What do you think?
Rate this book
Nové povídky
Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s ním se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo předtím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo. (Zdeněk Svěrák)
118 pages, Hardcover
First published October 11, 2011
1 person is currently reading
49 people want to read
About the author
Zdeněk Svěrák
65 books32 followersPopulární český dramatik, scénárista, textař a herec. Úzce spolupracuje s Ladislavem Smoljakem (v divadle, v 70.-80. letech i jako filmový scenárista), se svým synem Janem (ve filmu od 90. let) a s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem (na písních pro děti a hudbě ke svým filmům).
Vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor český jazyk, literatura (1958). V letech 1958 až 1961 byl učitelem v základní škole v Měcholupech na Žatecku a na gymnáziu v Žatci, později od roku 1961 do 1969 byl redaktorem rozhlasu. Od roku 1961 do 1969 byl členem KSČ, k čemuž se vyjádřil například v rozhovoru [1] pro časopis Reflex. V roce 2005 se dostal mezi prvních třicet osobností v divácké soutěži Největší Čech.
Společně s Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem vymyslel postavu fiktivního českého génia Járy Cimrmana. S Ladislavem Smoljakem napsali pro Divadlo Járy Cimrmana řadu divadelních her, jako jejichž fiktivní spoluautor je uváděn právě Jára Cimrman. Ten je také hlavním hrdinou jejich společného celovečerního filmu Jára Cimrman ležící, spící.
Jako filmoví scénáristé se Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak podíleli na celé řadě celovečerních filmů. Je úspěšný také jako herec. Jednu z hlavních rolí ztvárnil ve filmu Kolja (natočeném podle jeho vlastního scénáře), jenž režíroval jeho syn Jan Svěrák. Tento film získal nejen sedm Českých lvů, ale i dvě prestižní světová ocenění Oscar a Zlatý glóbus. Kromě toho byly na Oscara nominovány i filmy Obecná škola (režie: Jan Svěrák) a Vesničko má středisková (režie: Jiří Menzel), ve kterých hrál vedlejší role.
Kromě písniček pro děti na hudbu Jaroslava Uhlíře psal v 70. letech pod pseudonymem Emil Synek i texty k populárním písním; asi nejznámější je Holubí dům zpívaný Jiřím Schelingerem (rovněž na Uhlířovu hudbu).
Od roku 1988 připravuje spolu s Jaroslavem Uhlířem pořad pro děti Hodina zpěvu, který je vysílán Českou televizí.
Vystudoval Vysokou školu pedagogickou, obor český jazyk, literatura (1958). V letech 1958 až 1961 byl učitelem v základní škole v Měcholupech na Žatecku a na gymnáziu v Žatci, později od roku 1961 do 1969 byl redaktorem rozhlasu. Od roku 1961 do 1969 byl členem KSČ, k čemuž se vyjádřil například v rozhovoru [1] pro časopis Reflex. V roce 2005 se dostal mezi prvních třicet osobností v divácké soutěži Největší Čech.
Společně s Ladislavem Smoljakem a Jiřím Šebánkem vymyslel postavu fiktivního českého génia Járy Cimrmana. S Ladislavem Smoljakem napsali pro Divadlo Járy Cimrmana řadu divadelních her, jako jejichž fiktivní spoluautor je uváděn právě Jára Cimrman. Ten je také hlavním hrdinou jejich společného celovečerního filmu Jára Cimrman ležící, spící.
Jako filmoví scénáristé se Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak podíleli na celé řadě celovečerních filmů. Je úspěšný také jako herec. Jednu z hlavních rolí ztvárnil ve filmu Kolja (natočeném podle jeho vlastního scénáře), jenž režíroval jeho syn Jan Svěrák. Tento film získal nejen sedm Českých lvů, ale i dvě prestižní světová ocenění Oscar a Zlatý glóbus. Kromě toho byly na Oscara nominovány i filmy Obecná škola (režie: Jan Svěrák) a Vesničko má středisková (režie: Jiří Menzel), ve kterých hrál vedlejší role.
