Básně o pěti zpěvech. Skladbu Edison napsal Nezval rozlehlým šestistopým trochejem a osobitým způsobem se tak nechal konfrontovat s konkrétní postavou amerického vynálezce Thomase Alvy Edisona (1847-1931). Jeho osud mu totiž umožnil, aby se i on mohl vyjádřit k otázkám smyslu lidského života, práce a tvůrčího činu. Nezval zde sám sebe také stylizuje do role básníka-tvůrce z rodu Edisonova, který naplňuje svůj život tvůrčí prací a překonává tak chmurnou perspektivu smrti přitakáním nekonečnému proudu života. Celá skladba svou stavbou výrazně upozorňuje na sonátovou konstrukci a nese v sobě přívlastek noční atmosféry.
One of the most prolific avant-garde Czech writers in the first half of the twentieth century and a co-founder of the Surrealist movement in Czechoslovakia.
Málokdy čtu poezii, protože mám pocit, že lidi si jen zřídka rozumí tolik, aby pochopili myšlenky někoho jiného na takové úrovni. Taky nemám ráda, když si všichni myslí, že naprosto přesně ví, co chtěl autor básní říct. Protože neví. Ale i přesto jsem si sbírku Edison užila, melancholické verše byly přesně to, co jsem teď potřebovala. Z Nezvalova díla si beru něco, co jen tak někdo asi neocení. A vrátím to teprve tehdy, až budu mít zase důvod k úsměvu.
Krásná. Nezval vytvořil z lásky k jednomu konkrétnímu muži něco univerzalního. Edisonův život je součastně jedinečný a nějakým způsobem reprezentuje život každého clověka. Jeho vize modernosti a existence mi připomíná raného TS Eliota.
Poezie, oslava tehdejších vynálezců a úspěšných osobností, obdiv nových technických objevů, oslava života ale i negativita vůči životu, pronásledování sebevražedným stínem. Pro mě velmi nudné
This poem is one of the triumphs of 20th century literature, somewhere between Brecht, Perse, Lorca, Whitman and Hart Crane. This translation (into German) is more of an homage, in the same way that Fitzgerald's Rubaiyat is, with an attempt to translate both sound and sense by changing terms liberally. The sound is beautiful. The sense becomes sentimentalized through this approach. The Czech text is included. The book design (all caps) forces slow reading, but makes the whole thing a bit shrill.
Táto báseň je život. Ani sa len nebudem pokúšať ju opisovať, pretože nič, čo by som napísal, by sa ani zďaleka nepriblížilo pocitu, ktorý mám pri jej čítaní. Guča v hrdle. Lekcia z poézie. Lyrické majstrovstvo, akému hádam ani nie je rovno.
Nezval zde skvěle balancuje na hranici čtenářovy schopnosti chápat, o čem vlastně báseň je. Kdyby přidal ještě o špetku víc přirovnání, asociací a alternativních popisů nejspíš by většina z nás v básni tápala ale v jeho Edisonovi je čtenář, který dostatečně zpozorní při četbě, schopen bez velkých námah (to není práce, to je poezie) pojmout toto kouzelné dílko, což jej dokáže naplnit zvláštním spokojením-sama-se-sebou smíchané s dojmem z dobré poezie, která brilantně využívá opakování veršů (s alteracemi).
Bohužel dílko na mě působí nějak krátce... jako by něco ještě nebylo vyřčeno, něco nebylo dodáno, někde se nešlo dost do hloubky, jako by člověk toho potřeboval víc (což mi na druhou stranu přijde mile ironické vzhledem k tématu díla).
Když jsem jí poprvné viděla na střední škole, byl to takový krátký úryvek v učebnice. Vyzdvihnutí Edisona. Sháněla jsem jí dlouho a nikdy jsem ji nepřestala hledat. Dalo to docela práci, ale povedlo se. A oblíbená pasáž?
Tisí jablek spadlo na noc zeměkoule a jen Newton doved těžit ze své boule. Tísic lidí mělo epilepsii a jen svatý Pavel užel hostii. Tisíc hluchých lidí bloudí beze jména a jen v jendom jsme našli Beethovena. Tisíc šílenců již táhlo zámořím a jen Nero doved podpálit Řím. Tisíc vynálezů jde k nám za sezonu, ale jenomjeden z nich byl ten Edisonův.
Pokud jsem si něco pozměnila, psala jsem zpaměti - neopisovala. :-)
“Human life is once and then there is dark night we are dying in the ruins of light like day-flies, like a flash of lightning
And now the sky beyond the trees is brightening electric wires tremble in the snow now promenades and corsos are aglow now our souls are viewed on the X-ray screen like ichthyosauri from the pliocene now the clock's hand is moving towards six now off we go together to the flicks now spectral shades of gamblers and of witches are put to flight by our electric switches and now applause and cheers ring through the house and Thomas Edison now takes his bows
The party's over now your soul is dark the guests have left and you are back at work”
“Bebedor de las luces de los barcos nocturnos sobre el Vtalva / desde el templo del castillo justamente daban la doce / medianoche de la muerte estrella de mi horizonte”. “Pero había allí algo grávido que aplastaba / la tristeza la añoranza y la angustia de la vida y la muerte”. “Me senté junto a la mesa (…) / mirando los copos de nieve tejer sus coronas / con su siempre quimérica nostalgia / bebedor de los matices imposibles de atrapar”. “Haciendo girar con los dedos el molinillo de los sueños como de costumbre / amasó usted sin pensar con las fibras de carbono / el pájaro de nuestras noches (…) / rosas de restaurantes cafés y bares”. “Sobre mi alma guitarra disonante con la que como mendigo de luces sueños y amor / toco y lloro cambiando de máscaras”
Como bien diría un mono que anda suelto por zaragoza: “sigo temblando”
Lehká četba před spaním, místy se vyskytují i poněkud vážnější témata. Vítězslav Nezval používal spoustu různých odkazů, pro plné pochopení básně je tedy zapotřebí jisté erudice, když se však do textu ponoříte, krásně splývajícími metaforami vás dopraví až na konec.
2021/14 Přečteno vloni v rámci povinné četby, a i když jsem některé pasáže četla desetkrát, aby mi vážně došlo, co vlastně říkají, tak celkově se to dalo. Určitě jedna z těch lepších klasik, které jsem takhle do školy četla. Nezvalův styl mi sedl tady i u Manon Lescaut.
Krásná. Nezval vytvořil z lásky k jednomu konkrétnímu muži něco univerzalního. Edisonův život je součastně jedinečný a nějakým způsobem reprezentuje život každého clověka. Jeho vize modernosti a existence mi připomíná raného TS Eliota.
This poetry is truly about life itself. I really enjoyed that even though I don’t read poetry so often. Also it is a great book for the graduation from the Czech language!