně prozradila. Jen tak malinko můžu napovědět, že se dočkáme cestování v čase. Samozřejmě nechybí tajemství, kterými je příběh opředen až do samého konce. Osudové zvraty, napětí, lásku to vše kniha v sobě má, proto si vás získá.
Moc se těším na další příběhy autorky, můžu jen tipovat, jaká obálka to bude tentokrát ... Fialová, růžová, zelená nebo červená? Už teď vím, že to bude stát za to. Doporučuji obě knihy Mirušky jsou boží :-*
Moc jsem se těšila, co si pro nás tentokrát autorka přichystala a jsem nadšená. Máme tu dvě časové linky, jedna ze současnosti, ve které se se svým životem pere mladá Jasmína, žije sama jen s mámou v Praslicích - nechodí do práce, s nikým se nestýká a vlastně jen tak přežívá. Druhá časová linka nás přesune do minulosti do roku 1836 do obce Lomná. Kde se seznámíme s místním dřevorubcem Joachimem, který nám dokonale popíše těžké podmínky, za jakých místní lidé kdysi museli žít.
Kniha si mne získala především svým přesahem, moc se mi líbilo, jak autorka uchopila téma a postupně krůček po krůčku citlivě odhalovala i jeho bolestné stránky. Záměrně nepíšu, o co se jedná, myslím si, že bych tímto odhalením hodně prozradila. Jen tak malinko můžu napovědět, že se dočkáme cestování v čase. Samozřejmě nechybí tajemství, kterými je příběh opředen až do samého konce. Osudové zvraty, napětí, lásku to vše kniha v sobě má, proto si vás získá.
Moc se těším na další příběhy autorky, můžu jen tipovat, jaká obálka to bude tentokrát ... Fialová, růžová, zelená nebo červená? Už teď vím, že to bude stát za to. Doporučuji obě knihy Mirušky jsou boží :-*
June 27, 2024
Mrzí mě to, ale příběh mě vůbec nezaujal. Xy varianta na Cizinku s příšernou hlavní hrdinkou.
November 26, 2023
Příběh akvamarínu byl úplně jiný než autorčina první kniha.
Děj se odehrává v blízkosti mého rodného kraje, takže mi opět přirostl k srdci.
Je vyprávěn z pohledu obou aktérů, prolínají se zde dvě časové osy.
Z Jasmíny, na začátku stydlivé a tiché dívky se postupem času stává neuvěřitelně silná žena, která se konečně přestane ohlížet na druhé a začne si plnit své sny. Cesta k nim je plná překážek, slz, bolesti, strachu, ale taky je naplněná láskou a plná milých setkání s úžasnými lidmi.
Joachim, který přichází do současnosti z minulosti, je prostý dřevorubec. Přesně takhle si představuji naše předky. Skvěle vykreslená atmosféra chudých lidí, pro které je dřina v lese dennodenním chlebem.
Napsala bych toho o knize spoustu, ale to už bych trochu vyzrazovala děj. Snad jen, že jsem celou dobu čekala jiný konec. Chápu, že to dopadlo, jak to dopadlo, konec je úžasný, přesto romantická dušička ve mě byla trochu smutná. Ale i to ke knize patří a vlastně by se tam jiný konec ani moc nehodil.
Děj se odehrává v blízkosti mého rodného kraje, takže mi opět přirostl k srdci.
Je vyprávěn z pohledu obou aktérů, prolínají se zde dvě časové osy.
Z Jasmíny, na začátku stydlivé a tiché dívky se postupem času stává neuvěřitelně silná žena, která se konečně přestane ohlížet na druhé a začne si plnit své sny. Cesta k nim je plná překážek, slz, bolesti, strachu, ale taky je naplněná láskou a plná milých setkání s úžasnými lidmi.
Joachim, který přichází do současnosti z minulosti, je prostý dřevorubec. Přesně takhle si představuji naše předky. Skvěle vykreslená atmosféra chudých lidí, pro které je dřina v lese dennodenním chlebem.
Napsala bych toho o knize spoustu, ale to už bych trochu vyzrazovala děj. Snad jen, že jsem celou dobu čekala jiný konec. Chápu, že to dopadlo, jak to dopadlo, konec je úžasný, přesto romantická dušička ve mě byla trochu smutná. Ale i to ke knize patří a vlastně by se tam jiný konec ani moc nehodil.
Displaying 1 - 13 of 13 reviews