Kromě písniček pro děti na hudbu Jaroslava Uhlíře psal v 70. letech pod pseudonymem Emil Synek i texty k populárním písním; asi nejznámější je Holubí dům zpívaný Jiřím Schelingerem (rovněž na Uhlířovu hudbu).
Od roku 1988 připravuje spolu s Jaroslavem Uhlířem pořad pro děti Hodina zpěvu, který je vysílán Českou televizí.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 21 of 21 reviews
June 16, 2012
Zdeňka Svěráka pokládám bez debat za největšího Čecha, kterého náš národ má. Už jen to, že jeho smyšlený (né, on ještě žije) Jára Cimrman, tuto anketu opravdu vyhrál na celé čáře. Ale hlavně proto, že je autorem všech nesmrtelných českých filmů a hlášek, bez něhož by česká kultura byla naprosto nudná a chabá.
Jako muž a umělec působí opravdu jako dokonalý vzor, ze kterého by si měli vzít příklad snad všichni muži.
Vždy jsem ho obdivovala, se svou sestrou ho dokonce přirovnáváme i k našemu tatínkovi, protože je mu dost podobný… jen je o pár let starší.
V poslední době ale mám možnost jeho tvorbu sledovat pozorněji - díky své kamarádce mám přístup k naprosto nedostatkovým lístkům do divadla Járy Cimrmana, ačkoliv tyto hry už tak znám zpaměti a díky nakladatelství Fragment jsem mohla také získat jeho nejnovější literární senzaci, Nové povídky, a nechat si je podepsat i s věnováním.
Už když jsem rozečítala první povídku, bylo mi jasné, za jakým účelem Zdeněk tyto povídky píše - myslím, že se s nimi chce začlenit do povinné četby stejně jako Neruda či Čapek. A jak jinak se zavděčit studentům, než krátkými příběhy?
Ale možná mu teď křivdím, protože sama moc dobře znám ten pocit, když máte v hlavě spoustu námětů na příběhy, až z toho vzniknou jen takové malé útržky. Navíc, je obecně velmi dobře známo, že napsat povídku, je ze všech literárních útvarů to nejtěžší.
A že se to Zdeňkovi opravdu podařilo. Dokonce tak, že každá povídka v nás zanechala nějaký pocit a i za těch pár stránek, co jsme s dotyčnou postavou měli čest být ve styku, jsme se dokázali dobře přenést do jejího života.
1. Betlémské světlo
Zdeněk Svěrák otevírá svou knihu povídek příběhem o retardovaném náctiletém chlapci Petrovi, který slaví se svými věřícími rodiči Vánoce. Díky svému postižení je Petr asi tak stejně dojemný a vtipný jako Forrest Gump, ačkoliv je v trochu počeštěné podobě.
Hodnocení: 4/5
2. Sraz naší třídy
Další povídkou, kdy vypráví o srazu bývalého maturitního ročníku gymnázia, myslím dobře ukazuje své osobní zkušenosti. Děj se odehrává okolo starého profesora Koláčka, se kterým se stále na každém srazu všichni scházejí, ačkoliv od ukončení školy už uběhlo neskutečných padesát let. Vzpomínají na staré historky, hlášky, i na slečny, po kterých prahli…
Hodnocení: 3/5
3. Nákup
Nákup je povídkou, která mě opravdu uvrtlala do celého Svěrákova psaní a já díky ní věděla, že ty povídky jsou prostě boží. Jsou totiž realistické, a právě proto tak vtipné! Jak jsem se bavila, když jsem četla o starším páru, který spolu šel nakupovat potraviny do supermarketu a očividně si po tolika letech společného soužití hrozně lezl na nervy. Úplně jsem viděla mé rodiče, když se oslovovali: "Babko" nebo "dědku". Jenže v případě mých zploditelů jde pouze o legraci… :D Hádka, které kuřecí prsíčka si koupit, když jedny jsou po třech a stojí 80,00 Kč a druhé po čtyřech za 79,90Kč, vážně dokáže nezúčastněnému vykouzlit úsměv na tváři. :D A závěrem je celá absurdita krásně podtržena. :D
Hodnocení: 5/5
4. O slušném taxikáři
Může být vůbec slušný taxikář? Který mluví vybranými a spisovnými českými výrazy a nikdy se při rozčilení neuchýlí k vulgarismům? Má k tomu vůbec někdo, s takovým povoláním v centru Prahy, možnost? Jednoho takového zřejmě Zdeněk poznal, anebo si ho vymyslel skvěle.
