Před dvěma tisíci let si velemág Xandrius podrobil národy a vybudoval světovou říši. Kouzla mu zajistila dlouhověkost a zdálo se, že bude panovat věčně. Teď se však šeptá, že se jeho čas krátí, a bez vlády pevné ruky začínají zemí zmítat nepokoje. Velemágova dcera Denyela o otce obětavě pečuje. Musí strpět nejenom starcovy vrtochy, ale taky se vypořádat s intrikány u dvora, kteří se nemohou dočkat, až si utrhnou svůj díl moci. Z odlehlých koutů říše zatím přicházejí podivné zprávy. Povstalci z pouště si do čela zvolili od narození chromého a zohyzděného Worliha. Věří, že mu znetvoření propůjčuje zvláštní sílu, která jim pomůže zvítězit. Mezitím v lesích daleko na severu zkropila kmeny stromů krev vílích žen. Na nebi se objevují podivné pukliny. Někteří dokonce tvrdí, že chrámy jsou prázdné, bohové mrtví a nebožtíci vstávají z hrobů. Denyela zkazkám nevěří a snaží se v první řadě zachránit otcovo dědictví. Jenomže se brzy sama přesvědčí, že ne všechny neuvěřitelné příběhy jsou smyšlené.
Tereza Matoušková patří mezi úspěšné autory nejmladší generace. Narodila se v roce 1990 a nyní žije v Praze. Vystudovala evoluční a ekologickou biologii na Masarykově univerzitě v Brně, momentálně studuje historii. Je autorkou dark fantasy světa Podmoří, který lze zařadit i do tzv. arcanepunku – subžánru fantastiky, v němž vedle sebe existují magie i věda. Všechny její dosud vydané knihy jsou zasazené do tohoto světa. V roce 2011 jí v nakladatelství Krigl vyšla novela Hladová přání, kterou Matoušková původně publikovala na internetu jako interaktivní povídku. Nakladatelství Mytago pak v roce 2015 vydalo román Vílí kruhy. V Podmoří se odehrává i příběh knihy Dětí vánice (Epocha 2016) a řada povídek.
Matoušková se ovšem věnuje i žánru new weird, zmiňme povídky Kulička hroznového vína (sborník vítězných prací ze soutěže Cena Karla Čapka Mlok 2014, Cena Karla Čapka a Nová vlna 2014), Dříme na loži z měděných drátů (bonusová povídka v knize Lenony Štiblaríkové Bratislavská bludička, Hydra 2014) či Pán krys (sborník vítězných prací soutěže New Weird Sladké sny, 2013). Text Kdo se bojí mauší (sborník nejlepších prací ze stejnojmenné soutěže Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům, Straky na vrbě 2011) se dočkal v roce 2015 filmové podoby.
Matoušková v Brně a Praze pravidelně pořádá pro mladé začínající autory literární akce, workshopy a dílny.
Česká spisovateľka Tereza Matoušková sa po niekoľký raz vracia do svojho rozsiahleho sveta Podmoří. V tomto prípade ide o veľkolepý návrat, keďže ide o rozsahovo najväčší príbeh, navyše rozdelený do dvoch zväzkov. Napriek tomu ale nie je nutné mať načítané nič z predchádzajúcich kúskov. Toto dobrodružstvo totiž funguje aj osve a navyše otvára svoje dvere aj tým, ktorí o tomto podivuhodnom podmorskom svete nikdy nepočuli.
Čitateľ však nedostane len vysvetlenia fungovanie sveta. Tempo je totiž od prvej strany pomalšie. Pretože text je plný pomerne hutných opisov nielen prostredia, ale aj spoločenských konvencií. Tiež sa čo-to dozvie o histórii, kultúre, ale hlavne o postavách. Z ktorých mnohé sú pre blížiace sa udalosti doslova kľúčové. Znie to tak, že by kniha mohla byť v istom smere až zahltená informáciami. Tie sú však odhaľované postupne. Navyše tiež pomáha aj fakt, že do dejovej línie zasahuje niekoľko hlavných aktérov z rôznych kútov sveta.
