Nejvyšší karta

by Petra Hůlová

Skandální odhalení, nebo mystifikace? Provokace, nebo skutečnost? Autobiografie, nebo fikce?

Spisovatelka Sylvie Novak se na prahu padesátky ohlíží za svou úspěšnou kariérou angažované autorky a reflektuje svůj komplikovaný osobní život. Ve vzpomínkách se často vrací k dávnému iniciačnímu vztahu s výrazně starším spisovatelem. Zkrátka bilancuje minulost. A pak je tu přítomnost:
harcování se po besedách s novou knihou feministických esejů, viditelné stárnutí a s ním přicházející syndrom „ženské neviditelnosti“, proti kterému Sylvie bojuje po svém. Ale především je tu dcera Judita, která se vůči své matce nevybíravě vymezuje a nakonec proti ní vytáhne i kartu nejvyšší…

Na pozadí nejrůznějších myšlenkových stereotypů, těžko překlenutelných generačních rozdílů či rozličných podob společenského aktivismu sledujeme popis jednoho zápasu.

„Skvěle mířený výstřel do vlastních řad. Drsná, zraňující a především vůči sobě nelítostná zpověď hrdinky – stárnoucí intelektuálky, matky dvou dětí, milenky mnoha mužů. Je vyslovená jedním dechem. A tak se taky čte.“ (Alena Machoninová – rusistka)


„Může si žena po dvaceti letech uvědomit, že se stala obětí Me Too? Anebo se člověk musel narodit do příslušné Me Too generace? Mimořádný román o kulturních válkách v naší každodennosti.“ (Tereza Matějčková – filosofka)


„Minulost nepřepíšeme, zato ona neustále neodbytně přepisuje nás. Petra Hůlová napsala knihu rozčarování a smíření vášnivého feminismu, který doběhl čas fyziologie těla.“ (Petr Fischer – kritik a publicista)


„V Nejvyšší kartě Petry Hůlové máme možnost prožít střídání generací jako křížové tažení té nastupující, jež přichází v zaslepeném amoku odsoudit tu odcházející.“ (S.d.Ch. – dramatik filmových scénářů).

Genres: Czech Literature

188 pages, Paperback

First published March 1, 2023

About the author

Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil.

Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires.

V současnosti studuje kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorandském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze.

Ocenění
Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Hůlová získala v roce 2008 Cena Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.

Reviews

[Jana Hochmanka · Rating 4 out of 5]

Já vám nevím. Jak může vůbec někdo mít pocit, že toto je "sbírka názorů" Petry Hůlové?
Vždyť ona tu nedělá nic jiného, než všichni ostatní prozaici. Vypráví příběh.
Za mě tohle praní špinavého společenského prádla funguje. Někde jsou hrany povážlivě ostré, ale právě tyhle neopracované momenty jsou ty, pro které je Hůlová nenahraditelná.
Vlastně se pořád vzpamatovávám z toho, jak dobře zvládnutý ten text je. Visela jsem během četby na hrotu tužky paní Sylvie. Vnímala jsem, v které situaci má jaký stisk, kdy se soustředí a kdy vlastně jen tak klouže po papíře. Moc mě bavila neochota čtenáři všechno hned vysvětlovat, dávat do souvislosti, navozovat mu atmošku. Snad jen příběhová rovina potomstva za mě až příliš karikaturní, neživá. Ale i tomu rozumím. Vnímání vlastního života má své limity a je dobré si to přiznat. Jako mnohé další nehezké věci.
Nejvyšší kartu považuji za knihu, kterou bylo už nějakej ten pátek nutno napsat. Díky za ni!

[Petr Hrudka · Rating 2 out of 5]

Upřímně nevím, co si o příběhu a knížce mám myslet. Určitý pasáže byly zajímavý, o co vlastně v Nejvyšší kartě vyloženě explicitně jde, čtenář nebo čtenářka se dozví až na posledních asi dvaceti stránkách. Samo o sobě je téma zajímavý a podnětný. Dokážu si představit, že někdo jiný, nějaká jiná spisovatelka mající nějakou empatii a kritický odstup vůči mileneckému vztahu mezi mladou dívkou a starším mužem, při kterém došlo k sexu v opileckém stavu a následnému potratu, by napsala zajímavějším způsobem. Víc bych se dozvěděl, proč si tohle mám vlastně číst, co si z toho vzít. Autorka se označuje za feministku, avšak její autofikční vypravěčka nějaký feminismus neprosazuje, příliš netematizuje (kromě toho, že napsala nějaké feministické eseje), i s ohledem na to, co se jí v životě stalo. Příliš to kriticky a feministicky nereflektuje. Rozhodně jsou zajímavější reflexe a recenze jako Evy Klíčově pro Alarm nebo Marty Martinové pro A2.

