Jak obehrát železnou oponu: Počítačové hry a participativní kultura v normalizačním Československu

by Jaroslav Švelch

Historie počítačových her v Československu 80. let byla donedávna považována za pouhou poznámku na okraj velkých dějin tohoto média, které se odehrávaly v USA a v Japonsku. Kniha Jak obehrát železnou oponu však ukazuje, že u nás za normalizace vznikla jedinečná herní scéna, jejíž analýza může obohatit studium počítačových her i populární kultury. Místní programátoři totiž patřili k prvním na světě, kdo hry soustavně používali k vyprávění osobních příběhů i k politickému aktivismu.

Kniha Jaroslava Švelcha, původně vydaná na sklonku roku 2018 u MIT Press, je postavena na více než čtyřiceti rozhovorech a studiu archivního materiálu, a to včetně dochovaných her. Na příbězích místních amatérských programátorů mapuje počátky hraní a tvorby her pro osmibitové mikropočítače na československém území. Vychází při tom z přesvědčení, že počítačoví amatéři jsou prototypickým příkladem aktivního publika a svébytnou fanouškovskou komunitou. Jedná se tedy o práci, jež kombinuje prvky historiografie s kulturálními a mediálními studii.

První část knihy se zabývá obecně kontextem počítačového hobby. Sleduje marné pokusy o výrobu domácích modelů mikropočítačů a debaty o (ne)dostupnosti počítačové techniky. Přináší příběhy vytrvalých nadšenců, kteří své počítače dováželi či pašovali ze Západu a ukazuje, jakým způsobem tyto západní stroje zapadly do československých domácností. Kniha rovněž popisuje způsoby, jimiž lokální komunity využívaly existujících infrastruktur organizací, jako byly Svazarm nebo Pionýr, a pátrá po cestách, jimiž se západní software dostával k místním uživatelům. Závěrečné dvě kapitoly pak dokumentují domácí herní tvorbu, jež kreativně přetvářela západní vzory a postupně se posouvala k osobité původní tvorbě. Kniha například podrobně analyzuje hru Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí v Praze 16. 1. 1989, v níž ikonický západní hrdina bojuje proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti a Lidových milic během Palachova týdne. Ukazuje, že českoslovenští amatéři patřili k prvním herním tvůrcům, kteří považovali hry za flexibilní vyjadřovací prostředek schopný zpracovávat celou šíři témat a postojů.

Genres: History, Nonfiction, Technology, Games, Sociology

416 pages, Paperback

First published December 25, 2018

About the author

Jaroslav Švelch is Postdoctoral Fellow in the Department of Information Science and Media Studies at the University of Bergen and Assistant Professor in the Department of Media Studies at Charles University, Prague.

Reviews

[Owen Hatherley · Rating 4 out of 5]

Excellent contribution to the now quite extensive canon of 'state socialism cybernetics' books, this concentrates on how 1980s "normalisation" era Czechoslovakia, which rather bizarrely given its engineering history and wealth had the least developed home computer industry in the region, ended up with a large culture of homebrew game developers and enthusiasts - a sort of indie game culture in the making, with 'amateurs' making games essentially for their and each other's amusement, in a sector where the Party wasn't looking. Nuanced, well argued and detailed, it made me want to seek out an emulator to play what are surely some appallingly unplayable games.

[Ondrej Sykora · Rating 5 out of 5]

An overview of the history of computer games in communist Czechoslovakia. The book deals with most aspects of what it was like to be a computer geek at that time:
- how the state stayed out of home computing because they did not consider it a threat (or something worth supporting),
- how people obtained home computers in a country that did not have enough resources to build their own, and at the same time made very hard and very expensive importing computers from the west,
- how computer enthusiasts self-organized in computer clubs and other organization,
- how the local computer scene viewed games and gaming,
- what were software distribution channels, and how games appeared in the country,
- and finally, what kinds of games were made locally.

Apart from highlighting the differences between the Czechoslovak and UK scenes, the book also gives a nice overview of what it was like to live day to day life under a communist rule, and might shed some light on why communism didn't really take off.

Highly recommended for anyone interested in the history of gaming, or the history of communism.

[Thom · Rating 4 out of 5]

Survey of 8-bit computing and the society around it, centered in Czechoslovakia. Details the equipment and methods, and also the political environment. Details events from the early 80s until the Velvet revolution, with connecting information about events before and after.

Much of the first part of the book is around availability of hardware by comparison with the west. Probably the most interesting chapters were about cracking and coding. This volume contains more than 100 pages of chapter notes, timeline, bibliography and index.

At times the writing was a little dry. This is more than made up for by an ultra-complete website by the author, with photos, epherma, and downloads of some of the games discussed. I've read a few books in the MIT press gaming history series and haven't been seriously disappointed yet.

[Jindroush · Rating 1 out of 5]

No, jsem starý (dobu jsem zažil) a Atarista (jsem zapšklý pitomec).

Promarněná, odfláknutá šance, podaná v záplavě pampresorovských pojmů (brikoláž my ass). Prakticky se nejedná o historii osmibitů či hraní v ČR, ale o popis výseku prakticky pouze Sinclair kompatibilní kultury a jejich organizací a členů. Ostatní platformy jsou zmiňované okrajově, zástupci jejich komunit prakticky zcela ignorováni, spoustu tvrzení vytaženo "jen tak z luftu", aniž by autor projevil byť jen minimum snahy (Nevím, dál). Celkově pak místní osmibitovou a počítačovou scénu nepopsal dobře, když poskytl nekompletní a proto nedostatečný a zkreslený popis. Na druhou stranu, celou dobu se takto chovaly komunity jednotlivých platforem vůči sobě (např. vzájemné nelibosti 602. a 437. ZO Svazarmu) a ještě proti tomu ostentativní ignorace z oficiálních míst prosazujících především školní počítače (v lepším případě).

Zkreslení se dá dobře ilustrovat například při srovnávání se scénami v Británii/Španělsku, které však dává smysl pouze v kontextu hraní na 8bit Spectru. Prakticky ani slovo o kultuře počítačových fanů v USA, historii her arkádových, konzolových apod., kde Británie a její lokální scéna neměla co říct - i když pro historii osmibitových her (i těch hraných u nás) jsou konverze z arkád a raných konzolí stěžejní - až později se zaměření her začalo rozšiřovat směrem k žánrům, které přesahovaly pouhé arkády - např. simulátory, strategie (které většinou vyžadovaly disketové systémy), velké textové hry (Infocom), obecně hry, kterým nestačil jen joystick a 5 minut na jeden žeton.
Ostatně celé to poměřování pokulhává, protože Spectrum je "budget" britská a pak hodně východoevropsky-klonovaná platforma, takže její dlouhodobé dopady a důležitost jsou spíše lokální než globální.

Zcela pomíjím prakticky nesmyslné povinné roubování dohadů o genderu či v mladší generaci historiků populární blouznění o "smlouvě s režimem" - což bylo to státem organizované vydírání - chceš klub? Budeš svazák/svazarmovec. Bez naprosto jakéhokoli přesahu k původnímu účelu oněch organizací (což Švelch zmiňuje, abych nebyl nespravedlivý).

No zklamání veliké.