Postavy však nedelí len vzdialenosť. Občas sa až zdá, akoby ich linky nemali nič spoločné. Snáď len tenučké nitky. Niekedy ide o náhodnú zmienku, inokedy o spoločnú minulosť. Ale až postupne sa ukazuje, že tie nitky vedú k väčšiemu obrazu a je nutné pozorne ich sledovať, aby všetko dávalo zmysel. Matoušková totiž dáva zabrať čitateľovej pozornosti. No zároveň drží opraty pevne v rukách.
Zaujme určite aj tým, že píše o rôznorodých postavách z rôznych spoločenských vrstiev. Na jednej strane je tu veľmágova dcéra Denyela, na tej druhej mrzák Worlih alebo jeho sestra Revena. Nehovoriac o mágoch či bohoch. Nájde sa tu veľa zaujímavých postavičiek. Tie sú predstavované tiež postupne, podobne aj ich pohnútky. Je teda pomerne jednoduché pochopiť ich konanie, hoci je niekedy náročné s nimi súhlasiť. Vďaka tomu ale nikto nie je len taký alebo onaký, všetci sú krásne morálne siví.
Tiež sa naplno prejavuje odlišnosť ich názorov. Niektoré pramenia z výchovy, iné z pohľadu na svet. Mnohé sú však následkom kultúry a prostredia, z ktorého pochádzajú. Čo v niektorých momentoch vytvára zaujímavé napätie. Tiež sa tým čiastočne osvetľujú dôvody, prečo sú skrátka niektoré ríše od začiatku odsúdené na zánik. A určite to nebude tým, že by sa tie rôznorodé národy dokázali medzi sebou rešpektovať.
Postupom strán sa ale nabaľujú aj zákulisné intrigy, mocenské hry a rôzne úklady. Nehovoriac o mnohých oveľa väčších hrozbách, ktoré niektorí ani len nevnímajú. Tempo síce vďaka tomu nie je vyslovene rezkejšie, ale zato napätie, to by sa dalo doslova krájať. Je jasné, že nech sa na túto ríšu valí čokoľvek, bude to ozrutné a zasiahne to každého. Pána, sluhu, čarodeja, ale aj chudáka. Lebo rozklad ríše začal a čitatelia boli pozvaní, aby si sadli do prvého radu.
Prvý zväzok románu Pláč němého boha otvára bránu k veľkolepým udalostiam. Najskôr je ale potrebné všetkých predstaviť a vysvetliť, čo sa deje a prečo. Tempo je teda pomalšie, čo neulahodí každému. Takže na svoje si prídu skôr tí, ktorí preferujú texty orientované na postavy a rozprávanie.
Nebudu předstírat, že jsem úplně nezaujatý čtenář, protože si živě pamatuji jak jsem na "Branou snů" šetřila kapesný a vlastně to byla úplně první knížka, kterou jsem si kupovala úplně sama. Takže když se někde jenom špitne Matoušková nebo Podmoří, je to tak nějak automatická cesta do nejbližšího knihkupectví. Protože jestli něco autorka umí, je to psát a vyprávět a donutit mě si sednout a dávat pozor, co vypráví. (Při prvním začtení jsem přejela dvě zastávky tramvají, takže asi tak.)
Myslím, že na chuť si tu přijde každý, ať už vás to víc táhne k postavám nebo k světu, protože obě stránky jsou naprosto skvěle propracované. Všechno má svoje místo, svoji historii a smysl. Za mě naprosto geniálně rozehraná partie, kde se nemůžu dočkat pokračování.