Hodnocení: 4/5
5. Ve vlaku
Čtyři cestující - vypravěč situace, matka se synem, který se učí číst a Vietnamka, která si procvičuje češtinu na křížovkách. Co v takovém okamžiku může nastat za trapnost? No, asi byste se divili… zvlášť, když dítě čte každý nápis, který najde kdekoliv na zdi…
Hodnocení: 2/5
6. Lázně Mokřady
V Lázních se seznámíte se zajímavými lidmi. Zvláště pak s panem a paní Hokrovými, kteří do lázní jezdí pravidelně. Pan Hokr je totiž slepý… jenže by to nebyl Svěrák, kdyby si nevymyslel jakési latinské cosi s latinským cosi a celé to nějak kulantně nevyřešil…
Hodnocení: 3/5
7. Dubnová povídka
Tahle mě ze všech uvedených povídek opravdu pobavila nejvíce, ačkoliv to tak ze začátku vůbec nevypadalo… do psychiatrické léčebny přijde muž, který začne lékaři vysvětlovat, že každého 20. dubna utíká hrobníkovi z lopaty. Vždy nějakým zázrakem unikne smrti. A jak si to vysvětluje? 20. dubna se narodil Hitler a on sám se jmenuje křestním jménem Adolf… a jak je známo, Hitler unikl řadě atentátů… Co se může stát ještě v blázinci? No, přeci cokoliv. Třeba přijde i Hitler! :D
Hodnocení 5/5
8. Ujetá láska
Nejromantičtější příběh ze všech. Líbil se mi hlavně proto, že byl velmi současný, o mladých lidech a hlavně o prostředí, které důvěrně znám - Národní třída v Praze… Také se vám už jistě stalo, že jste v hromadné dopravě potkali člověka, který vám padl do oka na první pohled… jenže jste ho už nikdy nepotkali…. Ale co až ho opravdu potkáte?
Hodnocení: 5/5
9. Dvojí vidění
Nejrozsáhlejší. To je nej, kterým se může chlubit devátá v pořadí. Pojednává o muži, muzikantovi, kterému se zásadně zhoršil zrak. Jeho dva obrazy se přestaly překrývat, takže vše viděl dvakrát. Pak ale narazil na hraběnku, která byla ochotná ho zaměstnat ve svém sídle ve Švýcarsku…
Hodnocení: 3/5
Povídky jsem si moc užila a dají se opravdu přečíst za jeden den. Pro mě byly zvlášť hřejivé, protože jakákoliv tvorba Zdeňka Svěráka ve mně evokuje domov a příjemné teplo.
Je to prostě pan umělec.
Jako muž a umělec působí opravdu jako dokonalý vzor, ze kterého by si měli vzít příklad snad všichni muži.
Vždy jsem ho obdivovala, se svou sestrou ho dokonce přirovnáváme i k našemu tatínkovi, protože je mu dost podobný… jen je o pár let starší.
V poslední době ale mám možnost jeho tvorbu sledovat pozorněji - díky své kamarádce mám přístup k naprosto nedostatkovým lístkům do divadla Járy Cimrmana, ačkoliv tyto hry už tak znám zpaměti a díky nakladatelství Fragment jsem mohla také získat jeho nejnovější literární senzaci, Nové povídky, a nechat si je podepsat i s věnováním.
Už když jsem rozečítala první povídku, bylo mi jasné, za jakým účelem Zdeněk tyto povídky píše - myslím, že se s nimi chce začlenit do povinné četby stejně jako Neruda či Čapek. A jak jinak se zavděčit studentům, než krátkými příběhy?
Ale možná mu teď křivdím, protože sama moc dobře znám ten pocit, když máte v hlavě spoustu námětů na příběhy, až z toho vzniknou jen takové malé útržky. Navíc, je obecně velmi dobře známo, že napsat povídku, je ze všech literárních útvarů to nejtěžší.
