Souborné brožované vydání všech dosavadních sbírek nejčtenějšího českého básníka současnosti. Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siecle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie.
Stranou zůstává pouze výbor z juvenilní tvorby s názvem Mladost - Radost (2010) a "kolibřík" s názvem Vše nejlepší (1998).
Ne, nechci nic... Jen se mi stýská po tvém hlase (ozvěna tvého jména tichem rozlehla se) až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát a čekám pořád...víc už ale nejde skonat
Omg celkem hustyyy. Mám pocit že konečně rozumím nějakým básním 😂 hodně zajímavý témata jako smrt a sex ale bavilo mě to🤣 těším se až si to vytáhnu u maturity lmaooo
Pro GYOTR: Holátka, nwm jak čtete tyto recenze ale doufám, že tuhle ano. Za mě nejlepší kniha k maturitě z oddílu tuším 18. v maturitním seznamu. Nenechte se odradit úplným začátkem.
Tak tahle sbírka, nebo lépe řečeno Krchovského poezie, si mě našla. Původně jsem ji měla půjčenou, ale už po přečtení asi třetiny knihy jsem si musela koupit vlastní. Mohla bych ji tady mít v „Právě čtených“ ještě dlouho, protože zůstala na čtecím stolku a skoro denně ji někde otevřu a nějakou tu básničku si přečtu. Ne, není to žádná selanka, jsou to básně drsné, občas zábavné, zvrhlé, protestující, temné a chmurné, ironické, jsou o životě a hlavně o smrti a jsou chytré a naprosto osobité.
Já mám pro toho pána proste jednoduse slabost. I když samozřejmě se nejedna o zadnej zběsilej art, ale spíše nevkusnejsi odrhovačky pro odusevnejsi návštěvníky pátých cenových.
"Nechtě jsem si polil kafem koncept se svým epitafem..."
Ok, tak si to se svým amigem nakráčíme do knihkupectví, abych uplatnil svých posledních 250 v benefitech za nějakou knihu, jen tak... udělám kolečko okolo protlačovaný sekce všech rutinérů, než mě bude čekat standartní tři čtvrtě hodiny trvající průzkum, když mi svitne v hlavě "Napřed čeknu, jestli tam náhodou třeba není zase něco od Krchovskýho". A otočím se pomalu zpátky, udělám kolečko okolo pultů, přičemž pořád sjíždím rutinéry... až dojdu k výkladní skříni, pod níž je dole police s poezií, udělám gopnickej squat a vedle povědomého malého hřbetu "Já už chci domů" se nečekaně bliští BÁSNĚ SEBRANÉ. Neoznámenej, nečekanej dotisk. Rozšířily se mi oči (ne vlivem psychedelik). "Hahaha." Říkal jsem si hned (hodně obsažné) a podíval se dovnitř na datum publikace: 2019. A bylo mi hned jasný, že i když budu pořád doplácet asi dvě stovky (449,-), tohle jde se mnou domů.
"Darovat znamená něčeho vzdát se potěšit příjemce a tím i dárce nicméně všechno je otázka vkusu... Tak zavři oči a otevři pusu"
Teprve v autě mi ale došlo, že to nejsou Básně, kniha, kterou už jsem četl (chtěl jsem je i tak mít) a řadu z téhle sbírky jsem i tak dobře a roky znal...
"Mlčela, lehce rumělá (podle mě česky uměla) udělal jsem jí z kundy prejt blaženě vzdychla "It was great!"
...ale výběr z mnoha sbírek napříč asi čtvrt stoletím Krchovského poezie. Krchovského poezie je, co do struktury, rýmu, celkem obyčejná, ale myslím si, že záměrně, obdobně jako s vulgaritou – jede si svoje a ve výsledku to vytváří spojení se čtenářem, který nemusí bejt nutně akademik, hardcore intelektuál. Ale je to pořád ta stejně zábavná existenciální čerň, temnota, hraní se slovy a významy, sexuální eskapády tu celkem převažují, a člověk, pokud je na týhle frekvenci a témata mu nejsou cizí, se u tohohle musí bavit. Jestliže mám možnost, vždycky si Krchovského knihy koupím, protože je to jistota, nevím přesně o co půjde, ale vím o co půjde. A za to, že vlastním tuhle, jsem hodně rád. 9/10
"Žádnej strach, maličká, jsme tady sami... stačila akorát vykřiknout: "Mami!" vtom jsem se probudil, kalhoty dole šeptá mi do ucha: "Pokračuj, vole"
Budu upřímný - nemám současnou poezii až na výjimky rád. Ač jsem za tento názor na akademické půdě lynčován, pro mě je současná poezie známkou diletantství a nedbalosti, kterou nenávidím. Jsem velký perfekcionista. A čtu-li báseň, chci, aby měla náležitosti jako je měla poezie psaná v dobách národního obrození. Často slýchávám názor, že básník by měl mluvit v jazyce této doby a o problémech této doby, dlouho jsem si nedokázal představit, jak skloubit kvality "původní" poezie se všemi jejími náležitostmi jako jsou rytmika, verš a v lepších případě onomatopoie a další legrácky. Krchovský je pro mě umělcem, který dokazuje, že to jde. Jedná se o mistra v balancování mezi kvalitami poezie (na které si částečně vybudoval svou "značku") a otevírání nepříjemných témat života.
Nejdřív mě celkem udivovalo, že člověk schopen takovéto poezie se ještě nezabil, ale jde poznat, že si psaním básní Krchovský právě tyhle pocity vybíjí. Perfektní kombinace absurdní erotiky, depresivního stěžování si a metafory, které mi pro jednou dávaly smysl. Mohu vřele doporučit :D
výcuc krchovského existenciálneho naj - morbídna, zvrhlá a fekálna poézia do (veľkého) vrecka..alebo ako silno intelektuálna "záchodovka" (rozumej, čítanie na veľkú)
Od Krchovského mám načteno. Jeho básně jsou dosti očekávatelné...a přece se mi něco nezdá. Sestava? Přílišná hutnost sbírky? Nevím. A za to nevím chybí hvězda.