U severní zdi

by Petra Klabouchová

Přišel čas platit účty za padesátá léta.

Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. A čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu.

V léčebně dlouhodobě nemocných pomáhá Ošetřovatelka umírajících svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla?

Genres: Czech Literature, History, Audiobook, Historical

343 pages, Hardcover

First published March 1, 2023

Reviews

[Zuzulivres]

Excelentná kniha v mnohých aspektoch. Pre mňa jednoznačne jedna z najlepších súčasných kníh českej literatúry, ktoré som doteraz čítala. Kniha je poctou obetiam 50tych rokov v Československu, inšpirovaná skutočnými príbehmi ľudí, ktorí prešli ženskými väznicami, nejasnými osudmi "detí režimu" a silným odkazom na to, aby sme nezabúdali na minulosť naprieč ďalšími generáciami. Emociálne vyčerpávajúce, čitateľsky nadmieru uspokojivé.

[Eva Francova]

Na dávné zločiny lidé často zapomínají, ne však Muž s dírou v srdci, toho jeden takový zločin připravil o rodinu a on se snaží, aby zlo bylo potrestáno. Mezitím, v léčebně dlouhodobě nemocných, přijmou novou pacientku a s ní přichází i něco, co je mimo chápání personálu.

Uf, tak toto je hodně silný příběh. Od prvních stránek kruté a smutné. Při čtení mi běhal mráz po zádech a kolikrát jsem četla se zatajeným dechem.

Zlo se v naší historii vyskytlo hned několikrát, a to v různých podobách. To v padesátých letech bohužel přišlo přímo z našich řad a co se tu dělo, je nepředstavitelné a hrůzné. Rozhodně si tuto dobu musíme připomínat a nesmíme dovolit, aby se něco takového opakovalo.

Již jsem četla několik knížek s touto tématikou, ale to, jak to autorka zpracovala ve své knize, je neskutečně silné. Prožívala jsem každou větu, bylo mi smutno, bolelo mě to číst.

Chtěla bych říct, aby si knihu přečetli všichni, aby věděli, co se tu dělo, ale na druhou stranu pozor, je to opravdu hodně drsné a zasáhne Vás to.

Kromě krutosti lidí a nespravedlnosti, je to příběh i o síle ženy, o mateřství, o stáří. Nechybí tu ani pohled do svědomí těch, kteří zlo páchali. Nejsilnější na tom je ale hlavně to, že je to podle skutečných příběhů.

Po dočtení mám plnou hlavu pocitů, ale vůbec je nedokáži uchopit, abych napsala všechno, co chci. Přečtěte si knihu sami a hned budete vědět, co se Vám tu snažím říct.

Na místo u severní zdi Ďáblického hřbitova by se rozhodně nemělo zapomenout a díky Petře Klabouchové se to může podařit…

[Danka]

Cloveku sa nechce verit, ze sa to naozaj dialo. Ze ludia, ktori sa tesili z konca vojny a verili v lepsi svet, zazili vsetko len ten lepsi svet nie. Je neuveritelne ze si niekto moze len tak zmysliet ze ty si neprisposobiva. Ze vycnievas. Napriklad iba kvoli tomu, ze rada malujes. A kvoli tomu zomries..
Je neskutocne tazke citat o tom, cim si zeby z tejto knihy museli prejst. Neviem si to predstavit. Nechapem ako im hlava dovolovala dalej zit. A comu nechapem uz absolutne je, ako take iste zeny a matky dokazali po pade rezimu spokojne zit svoje zivoty s vedomim, ze ine znicili. Ako mohli drzat za ruku, hladkat, bozkavat svoje deti ked vedeli, ze inym nedali sancu zit. Je to neskutocne. A pritom tak skutocne...
Pri zavere knihy som si vygooglila Dablicky cintorin. Precitala som si par faktov, prezrela fotky a vtedy na mna dolahlo, ze to je cista pravda..
Nechapem, nerozumiem. Clovek dokaze byt neuveritelne zly..
Kniha je skvela. Skvela v tom, ze bez okolkov ukazuje na veci, co sa kedysi diali. Autorka ma moju absolutnu uctu zato, ze toto dokazala spracovat a napisat. Zaroven su vsak pribehy z knihy strasne, bolave a vlastne ani nenachadzam slova ake. Je mi vsak jasne, ze o tomto sa mlcat nesmie..

