Po těžké chorobě, kterou Helena prodělá uprostřed druhého roku svého života, jí z pěti smyslů zůstanou jen tři: chuť, čich a hmat. Jen jimi se orientuje ve světě. Ráda jí, ráda se probíhá voňavou zahradou, vcelku bez potíží se pohybuje ve známém prostředí rodného domu, rozeznává blízké osoby, ale to je všechno! Nemá ponětí, jak vypadá krajina, jaké to je v jejím pokoji, neví, že existují barvy, zpěv a hudba, nezná tvář své matky. A přesto tahle dívka jednoho dne promuje na univerzitě v Harvardu, stane se proslulou spisovatelkou a organizátorkou pomoci smyslově postiženým lidem. Zázrak? Ne, zázraky se nedějí. To jen láska, inteligence a nezdolná vůle dokážou občas zvítězit nad beznadějností osudu.
Příběh Helen Kellerové je naprosto jedinečný, strhující, inspirující, prostě úžasný, a jednoznačně vybízí ke knižnímu (nebo filmovému) zpracování. Jindra Jarošová pojala toto zpracování hodně faktograficky, soustředila se především na přímé dochované prameny (knihy a korespondenci), které komentuje poměrně stroze a věcně (pokud vůbec). Výsledek působí trochu jako kdyby člověk četl skripta spíš než beletrii, což je myslím trochu škoda. Celkově jsem měla pocit, že styl psaní Jarošové biografii Kellerové víc zajímavosti ubral, než přidal. Každopádně jí ale nelze upřít obrovskou zásluhu za mravenčí práci s prameny, a také popularizaci tohoto fascinujícího příběhu v českém prostředí.
A já sem si díky ní uvědomila, jak moc, ale fakt moc špatně se mi čte knížka, která nemá kapitoly :D
Už předem jsem díky sečtělým přátelům znala příběh Heleny Kellerové a zůstával mi rozum stát, jak se takto postižený člověk může naučit mluvit... Ale po poslechnutí tohoto celého příběhu nepřestávám žasnout. Matematika a geometrie? Vždyť tady je potřeba skutečně prostorová představivost! Ne, to je snad nemožné. Obdivuji jak Heleninu vytrvalost, tak i trpělivost slečny Sullivanové. Velice silný příběh, doporučuji.
A teď budu muset ještě někde sehnat Povídku mého života!
Další kniha ze které mám rozporuplné pocity... Helena Kellerová byla bezpochyby neuvěřitelná žena a bojovnice. Těžko říct, čeho všeho by v životě dokázala dosáhnout, kdyby nebylo jejího postižení, každopádně to už se nedozvíme. Odhodlání této ženy bylo neuvěřitelné, dopisy které napsala v deseti letech jsou neuvěřitelně dobré. Vím jaké obtíže musejí při psaní překonávat hluchoněmí - znaková řeč je v podstatě naprosto jiný jazyk - ale to, že dívka, která je hluchoslepá je schopná psát se skoro perfektní gramatikou... to je naprosto neuvěřitelné. Helenino úsilí naučit se mluvit nahlas mě hluboce dojalo, myslím, že úsilí, které jí to muselo stát si nikdo z nás neumí představit. Nicméně... Helena je jedna věc a zpracování knihy úplně jiná. Vzhledem k tomu, že knihu napsala česká autorka bych čekala lépe provedenou korekturu (obzvlášť proto, že jsem četla druhé vydání, tak tam už by to mělo být úplně doladěné...), některé věty byly kostrbaté - nemyslím věty v dopisech, tam se to rozumí samo sebou - letopočet byl špatně (o sto let jinde, než kde měl být...). Také mě trochu mrzelo, že se kniha zabývá jen čtvrtinou Helenina života, uznávám, že to narativně dává smysl, přesto by mě potěšilo více o tom "co bylo dál". Také si musím neustále opakovat, že záměrem knihy bylo být popularizační (což se jí vcelku daří), a tak jí nemůžu vyčítat neúplnost, jednoduchost... asi bych zkrátka ocenila trochu odborněji pojatou knihu, nicméně rozumím tomu, že to by autorčinu záměru nepomohlo... Přese všechny mé výhrady se kniha čte jedna báseň a je zajímavým úvodem k osobnosti Heleny Kellerové se kterou jsem rozhodně ještě neskončila...
The story of Helen Keller is just unbeliveable. This story is really inspiring and eye opening what can determination and desire to live fulfillin life do. Author really did a great job with facts in this book. But for my liking there were too much letters and this stuff. I really appreciate that czech author popularized this amazing story.