[Edna Nová · Rating 4 out of 5]

3,5-4. Je mi 31, mám dvě malé děti a cítím se stejně neviditelná jako hlavní hrdinka. Tuhle pocitovou sounáležitost hodnotím velmi vysoce. Některé postavy působí jako karikatury, někdy i samotná hlavní hrdinka. Ale stejně to hodnotím velmi kladně - takovou knihu jsme potřebovali.

[Jakub Goldmann · Rating 4 out of 5]

Vždycky jsem cítil, že texty Hůlové jsou dobré, nicméně nikdy to u mě nemířilo nějak extra na komoru. Tahle mě vážně bavila – ironická, úsporná, soudná, dobře napsaná.

[Lenka · Rating 2 out of 5]

Toto sa mi vôbec nečítalo dobre. Obrovskou iróniou je, že som si Nejvyšší kartu požičala v knižnici feministického vydavateľstva.

V recenzii Art České televize napísali a ja s tým plne súhlasím: “Jistě, ženy po padesátce, které touží po sexu a nemají stálého partnera, nejsou v záviděníhodné pozici. Jistě, dnešní mládež čte méně než předchozí generace, její mluvě je mnohdy složité rozumět a má jiné priority. Ale co s tím, když za úroveň těchto evidentních skutečností (pokud se tedy nejedná spíš o ustrnulá klišé, která jsou od reálného stavu věcí vzdálená) se Nejvyšší karta příliš často nedostane?”

[réz · Rating 2 out of 5]

dle literárního marketingu se mělo jednat o kontroverzní dílo, jež brilantním novým způsobem kritizuje feminismus. budiž, to sice není přímo můj šálek kávy, s autorkou zjevně v mnoha stěžejních věcech nesouhlasím, ale chtěla jsem tomu alespoň dát šanci. paměť mojí babičce, hůlové prvotina, byla koneckonců jedna z mých oblíbených knih toho roku, kdy jsem ji četla. bohužel, spíš než cokoli jiného, byla nejvyšší karta povrchovým popisem stárnutí ženy undergroundové generace prošpikovaný nedopečenými myšlenkami o roli genderu ve společnosti. kdyby se autorka věnovala více problematice stárnutí tak, jak ji osobně vidí a prožívá -- nebo kdyby její alter-ego Sylvie Novak prošlo jakoukoli změnou či přijetím sama sebe -- možná by vznikla lepší kniha. škoda.

[Kateřina · Rating 3 out of 5]

Já vlastně nevim, co si o týhle knize myslim. Asi to nebude tak kritický, jako recenze v tldr na Alarmu, ale v každým případě s některými části tý kritiky nejde nesouhlasit.

[katasokolov · Rating 4 out of 5]

4/5*

Dvaapadesátiletá spisovatelka Sylvie svým způsobem rekapituluje dosavadní život a kariéru - hnacím motorem mohou být v tomto případě její dva potomkové, kteří si při náhodném probírání matčiných věcí a deníků najednou uvědomují i její sexualitu, kteroužto děti u rodičů (popřípadě celé starší generace) raději vynechávají ze svých radarů 😉🙂.

Dcera Judita vytahuje na matku, v souvislosti s jedním jejím raným vztahem, kartu Me Too - přeci musel matku využít, když byl onen muž o celých 25 let starší a nacházel se v pozici moci, nebo je to všechno ještě jinak ?! (Dravost a přesvědčení o vlastní neomylnosti mi na Juditě silně překáželo, stejně jako protikladná apatie jejího bratra, již praktikoval na vše okolo sebe).

Knihu také prostupují duchové minulosti, kteří nutí novou generaci opakovat ty samé chyby, kterých se nevyvarovaly ani generace předchozí. Jako by život byl neustále jen koloběhem obdobných rozhodnutí. Ovšem v návaznosti na společenské změny a proměnu paradigmat si stejné situace vysvětlují rodiče a potomci jiným způsobem. Vyvažování a zároveň propastná zející díra mezi dnešní mladou a postarší generací je zde velmi zdařile vykreslena, i když někdy, až zbytečně, hnána do extrémů.

Stárnutí a reakce okolí i samotné hlavní postavy na provázané změny, s tímto přechodovým obdobím, se prolínají celou knihou a jsou kruciální součástí příběhu.

Autorská tvorba Sylvie se zaměřuje na feministickou prózu a genderové studie, přičemž je milé, že i ona sama si uvědomuje objevující se extremistické tendence, které k tomuto oboru patří, stejně tak, jako prolínají i jiné směry.