A že se to Zdeňkovi opravdu podařilo. Dokonce tak, že každá povídka v nás zanechala nějaký pocit a i za těch pár stránek, co jsme s dotyčnou postavou měli čest být ve styku, jsme se dokázali dobře přenést do jejího života.
1. Betlémské světlo
Zdeněk Svěrák otevírá svou knihu povídek příběhem o retardovaném náctiletém chlapci Petrovi, který slaví se svými věřícími rodiči Vánoce. Díky svému postižení je Petr asi tak stejně dojemný a vtipný jako Forrest Gump, ačkoliv je v trochu počeštěné podobě.
Hodnocení: 4/5
2. Sraz naší třídy
Další povídkou, kdy vypráví o srazu bývalého maturitního ročníku gymnázia, myslím dobře ukazuje své osobní zkušenosti. Děj se odehrává okolo starého profesora Koláčka, se kterým se stále na každém srazu všichni scházejí, ačkoliv od ukončení školy už uběhlo neskutečných padesát let. Vzpomínají na staré historky, hlášky, i na slečny, po kterých prahli…
Hodnocení: 3/5
3. Nákup
Nákup je povídkou, která mě opravdu uvrtlala do celého Svěrákova psaní a já díky ní věděla, že ty povídky jsou prostě boží. Jsou totiž realistické, a právě proto tak vtipné! Jak jsem se bavila, když jsem četla o starším páru, který spolu šel nakupovat potraviny do supermarketu a očividně si po tolika letech společného soužití hrozně lezl na nervy. Úplně jsem viděla mé rodiče, když se oslovovali: "Babko" nebo "dědku". Jenže v případě mých zploditelů jde pouze o legraci… :D Hádka, které kuřecí prsíčka si koupit, když jedny jsou po třech a stojí 80,00 Kč a druhé po čtyřech za 79,90Kč, vážně dokáže nezúčastněnému vykouzlit úsměv na tváři. :D A závěrem je celá absurdita krásně podtržena. :D
Hodnocení: 5/5
4. O slušném taxikáři
Může být vůbec slušný taxikář? Který mluví vybranými a spisovnými českými výrazy a nikdy se při rozčilení neuchýlí k vulgarismům? Má k tomu vůbec někdo, s takovým povoláním v centru Prahy, možnost? Jednoho takového zřejmě Zdeněk poznal, anebo si ho vymyslel skvěle.
Hodnocení: 4/5
5. Ve vlaku
Čtyři cestující - vypravěč situace, matka se synem, který se učí číst a Vietnamka, která si procvičuje češtinu na křížovkách. Co v takovém okamžiku může nastat za trapnost? No, asi byste se divili… zvlášť, když dítě čte každý nápis, který najde kdekoliv na zdi…
Hodnocení: 2/5
6. Lázně Mokřady
V Lázních se seznámíte se zajímavými lidmi. Zvláště pak s panem a paní Hokrovými, kteří do lázní jezdí pravidelně. Pan Hokr je totiž slepý… jenže by to nebyl Svěrák, kdyby si nevymyslel jakési latinské cosi s latinským cosi a celé to nějak kulantně nevyřešil…
Hodnocení: 3/5
7. Dubnová povídka
Tahle mě ze všech uvedených povídek opravdu pobavila nejvíce, ačkoliv to tak ze začátku vůbec nevypadalo… do psychiatrické léčebny přijde muž, který začne lékaři vysvětlovat, že každého 20. dubna utíká hrobníkovi z lopaty. Vždy nějakým zázrakem unikne smrti. A jak si to vysvětluje? 20. dubna se narodil Hitler a on sám se jmenuje křestním jménem Adolf… a jak je známo, Hitler unikl řadě atentátů… Co se může stát ještě v blázinci? No, přeci cokoliv. Třeba přijde i Hitler! :D
Hodnocení 5/5
8. Ujetá láska
Nejromantičtější příběh ze všech. Líbil se mi hlavně proto, že byl velmi současný, o mladých lidech a hlavně o prostředí, které důvěrně znám - Národní třída v Praze… Také se vám už jistě stalo, že jste v hromadné dopravě potkali člověka, který vám padl do oka na první pohled… jenže jste ho už nikdy nepotkali…. Ale co až ho opravdu potkáte?
