Schrödingerův hotel

by Stanislav Beran

Ráj kreténů pod Řípem, nevržem a neskřípem

Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar, který kráčí do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. Jen v pantech brány od mrtvého údolí Adamova skřípe písek.

Nový soubor povídek prozaika Stanislava Berana opět zachycuje mezilidské vztahy a situace v jedinečné perspektivě, která zabírá současnost i nedávnou minulost. Do intimity jeho hrdinů vždy intenzivně prosakuje aktuální společenská realita, ale také různá historická rezidua, za nimiž nikdy nelze udělat tlustou čáru. Autor se dotýká také subtilnějších témat — lidské lhostejnosti, vztahů vyhaslých a všelijak „nouzových“, osobních krizí a podobně. Název knihy odkazuje ke známému myšlenkovému experimentu a naznačuje onu „ambivalenci jevů a nejistotu v předpokladech“. Beran je spisovatel neexhibující a vlastně tradiční, ale nebojí se realitu svých povídkových hrdinů nečekaně aktualizovat jakousi pitoreskní magií, přizváním zcela reálných postav či míst a nezřídka také robustním humorem a tragikomikou.

223 pages, Hardcover

Published April 5, 2023

Reviews

[Steklina · Rating 2 out of 5]

Nevím, kde jsem na tuhle knihu přišla. Ale musel mi ji někdo doporučit, nebo jsem na ni četla pozitivní recenzi, protože jsem si ji cíleně půjčila z knihovny. Je třeba si přiznat, že tentokrát to bylo sáhnutí mimo. Nebylo to vyloženě trapné, nikde jsem nemusela koulet očima nad jazykovou stránkou. Tak jaké tedy? Banální, povrchní, s křečovitou snahou o hluboké myšlenky, bez nápadu, bez dávkování napětí, bez pointy (bez toho se prostě slušná povídka neobejde)... a pardon, u povídky o Janu Novákovi jsem přece jen pocit trapnosti měla, a to nejsem žádná jeho fanynka a k jeho Kunderovi jsem měla tunu připomínek.

[Renata Connors · Rating 4 out of 5]

Velmi dobře napsané povídky, až na Náměstí práce. Vypravěč působí jako literární kritik nebo spisovatel a ne obyčejný muž, který rád čte knihy, a který si náhodou (díky svému vzteku na knihu Jana Nováka) teď našel cestu i k poezii.
Mnohem uvěřitelnější jsou povídky, kde protagonisté moc nefilozofují. Jídenka Colson Whitehead, Pulci v lihu, Kosmonaut, anans a pivo, V koutě všeho.

[jaroiva · Rating 3 out of 5]

Jedna, dvě povídky mě zaujaly, ale žádná ve mně asi dlouho nezůstane. Nejsou špatné, ta úplně první se mi asi líbila nejvíc, ale nějak pro mě nejsou zapamatovatelné. Jejich myšlenka se ve mě neuchytila.