[Marie]

Ta kniha bolí. Fyzicky. Brečela jsem u ní víckrát, než u všech knih dohromady za posledních mnoho let. Ale i když je to čtení místy na dřeň, je to kniha strašně potřebná. Nádherně je to popsané v poslední kapitole. Jsou v ní osudy, které už dneska nikdo nezná, protože téměř není, kdo by vzpomínal. Na nezlomnost a na hrdinství. A proto je myslím TAK důležité tuhle knihu číst. Nebojte se, čte se sama. Jak je u Petry Klabouchové zvykem. Jen to místy fakt rve srdce z těla.

[Zdeněk Mucker]

"Jakákoliv narážka na spravedlnost a šťastný konec je pouze literární fikcí," jsou poslední slova knihy, doslovu autorky.
Asi nejlepší česká kniha posledních let. Nejlepší, co jsem čet od dob Pejska a kočičky nebo RUR :) Nejlepší po Čapkovi.
Doslov mi doslova vymazal celou vymyšlenou review z hlavy. U severní zdi - znamená u severní zdi Ďáblického hřbitova. Já bydlím kousek od té jižní.
Je to brutální kniha. Pravdivá. S přesahem do dneška. Spoustu dětí bylo ukradeno a prodáno. V padesátkách, v osmdesátkách. Dodnes to tajej. Bůhví. Třeba jednou napíšu normální recenzi. Šest hvězd z pěti! Jdu se projít po ďáblickém hřbitově. Je to nejkrásnější a nejsmutnější hřbitov u nás - a tato kniha vypráví kousek jeho příběhu.

[Irena]

Vůbec jsem nečekala to, co přišlo na stránkách této knížky.
Utrpení lidí a žen zde popsaných je neskutečný a mělo by se o něm vědět, proto doporučuju přečíst si ji.

[KJ]

„Já vím, že vám bude dnes spousta lidí říkat, že to tenkrát nebylo zas až tak zlý. Že obyčejný člověk se měl dobře. Zlatý dobrý časy. Ale to nebyly. To opravdu nebyly. Byly…”

Tento citát z knihy U severní zdi až bolestivo vystihuje našu nevedomosť a ignoranciu voči ohavnostiam, ktoré sa odohrávali na našom území počas bývalého režimu. Veľmi silná kniha na tému, ktorá dodnes zostáva málo známa a krutosť páchaná na nevinných ľuďoch, túžiacich po slobode, zostáva nepotrestaná.

[Viera Némethová]

"Odkud pramení zlo? Málokdy se prostě jen tak objeví. Přenáší sa z duše na duši, množí se jako infekce v ráně. Nejdřív je člověk objětí, pak najednou trýznitelem. Něco se někde přepne a on začne oplácet stejnou mincí. Stane se tím, koho nenáviděl." str. 186

Veľmi dôležitý a svedomito napísaný román autorky, ktorú som nepoznala. Osudy ľudí, najmä žien, ktoré boli za vtedy nelegálne prekročenie štátnych hraníc a pseudoovinenia väznené, týrané, šikanované a mnohokrát aj zavraždené za múrmi pankáckej väznice. O život , alebo o osobnú identitu prišli aj ich deti, narodené skoro bez pomoci v celách, alebo na ošetrovni väznice.

Príbehy, ktoré sú až neuveriteľne identické s nacistickými metódami vyšetrovania a zachádzania s ľuďmi aj terore väzení a táborov počas druhej svetovej vojny. Pár rokov po skončení vojny si tie isté metódy privlastnili domnelí " budovatelia nového socialistického a komunistického režimu" a ich prisluhovači, ktorí sa aj po revolúcii v roku 1990 dožili pomerne vysokého veku.

Autorka napísla príbeh, ktorý by sme si priali vidieť a zažiť. Príbeh o spravodivosti, ktorá nakoniec doženie v posledných rokoch, mesiacoch, dňoch života všetkých, ktorí ubližovali, udávali, týrali a zabíjali. Je to naše prianie a prianie rodín obetí. Ale je to iba príbeh, ktorý sa o spravodlivosť pokúša. Realita bola a je vo veľa prípadoch odlišná.

[Na kávu s Terezou]

Jak by řekl Michael Scott “I am dead inside.”

Bolelo to, brečela jsem a trhnula hrůzou, co za zvěrstva se děla. Petra skvěle propůjčila svůj hlas těm, kteří už nemůžou mluvit a vyprávět svůj příběh a postarala se, abychom nezapomněli, co dělali našinci.