Hodnocení: 5/5
9. Dvojí vidění
Nejrozsáhlejší. To je nej, kterým se může chlubit devátá v pořadí. Pojednává o muži, muzikantovi, kterému se zásadně zhoršil zrak. Jeho dva obrazy se přestaly překrývat, takže vše viděl dvakrát. Pak ale narazil na hraběnku, která byla ochotná ho zaměstnat ve svém sídle ve Švýcarsku…
Hodnocení: 3/5
Povídky jsem si moc užila a dají se opravdu přečíst za jeden den. Pro mě byly zvlášť hřejivé, protože jakákoliv tvorba Zdeňka Svěráka ve mně evokuje domov a příjemné teplo.
Je to prostě pan umělec.
February 11, 2025
Keďže som jeden z tých, čo sa narodili po roku 1993, vždy mi prišlo mizerne nefér hovoriť o bratstve medzi Slovákmi a Čechmi, nikdy som toto súrodenecké puto na vlastnej koži nezažil. Otec mal naopak pri hokejových zápasoch amok jedine, ak "bratři Češi" vyhrávali nad našincami. To je ti mi ale bratstvo, hovoril som si v tom čase (a hovorím si i dodnes, obdivne sledujúc otcovo zatiaľ nepodlomené psychické, ale hlavne fyzické zdravie z toľkého "vzteku"). Dnes tomu rozumiem. Ak by sme neboli súrodencami, otcovi by bolo nanajvýš jedno, kto je lepší. Mám staršieho brata, už si spomínam na nejeden podobný amok, ktorý som pociťoval, keď sa mu darilo v niečom viac ako mne. Hneval som sa, že mi na ňom záleží.
A dnes premýšľam, že tomu, keď dvom na sebe záleží, hoci mnohokrát aj nezdravo, sa musí hovoriť záležitosť záujmu. A tento pocit vo mne vbudzuje aj pán Svěrák. Po dopozeraní jeho filmov a dočítaní jeho (zatiaľ jednej) knihy vo mne tkvie pocit, že mi záleží na celej Českej republike a že mi tento očividne dlho odcestovaný, rodičmi utajovaný, ale stále dôverný a môj vzťah s mojím starším bratom, o ktorého javím záujem aj napriek tomu, že žil a umrel predtým, než som sa narodil chýba. Dnes už rozumiem, že zanechal za sebou stádo sirôt, čo sa rado zaoberá touto neutíchajúcou záležitosťou záujmu dvoch národov, čo kedysi boli jeden.
Okrem toho sa v knihe o bratstve nehovorí nič. Ale sentimentalista, akým pán Svěrák je, mi túto scestnú recenziu určite odpustí.
A dnes premýšľam, že tomu, keď dvom na sebe záleží, hoci mnohokrát aj nezdravo, sa musí hovoriť záležitosť záujmu. A tento pocit vo mne vbudzuje aj pán Svěrák. Po dopozeraní jeho filmov a dočítaní jeho (zatiaľ jednej) knihy vo mne tkvie pocit, že mi záleží na celej Českej republike a že mi tento očividne dlho odcestovaný, rodičmi utajovaný, ale stále dôverný a môj vzťah s mojím starším bratom, o ktorého javím záujem aj napriek tomu, že žil a umrel predtým, než som sa narodil chýba. Dnes už rozumiem, že zanechal za sebou stádo sirôt, čo sa rado zaoberá touto neutíchajúcou záležitosťou záujmu dvoch národov, čo kedysi boli jeden.
Okrem toho sa v knihe o bratstve nehovorí nič. Ale sentimentalista, akým pán Svěrák je, mi túto scestnú recenziu určite odpustí.
January 29, 2025
Některé povídky byly krásné jiné méně
March 21, 2020
Skvelá oddychovka, Svěrák je výborný rozprávač, ale tak to všetci vieme...
