Argentinské tango - dokonale krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné šaty, milongueros, vášeň, slunce, temperament... anebo také obyčejní lidé, "poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky, dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby - obyčejná touha tancovat". Robert Fulghum se s tangem poprvé setkal prostřednictvím obrazů své partnerky Willow Baderové a k napsání Drž mě pevně, miluj mě zlehka ho inspirovaly vlastní zážitky. Tango totiž pro Fulghuma není pouhým tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, "otevřením dveří v pokoji svého života". Víte, že ve vašem životě existují nějaké dveře? Pak běžte a zkuste vzít za kliku, je dost možné, že nebudou zamčené. Jevištěm Fulghumova románu je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny ty příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.
Hned bych se vrátila do tanečních. Robert Fulghum prostě umí psát - jednoduše, ale o lidech. A lidi jsme všichni, takže se s tím všichni můžeme ztotožnit, pobavit se nebo zamyslet... 4/5*
S touhle knížkou jsme si nějak nepadly do oka. A nezachránil to ani tanec, ani atraktivní prostředí tančírny. Šablonovité, schematické, žádná z postav mě nechytla za srdce. Nebyli to pro mě lidé z masa a kostí. A celá kniha mi přišla napsána tak, jak kdyby se mi někdo, kdo neumí moc vyprávět, snažil popsat divadelní hru a prošpikovat to moudry, metaforami a přirovnáními. Váhala jsem mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ale nakonec šla níž. Asi dáno tím, že jsem se na knížku fakt těšila, a byla tak zklamaná... (A těch kladných hodnocení je tolik, že jí to stejně nemůže ublížit.)
Tak já nevím. Jako milovnici tance se mi to líbilo, jako milovnici literatury nedostálo očekávání. Lehkost a nekomplikovanost příběhu, který pluje po povrchu, zkrátka asi už není to, co u četby vyhledávám. Pokud máte rádi tanec a chcete lehkou četbu do šaliny, je to ale ideální a od těchto čtenářů jsou nejspíš ty 5*. Nějaké body dolů zapříčinila u mě nejspíš i forma - velká písmena a vynechané řádky mezi promluvami dělají četbu jaksi naředěnou a mění se v překotné otáčení stran.
Moc hezky a zajímavě napsáno. Složité, ale zároveň velmi jednoduché téma hledání obyčejného lidského štěstí, pokud člověk opravdu otevře oči, nebojí se vzít za kliku dveří, které vedou neznámo kam...Mozaika příběhů, lidských osudů, kterou spojí tanec, umění tančit, nebo jenom touha to umět:-)
V příbězích tančírny Century Robert Fulghum nádherně zachytil, a s neskrývanou vášní vylíčil atmosféru života tancem. Kniha mě chytila za srdce. Je to příjemné, barevné čtení, dlouhých, voňavých horkých letních nocí. Chuť šampaňského na rtech, elegantní šaty, naleštěné polobotky, teplý večer, potemnělý taneční sál, svůdná hudba tanga, salsy, hladká dámská pokožka, vůně dynamického pohybu, kořeněného parfémem, tělo přitisklé k tělu, sex, pohyb, chuť se opojně zamilovat… Hispánská kultura je mi z osobních důvodů velmi blízká, a proto vím, že španělština je nejen sexy, ale plná vášně, stejně jako zní. Čtenář, který při se ponoří do stránek příběhu, se mistrným Fulghumovým zinscenováním opravdu ocitá blízko, když ne přímo součástí tanečního parketu. Chce navštívit tančírnu Century, stát se jejím štamgastem. Vypravěčský styl mi opravu připomínal spíše divadelní hru, se specifickým geniem loci. Autor chuť k tanci nevnucuje, nechává touhu dozrát v každém přihlížejícím, byť váhajícím. A detailní popis charakterů i životů postav, rozkrývá pohled pod pokrývku, dává pocítit intimitu a důvěrnost tance v pevném držení – tělo na tělo. Kniha se mi moc líbila. Hltal jsem ji. Doporučuji pro všechny s rytmem v srdci, vášní pro tanec, či coby vzpomínka/pozvánka na taneční hodiny, či kluby salsy a tanga. Salsa está buena.
