Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra.
Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč? Především je to v podstatě dokument o jedné křesťanské generaci. Máme před sebou materiál, jehož platnost nepomine, protože prchavá svědectví „zezdola“ o církvi v osmdesátých a devadesátých letech budou jednou skutečnou kronikou toho, jak to bylo. Nikoli tedy protokoly ze zasedání biskupské konference či nějaké další dokumenty, které nikdo rozumný nečte. Tyto rozhovory jsou určitou „anatomií“ (většinou) mladých křesťanských životů a jejich nehod. Jednotlivá vyprávění přinášejí svědectví o tom, co je to duchovní moc a jakých destruktivních podob může nabýt.
Kniha získala cenu Litera v kategorii publicistika.
Petra Dvořáková je spisovatelka a scenáristka. Vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala obor filozofie na FF MU. Do povědomí veřejnosti vstoupila svým debutem, knihou rozhovorů o víře Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika. O dva roky později jí vyšla druhá kniha Já jsem hlad — příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši. V roce 2013 vydala svou první knihu určenou dětem Julie mezi slovy, za kterou získala ocenění Zlatá stuha v kategorii beletrie pro mládež a Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství; připravuje se její slovinské vydání. Novinka Flouk a Líla z roku 2015 je jejím dalším titulem pro dětské čtenáře. Pro Český rozhlas připravila sérii rozhlasových pohádek a pro Českou televizi řadu scénářů k pořadům pro děti a mládež.
Ta kniha se mě jako faráře velmi dotýkala. Skoro bych ji považoval za povinnou četbu pro každou kolegyni či kolegu. Střet syrové víry s tradicí a institucí je častý motiv těchto příběhů a nevyznívá pro církev dobře.
Tohle neni zadna velka literatura. V podstate se jedna o rozhovory s deseti ruznymi lidmi ( vetsinou katoliky) ktere spolu spojuje jejich neobycejne silny, ci neobycejne komplikovany vztah k Bohu / s Bohem.
Byla tu spousta veci, se kterymi sem se pri poslechu teto knihy byl schopny se stotoznit, protoze i muj zivot s Bohem je dosti komplikovany.
Sam sem stravil nekolik let v miste, ktere nazyvam pro nedostatek slov nejinak nez " klaster "
nie wiem czemu to miało służyć :// nie oceniam samych historii ale ten zbiór ani nie był ciekawy ani miarodajny jeśli chodzi o wpływ kościoła na jakąkolwiek grupę społeczną
Tak jak każda książka Petry.. niesamowicie wzruszająca. Podobało mi się to, że autorka znowu nie boi się rozmawiać o tematach, które są nieustannie zamiatane pod dywan. Jako osoba niereligijna dostrzegam tutaj wiele elementów, które mogłyby pomóc w pojęciu różnych spraw, w zrozumieniu tego, co się nam przytrafia.
Ke knížce jsem se dostala jako slepej k houslím, vůbec to není můj žánr, tak bych to sama asi ani nečetla. Ale když už... tak to nakonec bylo docela zajímavé. Některé příběhy jsou i docela drsné. Doporučila bych pro přečtení asi hlavně některým ortodoxním katolíkům. Z knížky mi vyplývá jedno hlavní téma - celibát je blbost! Nechápu, že ho pořád ještě nikdo nezrušil.
Podtitul knihy: Deset rozhovorů, o iluzích a deziluzích, které přináší víra
Jedná se o autorčinu prvotinu. Kniha získala ocenění Magnesia Litera 2007.
Kniha vyšla poprvé v roce 2006, druhé vydání vyšlo v roce 2013 a třetí vydání vyšlo v roce 2025.
V knize se nachází 10 rozhovorů různých lidí, kteří mají vztah k víře a k Bohu. Petra Dvořáková pokládá otázky a lidé na ně odpovídají. Otázky začínají dětstvím, pubertou, školou a k dalším tématům týkající se víry.
Bylo to velmi zajímavé čtení a k zamyšlení. Rozhodně to nebyla žádná nuda.
V knize máme výpověď kněze Michala, ženy Marty, která navštívila Turzovku a je zcela oddaná Bohu, řeholní sestry Lenky, která v dospívání brala drogy, ženy Hany, která přišla o dítě a další výpovědi.
