V centru pozornosti neobvyklé knihy norského profesora Oleho Martina Høystada stojí srdce jako kulturní fenomén. Autor sleduje, jak bylo srdce vnímáno v prvních písemných kulturách Blízského východu, v antické filosofii a v Bibli, vydává se po stopách arabského vlivu na rytířskou kulturu vrcholného středověku, aby zachytil okamžik zrození toho, co si Evropané hýčkají dodnes - romantické lásky, jejímž nositelem je právě srdce. S pečlivě vybranými příklady a schopností odhalovat dosud netušené souvislosti je kniha napínavým čtením pro každého čtenáře, který se nechá fascinovat autorovým nadšením a jeho širokými znalostmi.
Мінус перша велика жирна зірка за ігнорування Юнга і його бачення душі, цілого пласту про колективне несвідоме. Одна Червона книга чого варта! Мінус друга велика жирна зірка за згадки чєхоєвського і натомість повну відсутність знань про доробок Сковороди по темі. Інша мінус зірка за те, що 70% тексту присвячені християнській традиції (і не просто християнскій, а європейській християнській), а залишкові 30% нерівномірно розділені між буддизмом, ісламом та Ханною Арендт. Тому тема душі в жодному з напрямів фактично не розкрита. І це не беручи до уваги, що зовсім забуті синтоїзм, індуїзм, даосизм. А ще якесь надмірне зловживання словом палімпсест, трошки дратує.
autor üritas kogu südame kultuurilugu ära rääkida 250 lehega, 20 lehte sellest olid veel pildid ka. See kõik oli kuidagi all over the place, nagu halb konspekt millestki suuremast
Historie srdce není jen historií našeho srdce, ale i historií naší civilizace a civilizací, se kterými jsme se střetli a které nás ovlivnily. Pokud bych měl k něčemu tuto knihu přirovnat, tak k ohromnému, srdci zasvěcenému chrámu, jehož prohlídku nám autor, norský profesor Ole Martin Høystad nabízí.