Svítání na západě

by Otokar Březina

Leopold Classic Library is delighted to publish this classic book as part of our extensive collection. As part of our on-going commitment to delivering value to the reader, we have also provided you with a link to a website, where you may download a digital version of this work for free. Many of the books in our collection have been out of print for decades, and therefore have not been accessible to the general public. Whilst the books in this collection have not been hand curated, an aim of our publishing program is to facilitate rapid access to this vast reservoir of literature. As a result of this book being first published many decades ago, it may have occasional imperfections. These imperfections may include poor picture quality, blurred or missing text. While some of these imperfections may have appeared in the original work, others may have resulted from the scanning process that has been applied. However, our view is that this is a significant literary work, which deserves to be brought back into print after many decades. While some publishers have applied optical character recognition (OCR), this approach has its own drawbacks, which include formatting errors, misspelt words, or the presence of inappropriate characters. Our philosophy has been guided by a desire to provide the reader with an experience that is as close as possible to ownership of the original work. We hope that you will enjoy this wonderful classic book, and that the occasional imperfection that it might contain will not detract from the experience.

Genres: Poetry, Classics, Czech Literature

30 pages

First published January 1, 1896

Reviews

[Vendea · Rating 1 out of 5]

Březinovského verše jsem se bála s předstihem. A udělala jsem dobře.

1.5/5*

[David Holec · Rating 2 out of 5]

Březina? Konina.

Gellner.

[Kaila143 · Rating 1 out of 5]

Já jsem asi úplně blbá, ale u většiny jsem nepochopila o čem jsou. Ano, je tam téma smrti, nějaký ten ✨kontrast✨, duchovno a bolest.
Ale jinak jsem to moc nepochopila. Holt, poezie není zrovna moje parketa.
(Snad bude tohle mojí češtinářce stačit.)

[Adelle R. · Rating 2 out of 5]

Ty předlouhé verše mi nesedly.

[V · Rating 4 out of 5]

Sbírka symbolistních básní, která ve mně vyvolala hodně emocí. Ne každá báseň mi sedla, ne všechny jsem dokázala procítit. Symbolismus mi připadá fascinující, ale zároveň je to pro mě leckdy hodně nepochopi(tel)ná a neprobáda(tel)ná oblast.
Přidávám úryvky z básní, které ve mně rezonují nejvíce:

Vteřiny
vteřiny příští, jež v šero mých nocí budete dráždivě svítit,
v snění mém bolestně doutnat a za dne mi hasnouti tmou!
A nejbodavější ze všech, vteřiny, kterých jsem neměl a čekal
a nejsladší ze všech, vteřiny, které mít budu a nebudu znát:
vteřiny rozkoše, jichž jsem se v umdlené snivosti lekal,
vteřiny hrůzy, jichž jsem se bolestí odvykl bát.

Tajemství bolesti
Tvůj vichr z žhavých hor, jenž prvních jiter táh’,
mým rodem od věků hnal prachu zdvihlý sloup.
V dech dávných spálenišť mne halil v myšlénkách,
a mrtvých mlčení mi složil v duše hloub.
On určil dráhu mou, mých tužeb let a směr,
a chvěním černých vln mi světlo nítil tmou.
V střed žhavých pavučin, jichž každý poloměr
je k hvězdám napjatý, uvěznil vůli mou

O Minulá, když smrti věčný passát...
Zas hořel vzduch a v těžkou vůni stlíval,
kov zvonů v tvrdých intonacích tál,
a smutek dní, když v duší zrcadla se díval,
u tvého prahu zadumčivý stál

Nálada
Šla bledá únava pod stromy nehybnými,
po bok mi usedla, v tvář dechla tušeními,
stesk věčné otázky mi v zraky ponořila
a řečí mrtvých slov s mou duší hovořila.
Květ slunce přezrálý do bílých žárů svadal,
v šer haluzí se třás’ a modrým listím padal
v tich apatických němé vysílení, v mechu
se rozdoutnal, a lázní tajemného dechu
mne mdlobou kolébal, jak pod vlnami
krev z otevřených žil by tiše řinula mi.

Mé dědictví položil's
Na cestách mých kroků ležely stíny z oblaků staletí,
na cestách mých zraků obrazy vzdušné, odražené z nekonečna;
na cestách mé touhy tmělo se mystických blankytů rozpjetí,
na cestách mé duše teskno a dvojsmyslné mlčení věčna

Víno silných
Bratří, z ruky do ruky podávejme víno silných v své číši:
hvězdy, které naň pršely v květu, ať nahází do našich zraků.
Trest slabých bude, že zapomenou své jméno při procitnutí
a odměna silných, že v zářící tmě vzpomenou na ostrovy zajetí svého