Zase jsem se jednou odvážil dát šanci místní Fantasy a kupodivu jsem nebyl úplně rozčarován, či zklamán. Oproti jiným místním žánrovým pokusům je kniha o level, dva výše, což je velice dobře a konečně autorka z místních luhů kterou nebude škoda sledovat. Nejvíce jsem se obával "romantické" linky, ta se ale naštěstí nedostavila. Je nicméně znát, že jde spíše o příběh pro ženy...emoce, prožitky a pocity hrají prim na úkor dynamiky a akce. Mě to nevyhovuje, ale to zas tak nevadí. Než se pustím do menšího rozboru, zmíním ještě styl psaní. Kniha se četla velice dobře, popisy byly nápadité a dostačující a celkový balanc byl velice dobrý....pár slov mě ale vytrhlo, v takovémto žánru a na takové úrovni, ze čtení....konkrétně..."Kamelot, Pitomá kunhůta, Nána, Tumpachový a slovo Šíralo snad radši opravdu zanechte u Seiferta a v propadlišti dějin....následuje menší rozbor.
Postavy/ Characters- Sledujeme tři až čtyři hlavní postavy, jejich myšlenkové pochody, pocity, emoce a jejich přesuny na mapě. Postavy nejsou kdovíjak originální...každý archetyp už jsem někde zažil...ale ani nijak neurazí a svůj úkol plní. Vzhledem k tomu že jde o první knihu ze dvou...nepředpokládám že u nich dojde k velkým změnám...takže postavy funkční, ale mohly by být propracovanější charakterově. Více ukázána jejich minulost a více možností sledovat jejich chování během krize. Možná má kniha smůlu že jsem jí četl zároveň s Heroes od Abercrombieho. Worlih je prozatím nejzajímavější postavou a snad se ještě rozvine více do hloubky. Nekromant s Vílou také fajn...Čarodějka ať se jde bodnout. Postavy 3/5
Příběh/Plot- Největší problém jsem měl s příběhem....nevím kam se ubíráme a co čekat do budoucna. Obvykle v knize přichází "krize" ,, často vícekrát, které musí postavy čelit. To se zde neděje, nebo v minimální míře. Ano, je tu jakási vzpoura na jihu a na severu...my ale nesledujeme verbování vojáků v poušti, souboje a revoluci nebo bitvu o Vílí palác a divoký úprk o život....my sledujeme pocity postav a jejich pozvolné posouvání "někam"...chybí zde akce, dynamika, krize...tím pádem začíná ke konci příběh trochu nudit. Možná bude druhý díl nabitý akcí až se z toho po....tady je ale zatím placatý jak kámen. 3/5 a jen proto, že chápu že spoustu lidí více zajímají pocity postav než akce. Trochu to připomíná zdálky knihy Robin Hobb, které také nejsou nacpané akcí ale jsou vyvážené propracovanými postavami.
Svět/ Worldbuilding- Tady jde o parádní záležitost a to v čem kniha exceluje. Dostatečně originální a nápadité, že mi ani nevadilo využití bohů a draků (obligátní Fantasy kýč). Svět má očividně autorka promyšlený a modernější zasazení ve Fantasy mám rád. Naštěstí nejde o vykrádání steampunku, ale o temnější verzi mechanického světa. Podobné zasazení jako seriál Arcane či série Dishonored lehce zkombinovaná Malazem. To je za mě velké plus. Jediná výtka je k vílám...radši bych dryády či něco exotičtějšího než Rusalky...ale ok. 5/5
Velice dobré fantasy, na naše poměry přímo skvělé, které uspokojí i náročnější čtenáře. Druhý díl snad bude více dynamický a dozvíme se proč, a k čemu vlastně směřujeme. Osobně bych hodnotil 7,5/10 takže 4 hvězdy bez problému
Pláč němého boha nás zavede do poněkud ponurého světa Podmoří. Zemský povrch se pro lidi stal neobyvatelným, a tak nyní naprostá většina z nich žije pod mořskou hladinou. Před obrovskou masou vody je chrání magická kupole, světlo jim každý den zajišťuje mechanické Slunce. Ptáte se, jak tohle všechno může fungovat? Za pomoci magie, samozřejmě! Ačkoliv příběh vychází z 19. století, nenajdete zde jediný parní stroj, jelikož veškerá technologie funguje právě díky magii.