April 30, 2021
Nechci se s autorem přít, ale nedopočítala jsem se.
s. 69 „Když mi bylo dvanáct, dělali na radnici novou omítku. Při odstraňování lešení spadl z horní plošiny kámen o váze 1,5 kilogramu, prorazil mi plátěnku na pravé noze a taky nárt.“
s. 75 „Jsem ročník 1930. (...)
že to bude oslava jedenapadesátých narozenin Adolfa Hitlera.“ (...)
„Bylo vám deset, neměl jste z toho rozum,“ řekl docent. (...)
„A ten kámen mě potom sek do nohy hned po oslavě, cestou ze školy.“
To by z té školy musel jít bratru dva roky.
s. 82 „Der stille Todt! Tichá smrt...“
Todt v roce 2010? Byť teda v blázinci.
Jsem na vážkách, jestli to má být narážka na Fritze Todta a OT (kterou jsem nepobrala), nebo to má nějaký jiný význam, který běžný čtenář pochopí a já ne...
[Todt ist eine alte Schreibweise von Tod. Sie ist gemäß den Beschlüssen der Orthographischen Konferenz von 1901 nicht mehr korrekt.]
uvozovky - s. 46
s. 69 „Když mi bylo dvanáct, dělali na radnici novou omítku. Při odstraňování lešení spadl z horní plošiny kámen o váze 1,5 kilogramu, prorazil mi plátěnku na pravé noze a taky nárt.“
s. 75 „Jsem ročník 1930. (...)
že to bude oslava jedenapadesátých narozenin Adolfa Hitlera.“ (...)
„Bylo vám deset, neměl jste z toho rozum,“ řekl docent. (...)
„A ten kámen mě potom sek do nohy hned po oslavě, cestou ze školy.“
To by z té školy musel jít bratru dva roky.
s. 82 „Der stille Todt! Tichá smrt...“
Todt v roce 2010? Byť teda v blázinci.
Jsem na vážkách, jestli to má být narážka na Fritze Todta a OT (kterou jsem nepobrala), nebo to má nějaký jiný význam, který běžný čtenář pochopí a já ne...
[Todt ist eine alte Schreibweise von Tod. Sie ist gemäß den Beschlüssen der Orthographischen Konferenz von 1901 nicht mehr korrekt.]
uvozovky - s. 46
September 17, 2019
Rovnako dobré a možno ešte o kúsok lepšie ako Poviedky.
October 24, 2019
Asi nejsem cilova skupina ktere povidky patri, nicmene ctive ale bez pointy. Nejlepsi je povidka posledni. Ale je to oddychovka takze stala za precteni :)
January 26, 2023
Každý z vás to četl hlasem Svěráka a kdo říká, že ne, ten lže.
October 25, 2025
Laskavé, ale docela starochlapsky oplzlé.
December 27, 2012
Hodnotit povídkovou knihu je samo o sobě dost těžké. O to těžší je, zhodnotit nestranně Povídky a Nové povídky od mého oblíbence Zdeňka Svěráka. On se mi totiž líbí jako osobnost, spisovatel, dramatik, herec i jako chlap, nebo chcete-li muž. Na jeho humoru jsem vyrostla a dodnes si pamatuji různé hlášky z filmů, které jsem s ním viděla. Hlavně je pro mne ale nezapomenutelný z divadelních her Járy Cimrmana nebo třeba z filmu Vratné lahve. Ale teď už k povídkám.
Povídky, které v obou knihách jsou typické a snadno poznatelné. To se mi na nich moc líbilo. Autor se nesnažil o novoty, ale zůstal věrný svému stylu, tomu jak příběhy vypráví. A jsou to opravdu ty správné povídky. Jedna je veselá, jedna lehce smutná, další hořká a další vás dožene k slzám smíchu. Ty povídky jsou totiž opravdové, jak by je napsal sám život. A ať už byly skutečné nebo ne, docela jistě se někde mezi řádky najdete sami. Nebo třeba své rodiče, kamarády, příběh, který vám někdo kdysi vyprávěl. Takové by povídky měly být.