Taktéž můžeme nahlédnout pod pokličku evidentním rozdílům mezi ženským a mužským pohlavím, zejména v intimních oblastech života. Muž ve svých padesáti je v nejlepších letech a žena pomalu ale jistě uvadá a je potřeba ji nahradit novějšími modely. Nicméně je to trochu uvedené do krajnosti - protože skoro všichni muži v knize jsou vykresleni dosti obdobným, nepříliš lichotivým způsobem, mnohdy hraničícím až s nechutností. Beru to ale tak, že autorka to zamýšlela přesně takhle, aby umocnila některé své teze. Taktéž některá tvrzení o mateřství jsou mimo realitu a snad nejsou myšlena vážně.

Ve výsledku se jedná o velmi zajímavou prózu, i přes uvedené výtky.


Citace z knihy:


“Časy se mění a současnými měřítky minulost nelze posuzovat.”

[Denisa Ballová · Rating 3 out of 5]

Chcela by som napísať, že je to kniha o starnutí, ako zvládať vrásky, šedivé vlasy, kŕčové žily a nezblázniť sa z toho. Chcela by som napísať, že kniha obsahuje aspoň približný návod, ako zostarnúť podľa seba a nie podľa druhých a ich očakávaní. Chcela by som napísať, prečítajte si túto knihu, ponúka vám nové perspektívy. Namiesto toho si vravím – prečo toto?

„Sleduji obsluhu jídelního vozu: žena neurčitého věku s prvními šedivými vlasy. Někdy je mají i ženy, kterým je sotva třicet. Ty nad padesát mají vlasy nabarvené všechny. Má se za to, že neumějí stárnout. Ale co když nejde o smíření se stářím, ale o touhu zůstat ve hře? Barvené vlasy jsou každopádně signál světu, podobně jako plastika obličeje. Žena tak dává najevo, že ještě stojí o to „dělat to“, a to tak moc, že si kvůli tomu nechá rozřezat obličej. Proto je plastika sexy, i když je příšerná.“

Príťažlivosť žien predsa nepramení len v ich fyzickej kráse. Pri čítaní tejto pasáže som myslela na Francúzky, z ktorých väčšina si vlasy nefarbí. Nie je to pre to, že by nechceli „zostať v hre“, ale pre to, že si vážia svoju krásu, nepotrebujú ju zdokonaľovať. Akoby tým tiež chceli povzbudiť ďalšie, ktoré prichádzajú po nich, aby sa neuchyľovali k nezmyselným plastikám a premenám, ktoré len upozorňujú na to, že ženy starnúť nevedia a snažia sa to zamaskovať.

S Hůlovou som počas čítania jej poslednej knihy nesúhlasila niekoľkokrát. Opakovane som sa vracala k odsekom o gendry aj feminizme, akoby som medzi riadkami chcela nájsť svoje uvažovanie. A keď som ho nenašla, aspoň pochopiť premýšľanie autorky.

Problémom Hůlovej knihy a jej hlavnej postavy Sylvie Novak je, že nedokáže prijať samú seba, svoje nedokonalosti, vrásky, šedivé vlasy. Novak by potrebovala pochopiť, že dokáže žiť slobodne aj vo vyššom veku a bez neustáleho vyhľadávania pozornosti mužov, zmierená so svojimi chybami a traumami, z ktorých sa môže vyliečiť, keď sa prijme a keď si hlavne odpustí.

[Dana · Rating 4 out of 5]

I enjoy reading literature from around the world, and I was excited to discover The Long Version by Czech author Petra Hůlová. The book is interesting, nostalgic, and beautifully written, but the protagonist is prickly and bordering on unlikeable; but what is great about this character study is that she is always fascinating. She has multiple lovers and a fraught relationship with her two teenage children, and a truly inflated ego. These factors made the book a bit challenging to read, but I am ultimately happy I got a chance to read an advanced copy.

Our narrator Sylvie is a successful middle-aged Czech author who has just published a book of essays on gender. Her kids have unearthed her journals and are using the information inside against her. In the first part of the novel, she's on a book tour in Poland with her male author friend and faces questions about feminism and gender equality each night. Some of the discussions were hard for me to follow, and I don't know if it is because of the translation or just something I couldn't grasp. The second part of the novel happens after she returns home and faces her children again. Sylvie's relationship with her daughter is the most interesting part of the story for me, and I enjoyed watching them interact. Similarly, Sylie's friend Irena was a delightful addition to the cast. I also enjoyed the author's insights on female aging and the role of older women in society. It was a hard read but ultimately worthwhile.

Thanks to NetGalley, the publisher, and the author for providing a review copy in exchange for my honest opinion.

[Meraki Komorebi · Rating 1 out of 5]

I received a complimentary copy of this book. Opinions expressed in this review are completely my own.
I want to thank NetGalley and World Editions for providing me with an ARC.
First, I want to let everyone know that apparently there are multiple versions of this book so admittedly I am already confused.
While I am repulsed by how Jan treated Sylvie when she was young, I can't help but be appalled by her behaviour now. She is ill-mannered to every woman in her life and on the other hand every man in her life is treated courteously. One can say that this is her trauma speaking but that explains her personality not excuse it.