Hlavních postav má příběh hned několik. Jako první je nám představena Denyela, dcera velemága Xandria Balogy, která o svého stárnoucího otce zdánlivě obětavě pečuje a pasuje sama sebe do role hloupoučké šlechtičny, avšak ve skutečnosti má mnohem větší vliv na události v Podmoří, než se na první pohled může zdát. Když se rozkřikne, že velemág chřadne, začnou celou říši zmítat nepokoje. Například v pouštních oblastech se začíná formovat odboj, jehož vůdcem je od narození chromý a zohyzděný Worlih, jehož nástupci věří, že mu jeho znetvoření propůjčuje zvláštní síly. A právě Worlih je naší druhou hlavní postavou. Se třetí z nich se setkáváme o pár kapitol později. Je jí víla jménem Kajam, která je nucena opustit svůj milovaný hvozd a utéct před nemilosrdným krveprolitím, které se mezi vílami rozpoutá. Později se z děje vyčlení další dvě důležité a velmi zajímavé osoby, a sice nekromant Toreus, nesmírně vzdělaný muž věnující se prastarému řemeslu, kterým lidé opovrhují, a také Revena, Worlihova sestra, která svou tvrdohlavostí a výbušností zavede čtenáře na jedno velmi zajímavé místo.
Musím říci, že ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila právě Worliha. Navzdory svým indispozicím se z něj stal velmi vlivný muž, který to má v hlavě opravdu srovnané. Navíc prahne po vědomostech, rád čte knihy a dopisuje si s jejich autory. A jezdí na hadovi! Myslím, že by z nás byli dobří přátelé. Také jsem si velmi oblíbila právě Torea. Jedná se o velmi charakterního muže, a to navzdory tomu, že si z mrtvol dělá své loutky. Postava Kajam je rozhodně zajímavá, ovšem zatím jsem neměla dostatek příležitostí si k ní vytvořit bližší vztah. A pokud jde o samotnou Denyelu, na začátku jsem jí fandila, po nějakém čase mi ovšem začala lézt na nervy.
Co se týče samotného prostředí děje, autorka vytvořila opravdu komplexní a velmi zajímavě fungující svět, který tak trochu připomíná steampunk bez páry. Přiznám se, že mě trochu mrzelo, že spousta věcí nebyla vysvětlena podrobněji, vážně by mě zajímalo, jak funguje mechanické Slunce, mechaničtí ptáci tahající kočáry nebo jak se kruci stavěla ta obrovská kupole pod hladinou. Ovšem chápu, že kdyby se autorka do toho všeho měla pustit, kniha by nejspíš měla o pár set stran víc.
Jelikož se jedná o 1. svazek ze dvou, není děj nijak ukončen a končí takřka v tom nejlepším, což jsem ovšem dopředu věděla, takže jsem po dočtení nebyla zklamaná, nýbrž natěšená na další díl. Vzhledem k rozsahu příběhu jsem však místy měla trochu pocit, že vlastně vůbec nevím, kam příběh směřuje a co je jeho hlavní zápletkou, trochu jsem se ztrácela v minulosti jednotlivých hrdinů. Myslím však, že v 2. svazku se to spraví.
V neposlední řadě chci také vyzdvihnout jazyk, kterým autorka příběh vypráví. Třeba výraz "popelit se" jsem už opravdu dlouho neslyšela. To, že autorka sama je úžasná bytost působící, jako by právě vylezla z jedné ze svých knih, je příjemným bonusem navrch.