[Marcel]

Anotácia: Tajemný Muž s dírou v srdci si nese životem nezhojené jizvy na těle i na duši. Dávný zločin, který ho v dětství připravil o rodinu, nebyl nikdy potrestán. Všichni už zapomněli nebo se o to usilovně snaží. Až na něj. A čím víc se blíží jeho vlastní konec, tím naléhavěji jako přízraky z hloubi hromadných hrobů Ďáblického hřbitova vystupují příběhy dětských obětí komunistického režimu.
V léčebně dlouhodobě nemocných pomáhá Ošetřovatelka umírajících svým pacientům v posledních chvílích jejich pozemského života. S novou klientkou však do ústavu přichází i něco, co je mimo možnosti chápání zdejšího personálu. Bude nutné z léčebny nebo ze svědomí stařečků, kteří tají temnou minulost, vymítat ďábla?

Čo povedať? Táto kniha bola sama o sebe dokonalou. Príbeh, ktorý začína v minulosti v 50tych rokoch minulého storočia s chlapcom, ktorý je odstrkovaný celým svojím okolím odrazu ho unesie jedna žena a tvrdí, že jeho matka a to je len začiatok. Potom sa príbeh posunie do súčasnosti 00 roky 21. storočia a tajomný muž sa začne pomstiť starým ľuďom a retrospektívne sa dozvedáme aký mal na to dôvod. A tie dôvody no to bolo! Súčasne sledujeme opatrovateľku starých ľudí a v domove sa dejú okolo jednej pacientky nevysvetliteľné veci. A toto všetko sa nám krásne prepojí.
Kniha je surová, popisy sú realistické, ale najväčším pre mňa plusom knihy je štýl akým je písaná, miestami poetická, miestami drsná, miestami detektívna.

Ja môžem len dodať, že tlieskam a skláňam autorke klobúk až na zem. Jednoznačne 5 z 5 a s čistým svedomím hovorím o najlepšej českej knihe.

[Bosorka]

Naprosto mě dostala. Stylem takovým, že se mi těžce začítá do jiných knih. A že jsem chtěla raději sáhnout po něčem lehčím, protože tohle byla neskutečná emocionální nálož. Jak už bylo zmíněno, tahle kniha by měla být povinnou literaturou, určitě už pro vyšší střední školy, protože takové věci se nesmějí zapomenout, a že už k tomu bylo pomalu nakročeno. Takhle úzko mi už dlouho nebylo. Byla jsem smutná i naštvaná, emoce mnou fakt zmítaly. A musím říct, že Petra Klabouchová jednak skvěle píše a jednak umí pracovat s prameny. A jsem jí vděčná, že připomíná. Napsala pro mě nezapomenutelnou knihu.
Mimochodem, četla jsem před ní Neviditelné kořeny od Hynka Čapky a je to vcelku náhoda, že se v jeho knize objevily podobné motivy, a proto pro mě nelze nesrovnat. Petra Klabouchová ve svém příběhu zatínala sekeru velmi hluboko, ona i ty kořeny ze země vyrvala, aby se dostala co nejhlouběji, Čapkovy kořeny se jen ploše vinuly po povrchu a rozhodně se tak nezaryly. (Dokonce zpětně u něj i změním bodování.)

[Petra | LooneyCZ]

Drsné, silné, kruté, ale založené na skutečných příbězích. Bohužel. Čte se to jedním dechem, ačkoli občas je potřeba se při čtení zastavit a některé popisované události naopak pomalu rozdýchat. Ne, v padesátých letech se v Česku opravdu nežilo dobře, připomínejme si to, aby se to neopakovalo.
Líbilo se mi orámování příběhu "detektivní" linkou ze současnosti a ačkoli se mi věci, které se děly v domově důchodců, zdály přitažené za vlasy, v závěru mě autorka příjemně překvapila. Vlastně i tím koncem, který nebyl tak temný, jak by se možná dalo čekat.
Kvalitní, ačkoli drastický, čtenářský začátek roku 2025.

[Marie Mikova]

Silný příběh o krutostech 50.let. Téma zpracované velmi čtivou cestou, čtenář okamžitě vtažen do děje.

[Alena Bílková]

Jedna z knih, u kterých jsem měla největší problém je dočíst. Zároveň jsem ji ale přečetla velmi rychle. Ovšem čtení jsem prokládala nadávkami na komunistické svině, slzami (a to i v metru), vztekem, zatínáním pěstí. Spektrum zločinů komunistického režimu se zdá nekonečné. To, jak se provinili na nás všech, se bude v nás všech projevovat ještě mnoho let. A právě proto na to nesmíme zapomínat. Stejně jako muž s dírou v srdci, který ví, že je jedno, kolik let je těm, kteří ničili lidské životy. Něco nelze odpustit. Zločiny na dětech a rodinách, na vztazích, psychice a samotném myšlení lidí. Lze se vůbec mstiteli divit?
Dovolím si jedinou výtku - autorka si to zřejmě ani neuvědomila (a možná jen přemýšlela stejně), ale ve dvou momentech se mi velmi jasně vybavily téměř identické myšlenky z Přítelkyně z domu smutku (svrab a to, že se bachaři vězenkyň štítili; setkání s romskou spoluvězeňkyní - i její popis mi velmi připomínal tuto krásnou vzpomínkovou knihu a skvěle zpracovaný seriál).