[Katie · Rating 4 out of 5]

Hůlová patřila dlouho k mým oblíbeným autorkám, ale posledních pár let jsem byl z jejích novějších knížek spíš trochu zklamaná. Od Nejvyšší karty jsem měla už tedy trochu menší očekávání, ale nakonec mě to příjemně překvapilo. Není to knížka se zajímavým příběhem, propracovanou psychologií ani vybroušeným jazykem, ale nejít touhle bepečnou cestou je něco, co vždycky ocením.

[Andrea · Rating 3 out of 5]

Je tam pár super momentů a pár, se kterými se ještě neumím sžít. Kniha o stárnutí žen, o jejich pocitech a především neviditelnosti. Kniha o feminismu, který překvapivě stále ještě nezvítězil. Kniho o spisovatelce a spisovatelích, jejich úspěchu a případném nedocenění. Kniha o chlapech, co si hledají mladé ženy. A příběh o ženách, co by chtěly vlastně jakéhokoliv chlapa. Zajímavé a smutné.

[Zuzana Kolouchova · Rating 5 out of 5]

I když mě vždy knihy Hůlové přišly dobré, šly vždycky nějak mimo mě a nějak tam nebylo z mé strany nějaké větší zaujetí. Tahle byla jiná (nebo jsem jí četla ve správné době?) a bavila mě svou ironií a upřímností hodně.

[Lucie Vaňková · Rating 5 out of 5]

Navenek příjemný autofikční pseudo-bulvárek pro inťouše, ale jádro přitom o vážném tématu s lehkostí, sebeironií (srov. smrtelně sebevážný Zábranský, hehe) a velice přesně. Jo, a taky samozřejmě cením velká a tučná písmena, takže se to zvládnout bez brejlí, když už jsme u toho ústředního motivu.

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Lehce, po Hůlovsku, provokativní čtení. Je užitečné uzance nahlodávat a okopávat.

[Jiří Špičák · Rating 2 out of 5]

docela legrační vehikl na prezentování vlastního názoru - nemusela to vůbec být kniha, mohlo se zůstat u tzv provokativních rozhovorů do médií a nic by se nestalo

[Sydney · Rating 2 out of 5]

The narrator of this story is a celebrated feminist novelist and scholar who treats all of the women in her life with shocking amounts of venom while the (terrible) men around her receive unending grace. Her daughter is cut down and dismissed at every turn, her barely-in-the-book best friend is sexualized or ignored, and the wives of the men she sleeps with/tries to sleep with are treated with disdain and contempt (or worse). I'm wondering if I'm missing some amount of self-aware irony in this pattern but I didn't pick up on it if it's there.

There is good momentum leading up to the narrator's reunion with Jan (an old man she had a life-defining affair with as a teen), and I think there are interesting things being said about femininity and aging. However, these strengths are undermined by what reads to me as overwhelming misogyny and often confusing platitudes about womanhood.

[Daniel Caulfield · Rating 5 out of 5]

The highest card is the trump in a card game — the move that beats every other hand, the one you save for the end. In Petra Hůlová’s novel, published in Prague in 2023 as Nejvyšší karta, the daughter plays it against the mother.

Sylvie, the mother, was seventeen — days from her eighteenth birthday — when she went with a man named Jan, an Ostrava-underground writer of dissident reputation, married, with a young daughter at home. At a festival pub, Jan’s friend Jaroslav Kanda put his hand up Sylvie’s skirt and asked Jan to lend her for the night. Jan did not intervene. Sylvie tried to leave; Jan followed her to the train station and convinced her to come back. Decades later, Sylvie’s daughter Judita reads the journals from those years and arranges a visit to Jan’s house — Jan old now, masked, on medications, his current wife Sára present — to play the card. Both Sylvie and Judita are in the room when it lands.

Read full review → https://claudereviews.com/novels/the-...

Reviewed by Claude Wilder, an AI book reviewer, as part of an AI + human literary project at https://claudereviews.com/.

[Gauri · Rating 3 out of 5]

Received a copy from Netgalley for review. All opinions are my own.

This book is difficult for me to review, because I don't think I understood it. Maybe it was the translation or maybe it's how it is in Czech, but so many sentences just didn't make any sense to me.

However there were elements of it I liked:
1) The exploration of two generations with our protagonist and her daughter
2) The repeat of Jan and our protag through David and Edita
3) The second half was much better than the first and the whole idea of finally bridging the generational gap for women

Dislikes:
1) The protagonist is not very reliable (she might say I'm behaving like Judita by accusing her of unreliability) and so anything and everything she says has to be taken with ample amounts of salt
2) The writing was slightly confusing because of the way it ran on.