Dílo Terezy Matouškové sleduji od roku 2011, kdy jí vyšla novela Hladová přání. od té doby mi neunikla jediná kniha této nadějné české autorky. Pláč němého boha představuje prequel k dosud vydaným příběhů z autorčina světa Podmoří. Osobně mi tato kniha pomohla lépe se orientovat v tom, jak svět Podmoří, který bychom mohli zařadit do arcanepunku, vypadá a funguje, ačkoliv by mou představivost dokázala lépe směřovat i nějaká mapa tohoto světa, pokud by byla součástí knihy. Absence mapy je za mě jediné slabé místo. Jinak je Pláč němého boha je důkazem autorčina vývoje a posunu, oproti předchozím knihám představuje komplexnější dílo, které ačkoliv se odehrává v imaginárním světě, má jistý přesah i do každodennosti našeho světa, neboť se autorka dotýká i řady aktuálních společenských témat (život lidí s handicapem a vnímání disability ve společnosti, společenská percepce duševních onemocnění, postavení žen apod.), přičemž na mnoha místech si - skoro až bolestně - uvědomíte, že nejen v našem světě není všechno černobílé a pravda může mít několik podob. Nechybí intrikaření, přičemž tady se asi dostává do popředí autorčina zkušenost se studiem historie, mnohokrát jsem si říkala, že vidím jistou podobnost s tudorovskou Anglií či jinými evropskými dvory. Forma je čtivá a nutí člověka číst dál a dál (za mě i přes 100 stran denně), rozumějte tomu tedy tak, že se už se velmi těším na pokračování. Co se týká výrazných postav, moje oblíbence představují Worlih s nekromantem, tak uvidíme, jak jim to bude "klapat" ve druhém díle.
Recenziu pre Fandom.sk napísala Ena. Úryvok z recenzie:
Kniha Pláč němého boha je akýmsi úvodom. Vysvetľuje, zamotáva, zoznamuje a ponúka stále nové zápletky. Spoznáme minulosť, pohnútky aj ciele najdôležitejších aktérov. Celá prvá kniha pripravuje čitateľov na vyvrcholenie a záver v pokračovaní príbehu, ktorý sa zrejme bude niesť (súdiac podľa opísaných udalostí) v akčnom duchu.
Príbeh nie je jednoduchý. Sledujeme niekoľko dejových línií, ktoré sa zo začiatku môžu javiť samostatné. Postupne sa udalosti rozrastajú, línie sa začínajú prepletať a čitateľ zisťuje, že postavy aj jednotlivé epizódy, spolu navzájom súvisia a dopĺňajú sa. Aktéri majú spoločnú minulosť, záujmy alebo ich zrejme spája rovnaká budúcnosť...
Opětovné zavítání do Podmoří, které nám rozehrává příběh s novými postavami. Není tak potřeba znát předchozí autorčina díla a s chutí můžete naskočit do rozjetého vlaku. Podmoří je totiž kouzelný svět v bublině pod vodou, na který dohlíží mechanické slunce. Ačkoliv se jedná o fantasy, odehrává se překvapivě v 19. století, takže mu nejsou cizí ani věda a technika. A ani továrny zahlcující ovzduší.
Oproti předchozím počinům propracovanější dílo s několika hlavními postavami, z nichž si určitě některou zamilujete. Charaktery jsou zde rozmanité, promyšlené a vyvíjí se, což zjišťujeme průběžně, ale i zpětně pohledem do minulosti. Líbí se mi celé to proplétání osudů, intriky, ale také prosté souboje. Tedy prosté - jak které, protože nechybí ani magie či nekromancie.
Mám lehký pocit, že se tam toho stalo hodně, ale vlastně nic zároveň. Chybí mi tam ten hlavní problém, kolem kterého se točí celá kniha. Respektive on tam je, ale mám pocit, že tak nějak okrajově.
Jinak super kniha, rozhodně mě to překvapilo, protože co si budeme, česká fantasy scéna není tak rozvinutá.
Skvěle vymyšlený svět, propracované postavy, bavilo mě to, občas jsem se sice ztrácela v tom, kdo je na čí straně, tak politika toho světa na mě byla moc nejasná, ale i tak to bylo bezva a jsem hodně zvědavá na druhý svazek. Celý recenze ve videu :)