Na řece

by Taj-ťün Hejzlarová, Josef Hejzlar

Úvodní scéna historického románu připomíná tzv. nankingský masakr: Japonská armáda na přelomu let 1937-1938 obsadila část Číny a jen v hlavním městě během několika měsíců brutálně zavraždila na 300 tisíc lidí... Hrdinkou a vypravěčkou je tehdy pětiletá dívka Skořicová, jedna z dcer bohaté rodiny Li. Otec se svou konkubínou opustil rodinu již dříve, statečná matka s dcerami se probíjela částečně okupovanou Čínou po Dlouhé řece na vzdálený západ a musela přitom čelit nesčetným hrozbám ze strany přírody i lidské společnosti. Mnohé vzpomínky jsou laděny autobiograficky - autoři popisují dramatický útěk čínské rodiny na křehkých lodích do západočínského Čchung-čchingu. Jakoby dětské vidění světa nám zprostředkovává nevšední vhled do neznámých krajin, minulých a nenávratných dob. Jde o výjimečnou a magickou románovou kroniku na pozadí u nás málo známých historických událostí, odehrávající se na zlomu dvou epoch: na jedné straně stojí tisíciletá tradice, na druhé straně vliv „moderní doby" - mladé ženy už nerespektují své otce ani společenské předsudky, berou život do vlastních rukou. A poblíž zuří válka, která o sobě dává krutě vědět.

Autorské dvojici manželů Hejzlarových se podařilo skvěle zachytit na první pohled vzdálený svět čínské společnosti a kultury - rodinné a citové vazby však mají všeobecnou lidskou platnost, čtenáři se s postavami příběhu snadno ztotožní a pochopí jejich činy, motivace a problémy.

Genres: Czech Literature, Fiction

250 pages, Hardcover

First published September 1, 2011

Reviews

[Vanda]

Fascinující, poetický, dramatický – autobiografický román Taj-ťün Hejzlarové, v němž vzpomíná na své dětství za sino-japonské války, někdy od jejích pěti let (v době nankingského masakru) do její rané puberty koncem druhé světové války. Hned z kraje románu může čtenáře zaskočit jazyk, kterým je kniha psána – někdy je to čeština jako z první republiky, ale postupně jsem usoudila, že to i dává smysl – že je Čína Taj-ťunina dětství zachycena jazykovými prostředky dětství Josefova. Rozhodně to pomáhá si uvědomit, že se to celé odehrává před nějakými osmdesáti lety, ve zcela jiné Číně, než jakou známe dnes. Taj-ťunina maminka pobíhá na podvázaných chodidlech, otec žije se svou konkubínou, tchyně zlořečí snaše za osm dcer (z nichž čtyři žijí a provázejí nás celým příběhem) a žádného mužského potomka, a po řece připlouvá stále více mrtvých těl. Řeka se vine celým vyprávěním jako Ariadnina nit, po řece se prchá před japonským nebezpečím, řeka vede úžasnou krajinou a dovede nás do míst jako z pohádky, nad řekou létají japonské bombardéry, řeka plyne jako dětství čínské holčičky, která zažívá věci, nad nimiž rozum stojí, ale vypráví o nich s půvabem a křehkostí čínské tušové malby. Je to kouzelná kniha a díky ní jsem si připomněla, proč mám Čínu vlastně tak ráda.

[Adéla Tůmová]

Někdy vás kniha nezaujme za celých tři sta stran a někdy prostě víte od první stránky, že se vás dotkne. Krásně a poeticky napsaná knížka, která popisuje dětství v Horském městě za války. I když se děj knihy odehrává v těžké době, působí velmi mile a v podstatě optimisticky. Dýchá z ní nostalgie po bezstarostném dětství, kdy i v době plné náletů byla hlavní postava obklopena láskou a hrůzy války k ní tolik nepronikly, protože měla to pro ni nejdůležitější - svoje sestry a maminku. Krásný je i kontrast generací, kdy maminka, i když velmi svobodomyslná a nezávislá žena, pořád nedokáže odhodit tradice, ve kterých byla vychovaná, ale její dcery jsou už opravdu moderní ženy, které se nebojí dělat něco jinak.

[Janek Lžičař]

Těžkopádný styl, rozplihlá sentimentalita, neexistující dějový spád obtěžkaný nesmyslnými exkurzy do nesouvisejících epizodek. Paní Hejzlarová zde bombarduje (ovšem jedná se o bombardování dvouliberními pumami z dvojplošníku) čtenáře stylem, za který by se nemusela stydět kdejaká dětská kniha či povídka sedmiletého děvčete. Kdyby byly na základních školách hodiny čínských reálií, bezesporu bych tuto knihu doporučil jako povinnou. Pro dospělé a čtenářsky vyspělé publikum je však naprosto nedostačující, zoufale působící křečovitou snahou upoutat vlastní zašlou patlanicí historek ze S'Čchuanu. Recenzenti, kteří knize udělili cenu, zřejmě nečetli nikdy žádnou knihu pro čtenáře starší šestnácti let nebo četli pozpátku a v totální opilosti. Jinak přebal knihy je fajn. Mam dvě, kdyby někdo chtěl, rozdám obě.

[Alena Brunhilda]

update: a zrovna druhá půlka nasadila osobnější tón a příběh se hezky rozvinul :) z hrdinky se stala sympatická postava a mě konečně začalo zajímat, jak to dopadne.

kromě toho onu zmíněnou poetičnost a archaismy vysvětluje datum a místo narození autorky. přece jen běžně nečtu čínské autory narozené ve 30. letech, a tak jsem si fakt dlouho zvykala na košatost a literární obraty.

suma sumárum je z téhle knihy nakonec moc příjemný zážitek, který se určitě znásobí, když četba není rozkouskovaná jako ta moje. na čtení do metra je lepší zvolit jiný titul...

...
jsem teprve v půlce, ale už mě začíná ta přemrštěná poetičnost poněkud otravovat. nějak to neteče po proudu. něco tomu chybí. tušíte někdo?