[Renata Pavliňáková]

Nechápu jak toto vše může dělat člověk člověku. Stále se historie málo učí. Člověk rychle zapomíná. Takové knihy by měly být povinnou četbou.
První moje kniha této spisovatelky. Skvěle napsané. Určitě si přečtu další.

[Jakub Karda]

Naprosto realisticky popsané zvěrstva 50. let v Pankrácké vazební věznici … utrpení matek a dětí a jejich konce v neoznačených hrobech u severní zdi v Ďáblicích. Takhle jsem naposled odkládal knihu Elieho Wiesela - Noc

[Kristýna]

Výborně napsaná kniha, která se však nedá přečíst na jeden zátah. Zanechává intenzivní lepkavý pocit deprese, bezpráví a zmaru. Jsem ráda, že autorka připomněla po-zapomenuté ženské hrdinky a jejich děti.

[Silvi]

50. léta a politické procesy. Na tohle téma byla zpracovaná už řada knih. Tento příběh se ale zaměřuje spíše na odsouzené ženy a jejich novorozené děti. Kolik takových nemluvňat se během procesů ztratilo nebo zemřelo? Nikdo neví. A to je pěkný hnus. Čte se to pěkně, to nemohu říct.
Ale odsýpá to krásně, jelikož je kniha napsaná tak trošku formou detektivky a zvědavé hlavy to bude nutit pořád číst, i když ti bude občas trošku zle.

hešteg mrtvá mimina a zbědované matky

[Janča Kopicová]

Velmi silná kniha! Skvělá kniha! Dala bych víc hvězdiček kdyby to šlo!⭐️

Poslechnuto jako audiokniha v podání Vandy Hybnerové - poslouchala se moc dobře.

Kniha U Severní zdi ve mě zanechala spoustu pocitů - od zlosti ke vděčnosti, od smutku k vnitřnímu rozebrání, že realita může být takhle krutá.. Jsem ráda, že se o tomhle píše. Je důležité si to připomínat. Moc doporučuju!

[Blančitos]

Tak toto byla síla...

[Soňa]

Kruté, smutné, silné…💔

[Matěj Kolář]

Taková ta kniha, co ti trochu změní pohled na svět. Co v tobě bude žít. A za to děkuji.

[Anna Marie]

petra klabouchova at her best
“jakákoliv narážka na spravedlnost a šťastný konec je pouze literární fikcí.” ~ toto hodne bolelo
= jedna z nejlepsich knih jejichz ambici je vynest na svetlo zlociny komunismu, o kterych se nemluvi, ktery se nepripominaji a na ktery se zapomnelo

[Šárka Štursová]

Velice náročné čtení, při kterém mi občas bylo opravdu těžko. Silný příběh, který vtáhne do děje a dobře připomene někdy opomenuté hrůzy minulosti, na které by se zapomínat nemělo. Pro rodiče od dětí mohou být některé pasáže “too much” …

[Shaxx]

Autorka má velmi podmanivý způsob psaní, příběh se až odvíjí před očima jako na filmovém plátně. Velmi smutný příběh, nutno dodat. Pankrácká věznice v padesátých letech a utrpení vězněných žen a dětí, oběti režimu a lidské bestie, které v té době měly moc a náramně si ji užívaly. Tolik vzteku a pocitu bezmoci, šok a smutek z toho, čeho je člověk schopen spáchat na svém vlastním druhu. Na konci mi bylo hodně úzko. Rozhodně doporučuji k přečtení.

[Renáta Janotová]

Kdyby náhodou někdo měl nutkání opakovat věty "zlaté časy" nebo "zlatí komunisté", přečtěte si tuto knížku. Kolik zla a nelidskosti spáchali! Kolik zmařených životů a zbytečných jizev! Ve jménu pětiletky a ve jménu soudruhů. Pamatujme na to, že historie se velmi ráda opakuje. A TOHLE by se nikdy opakovat nemělo!

[Bookvibes]

Muž s dírou v srdci, který vezme spravedlnost do vlastních rukou. Muž, jehož pomsta míří k těm, kteří v padesátých letech bez milosti ničili životy druhých. K těm, kteří rozhodovali o vině podle toho, komu patřil člověk, nikoli podle toho, co skutečně udělal.