Kniha co mi ležela možná víc jak 10let na poličce. Teď nechápu, proč tam ležela tak dlouho, protože sem si čtení užila a zvládla knihu za 2 dny. Za rychlé zhltnutí asi mohlo hlavní téma - tanec. Přeneslo mě to do mých tanečních let a zabrouzdat trochu ve zpomínkách. Fulghum skvěle popisuje veškerou esenci tance a všeho s tím spojené, je vidět, že mu tanec není cizí. Nejsem si ale jistá, jestli se pustím do jiné jeho knihy, protože styl vyprávění není úplně to, co běžně vyhledávám. Každopádně tuhle knihu udržel v poličce asi fakt, že ji mám s autogramem a dokonce jsem Fulghuma tenkrát naživo viděla v Luxoru, když mě tam dotáhla kamarádka, která ho uplně milovala a já tam s ní stála tu šílenou frontu.🤣🤦🏼♀️ A tak jsem ráda, že mám zas o jednu nepřečtenou knihu z mojí knihovny míň. 😃
Povinná literatura pro všechny milovníky tance, zejména pro ty, co stále sbírají odvahu začít. Lehce dokumentární styl, kdy jsem měla místy pocit, že čtu Paulo Coelho. V opravdovosti příběhu rezonují i vlastní zkušenosti z tanečního parketu. Prostě holt všem, co to zkusí a zůstanou u tance. A velký respekt všem leaderům ;).
No, tak jsem si konečně přečetla to, co jsem myslela, že čtu minule, ale nečetla. :)
Je to čtivý, milý, se sympatickými postavami (spoustou sympatických postav), je to mozaika mnoha příběhů. Tak mě nakonec asi nejvíc překvapilo to, že to nebylo nijak dlouhý. Pořád jsem čekala nějaké zamotání příběhových linek, ale čekala jsem marně. Skončilo to tak přímočaře, jak to vypadalo...
Při včerejší návštěvě Kosmasu jsem ještě zvědavě nakoukla do papírové verze, protože mi přišlo, že jsem se tím ebookem přece jen malinko okradla. O obrázky a o oddělenější kapitoly zejména. Ale i tak - rozhodně se mi to líbilo víc než ta tancovací argentinská (byť mi tedy doplnila mezery a dokreslila důvody, které RF vedly k cestě do Argentiny a tudíž k další knížce o tangu), četlo se to výborně až mě fakt mrzelo, že to není delší. Jsem zvědavá, co pan Fulghum napíše příště - rozhodně si to ráda přečtu. Čtyři z pěti (- nutkání podívat se po letech do starých Fulghumovek přetrvává... :))
Skvělé počtení, lehké pohlazení, milé setkání s oblíbeným autorem. Knížka se čte prakticky sama, jakoby se člověk textem zlehka protančil. Doporučuji jako "štamprličku" před spaním, jak říkávala moje babička.
Knížku jsem poprvé "četl" na Listování v Českých Budějovicích. V představení učinkoval i sám Fulghum se svou ženou. Knížku jsme si tam koupili v papírové podobě a nechali si ji od obou autorů podepsat. Za nedlouho poté jsem koupil elekronickou verzi na Kosmas.cz.
Fulghum je lidský autor. Proniká to do všech jeho textů. Možné je to klišé, ale jeho texty jsou vážně pohlazením. A tato kniha je o lidech. O různých lidech s různými dispozicemi. A taky o tom, že všichni ti lidé mají něco společného - touhu.
Co dodat. Jeden z nejhezčích příběhů lásky zakomponovaný do zajímavého prostředí tak, že nepůsobí jako nudné 100x opakované klišé. Pro mě je to Fulghum trochu jinak, ale přesto velmi dobré čtení.