Vrač

by Martin Ryšavý

Nová kniha autora románu Cesty na Sibiř, oceněného Magnesií Litera 2009.

Ústřední postavou prózy Vrač je bývalý režisér Gusev, který prošel řadou regionálních i experimentálních divadel a v současnosti je zaměstnán jako dispečer moskevských komunálních služeb. Jeho "životní inscenací" se stává očistný proud řeči, nepřetržitý tragikomický monolog o absurditě, která na scéně Ruska trvale režíruje lidské osudy.

Genres: Fiction, Czech Literature

256 pages, Paperback

First published January 1, 2010

About the author

Martin Ryšavý je český spisovatel, scenárista a režisér.
Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK a Famu. Povoláním scénárista. Vyučuje na FAMU v Praze. Je autorem několika filmových scénářů (Co chytneš v žitě, Lesní chodci a další) a dokumentárních filmů o Sibiři, kde v součtu strávil 5 let. Píše knihy a cestopisy. Je spoluautorem knihy Výtvarné práce s pohádkami.

Reviews

[Piotr · Rating 4 out of 5]

Nie jest to Lebiediew.
Ale to raczej nie jest zarzut - jak wiadomo: takich pisarzy jak Lebiediew trzeba ze świecą szukać.
Trudna w lekturze książka (chyba sobie odświeżę "Bramy raju"!) ale książka naprawdę wyjątkowa.
I arcyciekawa. Robi wrażenie jej konstrukcja, wielowątkowość, przeplatana narracja. Chyba największe -wiedza i doświadczenie autora, i jego niezwykła erudycja. Niezwykle cennym bonusem są liczne literackie dygresje. Czytać (czy słuchać) Rosjan dzisiaj ciężko - ale o nich - zawsze warto.
Jakbym jechał koleją transsyberyjską - ale warto było.
Czy przeczytają kiedykolwiek Ryšavego Rosjanie...?

[Polianna (moze_booka)]

DNF

[Jan · Rating 4 out of 5]

Nečekaně zralá próza, kde poprvé osobní nejistota autora neprozrazuje tvůrčí pochybnosti, ale je integrální součástí příběhu. Snad i pro to, že autor se vlastně představuje jako modelový čtenář a celé je to hra na vrače - vypravěče-léčitele lháře-umělce. A příběh je nosný - to Ryšavý celkem umí s citem dokumentárního režiséra, vybrat si bohaté téma. A Rusko je jako země nesmírně bohaté na fantaskní až absurdní příhody všeho druhu. Z nepřebernosti pestrých osudů se však Ryšavému podařilo udělat ctnost - spíše nesouvislý tok monologu nemá být ani mentorskou litanií ani pitoreskním kurikulem za nějakou ideální chimérou. Je to opravdu vážně míněný pokus o zpracování utěšující role příběhů ve smyslu změny úhlu pohledu, perspektivy nebo jen nálady (to čemu fikční vypravěč říká bod spojení). Teprve v tomto půdorysu se text projevuje jako citlivá exkurze do ruských reálií, takže je prošpikován různými anekdotami, rověž některé "skutečné" epizody mají značně anekdotický ráz, setkáváme se s originálními interpretacemi dějin divadla, ruského dramatu a literatury, nenásilně se nám poukazuje na asijský cit (či spíše zatíženost) pro mystiku a ezoteriku (autorovo pravděpodobné přitakání tomuto citu, které by například mě jako naturalistovi mohlo trochu překážet, je naznačeno pouze v pozadí, resp. ukrývá se ve výpovědi fikčního vypravěče a proto i čtenář nesdílející podobný cit, může to celé vnímat pouze jako svérázný kolorit). Kdyby takto rozmanitá skladba nebyla sevřena do rámce, daného právě otázkou po možných funkcích vyprávění (zpověď, mentorování nebo právě útěcha), šlo by nejspíš jen o takovou dobře odposlouchanou pábitelskou historii. Naštěstí Ryšavý mě přesvědčil, že už je vyzrálý autor a podmanivým provazováním dílčích příběhů vnitřními úvahami o tom, co je to vlastně vyprávění, stvořil čtivou a zajímavou knihu. Je zjevné, že v pozadí existuje nějaký skutečný příběh, který autor vyposlechl. Nevykradl jej však, naučil se z něj něco a předal to jako svůj příběh. Předal to jako další vypravěč. Jako vrač.

