What do you think?
Rate this book
Temperance Brennan #8-10
Cross Bones / Break no Bones / Bones to Ashes
- GenresCrimeAnthropology
Paperback
First published January 1, 2010
3 people are currently reading
392 people want to read
About the author
Kathy Reichs
158 books17.5k followersKathy Reichs is a forensic anthropologist for the Office of the Chief Medical Examiner, State of North Carolina, and for the Laboratoire des Sciences Judiciaires et de Médecine Légale for the province of Quebec. She is one of only fifty forensic anthropologists certified by the American Board of Forensic Anthropology and is on the Board of Directors of the American Academy of Forensic Sciences. A professor of anthropology at The University of North Carolina at Charlotte, Dr. Reichs is a native of Chicago, where she received her Ph.D. at Northwestern. She now divides her time between Charlotte and Montreal and is a frequent expert witness in criminal trials.
Awards:
Arthur Ellis Award
◊ Best First Novel (1998): Deja Dead
Awards:
Arthur Ellis Award
◊ Best First Novel (1998): Deja Dead
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 5 of 5 reviews
July 9, 2019
Better than the tv show
June 16, 2021
These are repeats
March 9, 2025
Avery good book and a liked temperance in the TV show Bones
August 23, 2018
Jsem si vědoma toho, že moje hodnocení je výrazně nižší než zdejší průměr, ale příběhy Temperance Brennanové z pera Kathy Reichs zkrátka nejsou v porovnáním s jinými autory tohoto žánru až tak oslnivé.
S mocným sebezapřením jsem dočetla první ze tří knih v tomto tlustém svazku, Svaté kosti, a potřebovala plné dva roky na zotavení a zapomnění, abych se pustila do druhé části, Kostí v písku.
Svaté kosti čerpají z podobného motivu jako v případě Šifry mistra Leonarda. Nalezené ostatky by mohly patřit někomu z Kristovy rodiny, objevují se konspirační teorie o tom, co se před dvěma tisíci lety stalo, a pak je tu někdo, kdo se snaží zabránit, aby jistá tajemství byla odhalena. Potíž je v tom, že tady to prostě nefunguje. Dokonce ani zdánlivě zábavné části jako prolézání podzemních hrobek nejsou popsány tak, abych si je dokázala představit. Knihu jsem zahodila do nejtemnějšího kouta a přemýšlela o tom, jestli má cenu riskovat obdobnou kvalitu pokračování.
O dva roky později a řadu přesvědčování, že Kosti v písku nejsou až tak špatné, jsem dospěla k závěru, že nejsou až tak špatné. Jsou prostě průměrné. Nejprve jsou odkrývána nová těla, která spolu zdánlivě nesouvisejí, a jen díky pečlivé práci antropoložky Temperance se zjistí, že přeci jen mají něco společného – způsob vraždy. Zbytek už je potom jen běžná detektivní práce občas okořeněná rivalitou mezi bývalým manželem a současným přítelem hlavní hrdinky, vážnou nemocí její kamarádky a procházkami po pláži se psem čaučau.
Příběh je přiměřeně spletitý s proměnlivým pohledem na to, kdo je pachatel, což je fajn, ale Tempe si bohužel neodpustí jedno velké zaváhání – přehlédne, že jeden z podezřelých je pravák a druhý levák, což je v souvislosti s nálezem na kostrách docela velká chyba. V samotném finále mě napadlo: "Hele, je sama doma, mohl by ji někdo napadnout." Během dvou stran to tam bylo.
Pomineme-li tedy jistá klišé, je to vlastně celkem milý příběh na prázdniny. Ale takových existuje velká spousta a nevidím jediný důvod, proč doporučovat zrovna tento.
Kosti na popel mě ještě čekají, snad to bude dříve než přespříští léto.
O další dva roky později:
S dvouletou frekvencí jsem konečně dočetla celý Omnibus. Kosti na popel tentokrát Temperance přivádějí k vyšetřování zmizení její kamarádky z dětství, do celého případu je zatažena i její sestra, Ryan se chová jako vůl, zkrátka výchozí pozice není nejlepší. Případy, které se až příliš osobně dotýkají vyšetřovatele, nemám ráda.
Dalším problémem tohoto dílu je přílišná spletitost, na začátku se řeší několik případů zároveň, některé spolu ani nesouvisejí, Tempe zkrátka popisuje svůj běžný všední den, a tak trvá skoro polovinu knihy, než se začne dít něco relevantního, než začne být kniha zajímavá.
