Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost. Kuničiró Utani z města Mijawaki rovněž překročil sedmdesátku a společně se svými přáteli musí čelit skutečnosti, že podzim jejich života nebude zdaleka tak klidný, jak si představovali. Nesourodá skupinka přátel z dětství, nyní však v poměrně pokročilém věku, mezi nimiž nechybí bývalý armádní důstojník, profesionální zápasník na odpočinku či kněz, se připravuje na svou zřejmě poslední bitvu. (Zdroj: Odeon)
Yasutaka Tsutsui (筒井康隆) is a Japanese novelist, science fiction author, and actor. Along with Shinichi Hoshi and Sakyo Komatsu, he is one of the most famous science fiction writers in Japan. His Yume no Kizaka Bunkiten won the Tanizaki Prize in 1987. He has also won the 1981 Izumi Kyoka award, the 1989 Kawabata Yasunari award, and the 1992 Nihon SF Taisho Award. In 1997, he was decorated as a Chevalier Ordre des Arts et des Lettres by the French government.
His work is known for its dark humour and satirical content. He has often satirized Japanese taboos such as disabilities and the Tenno system, and has been victim to much criticism as a result. From 1993 to 1996, he went on a writing-strike to protest the excessive, self-imposed restraint of Japanese publishers.
One of his first novels, Toki o Kakeru Shōjo (1967), has been adapted into numerous media including film, television and manga. Another novel, Paprika (1993), was adapted into an animated film by the director Satoshi Kon in 2006.
Penzionovaný Battle Royale aneb satira z vůbec nejtrefnějších, která nastavuje zrcadlo nejen japonské společnosti. Po hříchu ovšem nemá rozsah krátké úderné novely a tak zvlášť kolem poloviny mlátí již předtím (ne)jednou řečenou slámu.
Čekala jsem třeskutě vtipnou verzi Hunger games (resp. Battle royale) pro cynické dospěláky, ale nedočkala jsem se. Z navzájem se vraždících důchodců se dalo vytřískat mnohem víc (doslova, hahaha). Po klapačky ozbrojení stařečci a stařenky nikdy nebyli tak nudní.
Třetí hvězdička je za to tu spoustu gore, ale jinak mi v knize něco hodně scházelo. Člověk se ztrácel mezi všemi těmi postavami a krví, mohlo to být moc dobré, ale ve finále je to jenom meh. Ale horská babička se srpem byla moc fajn, kudos for that.
"Už se k tomu vyslovilo mnoho lidí, ale podle mého názoru jde o pošetilý pokus pohřbít minulost Japonska. Vláda tomu může říkat systém vzájemných poprav, ale ve skutečnosti je to sama vláda, kdo ty staré lidi popravuje - nebo vlastně vraždí. Zabíjet starce znamená zabíjet minulost. Je to podbné, jako když řeknete, že zabíjet děti znamená zabíjet budoucnost." Senioři tisíckrát jinak aneb hunger games po padesáti letech. Nechuťárnička, kterou spousta mých spolužáků odmítá číst, protože se jim téma této knihy příčí. To je dobře, to znamená, že autor dosáhl svého, aniž by tu knihu nemusel čtenář číst. Každopádně ti, kteří v komentářích pod nejmenovannými zpravodajskými servery se občas ozvou, že by se problém xy vyřešil, kdyby se zabil ten a ten, tak právě takoví lidé jsou důvodem, proč Konec stříbrného věku vznikl. Takoví lidé jsou všude. A taky jednou budou staří. Tady je jedna incentiva, jak by se i v pokročilém věku mohli udržet aktivními. Tak ať si nezapomenou pravidelně mazat internetovou historii.
Úzkoprofilové čtení, které není pro každého. Pro mě lahůdka, takové vražedné ptydepe, krvavě lyrické, satiricky sarkastické, úchylně vtipné. Prostě šťavnaté japonské maso... no vlastně hlavně sado.
Zabijacka kniha: od prvej strany po poslednú má človek prsty ponorené do krvi dôchodcov; počuje streľbu, pach staroby, zhužvanú pokožku, inkotinenciu a strach zmiešaný so šialenstvom. Áno, je to o tom, ako "sci-fi" Japonsko rieši problém so stárnucou populáciou.
Kniha je akčná - pripomína japonské krváky, ktoré však v sebe nesú ťažkotonážnu ideu (teda ak sa čitateľ nenechá uniesť prvoplánovou témou - akčné zabíjanie). Nemala žiadne kapitoly, jej členenie sledovalo osudy jednotlivých aktérov - ergo čítala (by) sa na jeden šup. Kadencia situácii drží v napätí a človek chce vedieť aký je záver - teda on/ona viac-menej tuší, no itak! Preto je dobré ak sa k čítaniu pridá mozog a úvaha ("čítanie príčiny diela"), ak nie, je to len trhák - čím stráca na, žeby hodnote?! Osobne som pri nej strávil niekoľko chvíľ, kedy som knihu dal bokom a uvažoval som; a toto je jej hodnota.
Kritička Anna Křivánková na záver knihy dodáva - otvára to malé dvierka k mojej pasií: kultúre, je posvätná úcta Japoncov k starším. Je to ako terciárna chuť jedla, dokreslí onen sociálny a ľudský problém. Áno, mentálna čierna komédia.
Jako společenská satira funguje Konec stříbrného věku dokonale, jelikož problém stárnutí populace je ožehavé a aktuální téma. Nicméně literárně zpracování mě nějak výrazně neoslovilo.
Důchodcovský battle royal je ve své podstatě docela slušně ironický nápad a nejrůznější způsoby, jakými se starouškové snažili navzájem sprovodit ze světa rozhodně nepostrádaly originalitu a nápaditost, nicméně jsem se i v tak krátkém rozsahu začala brzy nudit. Knize chybí větší napětí. Nadsázky, ironie a černého humoru je zde požehnaně, ale nějak nemá sílu celou tuhle jízdu udržet pohromadě.
Jelikož to navíc bylo moje první setkání s Jasutakou Cucuim, tak jsem reference na jeho předchozí díla spíše neocenila a místy mě více rušily. Navíc občasné připomíná, že jde o fikci mi také nebylo zrovna po chuti.
Kniha na jedno odpoledne. Zpočátku je dost čtivá a svým tématem kontroverzně zajímavá, nicméně dojem z ní rychle vyčpí. "Konečně řešení seniorské otázky" mohlo být mnohem lepší.
Tough one could say that the plot is easily predictable, I really like Yasutaka Tsutsui's style of writing and I love his idea. It's pretty scary that he the government uses arguments that are actually used, only the solution from the book wasn't used. Yet. But who knows what will come. This book really makes me think even tough I know it is only a satire. I have to admit that it is a thought-provoking satire and the story works.
Zaujímavý nápad. Možno je chyba v preklade, ale záver vyznel do stratena a zostal len popis zabíjania, prerušený dialógmi. Niektoré miesta pritom boli nápadité a dobre podané, ale celkovo to nestačilo. Satira ako východisko reflexie mohla byť "údernejšie" kritická. Ako poviedka by to bolo možno na 4 hviezdičky.