Ačkoliv nenavštěvuji pravidelně kostely, nechodím na mše a ke zpovědi, tak si myslím, že církev by některé věci měla přehodnotit a zabývat se také aktuálními tématy a nezavírat před nimi oči. Mám na mysli témata jako homosexualita, transsexualita, předmanželský sex, antikoncepce, manželství kněze a jiná. Jsou to nepochybně palčivá témata, ale mělo by se o tom mluvit.
Z výpovědí lidí je patrné, že v církvi neprobíhá vše tak, jak by mělo a ne všichni kněží a řádové sestry se chovají správně vůči věřícím, ale také k lidem z vlastních řad. Někteří lidé pracovali pro církev, ale nebyli spokojeni s praktikami a způsobem myšlení, a proto raději odešli z řad církve, i když nadále provádějí modlitby a věří v Boha.
Vzpomínám si, že moje babička z Karviné byla věřící a pravidelně každou neděli navštěvovala kostel, pokud ji to zdraví dovolovalo. Na jejím stole v izbe se nacházela Bible a růženec. V dětství mi koupila také dětskou Bibli, která se mi líbila. Vzpomínám si také na obraz andělů, který se nacházel v obývacím pokoji. Děda nebyl věřící, do kostela nechodil a duchovním věcem se spíše vysmíval než by jim přikládal nějakou důležitost. Mamka mě v dětství naučila jednu dětskou modlitbičku – Andělíčku, můj strážníčku.
Zastávám názor, že ať už je člověk věřící, nebo nevěřící, nebo agnostik, tak by se k ostatním lidem měl chovat dobře a záměrně jim neubližovat. To je podle mě základem všeho. Přemýšlel jsem o jedné věci. Pokud bychom se řídili Božím desaterem, tak by se nám na tomto světě žilo mnohem lépe, ale vím, že je to pro mnohé lidi naivní představa a v současném světě nemožná.
Celkově se mi kniha líbila. Byly to zajímavé výpovědi lidí různého pohlaví, věku a vztahu k víře a církvi. Petra Dvořáková pokládala zajímavé otázky a díky jejím otázkám a následným odpovědím jsem se do knihy začetl a byl jsem zvědavý na jednotlivé životní příběhy.
Myslím si, že kniha je vhodná pro všechny čtenáře, kteří se zajímají o duchovní literaturu a náboženství.
Na počátku se nachází Předmluva Jany Jandourky a potom Úvodní slovo autorky. V závěru knihy se nachází kapitola Na okraj Proměněných snů, což je autorčin Doslov.
Líbily se mi tyto úvodní věty, které Petra Dvořáková napsala: „Není podstatné, zda věříme v Boha, ve vztah, v budoucnost či cokoli jiného. Důležité je, že to, v co věříme, nás dokáže proměňovat a tím nám otevírat nové možnosti pro další život. Nezáleží na tom, zda se proměna jednotlivých lidí odehrála pozvolna či radikálně, směrem k Bohu a církvi, či spíše opačně. Nelze hodnotit, co je správné a co špatné, protože soudit lidský život nenáleží nikomu, ani církvi, nebo dokonce ideologii.“
ostatnia rozmowa idealnie opisuje hipokryzję części wierzących osób - niezależnie od wiary. no miłosierdzie się aż z niej wylewało, taka wierząca była XDD sprytne ze strony autorki, że z tym zostawia czytelnika, bo raczej trudno pozostać obojętnym niestety niektóre historie nie były na tyle charakterystyczne, żeby zostały ze mną na dłużej, ale chyba też nie o to chodzi.
Brakowało mi jakichś niewygodnych pytań, a po tonie niektórych rozmówców można wywnioskować, że autorka mogła sobie na nie pozwolić.
Nie był też poruszony temat molestowania, agresji i przemocy i innych przestępstw, jakie pojawiają się w przypadku wspólnot religijnych, jestem ciekawa dlaczego, bo osoby, które tego doświadczyły coraz częściej opowiadają o takich sytuacjach. Książka w Czechach została wydana w 2006 roku, a Petra była kiedyś w zakonie - to całkiem interesujące.
musiałam odkładać te historie i dawać im trochę ochłonąć w mojej głowie. Całość uważam za dość udany zbiór ludzkich historii aczkolwiek płynący często z nich morał mocno mnie odstraszał i niejednokrotnie w czasie słuchania skrzywiłam się z niedorzeczności ( w mojej bańce świadomości) niektórych sytuacji i historii.