Potom, co se ale děj rozjel, jsem jej dočetla v podstatě za den. Ryan se začal chovat jako o trochu menší vůl, což vynahrazují některé z dalších postav. V závěru nechybí kompletní vysvětlení, takže pokud vám to nedošlo z předchozího děje, Tempe vám všechno ještě jednou vysvětlí.
Celkově Kosti na popel nejsou špatnou knihou, nejsou ale ani dobré. Prostě průměrné, přečíst se dají a maximálně vás unudí začátek, i když několik docela hnusných popisů se tu taky najde.
Fazit:
První kniha omnibusu strašná, další dvě o chlup lepší, ale stále si myslím, že je na trhu větší množství kvalitnější literatury.
S mocným sebezapřením jsem dočetla první ze tří knih v tomto tlustém svazku, Svaté kosti, a potřebovala plné dva roky na zotavení a zapomnění, abych se pustila do druhé části, Kostí v písku.
Svaté kosti čerpají z podobného motivu jako v případě Šifry mistra Leonarda. Nalezené ostatky by mohly patřit někomu z Kristovy rodiny, objevují se konspirační teorie o tom, co se před dvěma tisíci lety stalo, a pak je tu někdo, kdo se snaží zabránit, aby jistá tajemství byla odhalena. Potíž je v tom, že tady to prostě nefunguje. Dokonce ani zdánlivě zábavné části jako prolézání podzemních hrobek nejsou popsány tak, abych si je dokázala představit. Knihu jsem zahodila do nejtemnějšího kouta a přemýšlela o tom, jestli má cenu riskovat obdobnou kvalitu pokračování.
O dva roky později a řadu přesvědčování, že Kosti v písku nejsou až tak špatné, jsem dospěla k závěru, že nejsou až tak špatné. Jsou prostě průměrné. Nejprve jsou odkrývána nová těla, která spolu zdánlivě nesouvisejí, a jen díky pečlivé práci antropoložky Temperance se zjistí, že přeci jen mají něco společného – způsob vraždy. Zbytek už je potom jen běžná detektivní práce občas okořeněná rivalitou mezi bývalým manželem a současným přítelem hlavní hrdinky, vážnou nemocí její kamarádky a procházkami po pláži se psem čaučau.
Příběh je přiměřeně spletitý s proměnlivým pohledem na to, kdo je pachatel, což je fajn, ale Tempe si bohužel neodpustí jedno velké zaváhání – přehlédne, že jeden z podezřelých je pravák a druhý levák, což je v souvislosti s nálezem na kostrách docela velká chyba. V samotném finále mě napadlo: "Hele, je sama doma, mohl by ji někdo napadnout." Během dvou stran to tam bylo.
Pomineme-li tedy jistá klišé, je to vlastně celkem milý příběh na prázdniny. Ale takových existuje velká spousta a nevidím jediný důvod, proč doporučovat zrovna tento.
Kosti na popel mě ještě čekají, snad to bude dříve než přespříští léto.
O další dva roky později:
S dvouletou frekvencí jsem konečně dočetla celý Omnibus. Kosti na popel tentokrát Temperance přivádějí k vyšetřování zmizení její kamarádky z dětství, do celého případu je zatažena i její sestra, Ryan se chová jako vůl, zkrátka výchozí pozice není nejlepší. Případy, které se až příliš osobně dotýkají vyšetřovatele, nemám ráda.
Dalším problémem tohoto dílu je přílišná spletitost, na začátku se řeší několik případů zároveň, některé spolu ani nesouvisejí, Tempe zkrátka popisuje svůj běžný všední den, a tak trvá skoro polovinu knihy, než se začne dít něco relevantního, než začne být kniha zajímavá.
Potom, co se ale děj rozjel, jsem jej dočetla v podstatě za den. Ryan se začal chovat jako o trochu menší vůl, což vynahrazují některé z dalších postav. V závěru nechybí kompletní vysvětlení, takže pokud vám to nedošlo z předchozího děje, Tempe vám všechno ještě jednou vysvětlí.
Celkově Kosti na popel nejsou špatnou knihou, nejsou ale ani dobré. Prostě průměrné, přečíst se dají a maximálně vás unudí začátek, i když několik docela hnusných popisů se tu taky najde.
Fazit:
První kniha omnibusu strašná, další dvě o chlup lepší, ale stále si myslím, že je na trhu větší množství kvalitnější literatury.
September 21, 2011
This lady can write
Displaying 1 - 5 of 5 reviews