Obě knihy jsou úžasné a nemohu říci, která by se mi líbila víc. V každé se najde povídka, která mě nezaujala, i naopak uchvátila. S každou stránkou jsem se bavila a autor se mi dostával čím dál tím víc pod kůži. Proto bych ji doporučila všem, co se rádi zasmějí i zapláčou nad lidským osudem. Povídky i Nové povídky se dají číst pořád. Já jsem jimi prokládala chvíle, kdy jsem zrovna neměla co číst, nebo když jsem si chtěla „vyčistit“ hlavu od toho, co zrovna čtu. Bylo to jedním slovem perfektní.
U Nových povídek je lehce patrný časový posun, ale nic, co by významně ovlivnilo kvalitu. Ba naopak. Všechny příběhy jsou čtivé, zábavné a v mnohých najdete i skryté ponaučení, přitom ale nemáte při čtení pocit, že by hrdinům svých příběhů něco vy��ítal. Prostě jen vypráví jejich příběh, jednu kapitolu jejich života.
Povídky, které v obou knihách jsou typické a snadno poznatelné. To se mi na nich moc líbilo. Autor se nesnažil o novoty, ale zůstal věrný svému stylu, tomu jak příběhy vypráví. A jsou to opravdu ty správné povídky. Jedna je veselá, jedna lehce smutná, další hořká a další vás dožene k slzám smíchu. Ty povídky jsou totiž opravdové, jak by je napsal sám život. A ať už byly skutečné nebo ne, docela jistě se někde mezi řádky najdete sami. Nebo třeba své rodiče, kamarády, příběh, který vám někdo kdysi vyprávěl. Takové by povídky měly být.
Obě knihy jsou úžasné a nemohu říci, která by se mi líbila víc. V každé se najde povídka, která mě nezaujala, i naopak uchvátila. S každou stránkou jsem se bavila a autor se mi dostával čím dál tím víc pod kůži. Proto bych ji doporučila všem, co se rádi zasmějí i zapláčou nad lidským osudem. Povídky i Nové povídky se dají číst pořád. Já jsem jimi prokládala chvíle, kdy jsem zrovna neměla co číst, nebo když jsem si chtěla „vyčistit“ hlavu od toho, co zrovna čtu. Bylo to jedním slovem perfektní.
U Nových povídek je lehce patrný časový posun, ale nic, co by významně ovlivnilo kvalitu. Ba naopak. Všechny příběhy jsou čtivé, zábavné a v mnohých najdete i skryté ponaučení, přitom ale nemáte při čtení pocit, že by hrdinům svých příběhů něco vy��ítal. Prostě jen vypráví jejich příběh, jednu kapitolu jejich života.
June 30, 2014
Nové povídky předčily Povídky. Bavila jsem se od začátku do konce. Pan Svěrák to prostě umí a tentokrát se mu to vážně povedlo.
MOJE RECENZE: http://lucysfinearts.blogspot.cz/2014...
MOJE RECENZE: http://lucysfinearts.blogspot.cz/2014...
July 28, 2012
7 z 10... O několik měsíců později si všímám, že jsem to tu neodklikla :D
February 17, 2012
krásný humor v příjemně napsaných povídkách, a je mi jednou že si někdo myslí, že to je takový niach... možná že to je moc sladký, ale v každý tý povídce je cítit i taková hořkost
July 2, 2013
Vtipné povídky, v nichž se v každé zrcadlí hořkost života.
October 27, 2013
typický "svěrákovský" humor, příjemné a svižné čtení
July 15, 2014
Moc pekne povidky ... prijemne se to cetlo a u nekterych jsem se i dost zasmal :-) .. Necekal jsem nic jineho
July 6, 2014
Miluji PANA Svěráka ve všech jeho podobách. Jeho retorika je ohromující a ten jeho smysl pro humor nesmrtelný. Odpočinkové čtení.
October 8, 2014
Příjemné povídky, možná i lepší než předchozí díl. Hnedka ta první mě posadila do židle... tak dojemná a přitom tak vtipná :)
March 4, 2015
Once again, really nice sense of humor and really nice book.
Displaying 1 - 21 of 21 reviews