Konec nylonového věku

by Josef Škvorecký

Novela, která na pozadí poúnorových událostí líčí jakousi labutí píseň prozápadně orientované pražské mládeže někdejších dobře situovaných rodin. Příběh z plesu v Reprezentačním domě brzy po Únoru, kdy plesová iluze dává ještě mnohým s obdivem vzhlížet ke všemu, co nylonem přicházelo od bohatých dárců z Ameriky a kdy jen někteří – jako např. mladý profesor, který musí nastoupit na škole někde na vesnici – chápou, že tato doba obdivné a mnohdy nekritické orientace končí.

Genres: Czech Literature, Fiction

119 pages, Paperback

First published January 1, 1998

About the author

Josef Škvorecký, CM was a Czech writer and publisher who spent much of his life in Canada. Škvorecký was awarded the Neustadt International Prize for Literature in 1980. He and his wife were long-time supporters of Czech dissident writers before the fall of communism in that country. By turns humorous, wise, eloquent and humanistic, Škvorecký's fiction deals with several themes: the horrors of totalitarianism and repression, the expatriate experience, and the miracle of jazz.

Reviews

[Will · Rating 2 out of 5]

"Sam přestal vnímat jejich žvanění. Vždycky ho trochu rozčilovalo. Mluví o tom jako o hotové věci, ačkoliv tomu nikdo nevěří. Nebo snad jenom já tomu nevěřím? Ne, Irena take. Je to jasný, říkává jediná Irenka. Chyba není v bolševismu, ale v nás. My jsme prolezlí marností, já to vím, ale nemůžu si pomoct. Já vím, že komunismus je skvělá vec, pro devětadevadesát procent lidí skvělá, jenže my patříme do toho jednoho procenta, a pro nás to není. A když bylo Ireně někdy smutno a marnost ji držela a ona naříkala, ze ještě nikdy neviděla moře a už neuvidí, ani se nepovídá do Afriky, těšil ji a říkal, jak to měla ráda: Počkej, však komunisti to prohrajou a naše familie bude mít zas prachy a já to zatáhnu. Pojedem tam všichni, i s Robertem, ale Irena tomu nevěřila, neprohrajou, říkala, komunisti určitě vyhrajou, vždycky vyhrávaj a je to správný, že vyhrajou, a on pak začal rozvíjet svou teorii, vymyšlenou zvlášť pro útěchu smutné Irenky, já vím, že vyhrajou, ale až nakonec, dřív budou ještě načas poražený a tohle století bude americký století, a my si svůj život ještě užijem, uvidíš, Ireno. A po nás ať přijde socialistická potopa a bolševismus a je to samozřejmě správný a nutný, že přijde, ale ať přijde až po nás.

To byly ovšem jen útěšné řeči pro Irenu, když měla mizernou náladu. Potom, sám, se tím však někdy opájel vážně. Američani by přece vyhrát mohli. Patrně by opravdu nebylo správné, aby navždycky, dost toho přečetl a Marx má asi pravdu, to je treba uznat, ale tu příští válku by ještě mohli vyhrát Američani a po ní ať se tady dostane k moci třeba sociální demokracie nebo nějaký osvícený liberalismus, ať je prostě sociální spravedlnost v plné slávě, ale otci ať přitom nechají soukromé sanatorium, abychom mohli mít prachy, jezdit po Evropě, vidět Paříž a tak. Prostě tak nějak to zařídit, aby se nad tím Robert, ze své stranické pozice vševědoucího, ušklíbl jako nad reakcní utopií, a jemu aby to dalo možnost zbavit se Bertíka pro jeho hříchy v prověrkové komisi. Aspoň na deset let. Potom by si snad Irena dala říct. Určitě. Deset let by to nevydržela."

[niky_books · Rating 3 out of 5]

Poměrně čtivé, bylo zajímavé sledovat různé příběhy postav, jejichž pohledy knihu tvoří

[Martin · Rating 3 out of 5]

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Tato útlá knížka určitě nepatří mezi nejlepší Škvoreckého díla, ale čte se dobře. Je to takové příjemné oddychové čtení, i když popisuje odcházející svět pásků a luketek v klimatu nastupujícího komunismu po válce, na konci čtyřicátých let. Ale třeba Prima sezóna, kde se také řeší Škvoreckého lásky, ale v mladším věku a v Náchodě, je dle mého názoru lepší.