[kryteria oceny dla „ literatury pięknej/ klasycznej] 0,4/1 filozofia/metafora/przekaz 0,7/1 forma 0,8/1 wyjątkowość 0,2/0,5 płynność i przyjemność w odbiorze 0,4/0,5 styl pisania autora 0,2/0,5 „sedno”/ cel/ morał 0/0,25 pozytywny odbiór całości 0/0,25 ✨ to coś ✨
Opakované čtení po více než deseti letech. Pamatuju si, jak jsem z ní byla nadšená. Jenomže mezitím jsem si něco odžila a načetla a to nadšení už je menší. Za přečtení ta kniha stojí a chtělo to jistou dávku odvahy ty příběhy sepsat a vydat. Ostatně mnohé z toho, co přímo nebo nepřímo pranýřuje na katolické církvi, trvá (čest výjimkám). Jenomže mi vadí podjatost a jednostrannost v autorčině výběru respondentů, a jakkoli je to nefér, nedokážu se ubránit srovnání s knihami rozhovorů Aleše Palána, vedle kterých působí těchto deset výpovědí trochu nedonošeně.
Nie mam pojęcia jak ocenić tę książkę. Strasznie namieszała mi w głowie, pogorszyła mi humor. W skrócie była strasznie ciężka. Sytuację związane z kościołem, które czasami uda nam się usłyszeć w telewizji/radiu przedstawione jako skandal i coś bardzo rzadkiego w tym reportażu zostały ukazane jako coś naturalnego, schematycznego. Kościół jako jednostka wybitnie zła, bo plusów nie zauważyłam. Bardzo mną wstrząsnęła, ale nie mogę dać więcej niż 3.5 (chyba była dla mnie aż za ciężka)
Uf. Něco neskutečného; hodně mě to zasáhlo nejen z toho hlediska, jak zkostnatělé až prohnilé jsou církevní instituce, ale i z toho, co člověka dovede k víře a jak tihle lidi přemýšlí. Hodně zajímavé čtení, rozhodně.
Takich książek nigdy nie będę potrafiła ocenić. Uwielbiam, że Petra przedstawiła sytuację Kościoła w pozytywach i negatywach, dzięki czemu czytelnik zostaje pozostawiony w neutralnym świetle Cieszę się, że przeczytałam
Mój błąd, że nastawiłam się na historię na poziomie "Wron". Nie oceniam, bo musiałabym nisko, a przecież nie chcę obrazić czyichś uczuć religijnych. ;) na poziomie emocjonalnym i duchowym zupełnie nie moja bajka.
Zajímavý soubor příběhů. Některé jsou silné, s jinými těžko hledám společnou řeč. Všechny ale jdou dost pod kůži a odhalují "o čem se nemluví". Není nezajímavé vidět také střípky za zákulisí různých katolických společenství (ale nejde o žádný bulvár či očerňování - opravdu jenom o hledání jednotlivců a jejich "ztráty a nálezy").
Chyběly mi ale také více pozitivní příběhy a zkušenosti s vírou, komunitou věřících a Pánem Bohem, kterých je, jak věřím, stejně, ne-li více, jako těch tragických. Také by nebylo od věci vytvořit obdobnou kolekci z jiných kruhů křesťanských církví (haló, protestanti tady taky už několik století jsou).
Nakonec, je pro mě zajímavé, až záhadou, že tahle kniha dostala Magnesii - člověk totiž má pocit, že v ČR kruzích má literatura, která jen trochu zavání náboženstvím, předem daný úděl k zapomnění.
p.s. (z jiného soudku) Mám fakt bizardní zkušenost: po 2(!) letech je toto zase fyzicky tištěná kniha, kterou čtu...jinak čtu výhradně na čtečce (ale tuhle jsem prostě elektronicky nesehnal a tak jsem se vydal do knihovny). A nechápu jak někdo může tyhle papírové krabice používat - úplně jsem překvapen svojí reakcí a jak nepohodolná je ne-elektronická kniha. např. furt mi padá záložka, neustále hledám, kde jsem skončil, nedá se to o nic opřít, aniž by se mi to nezavíralo... uf a ten pach (knihovnický igelitový obal!). Navíc se mi uvnitř rozpadá vazba, jak to neustále rozevírám. Ať už je to utrpení za mnou!