[Jakub Adamek · Rating 3 out of 5]

Začátek románu Vrač působí podobně jako mnohé jiné knihy o Rusku, resp. "Východě". Ukazuje jiný způsob myšlení, odlišné chápání prostoru, specifický přístup k dějinám atd. Všechno jsou to témata velmi zajímavá, ale již mnohokrát zpracovaná (např. L. Moníková - Fasáda, A. Stasiuk - Východ, Cz. Miłosz - Rodná Evropa, J. Topol - Chladnou zemí). Byl jsem proto (příjemně) překvapen, když se děj knihy záhy stočil také k tématu divadla, literatury, mezilidských vztahů a hlavně roli vyprávění v lidském životě, díky čemuž Vrač přináší velmi zajímavé univerzální poselství.

V rámci současné české literatury se jedná nepochybně o originální počin. Kniha je napsána poměrně stylizovaným jazykem evokujícím lidového vypravěče. Časté jsou repetitivní obraty, prolínání jednotlivých linek příběhu a dějové odbočky (v jistém smyslu mi tak Vrač připomněl román Morfium od S. Twardocha, nicméně v jeho případě jsou tyto jazykové prostředky použity ještě mnohem výrazněji). V textu nechybí ani řada povedených anekdot a zábavných historek, které ještě umocňují dojem, že se vlastně nejedná o román, ale o přepis spontánního vyprávění. Nicméně oproti jiným knihám založeným na tomto způsobu vyprávění románu Vrač ještě něco chybí. Porovnám-li jej např. s knihami Bohumila Hrabala, mám dojem, že se Martinu Ryšavému zatím nedaří udržet spád vyprávění a nemá ještě takovou schopnost více čtenáře vtáhnout do děje. I přesto se však jedná o velmi kvalitní a čtivou knihu.

[Elwira Księgarka na regale · Rating 4 out of 5]

Witajcie w świecie „zakłamanych polityków, samozwańczych zbawicieli, artystów w chwilach największych wzlotów i upadków.” „Wracz” jest rezultatem jednej z podróży autora na Wschód. Martin Ryšavy często nadaje swoim dziełom rys autobiograficzny, a tytułowy wracz, to postać, która pewnego razu towarzyszyła mu w pociągu zagadując każdą godzinę podróży. „Wracz” ma podwójne znaczenie: uzdrowiciel i kłamca. Taki zdaje się mieć cel ta książka: uzdrawiać przez snucie opowieści, w której nie wiemy kiedy zaczyna się prawda, a kończy się kłamstwo.

To, co wybija się z tej zagmatwanej powieści to opętanie własną narracją. Na próżno szukać tu odpoczynku dla czytelnika. Nie znajdziecie tutaj rozdziałów, dialogów, nie oczekujcie też wielu akapitów. Tak, jakby autor chciał byśmy poczuli jego własne zmęczenie, gdy przez tydzień zagadywał go rosyjski gawędziarz. Przyklejamy się do sieci monologu, słowotoku, w którym wątki niekiedy gubią się między sobą. To jest właśnie siła tej książki, uwodzenie wracza, podobne do „knajpianych opowiadaczy”, typu Hrabal czy Hašek.

[Daya · Rating 4 out of 5]

Dlouho jsem po tramvají a autobusem tím dlouhatánským monologem prokousávala. Ale bylo to takové příjemné prokousávání. Místy bych to trochu proškrtala, stejný pocit jsem měla i z Cest na Sibiř, hlavně z druhého dílu.

[Velislava Bazelkova · Rating 5 out of 5]

Брилянтна!

[Monika]

I tried and failed after 1/4.

[Gosza · Rating 2 out of 5]

Ja wiem (zwłaszcza po przeczytaniu posłowia, które utwierdziło mnie w moich odczuciach), że ta książka miała taka być; jak jednostronna gawęda gościa, za którym niespecjalnie przepadasz, ale słuchasz tych jego wynurzeń trochę z grzeczności, a trochę z ciekawości. Ja to wszystko wiem i gdzieś tam to czuję, ale do mnie to po prostu nie trafia i nie wydaje mi się, żeby ten monolog pozostał ze mną na dłużej.

[Kristyna Čerbová · Rating 4 out of 5]

Ruská duše je velká, nezbadatelná, lehce se jí lze dotknout tímto velkým vyprávěním...

http://zpravy.idnes.cz/rysaveho-roman...

...aneb kniha jako zasvěcení...

http://www.lidovky.cz/cenu-josefa-skv...

[Dymbula · Rating 5 out of 5]

Jedním dechem. Velmi originální a přesvědčivá knížka. Příjemný jazyk. Vynikající postřehy o široké ruské duši. Málokdy dávám 5 hvězdiček.