Pomsta muže s dírou v srdci za životy nevinných dětí, za ženy, kterým bylo vzato právo na vlastní život. Za bolest, bezmoc a zlo, které na nevinných páchal režim, v němž lidský život neměl cenu, pokud stál v cestě jeho ideologii.

A tak je tu muž s dírou v srdci, nový hrdina, kterému budete fandit. Budete doufat, že jeho pomsta bude dokonána. Že alespoň tentokrát dojde spravedlnost tam, kde jí kdysi nebylo. Že ti, kteří tolik bolesti způsobili, neuniknou navždy jen proto, že nad nimi kdysi stála moc.

Některé zločiny se nedají odložit do minulosti a říct si, že už je to dávno. O to víc, když si uvědomíme, že tohle není jen příběh. Ty ženy byly skutečné, ty děti byly skutečné. Jejich životy, jejich strach, jejich ponížení i jejich bolest nebyly literární fikcí. Byly součástí naší nedávné minulosti.

Petra Klabouchová je vytáhla z temných míst historie a dala jim hlas. Zpracovala je s takovou literární silou, že při čtení nebudete jen přihlížet. Budete plakat, budete zuřit, budete blejt, budete chvílemi nenávidět lidskou rasu a přemýšlet, kolik zla se může vejít do člověka.

Až knihu dočtete, ponesete si tu díru v srdci i vy.

[Livia Vozaryova]

Kniha ktorá hovory o doba, ktorú si ľudia pamätajú ako "to boli iné časy, žilo sa lepšie, tráva bola zelenina, ovocie chutnejšie, ..."
No bolo to tak? Pre niekoho možno. pre ľudí, ktorí sa narodili do tej správnej rodiny a mali tie správne názory. Rodinya jedinci co súhlasili s režimom...
Bola to kniha, ktorá má utvrdzuje v tom, že sa slobodu treba bojovať a nie je samozrejmosťou. A ozvať sa za správnu vec, ta môže stať život.
ČASŤ Z KNIHY ↙️
◦Nechci, aby umřela tady! Je to tu... jako tam." Lesklýma očima přejel nemocniční chodbu... Co bylo kdysi dávno, si nechtěla pamatovat. Příliš bolesti. A to, co na ni čekalo venku, už nedokázala dál nést.
"Nikdy nikomu nic zlého neudčala, víte? Ona tenkrát chtěla jen... svobodně žít... a ted i umře za mřížemi."
,Moc mě to mrzí. Opravdu, věřte mi," i té unavené ženě v bílém zvlhly oči. ,,Já, my.. mysleli jsme, že po válce bude už jen dobře, že budujeme lepší svět pro všechny. Jenže svoboda se nedá zdědit. Každá generace si ji musí vybojovat sama. Znovu a znovu. My jsme selhali. Vy to zvládnete, pevně věřím, že vy to zvládnete, mladý muži..."
Pouštěla ho za maminkou zadním vchodem každý den, i mimo návštěvní hodiny. Sedával u jejího lůžka a ona spala. Už ji neprosil, aby zústala. A když držel její zežloutlou ruku ve své, když jí tichým hlasem říkal, že už může jít, její tvář se pokaždé naplnila laskavým klidem. Jako by ho slyšela.

[Adriena Hovězáková]

Kdo miluje knihy paní Mornštajnové, tak si prostě nemůže nechat ujít ani U severní zdi. Dvakrát jsem u toho brečela. Rozhodně je to jedna z těch knih, které se musí číst. Zvěrstva v komunismu jsou u nás neřešená, tabuizovaná. Je dobře, že tato témata románově autoři zpracovávají pro širší veřejnost. A ještě víc cením, že je autorka zároveň i novinářka a čerpala z opravdových historických dopisů, článků a výpovědí pamětníků.
📚
Knihu bych nedoporučila ženám v očekávání nebo s novorozeňaty. V tomto případě se ke knize vraťte za pár let...

[Džejn]

Proč u severní zdi? A u severní zdi čeho? .. Než začnete román číst, prolétne vám určitě jedna z těch otázek hlavou.

Pokud o tom místě nevíte …


50. léta byla v Československu temným obdobím, naplněným čirým zlem. Někdy nebylo vidět a slyšet. A říkám si, že možná proto se teď najdou lidi, kteří říkají jak “tenkrát bylo líp”.

O tom, co se dělo za zdmi Pankrácké věznice s “těmi politickými” a jaké příběhy šeptá místo “tam u severní zdi”.

Příběhy matek, dcer, babiček, ale především příběhy jejich dětí…

Emotivní a mnohovrstevnaté vyprávění, které vám kolikrát neomaleně zmáčkne vnitřnosti a vžene slzy do očí.

Uf!